Služme Jehovovi s radostí srdce

„A všechna tato zlořečení na tebe jistě přijdou . . . proto, že jsi pro hojnost všeho nesloužil Jehovovi, svému Bohu, s radováním a radostí srdce.“ (5. MOJŽÍŠOVA 28:45–47)

1. Co svědčí o tom, že ti, kdo slouží Jehovovi, jsou radostní bez ohledu na to, kde mu slouží?

JEHOVOVI služebníci se radují. Radují se všichni — jak ti, kteří plní Jehovovu vůli v nebesích, tak i ti, kteří ji plní na zemi. Andělské „jitřní hvězdy“ radostně provolávaly chválu, když byla zakládána země, a není pochyb o tom, že myriády nebeských andělů ‚provádějí Boží slovo‘ s radostí. (Job 38:4–7; Žalm 103:20) Jehovův jediný zplozený Syn byl radostným nebeským „mistrem v díle“, a když žil na zemi jako člověk, jako Ježíš Kristus, bylo pro něho potěšením konat Boží vůli. A nejen to — „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu“. (Přísloví 8:30, 31; Hebrejcům 10:5–10; 12:2)

2. Co rozhodovalo o tom, zda Izraelité získají požehnání, nebo zda je postihne zlořečení?

² Když Izraelité dělali Bohu radost, byli sami radostní. Co se však stalo, když Boha neposlouchali? Bůh je varoval: „[Zlořečení] budou na tobě a na tvém potomstvu nadále jako znamení a předzvěst na neurčitý čas proto, že jsi pro hojnost všeho nesloužil Jehovovi, svému Bohu, s radováním a radostí srdce. A budeš muset sloužit svým nepřátelům, které proti tobě Jehova pošle, s hladem a žízní a nahotou a nedostatkem všeho; a jistě ti vloží na šíji železné jho, dokud tě nevyhladí.“ (5. Mojžíšova 28:45–48) Podle toho, na kom bylo požehnání a na kom zlořečení, bylo jasně patrné, kdo je a kdo není Jehovovým služebníkem. Taková zlořečení potvrzovala, že Boží zásady a předsevzetí nemůže nikdo brát na lehkou váhu, že jimi nikdo nemůže opovrhovat. Izraelité však odmítali respektovat Jehovovo varování o tom, že je může postihnout zničení a vyhnanství, a proto se Jeruzalém stal „zlořečením pro všechny národy země“. (Jeremjáš 26:6) Poslouchejme tedy Boha a radujme se z jeho přízně. Radost je jedním z mnoha projevů Božího požehnání, z nichž se těší zbožní lidé.

Jak máme sloužit Bohu s „radostí srdce“

3. Co je obrazné srdce?

³ Izraelité měli Jehovovi sloužit s „radováním a radostí srdce“. A to platí i pro novodobé Boží služebníky. Radovat se znamená „být šťastný, být naplněn radostí“. Doslovné srdce, o němž jsou v Písmech také zmínky, nedokáže myslet nebo uvažovat. (2. Mojžíšova 28:30) Jeho úloha spočívá především v přečerpávání krve, která vyživuje buňky našeho těla. Ovšem slovo srdce je ve většině případů v Bibli použito v obrazném smyslu, a to nejen jako sídlo citů, pohnutek a intelektu, ale také jako symbol „vnitřních věcí v obecném smyslu slova, symbolem nitra, tedy vnitřního člověka, který se projevuje nejrůznější činností, touhami, náklonností, city, vášněmi, předsevzetími, myšlenkami, vnímáním, představami, moudrostí, poznáním, schopnostmi, přesvědčením, pamětí, uvažováním a vědomím“. (Journal of the Society of Biblical Literature and Exegesis, 1882, strana 67) Naše obrazné srdce zahrnuje naše pocity a emoce, včetně pocitu radosti. (Jan 16:22)

4. Co nám může pomoci, abychom Jehovovi Bohu sloužili s radostí srdce?

⁴ Co nám pomůže, abychom Jehovovi sloužili s radostí srdce? Užitečné je pozitivně a s oceněním se dívat na požehnání a výsady, které jsme od Boha dostali. Můžeme například s radostí přemýšlet o tom, že máme výsadu prokazovat „posvátnou službu“ pravému Bohu. (Lukáš 1:74) S tím souvisí i další výsada — jsme Boží svědkové a můžeme nosit Jehovovo jméno. (Izajáš 43:10–12) Zdrojem naší radosti je i to, že Boha těší, když jednáme v souladu s jeho Slovem. A jakou máme radost, že můžeme zrcadlit duchovní světlo a mnoha lidem pomáhat, aby vyšli z temnoty! (Matouš 5:14–16; srovnej 1. Petra 2:9.)

5. Co je zdrojem zbožné radosti?

⁵ Avšak sloužit Jehovovi s radostí srdce není jen věcí pozitivního myšlení. Užitečné je být pozitivní ve svém celkovém náhledu na věci. Zbožná radost nepramení z pouhého pěstování charakteru. Radost je ovoce Jehovova ducha. (Galaťanům 5:22, 23) Pokud nám taková radost chybí, bude možná zapotřebí udělat v nějakém ohledu změnu a vyvarovat se takového nebiblického myšlení či jednání, jímž bychom mohli Božího ducha zarmucovat. (Efezanům 4:30) Jsme lidé oddaní Jehovovi, a proto se nemusíme obávat, že občasná ztráta opravdové radosti svědčí o tom, že jsme ztratili Boží schválení. Jsme nedokonalí, podléháme bolestem, smutku a někdy i depresi. Ale Jehova nás chápe. (Žalm 103:10–14) Modleme se tedy o jeho svatého ducha a pamatujme, že radost je Božím darem, je ovocem svatého ducha. Náš láskyplný nebeský Otec takové modlitby vyslyší a umožní nám, abychom mu sloužili s radostí srdce. (Lukáš 11:13)

Když nám chybí radost

6. Co bychom měli dělat, když nám ve službě Bohu chybí radost?

⁶ Pokud nám ve službě chybí radost, mohlo by se nám stát, že časem začneme ve službě Jehovovi polevovat, nebo že budeme Jehovovi dokonce nevěrní. Bylo by proto moudré, kdybychom pokorně v modlitbě uvažovali o svých pohnutkách, a pokud je to nutné, tak je změnili. Jestliže chceme od Jehovy dostat radost, musíme mu sloužit z lásky a celým srdcem, celou duší i celou myslí. (Matouš 22:37) Když sloužíme Bohu, nesmíme mít při tom soupeřivé sklony. Pavel totiž napsal: „Jestliže žijeme duchem, také dál řádně duchem choďme. Neprosazujme sami sebe tím, že bychom jeden druhého popuzovali k soutěživosti a jeden druhému záviděli.“ (Galaťanům 5:25, 26) Jestliže Bohu sloužíme jen proto, že chceme vyniknout, nebo proto, že toužíme po chvále, pak skutečnou radost mít nebudeme.

7. Jak můžeme obnovit naši radost srdce?

⁷ Radost přichází tehdy, jestliže plníme povinnosti, které vyplývají z toho, že jsme zasvěceni Bohu. V době, kdy jsme byli Bohu zasvěceni teprve krátce, jsme horlivě žili křesťanským způsobem života. Studovali jsme Písma a pravidelně jsme se účastnili shromáždění. (Hebrejcům 10:24, 25) Kazatelská služba nám přinášela radost. Ale co když jsme od té doby radost ztratili? Pak je zapotřebí studovat Bibli, účastnit se shromáždění a služby — neboli po všech stránkách plně žít křesťanským způsobem života. Tak je možné opět získat duchovní stabilitu, roznítit lásku, kterou jsme měli zprvu, obnovit naši někdejší radost srdce. (Zjevení 2:4) Budeme-li tak jednat, nebudeme se podobat některým křesťanům, kteří ztratili radost a často potřebují duchovní pomoc. Starší tuto pomoc rádi nabídnou, ale každý z nás musí sám žít v souladu se závazky, které souvisejí s naším zasvěcením se Bohu. To za nás nikdo neudělá. Dejme si tedy za cíl, že budeme dělat vše, co patří k běžnému životu křesťana, abychom plnili povinnosti, které vyplývají z toho, že jsme zasvěceni Bohu.

8. Proč je tak důležité, abychom měli čisté svědomí, když si chceme zachovat radost?

⁸ Jestliže máme mít radost, která je ovocem Božího ducha, je také nutné, abychom měli čisté svědomí. Izraelský král David se cítil velmi špatně, když se pokoušel zastřít svůj hřích. Zdálo se mu, že veškerá jeho „životní vláha“ vyschla. Možná, že také doslova onemocněl. Když však činil pokání a vyznal svůj hřích, pocítil velikou úlevu. (Žalm 32:1–5) Jestliže skrýváme nějaký závažný hřích, nemůžeme mít radost; pravděpodobně žijeme s nepříjemnými pocity a to jistě nevede k radosti. Když se však ze svého hříchu vyznáme a činíme pokání, radost se nám opět vrátí. (Přísloví 28:13)

Čekáme s radostí

9, 10. a) Jaký slib dostal Abraham, ale jak možná byly jeho víra a radost vyzkoušeny? b) Jaký užitek můžeme mít z příkladu Abrahama, Izáka a Jákoba?

⁹ Když jsme poprvé slyšeli o Božím předsevzetí, měli jsme radost. Něco jiného je však uchovat si tuto radost po celá léta. Můžeme si to ukázat na příkladu věrného Abrahama. Poté, co se na Boží příkaz Abraham pokusil obětovat svého syna Izáka, dostal od anděla toto poselství: „ ‚Já přísahám při sobě,‘ je Jehovův výrok, ‚že kvůli tomu, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.‘ “ (1. Mojžíšova 22:15–18) Tento slib jistě Abrahama nesmírně rozradostnil.

¹⁰ Abraham možná očekával, že tím „semenem“, které přinese slíbené požehnání, bude Izák. Ale léta plynula a Izákovým prostřednictvím se nic podivuhodného nedělo. To mohlo být pro Abrahama i pro jeho rodinu zkouškou jejich víry a radosti. Když však Bůh potvrdil svůj slib Izákovi a později i jeho synu Jákobovi, ujistil je, že příchod semene je stále ještě věcí budoucnosti, a to jim pomohlo, aby si uchovali víru a radost. Abraham, Izák i Jákob však zemřeli, aniž viděli splnění těchto Božích slibů. Přesto za svého života zůstali Jehovovými služebníky, kteří měli radost. (Hebrejcům 11:13) I my můžeme Jehovovi nadále sloužit s vírou a radostí a přitom čekat na splnění jeho slibů.

Radost navzdory pronásledování

11. Proč se můžeme radovat navzdory pronásledování?

¹¹ Jakožto Jehovovi služebníci můžeme Bohu sloužit s radostí srdce i přesto, že jsme pronásledováni. Ježíš prohlásil za šťastné ty, kdo jsou kvůli němu pronásledováni, a apoštol Petr řekl: „Dál se radujte, pokud jste podílníky na Kristových utrpeních, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:13, 14; Matouš 5:11, 12) Pokud musíš kvůli spravedlivé věci snášet pronásledování a utrpení, pak máš Jehovova ducha i Boží schválení, a to jistě vede k radosti.

12. a) Proč je možné obstát ve zkouškách víry a zachovat si přitom radost? b) Jaké poučení můžeme získat z příkladu jistého Levity, který se dostal do vyhnanství?

¹² Naším Útočištěm je Bůh, a díky tomu můžeme snášet zkoušky víry. Je to zjevné ze slov Žalmů 42 a 43. Jistý Levita se z jakéhosi důvodu dostal do vyhnanství. Tolik mu uctívání Jehovy v Boží svatyni chybělo, že si připadal jako žíznivá laň, která ve vyprahlé, nehostinné krajině touží po vodě. Žíznil neboli toužil po Jehovovi a po výsadě uctívat Boha v jeho svatyni. (Žalm 42:1, 2) Prožitky tohoto vyhnance by nás měly podnítit, abychom byli Jehovovi vděčni za společenství, které máme s Božím lidem. Jestliže se v důsledku pronásledování dostaneme do vězení a budeme dočasně zbaveni možnosti pěstovat společenství s Božím lidem, vzpomínejme na radost, kterou jsme se svými spoluvěřícími dříve prožívali v posvátné službě, modleme se o vytrvalost a ‚čekejme na Boha‘, který nám opět umožní sloužit mu spolu s jeho ctiteli. (Žalm 42:4,5, 11; 43:3–5)

‚Služme Jehovovi s radováním‘

13. Jak Žalm 100:1, 2 ukazuje, že výrazným rysem naší služby Bohu musí být radost?

¹³ Radost musí být výrazným rysem naší služby Bohu. Tato skutečnost byla vyjádřena v jedné melodii díkůvzdání, v níž žalmista zpíval: „Vítězoslavně křičte k Jehovovi, všichni lidé země. Služte Jehovovi s radováním. Přicházejte před něho s radostným voláním.“ (Žalm 100:1, 2) Jehova je ‚šťastný Bůh‘ a přeje si, aby jeho služebníci měli radost, když plní své povinnosti, které souvisejí s tím, že se mu zasvětili. (1. Timoteovi 1:11) Lidé všech národů by se měli velmi radovat v Jehovovi; naše chvála by měla znít hlasitě — jako triumfální křik vítězného vojska. Služba Bohu je občerstvením, a tak by k ní měla patřit radost. Proto žalmista lidi vybízel, aby před Boha přicházeli „s radostným voláním“.

14, 15. Jak se Žalm 100:3–5 vztahuje dnes na Jehovův radostný lid?

¹⁴ Žalmista pokračoval: „Vězte [uvědomte si, uznejte], že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy.“ (Žalm 100:3) Jelikož Jehova je naším Stvořitelem, je také naším vlastníkem, stejně jako je pastýř vlastníkem svých ovcí. Bůh se o nás velmi dobře stará, a my ho za to vděčně chválíme. (Žalm 23) Žalmista dále o Jehovovi zpíval: „Vcházejte do jeho bran s díkůvzdáním, do jeho nádvoří s chválou. Vzdávejte mu díky, žehnejte jeho jménu. Vždyť Jehova je dobrý; jeho milující laskavost je na neurčitý čas a jeho věrnost pro generaci za generací.“ (Žalm 100:4, 5)

¹⁵ Dnes přichází na nádvoří Jehovovy svatyně radostný lid ze všech národů, aby tam vzdával Bohu díky a chválu. S radostí žehnáme Božímu jménu tím, že o Jehovovi mluvíme stále jen dobře. Jeho velkolepé vlastnosti nás podněcují, abychom jej chválili. Bůh je naprosto dobrý; jeho milující laskavost a jeho soucitná ohleduplnost, kterou projevuje svým služebníkům, jsou vlastnostmi, na které je možné se vždy spolehnout, protože budou trvat na neurčitý čas. Po „generaci za generací“ Jehova věrně projevuje svou lásku lidem, kteří plní jeho vůli. (Římanům 8:38, 39) Máme zcela nepochybně dobré důvody, abychom ‚sloužili Jehovovi s radováním‘.

Raduj se ve své naději

16. Z jakých nadějí a vyhlídek se mohou dnes křesťané radovat?

¹⁶ Pavel napsal: „Radujte se v naději.“ (Římanům 12:12) Pomazaní následovníci Ježíše Krista se radují z nádherné naděje, že získají nesmrtelný nebeský život, k němuž jim Bůh umožnil přístup prostřednictvím svého Syna. (Římanům 8:16, 17; Filipanům 3:20, 21) Důvod k radosti mají i ti křesťané, kteří mají naději, že budou žít věčně v ráji na zemi. (Lukáš 23:43) Všichni věrní služebníci Jehovy mají důvod radovat se z naděje na Království, protože někteří z nich budou patřit k nebeské vládě a ostatní budou žít v pozemském panství této vlády. To je opravdu radostné požehnání! (Matouš 6:9, 10; Římanům 8:18–21)

17, 18. a) Co bylo předpověděno v Izajášovi 25:6–8? b) Jak se toto Izajášovo proroctví splňuje dnes a jak se splní v budoucnosti?

¹⁷ Také Izajáš předpověděl, že poslušné lidstvo má před sebou radostnou budoucnost. Napsal: „Jehova vojsk jistě udělá na této hoře pro všechny národy hostinu s jídly dobře omaštěnými olejem, hostinu s vínem kvašeným na sedlině, s jídly dobře omaštěnými olejem a naplněnými morkem, s přecezeným vínem kvašeným na sedlině. A na této hoře on jistě pohltí povrch zahalení, jež zahaluje všechny národy, a tkaninu, jež je utkána nade všemi národy. Opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů. A z celé země odejme pohanu svého lidu, neboť tak mluvil sám Jehova.“ (Izajáš 25:6–8)

¹⁸ Duchovní hostina, z níž se dnes těšíme jakožto Jehovovi ctitelé, je opravdu radostná. Je pro nás nesmírnou radostí horlivě Bohu sloužit v očekávání hostiny plné doslovných dobrých věcí, o kterých Bůh slíbil, že budou v novém světě. (2. Petra 3:13) Na základě Ježíšovy oběti Jehova odstraní „tkaninu“, jež vinou Adamova hříchu zahaluje lidstvo. Jak to bude radostné, až bude odstraněn hřích i smrt! Jak to bude krásné, až budeme moci přivítat zpět naše vzkříšené milované a až si uvědomíme, že zmizel pláč! A jak to bude krásné, že budeme moci žít na rajské zemi, kde Jehovův lid už nebude vystaven žádným pomluvám velkého pomlouvače, Satana Ďábla, protože Bůh již bude mít odpověď na Ďáblova pomlouvačná tvrzení! (Přísloví 27:11)

19. Jak bychom jakožto svědkové Jehovovi měli reagovat na naději, kterou nám Jehova nabízí?

¹⁹ Cožpak není tvé srdce plné radosti a vděčnosti, když víš, co všechno Jehova udělá pro své služebníky? Tyto velkolepé vyhlídky nesporně přispívají k naší radosti. A kromě toho, tato požehnaná naděje nás vede k tomu, že k našemu šťastnému, láskyplnému a štědrému Bohu vzhlížíme s podobnými pocity, jako jsou tyto: „Pohleďte, to je náš Bůh. Doufali jsme v něho, a zachrání nás. To je Jehova. Doufali jsme v něho. Mějme radost a radujme se ze záchrany od něho.“ (Izajáš 25:9) Mějme tedy tuto úžasnou naději pevně v mysli a vynaložme veškeré úsilí, abychom sloužili Jehovovi s radostí srdce.

Jak bys odpověděl?

◻ Jak můžeme Jehovovi sloužit s „radostí srdce“?

◻ Co můžeme dělat, když nám ve službě Bohu chybí radost?

◻ Proč se Jehovův lid může radovat navzdory pronásledování?

◻ Jaké máme důvody k tomu, abychom se radovali z naší naděje?

[Obrázky na straně 17]

Když se podílíme na všech stránkách křesťanského života, naše radost poroste