Dvacátá osmá kapitola

Je obnoven ráj!

Izajáš 35:1–10

1. Proč mnohá náboženství předkládají naději na život v ráji?

„TESKNÁ touha po ráji patří k nejsilnějším nostalgickým pocitům, které se lidem stále vracejí. Možná je tou nejsilnější a nejtrvalejší. Určitou touhu po ráji můžeme sledovat na všech úrovních náboženského života.“ To jsou slova uvedená v díle The Encyclopedia of Religion. Taková teskná touha je zcela přirozená, protože Bible nám říká, že lidský život začal v ráji — v překrásné zahradě, kde nebyly nemoci ani smrt. (1. Mojžíšova 2:8–15) Není tedy překvapivé, že naději na budoucí život v nějakém ráji předkládají mnohá náboženství světa.

2. Kde můžeme najít pravdivou naději na budoucí ráj?

² O pravdivé naději na budoucí ráj můžeme číst na mnoha místech v Bibli. (Izajáš 51:3) Například ta část Izajášova proroctví, která je zaznamenána ve 35. kapitole, popisuje přeměnu pustin v parky a úrodná pole. Slepí získávají zrak, němí mohou mluvit a hluší mohou slyšet. V tomto slíbeném ráji není zármutek ani vzdychání, což znamená, že už neexistuje smrt. To je opravdu nádherný slib. Jak bychom tato slova měli chápat? Vyplývá z nich nějaká naděje pro nás dnes? Odpovědi na tyto otázky nám poskytne zamyšlení nad zmíněnou kapitolou Izajáše.

Zpustošená země se raduje

3. Jakou přeměnu v souladu s Izajášovým proroctvím prodělá země?

³ Izajášovo inspirované proroctví o obnoveném ráji začíná těmito slovy: „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. Zcela jistě rozkvete a skutečně se bude radovat s radostnou náladou a s radostným voláním. Bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šaronu. Budou tam ti, kdo uvidí Jehovovu slávu, nádheru našeho Boha.“ (Izajáš 35:1, 2)

4. Kdy a za jakých okolností se vlast Židů stává pustinou?

⁴ Tato slova píše Izajáš asi v roce 732 př. n. l. Přibližně o 125 let později Babylóňané pustoší Jeruzalém, a obyvatelé Judy jsou posláni do vyhnanství. Jejich vlast je neobydlená, pustá. (2. Královská 25:8–11, 21–26) Tak se splňuje Jehovovo varování, že izraelský národ půjde do vyhnanství, jestliže se prokáže jako nevěrný. (5. Mojžíšova 28:15, 36, 37; 1. Královská 9:6–8) Když se příslušníci hebrejského národa dostanou do zajetí v cizí zemi, po 70 let se o jejich dobře zavlažovaná pole a ovocné sady nikdo nestará, a tak se z nich stává pustina. (Izajáš 64:10; Jeremjáš 4:23–27; 9:10–12)

5. (a) Jak jsou v zemi obnoveny rajské podmínky? (b) V jakém smyslu lidé „uvidí Jehovovu slávu“?

⁵ Izajášovo proroctví však předpovídá, že země nezůstane zpustošená natrvalo. Znovu z ní bude vytvořen opravdový ráj. „Bude jí dána sláva Libanonu“ a „nádhera Karmelu a Šaronu“.a Jak se to stane? Až se Židé vrátí z vyhnanství, budou moci znovu obdělávat a zavlažovat svá pole, a jejich země bude opět rodit tak hojně, jako kdysi. Ocenění za to patří jedině Jehovovi. Z takových rajských podmínek se Židé totiž mohou těšit díky jeho vůli a díky jeho pomoci a požehnání. „Jehovovu slávu, nádheru [svého] Boha“ jsou schopni vidět tehdy, když uznají, že úžasná přeměna jejich země je Jehovovým dílem.

6. K jakému významnějšímu splnění Izajášových slov dochází?

⁶ V obnovené izraelské zemi však dochází k ještě významnějšímu splnění Izajášových slov. Izrael je mnoho let vyprahlý v duchovním smyslu a jeho stav připomíná poušť. Když byli Židé ve vyhnanství v Babylónu, bylo čisté uctívání silně omezeno. Nebyl tam žádný chrám, žádný oltář ani žádné organizované kněžstvo. Každodenní oběti byly přerušeny. Nyní Izajáš prorokuje zvrat. Pod vedením takových mužů, jako je Zerubbabel, Ezra a Nehemjáš, se zástupci všech 12 izraelských kmenů vracejí do Jeruzaléma, znovu stavějí chrám a svobodně uctívají Jehovu. (Ezra 2:1, 2) To je opravdový duchovní ráj!

Jsou zaníceni duchem

7, 8. Proč židovští vyhnanci musí mít pozitivní postoj a v jakém ohledu jsou Izajášova slova povzbuzením?

⁷ Slova z 35. kapitoly Izajáše se nesou v radostném tónu. Prorok ohlašuje, že kajícný národ má před sebou zářivou budoucnost. A mluví s přesvědčením a optimismem. Stejné přesvědčení a optimismus potřebují židovští vyhnanci o dvě století později, když mají začít obnovu. Jehova je prostřednictvím Izajáše prorocky nabádá: „Posilněte slabé ruce a upevněte kolena, jež kolísají. Těm, kdo mají v srdci úzkost, řekněte: ‚Buďte silní. Nebojte se. Pohleďte, váš vlastní Bůh přijde s pomstou, Bůh dokonce s odplatou. Sám přijde a zachrání vás.‘“ (Izajáš 35:3, 4)

⁸ Konec dlouhého vyhnanství je časem, kdy je třeba jednat. Perský král Kýros, nástroj, který Jehova použil, aby vykonal pomstu na Babylónu, ohlašuje, že v Jeruzalémě má být obnoveno uctívání Jehovy. (2. Paralipomenon 36:22, 23) Tisíce hebrejských rodin musí být zorganizovány, aby se mohly vydat na nebezpečnou cestu z Babylónu do Jeruzaléma. Až tam dorazí, budou muset postavit vhodná obydlí a připravit se na rozsáhlý úkol — na opětovné vybudování chrámu a města. Z toho všeho mohou mít někteří Židé v Babylóně strach. Není ale čas na to, aby byli slabí či bojácní. Židé se mají vzájemně posílit a mají důvěřovat v Jehovu. On je ujišťuje, že budou zachráněni.

9. Jaký velkolepý slib je dán vracejícím se Židům?

⁹ Ti, kdo budou propuštěni ze zajetí v Babylóně, budou mít pádný důvod k radosti, protože je po návratu do Jeruzaléma čeká nádherná budoucnost. Izajáš předpovídá: „V tom čase se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny. V tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého bude volat radostí.“ (Izajáš 35:5, 6a)

10, 11. Proč Izajášova slova musí mít pro vracející se Židy význam v duchovním ohledu a co z těchto slov vyplývá?

¹⁰ Jehova nepochybně myslí na duchovní stav svého lidu. Za své dřívější odpadlictví byli potrestáni 70 lety vyhnanství. Ale když Jehova svůj lid ukázňoval, nepostihl jeho příslušníky tak, že by oslepli, ohluchli, zchromli nebo oněměli. Má-li tedy být izraelský národ obnoven, není zapotřebí uzdravovat tělesné vady. Jehova obnovuje to, co národ ztratil, totiž duchovní zdraví.

¹¹ Kajícní Židé jsou uzdraveni v tom smyslu, že znovu získávají duchovní smysly — svůj duchovní zrak a schopnost slyšet, uposlechnout a mluvit Jehovovo slovo. Začínají si uvědomovat, jak potřebné je zůstat blízko u Jehovy. Svým znamenitým chováním ‚volají‘ radostnou chválu svému Bohu. Ten, kdo byl dříve „chromý“, začíná horlivě a energicky uctívat Jehovu. Obrazně řečeno bude „šplhat jako jelen“.

Jehova svůj lid občerstvuje

12. Do jaké míry Jehova požehná zemi vodou?

¹² Těžko bychom si dokázali představit ráj bez vody. V původním ráji v Edenu bylo vody hodně. (1. Mojžíšova 2:10–14) I země, kterou dostal Izrael, byla ‚zemí říčních údolí s vodou, zřídel a vyvěrajících vodních hlubin‘. (5. Mojžíšova 8:7) Je tedy příhodné, že Izajáš předkládá tento povzbudivý slib: „Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. A žárem vyprahlá zemská půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá zemská půda jako vodní zřídla. Na místě pobývání šakalů, na jejich místě odpočinku, bude zelená tráva s rákosím a rostlinami papyru.“ (Izajáš 35:6b, 7) Až Izraelité budou znovu pečovat o zemi, pak zpustošená místa, kde se kdysi potulovali šakali, budou porostlá svěže zelenou, bujnou vegetací. Vyprahlá a prašná půda bude přeměněna v „mokřiny“, kde může růst papyrus a další vodní rákosnaté rostliny. (Job 8:11)

13. Jakou duchovní vodu bude mít obnovený národ k dispozici v hojné míře?

¹³ Ještě důležitější však je duchovní voda pravdy. Této vody budou Židé, kteří se vrátí do své vlasti, mít hojnost. Jehova jim prostřednictvím svého Slova poskytne poznání, povzbuzení a útěchu. „Jako proudy vody v bezvodé krajině“ budou i věrní starší muži a knížata. (Izajáš 32:1, 2) Živým svědectvím splnění Izajášova proroctví budou ti, kdo podporují pravé uctívání, například Ezra, Ageus, Ješua, Nehemjáš, Zecharjáš či Zerubbabel. (Ezra 5:1, 2; 7:6, 10; Nehemjáš 12:47)

„Cesta svatosti“

14. Popište cestu z Babylónu do Jeruzaléma.

¹⁴ Než však židovští vyhnanci budou moci tyto rajské podmínky zažít jak v doslovném, tak v duchovním smyslu, musí podniknout dlouhou a nebezpečnou cestu z Babylónu do Jeruzaléma. Kdyby se vydali přímou trasou, museli by ujít 800 kilometrů vyprahlou, nehostinnou krajinou. Pokud by zvolili méně náročnou cestu, čekalo by je 1 600 kilometrů. Ať už by se ale rozhodli pro kteroukoli trasu, znamenalo by to, že by byli řadu měsíců vydáni na pospas přírodním živlům a hrozilo by jim, že narazí na divoká zvířata nebo na lidi, kteří jako zvířata jednají. Ale ti, kdo věří v Izajášovo proroctví, nejsou přespříliš znepokojeni. Proč?

15, 16. (a) Jak Jehova chrání věrné Židy během jejich cesty domů? (b) V jakém jiném smyslu Jehova Židům zajišťuje bezpečnou silnici?

¹⁵ Prostřednictvím Izajáše Jehova slibuje: „Jistě tam vznikne silnice, ano cesta; a bude se jmenovat Cesta svatosti. Nečistý po ní nepřejde. A bude pro toho, kdo kráčí po cestě, a nebudou po ní bloudit žádní pošetilci. Nevyskytne se tam žádný lev a nepřijdou na ni žádná dravá divoká zvířata. Nenajde se tam žádné; a budou tudy kráčet vykoupení.“ (Izajáš 35:8, 9) Jehova získal svůj lid zpět. Jsou jeho „vykoupení“ a on jim zaručuje, že je během jejich cesty domů bezpečně povede. Existuje snad z Babylónu do Jeruzaléma nějaká doslovná dlážděná, vyvýšená a oplocená silnice? Ne, ale to, že Jehova svůj lid na jeho cestě ochrání, je tak jisté, jako by po takové silnici doopravdy šli. (Srovnej Žalm 91:1–16.)

¹⁶ Židé jsou také chráněni před duchovním nebezpečím. Obrazná silnice je ‚Cestou svatosti‘. Ti, kdo znevažují posvátné věci nebo kdo jsou duchovně nečistí, nejsou způsobilí po této cestě jít. Nejsou v obnovené zemi žádoucí. Ti, kdo jsou schváleni, mají správné pohnutky. Do Judy a Jeruzaléma se nevracejí s postojem národní hrdosti a s cílem uspokojit osobní zájmy. Duchovně smýšlející Židé si uvědomují, že hlavním důvodem pro jejich návrat je to, aby v té zemi bylo znovu obnoveno čisté uctívání Jehovy. (Ezra 1:1–3)

Jehovův lid se raduje

17. Jak Izajášovo proroctví utěšovalo věrné Židy během jejich dlouhého vyhnanství?

¹⁷ Třicátá pátá kapitola Izajášova proroctví končí v radostném duchu: „Právě ti vyplacení Jehovou se vrátí a jistě přijdou k Sionu s radostným voláním; a na jejich hlavě bude radování na neurčitý čas. Dosáhnou jásotu a radování, a zármutek a vzdychání prchnou.“ (Izajáš 35:10) Židovští zajatci, kteří během vyhnanství vzhlížejí k tomuto proroctví jako k útěše a naději, si možná kladou otázku, jak se jeho různé podrobnosti splní. Mnoha jeho stránkám pravděpodobně nerozumějí. Přesto je zcela jasné, že „se vrátí a jistě přijdou k Sionu“.

18. V jakém smyslu jsou zármutek a vzdychání v Babylónu nahrazeny jásotem a radováním v obnovené zemi?

¹⁸ Proto v roce 537 př. n. l. asi 50 000 mužů (mezi nimiž bylo také více než 7 000 otroků) společně se ženami a dětmi podniká čtyřměsíční cestu zpátky do Jeruzaléma, a to s plnou důvěrou v Jehovu. (Ezra 2:64, 65) Jen o několik měsíců později je znovu vybudován Jehovův oltář, a tak je ‚připravena půda‘ pro to, aby byl úplně rekonstruován chrám. Dvě stě let staré Izajášovo proroctví se splnilo. Zármutek a vzdychání, které národ zažíval v Babylóně, jsou vystřídány jásotem a radováním v obnovené zemi. Jehova splnil svůj slib. Ráj — jak doslovný, tak i duchovní — je obnoven!

Zrození nového národa

19. Proč je nutné říci, že se v 6. století př. n. l. Izajášovo proroctví splňuje pouze v omezené míře?

¹⁹ Je samozřejmé, že v 6. století př. n. l. se 35. kapitola Izajáše plní v omezené míře. Rajské podmínky, jež zažívají Židé, kteří se vrátili do své vlasti, nevydrží stále. Časem je čisté uctívání znečištěno falešným náboženským učením a nacionalismem. V duchovním ohledu Židé opět zažívají zármutek a vzdychání. Jakožto národ jsou Jehovou nakonec zavrženi. (Matouš 21:43) Znovu projevují neposlušnost, a proto jejich radování není trvalé. To všechno tedy poukazuje na další, větší splnění 35. kapitoly Izajáše.

20. Jaký nový Izrael začal existovat v 1. století n. l.?

²⁰ Když nadešel Jehovův čas, vznikl jiný Izrael — Izrael duchovní. (Galaťanům 6:16) Podmínky pro zrození tohoto nového Izraele připravil během své pozemské služby Ježíš. Obnovil čisté uctívání a s jeho učením znovu začaly proudit vody pravdy. Ježíš uzdravoval nemocné, a to jak v tělesném, tak i v duchovním ohledu. Ozývalo se radostné volání, protože byla ohlašována dobrá zpráva o Božím Království. Sedm týdnů po své smrti a vzkříšení založil oslavený Ježíš křesťanský sbor, duchovní Izrael, tvořený Židy a dalšími lidmi, kteří byli vyplaceni Ježíšovou prolitou krví, zplozeni jako Boží duchovní synové a Ježíšovi bratři, a byli pomazáni svatým duchem. (Skutky 2:1–4; Římanům 8:16, 17; 1. Petra 1:18, 19)

21. Jaké události související s křesťanským sborem v 1. století je možné považovat za splnění určitých rysů Izajášova proroctví?

²¹ Když apoštol Pavel psal příslušníkům duchovního Izraele, zmínil se o slovech u Izajáše 35:3. Řekl: „Napřimte svěšené ruce a zesláblá kolena.“ (Hebrejcům 12:12) Je tedy zřejmé, že ke splnění slov ze 35. kapitoly Izajáše došlo v prvním století n. l. V doslovném smyslu Ježíš a jeho učedníci zázračně vraceli slepým zrak a hluchým sluch. ‚Chromým‘ umožňovali chodit a němým umožňovali opět nabýt schopnost mluvit. (Matouš 9:32; 11:5; Lukáš 10:9) Ještě důležitější bylo však to, že upřímní lidé unikli z falešného náboženství a dostali se do duchovního ráje uvnitř křesťanského sboru. (Izajáš 52:11; 2. Korinťanům 6:17) I tito uprchlíci, podobně jako Židé, kteří se vraceli z Babylónu, zjistili, že je nezbytné mít rozhodný a odvážný postoj. (Římanům 12:11)

22. Jak se upřímní křesťané, kteří hledali pravdu, dostali v dnešní době do babylónského zajetí?

²² A co dnes? Má Izajášovo proroctví další, úplnější splnění, které se týká křesťanského sboru v dnešní době? Ano, má. Po smrti apoštolů se počet pravých pomazaných křesťanů značně zmenšil a na světové scéně začali přibývat falešní křesťané neboli ‚plevel‘. (Matouš 13:36–43; Skutky 20:30; 2. Petra 2:1–3) V 19. století se sice od křesťanstva začali oddělovat upřímní jednotlivci, kteří hledali čisté uctívání, ale jejich porozumění zůstalo poskvrněno nebiblickým učením. V roce 1914 byl Ježíš dosazen na trůn jako mesiášský Král, ale situace upřímných lidí hledajících pravdu vypadala zanedlouho neradostně. Jak bylo prorokováno, národy ‚s nimi vedly válku a zvítězily nad nimi‘, a snahy těchto upřímných křesťanů kázat dobrou zprávu byly udušeny. Jako by tedy odešli do babylónského zajetí. (Zjevení 11:7, 8)

23, 24. Jak se Izajášova slova plní uvnitř Božího lidu od roku 1919?

²³ V roce 1919 se však situace změnila. Jehova svůj lid vyvedl ze zajetí. Praví křesťané začali zavrhovat falešné nauky, které jejich způsob uctívání dříve poskvrňovaly. Díky tomu zažili uzdravení. Dostali se do duchovního ráje, který se i dnes stále rozprostírá po celé zemi. V duchovním ohledu se slepí učí vidět a hluší se učí slyšet — stávají se plně bdělými vzhledem k působení Božího svatého ducha a stále si uvědomují, jak důležité je zůstat blízko Jehovy. (1. Tesaloničanům 5:6; 2. Timoteovi 4:5) Praví křesťané už nejsou němí, ale dychtí ‚volat‘, to znamená oznamovat biblické pravdy ostatním lidem. (Římanům 1:15) Ti, kdo byli duchovně slabí neboli ‚chromí‘, nyní projevují horlivost a radost. Obrazně řečeno, jsou schopni „šplhat jako jelen“.

²⁴ Obnovení křesťané chodí po ‚Cestě svatosti‘. Tato „Cesta“, která vede z Velkého Babylónu do duchovního ráje, je otevřena pro všechny Boží ctitele, kteří jsou v duchovním ohledu čistí. (1. Petra 1:13–16) Mohou se spolehnout, že je Jehova ochrání, a mohou mít důvěru v to, že Satanovy dravé útoky zaměřené na odstranění pravého uctívání nebudou mít úspěch. (1. Petra 5:8) Těm, kdo jsou neposlušní, a těm, kdo jednají jako nenasytná divoká zvířata, nebude dovoleno, aby kazili lidi kráčející po Boží silnici svatosti. (1. Korinťanům 5:11) V tomto chráněném prostředí zažívají Jehovovi vykoupení — pomazaní a „jiné ovce“ — radost z toho, že slouží jedinému pravému Bohu. (Jan 10:16)

25. Dojde k doslovnému splnění 35. kapitoly Izajáše? Vysvětlete to.

²⁵ A co v budoucnosti? Splní se vůbec někdy Izajášovo proroctví doslovně? Ano. Zázračné uzdravování, které prováděli Ježíš a jeho apoštolové v prvním století, ukázalo, že v budoucnosti tímto způsobem Jehova chce a je schopen uzdravovat ve velkém měřítku. Inspirované Žalmy mluví o věčném životě v pokojných podmínkách na zemi. (Žalm 37:9, 11, 29) Ježíš slíbil život v ráji. (Lukáš 23:43) Naději na doslovný ráj dává Bible od první do poslední knihy. Až ten čas nastane, slepí, hluší, chromí a němí budou doslovně uzdraveni, a to natrvalo. Zármutek a vzdychání prchnou. Na neurčitý čas, ano navždy zavládne radování. (Zjevení 7:9, 16, 17; 21:3, 4)

26. Jak Izajášova slova posilují křesťany v dnešní době?

²⁶ Na obnovení doslovného pozemského ráje praví křesťané zatím čekají, ale už nyní zažívají požehnání duchovního ráje. Se zkouškami a souženími se vypořádávají s optimismem. S neochvějnou důvěrou v Jehovu se vzájemně povzbuzují, a poslouchají vybídku: „Posilněte slabé ruce a upevněte kolena, jež kolísají. Těm, kdo mají v srdci úzkost, řekněte: ‚Buďte silní. Nebojte se.‘“ Mají naprostou důvěru v prorocké ujištění: „Pohleďte, váš vlastní Bůh přijde s pomstou, Bůh dokonce s odplatou. Sám přijde a zachrání vás.“ (Izajáš 35:3, 4)

[Poznámka pod čarou]

[Celostránkový obrázek na straně 370]

[Obrázky na straně 375]

Nehostinné oblasti se stanou dobře zavlažovanými místy s rákosím a rostlinami papyru

[Obrázek na straně 378]

Ježíš uzdravoval nemocné jak v duchovním, tak i v tělesném ohledu