Desátá kapitola

‚Čas dobré vůle‘

Izajáš 49:1–26

1, 2. (a) Jaké požehnání Izajáš zažíval? (b) Na koho se vztahují prorocká slova zapsaná v první polovině 49. kapitoly knihy Izajáš?

JIŽ po dlouhou dobu mají všichni věrní lidé Boží schválení a ochranu. Jehova však svou dobrou vůli neprojevuje bez rozmyslu. K získání takového nesrovnatelného požehnání musí člověk splňovat určité požadavky. Izajáš je splňoval. Měl Boží přízeň a Jehova ho používal jako nástroj k oznamování své vůle dalším lidem. Příklad toho je zaznamenán v první polovině 49. kapitoly Izajášova proroctví.

² Tato slova jsou prorocky adresována Abrahamovu semeni. V prvním splnění je semenem izraelský národ, který z Abrahama pocházel. Ale mnohé výroky se jasně vztahují na dlouho očekávané Abrahamovo Semeno, totiž na slíbeného Mesiáše. Inspirovaná slova se vztahují také na Mesiášovy duchovní bratry, kteří se stávají součástí duchovního Abrahamova semene a ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 3:7, 16, 29; 6:16) Tento úsek Izajášova proroctví však popisuje zejména neobyčejný vztah, který je mezi Jehovou a jeho milovaným Synem, Ježíšem Kristem. (Izajáš 49:26)

Ustanoven a ochraňován Jehovou

3, 4. (a) Jakou podporu má Mesiáš? (b) Ke komu Mesiáš promlouvá?

³ Mesiášovi Bůh projevuje svou dobrou vůli neboli ho schvaluje. Jehova mu dává autoritu a pověření, které jsou potřebné k tomu, aby mohl splnit své poslání. Je tedy vhodné, že budoucí Mesiáš říká: „Naslouchejte mi, ostrovy, a dávejte pozor, daleké národnostní skupiny. Sám Jehova mě povolal dokonce z břicha. Z nitra mé matky se zmínil o mém jménu.“ (Izajáš 49:1)

⁴ Mesiáš zde své připomínky adresuje lidem z ‚daleka‘. Je sice slíben židovskému národu, ale jeho služba přinese požehnání všem národům. (Matouš 25:31–33) „Ostrovy“ a „národnostní skupiny“ sice nejsou ve smluvním vztahu s Jehovou, ale přesto by měly poslouchat Izraelova Mesiáše. Je totiž poslán proto, aby přinesl záchranu celému lidstvu.

5. Jaká jména dostává Mesiáš dokonce ještě před tím, než se narodí jako člověk?

⁵ Proroctví říká, že před tím, než se Mesiáš narodí jako člověk, Jehova zjeví jeho jméno. (Matouš 1:21; Lukáš 1:31) Dlouho před svým narozením je Ježíš nazván „Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje“. (Izajáš 9:6) Také se ukazuje, že prorockým jménem Mesiáše je Immanuel, což je pravděpodobně jméno jednoho Izajášova syna. (Izajáš 7:14; Matouš 1:21–23) A dokonce jméno, kterým se Mesiáš stane známým — Ježíš —, je předpověděno před jeho narozením. (Lukáš 1:30, 31) Toto jméno pochází z hebrejského slova, které má význam „Jehova je záchrana“. Je tedy zřejmé, že Ježíš není samozvaný Kristus.

6. V jakém smyslu se Mesiášova ústa podobají ostrému meči a jakým způsobem je Ježíš schován neboli skryt?

⁶ Mesiášova prorocká slova pokračují: „A přistoupil k tomu, aby má ústa udělal podobná ostrému meči. Schoval mě ve stínu své ruky. A postupně ze mne udělal vyleštěný šíp. Skryl mě ve svém vlastním toulci.“ (Izajáš 49:2) Když v roce 29 n. l. nadchází čas, aby Jehovův Mesiáš zahájil svou pozemskou službu, ukazuje se, že to, co Ježíš říká a dělá, se skutečně podobá ostrým, vyleštěným zbraním a dokáže to proniknout k srdci jeho posluchačů. (Lukáš 4:31, 32) Jeho slova a skutky vyvolávají zlobu největšího Jehovova nepřítele, Satana, a jeho pomocníků. Od chvíle, kdy se Ježíš narodil, Satan usiluje o jeho život, ale Ježíš je nyní jako šíp skrytý v Jehovově vlastním toulci.a S důvěrou může spoléhat na to, že ho jeho Otec bude chránit. (Žalm 91:1; Lukáš 1:35) V ustanoveném čase Ježíš dává svůj život ve prospěch lidstva. Přijde však doba, kdy vyjede jako mocný nebeský válečník, který bude ozbrojen v jiném smyslu — z jeho úst bude vyčnívat ostrý meč. V tomto případě ostrý meč znázorňuje Ježíšovu autoritu vynést a vykonat rozsudky nad Jehovovými nepřáteli. (Zjevení 1:16)

Namáhavá práce Božího sluhy není marná

7. Na koho se vztahují Jehovova slova u Izajáše 49:3 a proč to můžeme říci?

⁷ Jehova nyní pronáší tato prorocká slova: „Jsi můj sluha, Izraeli, ty, na němž ukážu svou krásu.“ (Izajáš 49:3) Jako svého sluhu Jehova označuje izraelský národ. (Izajáš 41:8) Avšak Božím Sluhou, který vyniká, je Ježíš Kristus. (Skutky 3:13) Nikdo z Božích tvorů nemůže Jehovovu „krásu“ zrcadlit lépe než Ježíš. A tak i když jsou tato slova určena výslovně Izraeli, ve skutečnosti se vztahují na Ježíše. (Jan 14:9; Kolosanům 1:15)

8. Jak na Mesiáše reagují příslušníci jeho národa, ale na kom nechává Mesiáš posouzení toho, zda má úspěch?

⁸ Není to však tak, že většina příslušníků izraelského národa Ježíšem opovrhuje a odmítá ho? Ano. Obecně lze říci, že Ježíše jakožto Božího pomazaného Sluhu Izrael nepřijímá. (Jan 1:11) Všechno, co Ježíš vykoná v době, kdy je na zemi, má v očích jeho současníků možná malou hodnotu, a dokonce se jim to může zdát jako naprosto nicotné. O tomto zdánlivém neúspěchu ve své službě se Mesiáš zmiňuje v dalších slovech: „Lopotil jsem se nadarmo. Spotřeboval jsem svou vlastní sílu na neskutečnost a marnost.“ (Izajáš 49:4a) Mesiáš tato slova nepronáší proto, že by byl sklíčen. Uvažujme o tom, co říká dále: „Vpravdě je můj soud u Jehovy a má mzda u mého Boha.“ (Izajáš 49:4b) To, zda Mesiáš má úspěch, nebudou posuzovat lidé, ale Bůh.

9, 10. (a) Jaké pověření od Jehovy dostal Mesiáš a jakých výsledků dosahuje? (b) Jak mohou být dnes křesťané povzbuzeni tím, co zažil Mesiáš?

⁹ Ježíš se zajímá zejména o to, aby měl Boží schválení neboli Boží dobrou vůli. V proroctví Mesiáš říká: „Nyní Jehova, ten, kdo mě z břicha utvořil jako sluhu, jenž mu patří, řekl, abych mu přivedl zpátky Jákoba, aby byl k němu shromážděn Izrael. A budu oslaven v Jehovových očích a můj vlastní Bůh se stane mou silou.“ (Izajáš 49:5) Mesiáš přichází obrátit srdce Izraelových synů zpět k jejich nebeskému Otci. Většina z nich na to nereaguje, ale někteří ano. Jeho skutečná odměna je však u Jehovy Boha. Jeho úspěch se nehodnotí podle toho, jak to chápou lidé, ale podle Jehovových měřítek.

¹⁰ Ježíšovi následovníci mohou dnes mít někdy pocit, že se namáhají marně. Na některých místech se výsledky jejich služby mohou zdát naprosto nicotné ve srovnání s tím, kolik práce a úsilí vynakládají. Přesto vytrvávají a čerpají povzbuzení z Ježíšova příkladu. Také je posilují slova apoštola Pavla, který napsal: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:58)

„Světlo národů“

11, 12. V jakém smyslu je Mesiáš „světlo národů“?

¹¹ V Izajášově proroctví Jehova povzbuzuje Mesiáše tím, že mu připomíná, jaká výsada je být Božím sluhou — není to žádná „malicherná záležitost“. Ježíš má ‚pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky i bedlivě střežené z Izraele‘. Jehova dále vysvětluje: „Dal jsem tě také za světlo národů, aby má záchrana dospěla až na nejzazší konec země.“ (Izajáš 49:6) Jak Ježíš poskytuje světlo národům „až na nejzazší konec země“, když jeho služba je omezena na Izrael?

¹² Biblická zpráva ukazuje, že s Ježíšovým odchodem z pozemské scény Boží „světlo národů“ nepohaslo. Asi 15 let po Ježíšově smrti citovali proroctví z Izajáše 49:6 misionáři Pavel a Barnabáš a uplatnili ho na Ježíšovy učedníky, tedy na Ježíšovy duchovní bratry. Vysvětlili: „Jehova nám vskutku uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země.‘“ (Skutky 13:47) Pavel byl ještě před svou smrtí svědkem toho, jak je dobrá zpráva o záchraně dostupná nejen Židům, ale ‚celému stvoření, jež je pod nebem‘. (Kolosanům 1:6, 23) Dnes v tomto díle pokračují zbývající pomazaní Kristovi bratři. Slouží jako „světlo národů“ ve více než 230 zemích po celém světě. Pomáhá jim v tom „velký zástup“, který tvoří miliony lidí. (Zjevení 7:9)

13, 14. (a) S jakou reakcí na kazatelské dílo se setkává Mesiáš a jeho následovníci? (b) K jakému zvratu situace dochází?

¹³ Jehova skutečně prokazuje, že je silou podporující svého Sluhu Mesiáše, Mesiášovy pomazané bratry a všechny členy velkého zástupu, kteří s nimi pokračují v díle kázání dobré zprávy. Je pravda, že stejně jako Ježíš, i jeho učedníci narážejí na opovržení a odpor. (Jan 15:20) Ale ve svůj stanovený čas Jehova vždy situaci zvrátí, aby své věrné sluhy osvobodil a odměnil. V souvislosti s Mesiášem, jenž je „opovrhován v duši“ a „k němuž má národ odpor“, Jehova slibuje: „Králové uvidí a jistě povstanou, a knížata, a pokloní se kvůli Jehovovi, který je věrný, Svatému Izraele, který tě vyvoluje.“ (Izajáš 49:7)

¹⁴ O tomto předpověděném zvratu situace později napsal apoštol Pavel křesťanům ve Filipech. O Ježíšovi uvedl, že byl pokořen na mučednickém kůlu, ale potom ho Bůh vyvýšil. Jehova dal svému Sluhovi ‚nadřazené postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno‘. (Filipanům 2:8–11) Kristovi věrní následovníci jsou varováni, že i oni budou pronásledováni. Podobně jako Mesiáš jsou však ujištěni o Jehovově dobré vůli. (Matouš 5:10–12; 24:9–13; Marek 10:29, 30)

„Zvlášť přijatelný čas“

15. O jakém zvláštním „čase“ se mluví v Izajášově proroctví a co je tím myšleno?

¹⁵ Izajášovo proroctví pokračuje významným prohlášením. Jehova říká Mesiášovi: „V čase dobré vůle jsem ti odpověděl a v den záchrany jsem ti pomohl; a stále jsem tě bedlivě střežil, abych tě dal jako smlouvu pro lid.“ (Izajáš 49:8a) Podobné proroctví je zapsáno v Žalmu 69:13–18. Žalmista mluví o „čase dobré vůle“ a přitom používá vyjádření „přijatelný čas“. Tyto slovní obraty ukazují, že Jehova svou dobrou vůli a ochranu poskytuje zvláštním způsobem, ale pouze v určitém, přechodném období.

16. Co byl Jehovův čas dobré vůle, pokud jde o starověký Izrael?

¹⁶ Kdy toto období dobré vůle nastalo? Původně byla tato slova součástí proroctví o obnově a předpovídala návrat Židů z vyhnanství. Izraelský národ zažil období dobré vůle tehdy, když mohl ‚ozdravit zemi‘ a znovu získat do vlastnictví svůj ‚zpustošený dědičný majetek‘. (Izajáš 49:8b) Už nebyli ‚vězni‘ v Babylóně. Během jejich cesty domů se Jehova postaral o to, aby nešli ‚hladoví‘ ani ‚žízniví‘, a aby ‚je nebil vysoušející žár nebo slunce‘. Rozptýlení Izraelité proudili zpět do své vlasti „zdaleka, ... ze severu a ze západu“. (Izajáš 49:9–12) Bible ukazuje, že kromě tohoto prvního dramatického splnění má uvedené proroctví ještě další uplatnění.

17, 18. Jaký čas dobré vůle Jehova ustanovil během prvního století?

¹⁷ Za prvé, pokoj a Boží dobrou vůli neboli přízeň vzhledem k lidem ohlašovali andělé při Ježíšově narození. (Lukáš 2:13, 14) Tato dobrá vůle byla nabídnuta ne lidem všeobecně, ale pouze těm, kteří projevovali víru v Ježíše. Ježíš později veřejně předčítal proroctví z Izajáše 61:1, 2 a uplatnil ho na sebe jakožto hlasatele ‚Jehovova přijatelného roku‘. (Lukáš 4:17–21) Apoštol Pavel o Kristu řekl, že za dnů svého těla měl Jehovovu zvláštní ochranu. (Hebrejcům 5:7–9) Tento čas dobré vůle se tedy vztahuje na Boží přízeň projevovanou Ježíšovi během jeho lidského života.

¹⁸ Toto proroctví má však další uplatnění. Potom, co Pavel citoval Izajášova slova týkající se času dobré vůle, řekl: „Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. Korinťanům 6:2) Tato slova napsal Pavel 22 let po Ježíšově smrti. Je zřejmé, že po vzniku křesťanského sboru o Letnicích roku 33 n. l. Jehova svůj rok dobré vůle prodloužil, aby z něj měli užitek i Kristovi pomazaní následovníci.

19. Jak dnes mohou mít křesťané užitek z Jehovova času dobré vůle?

¹⁹ A co Ježíšovi následovníci v dnešní době, kteří nejsou pomazáni jakožto dědicové Božího nebeského království? Mohou i tito lidé s pozemskou nadějí mít užitek z tohoto přijatelného času? Ano. Kniha Zjevení ukazuje, že nyní je čas dobré vůle, kterou Jehova projevuje velkému zástupu, jenž vychází „z velkého soužení“ a jenž bude žít na rajské zemi. (Zjevení 7:13–17) Všichni křesťané tudíž využívají tohoto vymezeného období, během něhož Jehova projevuje svou dobrou vůli nedokonalým lidem.

20. Jak mohou křesťané zabránit tomu, že by opomíjeli účel Jehovovy nezasloužené laskavosti?

²⁰ Před prohlášením týkajícím se Jehovova přijatelného času apoštol Pavel uvedl varování. Naléhavě křesťany vybídl, aby „nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom opomíjeli její účel“. (2. Korinťanům 6:1) V souladu s tím křesťané využívají každou příležitost k tomu, aby se líbili Bohu a konali jeho vůli. (Efezanům 5:15, 16) Je správné, jestliže poslouchají Pavlovu výstrahu: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha; ale dále každý den jeden druhého vybízejte, dokud lze říkat ‚dnes‘, aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebrejcům 3:12, 13)

21. Jakým radostným prohlášením je uzavřena první část 49. kapitoly knihy Izajáš?

²¹ Prorocké výroky, které mezi sebou pronášejí Jehova a jeho Mesiáš, končí a Izajáš předkládá radostné prohlášení: „Vydejte radostný výkřik, nebesa, a měj radost, země. Ať se hory rozveselí radostným voláním. Vždyť Jehova utěšil svůj lid a projevuje lítost nad svými vlastními ztrápenými.“ (Izajáš 49:13) To jsou opravdu nádherná slova útěchy pro Izraelity ve starověku, pro Jehovova velkého Sluhu Ježíše Krista a také pro Jehovovy pomazané sluhy a jejich společníky z jiných ovcí v dnešní době.

Jehova nezapomíná na svůj lid

22. Jak Jehova zdůrazňuje, že na svůj lid nikdy nezapomene?

²² Izajáš nyní zaznamenává další Jehovova prohlášení. Předpovídá, že izraelští vyhnanci se budou cítit unaveni a budou ztrácet naději. Izajáš píše: „Sion stále říkal: ‚Jehova mě opustil a Jehova na mne zapomněl.‘“ (Izajáš 49:14) Je to tak skutečně? Opustil snad Jehova svůj lid a zapomněl na něj? Izajáš, který vystupuje jako Jehovův mluvčí, pokračuje: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha? I tyto ženy mohou zapomenout, a přece já sám na tebe nezapomenu.“ (Izajáš 49:15) To je od Jehovy opravdu láskyplná odpověď. Láska, jakou má Bůh ke svému lidu, je větší než láska, jakou má matka ke svému dítěti. Jehova stále pamatuje na ty, kdo jsou mu věrně oddáni. Pamatuje na ně tak, jako by jejich jména byla vyryta na jeho rukou: „Pohleď, vyryl jsem tě na své dlaně. Tvé zdi jsou neustále přede mnou.“ (Izajáš 49:16)

23. Jak Pavel povzbuzoval křesťany, aby důvěřovali, že Jehova na ně nezapomene?

²³ Ve svém dopise Galaťanům apoštol Pavel křesťany vybízel: „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9) A Hebrejcům napsal tato povzbudivá slova: „Bůh ... není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Hebrejcům 6:10) Nikdy bychom si neměli myslet, že Jehova na svůj lid zapomněl. Stejně jako starověký Sion mají i křesťané pádný důvod radovat se a trpělivě čekat na Jehovu. On totiž věrně dodržuje své sliby a podmínky své smlouvy.

24. Jak bude Sion obnoven a jaké otázky bude klást?

²⁴ Jehova prostřednictvím Izajáše předkládá další slova útěchy. Ti, kdo „strhávají [Sion]“, ať se jedná o Babylóňany, nebo odpadlé Židy, už nejsou hrozbou. „Synové“ Sionu, tedy Židé ve vyhnanství, kteří zůstávají věrní Jehovovi, „pospíšili“. Budou ‚sebráni‘. Židé poslaní zpět do vlasti spěchali do Jeruzaléma a svému hlavnímu městu budou ozdobou, stejně jako je ‚ozdobena‘ „nevěsta“. (Izajáš 49:17, 18) Sionská místa byla „zpustlá“. Představte si, jaké překvapení to pro Sion bude, až bude mít najednou tolik obyvatel, že se bydliště v něm budou zdát stísněná. (Čti Izajáše 49:19, 20.) Je přirozené, že se ptá, odkud všechny tyto děti pocházejí: „Jistě si v srdci řekneš: ‚Kdo se mi stal jejich otcem, když jsem žena připravená o děti a neplodná, odešlá do vyhnanství a uvězněná? Pokud jde o tyto, kdo je vychoval? Pohleď, byla jsem zanechána sama. Tito — kde byli?‘“ (Izajáš 49:21) Pro Sion, který byl předtím neplodný, to bude opravdu radostná situace!

25. Jakou obnovu zažil duchovní Izrael v nové době?

²⁵ Tato slova mají novodobé splnění. V těžkých letech první světové války prošel duchovní Izrael obdobím zpustošeného stavu a zajetí. Byl však obnoven a začal žít v duchovním ráji. (Izajáš 35:1–10) Podobně jako město, o kterém psal Izajáš — město, které kdysi bylo zpustošené —, byl i duchovní Izrael takříkajíc potěšen, když zjistil, že v něm je mnoho radostných, činných Jehovových ctitelů.

„Signál pro národy“

26. Jaké pokyny dává Jehova svému osvobozenému lidu?

²⁶ Prorockým způsobem Jehova nyní přenáší Izajáše do doby, kdy Boží lid bude propuštěn z Babylónu. Dostanou nějaké Boží vedení? Jehova odpovídá: „Pohleď, zvednu ruku dokonce k národům, a lidem pozvednu svůj signál. A přinesou tvé syny v náručí a na rameni ponesou tvé vlastní dcery.“ (Izajáš 49:22) V původním splnění se Jehovovým ‚signálem‘ stává Jeruzalém, dřívější sídlo vlády a místo, kde stál Jehovův chrám. Když se tam Izraelité vracejí, pomáhají jim dokonce význační a mocní lidé z národů, například „králové“ a „kněžny“. (Izajáš 49:23a) Je prokázáno, že k těmto pomocníkům patřili perští králové Kýros a Artaxerxes Longimanus. (Ezra 5:13; 7:11–26) Ale Izajášova slova mají ještě další uplatnění.

27. (a) K jakému ‚signálu‘ budou ve větším splnění proudit národy? (b) Jaký výsledek přinese to, že se všechny národy budou muset poklonit Mesiášovu panství?

²⁷ U Izajáše 11:10 se mluví o ‚signálu pro národy‘. Tato slova uplatnil apoštol Pavel na Krista Ježíše. (Římanům 15:8–12) Ve větším splnění jsou tedy Jehovovým ‚signálem‘, k němuž proudí národy, Ježíš a jeho spoluvládci pomazaní duchem. (Zjevení 14:1) Ve stanoveném čase se všechny národy země — dokonce i dnešní vládnoucí třídy — budou muset poklonit Mesiášovu panství. (Žalm 2:10, 11; Daniel 2:44) K čemu to povede? Jehova říká: „Budeš muset poznat, že já jsem Jehova, za něhož se ti, kdo ve mne doufají, nebudou stydět.“ (Izajáš 49:23b)

„Nyní je naše záchrana blíže“

28. (a) Kterými slovy Jehova příslušníky svého lidu znovu ujišťuje, že budou propuštěni? (b) Jaký závazek Jehova stále ještě plní vzhledem ke svému lidu?

²⁸ Někteří z těch, kdo jsou ve vyhnanství v Babylóně, si možná kladou otázku: ‚Je opravdu možné, že Izrael bude propuštěn?‘ Jehova tuto otázku bere v úvahu, protože se ptá: „Mohou být odebráni silnému muži ti, které již vzal, nebo může uniknout skupina zajatců tyrana?“ (Izajáš 49:24) Odpověď zní ano. Jehova Izraelity ujišťuje: „I skupina zajatců silného muže bude odebrána a ti, které už tyran vzal, uniknou.“ (Izajáš 49:25a) To je opravdu povzbuzující ubezpečení. Navíc dobrá vůle, kterou Jehova projevuje svému lidu, jde ruku v ruce s pevným závazkem, že svůj lid ochrání. Naprosto jasnými slovy říká: „Sám budu zápolit s každým, kdo zápolí s tebou, a sám zachráním tvé vlastní syny.“ (Izajáš 49:25b) Tento Jehovův závazek stále platí. U Zecharjáše 2:8 je zapsáno, co Jehova svému lidu říká: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ Je pravda, že dnes žijeme v období dobré vůle, během něhož národy po celé zemi mají příležitost proudit k duchovnímu Sionu. Toto období dobré vůle však skončí.

29. Jakou strašlivou vyhlídku mají před sebou ti, kdo odmítají poslouchat Jehovu?

²⁹ Co se stane těm, kdo tvrdohlavě odmítají poslouchat Jehovu, a dokonce pronásledují jeho ctitele? Jehova říká: „Způsobím, aby ti, kdo s tebou krutě zacházejí, jedli své vlastní maso; a jako sladkým vínem se opijí svou vlastní krví.“ (Izajáš 49:26a) To je opravdu strašlivá vyhlídka. Takové tvrdohlavé odpůrce nečeká dlouhá budoucnost. Budou zničeni. Jehova tedy bude považován za Zachránce, protože zachrání svůj lid a zničí jeho nepřátele. „Všechno tělo bude muset poznat, že já, Jehova, jsem tvůj Zachránce a tvůj Výkupce, Jákobův Mocný.“ (Izajáš 49:26b)

30. Jaké záchranné skutky Jehova koná ve prospěch svého lidu, a co ještě udělá?

³⁰ Uvedená slova se vztahují v prvé řadě na dobu, kdy Jehova použil Kýra k osvobození svého lidu ze zajetí v Babylóně. Vztahují se ale také na rok 1919, kdy Jehova použil Ježíše Krista, svého Syna dosazeného na trůn, aby propustil Boží lid z duchovního otroctví. Bible tedy jako zachránce označuje jak Jehovu, tak i Ježíše. (Titovi 2:11–13; 3:4–6) Jehova je náš Zachránce, a Ježíš, Mesiáš, je jeho ‚Hlavní zprostředkovatel‘. (Skutky 5:31) Boží záchranné skutky konané prostřednictvím Ježíše Krista jsou opravdu podivuhodné. Pomocí dobré zprávy Jehova osvobozuje upřímné lidi ze zajetí ve falešném náboženství. Prostřednictvím výkupní oběti je osvobozuje ze zajetí hříchu a smrti. V roce 1919 vysvobodil Ježíšovy duchovní bratry z duchovního zajetí. A v armagedonské válce, jež se opravdu rychle přibližuje, zachrání velký zástup věrných lidí před zničením, které postihne hříšníky.

31. Jak by křesťané měli reagovat na to, že jim Bůh projevuje svou dobrou vůli?

³¹ Je tedy opravdu velkou výsadou být těmi, komu Bůh projevuje svou dobrou vůli. Kéž každý z nás moudře využívá přijatelný čas. A kéž jednáme v souladu s naléhavostí naší doby a dbáme slov, která Pavel napsal Římanům: „Znáte toto období, že již je hodina, abyste se probudili ze spánku, neboť nyní je naše záchrana blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími. Noc je velmi pokročilá; den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě, a oblékněme zbraně světla. Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách, ne v nedovolených stycích a v nevázaném chování, ne v rozepři a žárlivosti. Ale oblékněte si Pána Ježíše Krista a neplánujte předem pro touhy těla.“ (Římanům 13:11–14)

32. Jakou jistotu má Boží lid?

³² Jehova bude dál projevovat přízeň těm, kdo se drží jeho rad. Dá jim sílu a schopnosti potřebné k tomu, aby se mohli podílet na kázání dobré zprávy. (2. Korinťanům 4:7) Jehova použije své služebníky, stejně jako používá jejich Vůdce, Ježíše. Způsobí, že jejich ústa budou „podobná ostrému meči“, aby s poselstvím dobré zprávy dosáhli srdce mírných lidí. (Matouš 28:19, 20) Jehova bude svůj lid chránit „ve stínu své ruky“. Jako „vyleštěný šíp“ bude jeho lid skryt ‚v Božím vlastním toulci‘. Ano, Jehova svůj lid neopustí! (Žalm 94:14; Izajáš 49:2, 15)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 139]

Mesiáš je jako „vyleštěný šíp“ v Jehovově toulci

[Obrázek na straně 141]

Mesiáš je „světlo národů“

[Obrázek na straně 147]

Láska, jakou Bůh projevuje svému lidu, je větší než láska, jakou má matka ke svému dítěti