Dvacátá třetí kapitola
‚Nové jméno‘
1. Jaké ujištění je zapsáno v 62. kapitole knihy Izajáš?
UJIŠTĚNÍ, útěcha, naděje na obnovu. Právě to potřebují zoufalí Židé v Babylóně. Od doby, kdy byl zničen Jeruzalém a jeho chrám, uplynulo už několik desetiletí. Juda ležící asi 800 kilometrů od Babylónu je zpustošená a zdá se, že Jehova na Židy zapomněl. Co může jejich situaci zlepšit? Jsou to sliby, které jim dává Jehova — že je přivede zpět domů a umožní jim obnovit čisté uctívání. Až k tomu dojde, popisná vyjádření jako „zcela opuštěná“ a „zpustošená“ budou nahrazena jmény, jejichž význam poukazuje na Boží schválení. (Izajáš 62:4; Zecharjáš 2:12) Tyto sliby obsahuje v hojné míře 62. kapitola knihy Izajáš. Ale i tato kapitola, podobně jako jiná proroctví o obnově, se dotýká otázek, které souvisejí nejen s osvobozením Židů ze zajetí v Babylóně. Ve svém větším splnění je pro nás 62. kapitola knihy Izajáš ujištěním, že záchrana Jehovova duchovního národa, ‚Božího Izraele‘, je jistá. (Galaťanům 6:16)
Jehova nezůstává zticha
2. Jakým způsobem Jehova projevuje přízeň Sionu?
2 Babylón je v roce 539 př. n. l. svržen. Perský král Kýros potom na základě výnosu, který vydává, umožňuje bohabojným Židům vrátit se do Jeruzaléma a obnovit uctívání Jehovy. (Ezra 1:2–4) V roce 537 př. n. l. jsou první vracející se Židé zpět ve své vlasti. Jehova znovu projevuje Jeruzalému přízeň, jak je patrné z vřelosti jeho prorockého prohlášení: „Kvůli Sionu nebudu dále tichý a kvůli Jeruzalému nezůstanu zticha, dokud nevyjde jeho spravedlnost právě jako jas a jeho záchrana jako pochodeň, která hoří.“ (Izajáš 62:1)
3. (a) Proč Jehova nakonec zavrhne pozemský Sion a kdo ho nahradí? (b) K jakému odpadnutí dochází a kdy, a ve kterém období žijeme dnes?
3 V roce 537 př. n. l. splnil Jehova svůj slib, že obnoví Sion neboli Jeruzalém. Jeho obyvatelé zažili záchranu od Jehovy a jejich spravedlnost jasně zazářila. Později se však opět odchýlili od čistého uctívání. Nakonec odmítli Ježíše jako Mesiáše a Jehova je potom zavrhl jakožto svůj vyvolený národ. (Matouš 21:43; 23:38; Jan 1:9–13) Způsobil však zrození nového národa, ‚Božího Izraele‘. Tento nový národ se stal Jehovovým zvláštním lidem a jeho příslušníci v prvním století horlivě kázali dobrou zprávu po celém tehdy známém světě. (Galaťanům 6:16; Kolosanům 1:23) Žel, po smrti apoštolů nastalo odpadnutí od pravého náboženství. V důsledku toho vznikla odpadlá forma křesťanství, s jakou se dnes setkáváme v křesťanstvu. (Matouš 13:24–30, 36–43; Skutky 20:29, 30) Křesťanstvu bylo po staletí dovolováno uvalovat hanbu na Jehovovo jméno. V roce 1914 však začal Jehovův „rok dobré vůle“ a společně s ním také větší splnění této části Izajášova proroctví. (Izajáš 61:2)
4, 5. (a) Koho dnes symbolizuje Sion a jeho děti? (b) Jak Jehova používá Sion k tomu, aby byla „jeho záchrana jako pochodeň, která hoří“?
4 Dnes se Jehovův slib o obnově Sionu splňuje na Boží nebeské organizaci, ‚Jeruzalému nahoře‘, která je na zemi reprezentována svými dětmi, duchem pomazanými křesťany. (Galaťanům 4:26) Jehovova nebeská organizace slouží jako oddaná pomocnice — je ostražitá, láskyplná a pracovitá. Když v roce 1914 zrodila mesiášské Království, byla to opravdu vzrušující událost. (Zjevení 12:1–5) Její pozemské děti zejména od roku 1919 kážou národům o její spravedlnosti a záchraně. Tyto děti, přesně jak to Izajáš předpověděl, osvětlují temnotu jako pochodeň a nechávají své světlo svítit. (Matouš 5:15, 16; Filipanům 2:15)
5 Jehova se hluboce zajímá o své ctitele a neodpočine si neboli nezůstane zticha, dokud nesplní všechny sliby, které dal Sionu a jeho dětem. Zticha odmítají zůstat i zbývající z pomazaných a jejich společníci patřící k ‚jiným ovcím‘. (Jan 10:16) Jsou opravdu halasní, když lidem poukazují na jedinou cestu k záchraně. (Římanům 10:10)
‚Nové jméno‘ od Jehovy
6. Jaký záměr má Jehova se Sionem?
6 Jaký záměr má Jehova se Sionem, svou nebeskou ‚ženou‘ představovanou starověkým Jeruzalémem? Jehova říká: „Národy jistě uvidí tvou spravedlnost, ženo, a všichni králové tvou slávu. A skutečně budeš nazvána novým jménem, jež označí samotná Jehovova ústa.“ (Izajáš 62:2) Když Izraelité jednají spravedlivě, jsou národy nuceny dívat se pozorně. I králové musí uznat, že Jehova používá Jeruzalém a že vedle Jehovova Království se každé jejich panství stane bezvýznamným. (Izajáš 49:23)
7. O čem vypovídá nové jméno Sionu?
7 Změnu týkající se Sionu Jehova nyní potvrzuje tím, že mu dává nové jméno. Toto nové jméno vypovídá o požehnání a o výsadním postavení, které pozemské děti Sionu mají od roku 537 př. n. l.a Ukazuje to, že Jehova uznává Sion jako své vlastnictví. Dnes jsou příslušníci Božího Izraele nadšeni, že tímto způsobem Jehova dává najevo své potěšení z nich, a jiné ovce se radují s nimi.
8. Jakými způsoby Jehova projevuje čest Sionu?
8 Jehova dal Sionu nové jméno a nyní slibuje: „Staneš se korunou krásy v Jehovově ruce a královským turbanem v dlani svého Boha.“ (Izajáš 62:3) Jehova pozvedá svou symbolickou manželku, nebeský Sion, aby se na ni pohlíželo s obdivem. (Žalm 48:2; 50:2) Koruna krásy a ‚královský turban‘ poukazují na to, že je oděna ctí a autoritou. (Zecharjáš 9:16) Boží Izrael, kterým je reprezentován nebeský Sion neboli „Jeruzalém nahoře“, je pozoruhodným výsledkem činnosti Boží ruky — Bohem použité síly. (Galaťanům 4:26) S Jehovovou pomocí tento duchovní národ získal vynikající pověst, že je ryzí a oddaný. Miliony lidí, k nimž patří jak pomazaní, tak i jiné ovce, jsou povzbuzováni, aby projevovali znamenitou víru a lásku. Až pomazaní získají svou slavnou nebeskou odměnu, budou potom, během Kristovy Tisícileté vlády, sloužit jako nástroje v Jehovově ruce, aby bylo sténající stvoření pozvednuto k věčnému životu. (Římanům 8:21, 22; Zjevení 22:2)
‚Jehova v tobě nalézá potěšení‘
9. Popište proměnu Sionu.
9 To, že nebeský Sion, který je reprezentován svými pozemskými dětmi, dostává nové jméno, je součástí jeho úžasné proměny. Čteme: „Už se o tobě nebude říkat, že jsi žena zcela opuštěná; a o tvé vlastní zemi se už nebude říkat, že je zpustošená; ale ty budeš nazývána Mé potěšení je v ní a tvá země Vlastněná jako manželka. Vždyť Jehova v tobě najde potěšení a tvá vlastní země bude vlastněná jako manželka.“ (Izajáš 62:4) Pozemský Sion byl od svého zničení v roce 607 př. n. l. ve zpustošeném stavu. Jehovova slova ho však ujišťují o tom, že jeho země bude obnovena a znovu obydlena. Sion, který byl kdysi zničen, už nebude ženou zcela opuštěnou, a jeho země už nebude zpustošená. Obnova Jeruzaléma v roce 537 př. n. l. znamená, že toto město zažije nové poměry, které budou naprosto odlišné od zpustošeného stavu, v němž bylo dříve. Jehova prohlašuje, že Sion bude nazván „Mé potěšení je v ní“ a jeho země „Vlastněná jako manželka“. (Izajáš 54:1, 5, 6; 66:8; Jeremjáš 23:5–8; 30:17; Galaťanům 4:27–31)
10. (a) Jak došlo k proměně Božího Izraele? (b) Co je „země“ Božího Izraele?
10 Podobnou změnu zažíval od roku 1919 Boží Izrael. Během první světové války se zdálo, že se Bůh k pomazaným křesťanům nezná. Ale v roce 1919 bylo obnoveno jejich příznivé postavení a byl očištěn jejich způsob uctívání. To ovlivnilo jejich nauky, jejich organizaci a jejich činnost. Boží Izrael přišel do své „země“, tedy na své duchovní území neboli do své sféry činnosti. (Izajáš 66:7, 8, 20–22)
11. Jak se Židé stávají majiteli své matky jako manželky?
11 Jehova dále zdůrazňuje nové, příznivé postavení svého lidu a prohlašuje: „Právě jako se totiž mladý muž stává majitelem panny jako své manželky, tak se tvoji synové stanou majiteli tebe jako manželky. A tvůj Bůh bude dokonce nad tebou jásat jásotem ženicha nad nevěstou.“ (Izajáš 62:5) Jak se mohou Židé, „synové“ Sionu, stát majiteli své matky jako své manželky? Je to v tom smyslu, že vracející se synové, kteří byli propuštěni z vyhnanství v Babylóně, berou do vlastnictví své bývalé hlavní město a opět se v něm usazují. Když se to stane, Sion už není opuštěn, ale je zde mnoho jeho synů. (Jeremjáš 3:14)
12. (a) Jakým způsobem Jehova ukázal, že pomazaní křesťané patří k organizaci, která je s ním spojena v manželství? (b) V jakém smyslu dnes Jehova tím, jak jedná se svým lidem, poskytuje vynikající vzor pro manželství? (Viz rámeček na straně 342.)
12 Obdobně se od roku 1919 děti nebeského Sionu stávají majiteli své země, svého duchovního území, které má prorocké jméno „Vlastněná jako manželka“. Z jejich křesťanské činnosti v této zemi je patrné, že tito pomazaní křesťané jsou ‚lidem pro Jehovovo jméno‘. (Skutky 15:14) Přinášejí ovoce Království a ohlašují Jehovovo jméno, a z toho je zřejmé, že Jehova má v těchto křesťanech zalíbení. Ukázal, že tito lidé patří k organizaci, která je s ním v nerozlučné jednotě. Jehova tyto křesťany pomazal svatým duchem, osvobodil je z duchovního zajetí a také je použil k tomu, aby celému lidstvu kázali o naději na Království — tím prokázal, že z nich má stejnou radost, jakou má ženich z nevěsty. (Jeremjáš 32:41)
„Ať z vaší strany není mlčení“
13, 14. (a) Jak se ve starověku stává Jeruzalém městem poskytujícím bezpečí? (b) Jak se v dnešní době stává Sion ‚chválou na zemi‘?
13 Jehova dal svému lidu obrazné nové jméno a ten se díky tomu cítí bezpečně. Jeho příslušníci vědí, že Jehova je uznává a že jsou jeho vlastnictvím. Jehova nyní používá jiné znázornění a ke svému lidu promlouvá jako k opevněnému městu: „Na tvých zdech, Jeruzaléme, jsem pověřil strážné. Celý den a celou noc, neustále, ať nezůstávají tiší. Vy, kdo se zmiňujete o Jehovovi, ať z vaší strany není mlčení, a nedopřejte mu mlčení, dokud důkladně neupevní, ano, dokud nevystaví Jeruzalém jako chválu na zemi.“ (Izajáš 62:6, 7) Potom, co se věrný ostatek vrací z Babylónu, se v Jehovou ustanoveném čase Jeruzalém skutečně stává ‚chválou na zemi‘ — opevněným městem, které svým obyvatelům poskytuje bezpečí. Strážní na jeho hradbách bdí ve dne v noci, aby zajistili bezpečnost města a předali jeho obyvatelům varovná poselství. (Nehemjáš 6:15; 7:3; Izajáš 52:8)
14 V dnešní době Jehova používá pomazané strážné, aby mírným lidem ukazovali cestu, která vede z otroctví ve falešném náboženství ke svobodě. Tito lidé jsou zváni, aby se stali součástí jeho organizace, kde jsou v bezpečí před duchovním znečištěním, bezbožnými vlivy a Jehovovou nelibostí. (Jeremjáš 33:9; Sefanjáš 3:19) Důležitou úlohu v této ochraně má třída strážného, ‚věrného a rozvážného otroka‘, který poskytuje duchovní „pokrm v pravý čas“. (Matouš 24:45–47) Také „velký zástup“, který pracuje společně s třídou strážného, se významným způsobem podílí na tom, aby Sion byl ‚chválou na zemi‘. (Zjevení 7:9)
15. V jakém ohledu třída strážného a její společníci slouží Jehovovi neustále?
15 Služba třídy strážného a jejích druhů pokračuje. Jejich nadšení je patrné z horlivé činnosti milionů věrných lidí, kteří jsou podporováni cestujícími dozorci a jejich manželkami, dobrovolnými pracovníky v různých domovech betel a tiskárnách svědků Jehovových, misionáři a také zvláštními, pravidelnými a pomocnými průkopníky. Mimoto se velmi namáhají, když stavějí nové sály Království, navštěvují nemocné, pomáhají těm, kdo řeší obtížné zdravotní problémy, a poskytují včasnou hmotnou pomoc obětem katastrof a neštěstí. Mnozí tito obětaví lidé často slouží doslova „dnem i nocí“. (Zjevení 7:14, 15)
16. V jakém ohledu Jehovovi nedopřávají jeho služebníci „mlčení“?
16 Jehovovi služebníci jsou vybízeni, aby se stále modlili, aby prosili Boha, ať se ‚jeho vůle stane jako v nebi, tak i na zemi‘. (Matouš 6:9, 10; 1. Tesaloničanům 5:17) Jsou vybízeni: „Nedopřejte [Jehovovi] mlčení“, dokud nebudou splněny touhy a naděje týkající se obnovy pravého uctívání. Ježíš zdůrazňoval, jak potřebné je neustále se modlit, a své následovníky vybízel, aby ‚k Bohu volali dnem i nocí‘. (Lukáš 18:1–8)
Služba Bohu bude odměněna
17, 18. (a) V jakém ohledu mohou obyvatelé Sionu očekávat, že se budou těšit z plodů své práce? (b) Jak se v dnešní době Jehovův lid raduje z plodů své práce?
17 Nové jméno, které Jehova dává svému lidu, je pro jeho příslušníky ujištěním, že jejich úsilí není marné. „Jehova přísahal svou pravicí a svou silnou paží: ‚Už nedám tvé obilí za pokrm tvým nepřátelům, ani cizinci nebudou pít tvé mladé víno, pro které ses lopotila. Ale právě ti, kdo je shromažďují, je budou jíst a jistě budou chválit Jehovu; a právě ti, kdo je sbírají, je budou pít v mých svatých nádvořích.‘“ (Izajáš 62:8, 9) Jehovova pravice a silná paže jsou symbolem jeho moci a síly. (5. Mojžíšova 32:40; Ezekiel 20:5) To, že jimi přísahá, ukazuje, že je rozhodnut změnit stav věcí Sionu. V roce 607 př. n. l. Jehova dovoluje nepřátelům Sionu, aby ho vyplenili a jeho majetek odnesli jako kořist. (5. Mojžíšova 28:33, 51) Nyní se však z majetku Sionu budou těšit pouze ti, kdo na něj mají právo. (5. Mojžíšova 14:22–27)
18 V novodobém splnění tohoto slibu Jehovův obnovený lid zažívá velký duchovní blahobyt. Velmi se raduje z plodů své práce — rostoucího počtu křesťanských učedníků a hojnosti duchovního pokrmu. (Izajáš 55:1, 2; 65:14) Boží lid je věrný, a proto Jehova nepřátelům nedovolí, aby narušili duchovní blahobyt tohoto lidu nebo ho připravili o výsledky jeho horlivé služby. Žádná práce konaná ve službě Jehovovi není marná. (Malachiáš 3:10–12; Hebrejcům 6:10)
19, 20. (a) Jak je Židům vyčištěna cesta, aby se mohli vrátit do Jeruzaléma? (b) Jak byla v dnešní době vyčištěna cesta pro mírné, aby mohli vejít do Jehovovy organizace?
19 Díky novému jménu je Jehovova organizace také přitažlivá pro upřímné lidi. Proudí k ní zástupy lidí a cesta jim zůstává otevřená. Izajášovo proroctví říká: „Projděte, projděte branami. Vyčistěte cestu lidu. Nasypte, nasypte silnici. Zbavte ji kamenů. Vyzdvihněte signál pro národy.“ (Izajáš 62:10) V prvním případě se tato výzva vztahuje pravděpodobně na to, jak Židé procházejí branami babylónských měst, aby se mohli vrátit do Jeruzaléma. Vracející se Židé mají z cesty odstranit kameny, aby cestování bylo snazší, a mají vyzdvihnout signál, který by ukazoval cestu. (Izajáš 11:12)
20 Od roku 1919 jsou pomazaní křesťané odděleni pro službu Bohu a jdou po ‚Cestě svatosti‘. (Izajáš 35:8) Byli prvními z těch, kdo šli po duchovní silnici vedoucí z Velkého Babylónu. (Izajáš 40:3; 48:20) Bůh jim dal výsadu poskytovat vedení v ohlašování jeho mocných skutků a v tom, že ostatním lidem ukazují, jak se na onu silnici dostat. To, že ji zbavovali kamenů — že odstraňovali kameny klopýtání —, sloužilo hlavně k jejich vlastnímu užitku. (Izajáš 57:14) Potřebovali jasně vidět Boží záměry a nauky. Falešné nauky jsou jako kameny klopýtání na cestě k životu, ale Jehovovo slovo je „jako kovářské kladivo, které rozbíjí skalní útes“. S jeho pomocí pomazaní křesťané rozbili kameny klopýtání, které by mohly stát v cestě těm, kdo chtějí sloužit Jehovovi. (Jeremjáš 23:29)
21, 22. Jaký signál Jehova vztyčil pro ty, kdo opouštějí falešné náboženství, a jak to víme?
21 V roce 537 př. n. l. se Jeruzalém stal signálem, který byl pro židovský ostatek znamením k návratu a k obnově chrámu. (Izajáš 49:22) V roce 1919, když byl z otroctví ve falešném náboženství osvobozen pomazaný ostatek, jeho příslušníci bezcílně nebloudili. Svůj cíl znali, protože Jehova pro ně vztyčil signál. Jaký to byl signál? Bylo to tentýž signál, jaký byl předpověděn u Izajáše 11:10, kde se píše: „V ten den se stane, že to bude Jišaiův kořen, jenž bude stát jako signál pro národy.“ Tato slova uplatnil apoštol Pavel na Ježíše. (Římanům 15:8, 12) Ano, signálem je Kristus Ježíš, který vládne jako král na nebeské hoře Sion. (Hebrejcům 12:22; Zjevení 14:1)
22 Kolem Ježíše Krista se shromažďují pomazaní křesťané a jiné ovce, aby se podíleli na jednotném uctívání Nejvyššího Boha. Kristovo panství slouží k ospravedlnění Jehovovy neomezené svrchovanosti a k požehnání upřímných lidí ze všech národů na zemi. Není to snad důvod pro to, aby Jehovu velebil chválou i každý z nás?
„Tvá záchrana přichází“
23, 24. Jak je záchrana přinášena těm, kdo mají víru v Boha?
23 Nové jméno, které Jehova dává své organizaci podobné manželce, má spojitost s věčnou záchranou jejích dětí. Izajáš píše: „Pohleď, sám Jehova způsobil, že to bylo slyšet do nejvzdálenější končiny země: ‚Řekněte sionské dceři: „Pohleď, tvá záchrana přichází. Pohleď, odměna, kterou dává, je s ním, a mzda, kterou platí, je před ním.“‘“ (Izajáš 62:11) Židům přišla záchrana tehdy, když Babylón padl a oni se vrátili do své vlasti. Tato slova však poukazují na něco ještě velkolepějšího. Jehovovo prohlášení připomíná Zecharjášovo proroctví, které se týkalo Jeruzaléma: „Měj velkou radost, sionská dcero. Vítězoslavně křič, jeruzalémská dcero. Pohleď, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, ano, zachráněný; pokorný, a jede na oslu, ano na vzrostlém zvířeti, synu oslice.“ (Zecharjáš 9:9)
24 Tři a půl roku potom, co byl Ježíš pokřtěn ve vodě a pomazán Božím duchem, přijel do Jeruzaléma a vyčistil jeho chrám. (Matouš 21:1–5; Jan 12:14–16) Dnes Ježíš Kristus přináší záchranu od Jehovy všem těm, kdo mají víru v Boha. Od roku 1914, kdy byl dosazen na trůn, je také Jehovovým ustanoveným Soudcem a Vykonavatelem rozsudku. V roce 1918, tedy tři a půl roku po tom, co se stal Králem, vyčistil Jehovův duchovní chrám, který je na zemi představován sborem pomazaných křesťanů. (Malachiáš 3:1–5) To, že byl Ježíš vztyčen jako signál, označovalo začátek velkého shromažďování lidí pocházejících ze všech částí země, a to na podporu mesiášského Království. V souladu se starověkým modelem „záchrana“ přišla Božímu Izraeli v roce 1919, kdy byl osvobozen z Velkého Babylónu. ‚Odměnou‘ neboli ‚mzdou‘, která je připravena pro obětavé žence, je buď nesmrtelný život v nebi, nebo věčný život na zemi. Všichni lidé, kteří zůstávají věrní, mohou mít důvěru, že jejich „namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná“. (1. Korinťanům 15:58)
25. Jaké ujištění dostává Jehovův lid?
25 Vyhlídky Jehovovy nebeské organizace, jejích pomazaných představitelů zde na zemi a každého, kdo je s nimi aktivně spojen, jsou slibné. (5. Mojžíšova 26:19) Izajáš prorokoval: „Lidé je jistě nazvou svatým lidem, těmi, koho Jehova vykoupil; a ty se budeš jmenovat Vyhledávaná a Ne zcela opuštěné město.“ (Izajáš 62:12) „Jeruzalém nahoře“, který je reprezentován Božím Izraelem, se kdysi cítil opuštěn. Něco takového však už nikdy pociťovat nebude. Jehova bude navždy držet nad svým lidem ochrannou ruku a ten bude stále mít jeho schválení.
[Poznámka pod čarou]
a ‚Nové jméno‘ může v biblických proroctvích znamenat nové postavení nebo novou výsadu. (Zjevení 2:17; 3:12)
[Rámeček na straně 342]
Vynikající vzor pro manželství
Když dva lidé vstoupí do manželství, každý z nich má o manželském svazku své představy. Jaké představy však má Bůh? Je přece původcem manželství. Jak by podle něj mělo manželství vypadat?
Jeho náhled je patrný například z jeho vztahu k izraelskému národu. Izajáš tento vztah popisuje jako manželství. (Izajáš 62:1–5) Povšimněme si, co Jehova Bůh jakožto „manžel“ dělá pro svou „nevěstu“. Chrání ji a posvěcuje ji. (Izajáš 62:6, 7, 12) Projevuje jí čest a váží si jí. (Izajáš 62:3, 8, 9) A má v ní zalíbení, což je vidět z nového jména, které jí dává. (Izajáš 62:4, 5, 12)
Na Izajášův popis vztahu mezi Jehovou a Izraelem navazuje v Křesťanských řeckých písmech Pavel, když ke vztahu manžela a manželky přirovnává vztah Krista a sboru pomazaných křesťanů. (Efezanům 5:21–27)
Pavel povzbuzoval křesťany, aby ve svém manželství napodobovali vztah mezi Ježíšem a sborem. Neexistuje větší láska, než jakou Jehova projevoval Izraeli a než jakou Kristus projevuje sboru. Tyto symbolické vztahy jsou vynikajícím vzorem pro úspěšné a šťastné manželství mezi křesťany. (Efezanům 5:28–33)
[Obrázek na straně 339]
Jehova nazve nebeský Sion novým jménem
[Obrázky na straně 347]
Třída Jehovova strážného nezůstává v dnešní době zticha