MANDLOŇ

[heb. luz (1Mo 30:37); ša·qedhʹ (1Mo 43:11)].

Mandloň obecná (Amygdalus communis) je strom pocházející z Palestiny, Libanonu a některých oblastí Mezopotámie. Patří do čeledi růžovitých a roste jak planě, tak jako pěstovaný ovocný strom.

Její hebrejský název ša·qedhʹ doslova znamená „probouzející se“. To je velmi výstižné, protože mandloň patří mezi stromy, které kvetou velmi brzy po období zimního klidu, už koncem ledna nebo začátkem února. Povšimněte si slovní hříčky u Jeremjáše 1:11, 12. Tam za hebrejským slovem ‚mandloň‘ (ša·qedhʹ) následuje výraz „bdím“ (šo·qedhʹ). Strom může dorůst do výšky až 5 m, a když kvete, je obalen krásnými růžovými a někdy bílými květy uspořádanými do dvojic. U Kazatele 12:5 je kvetoucí mandloň použita ke znázornění šedin stáří. Listy jsou oválné a na krajích pilovité. Plod mandloně má protáhlý tvar, na jednom konci oblý a na druhém špičatý. Mandle byly vždy považovány za pochoutku. Jákob je po svých synech, kteří se vraceli do Egypta, poslal jako část svého daru. (1Mo 43:11) Jádro obsahuje žádoucí olej. Ze 45 kg mandlí se může získat asi 20 kg oleje.

Bezpochyby díky své jemné kráse byly květy mandloně použity jako předloha pro kalíšky na ramenech svícnu pro svatostánek. (2Mo 25:33, 34; 37:19, 20) Také Áronova hůl byla větev mandloně. Na důkaz toho, že Áron má Boží schválení jako pomazaný velekněz, přes noc zázračně vypučela a nesla zralé mandle. (4Mo 17:8)

[Vyobrazení na straně 1141]

Květy mandloně. Mandloň patří mezi první stromy, které kvetou po skončení zimy; vždyť také její hebrejský název znamená „probouzející se“