ČELO
Část obličeje nad očima. Jeden hebrejský výraz překládaný jako ‚čelo‘ (5Mo 14:1) a řecké slovo pro „čelo“ (meʹto·pon) doslova znamenají „mezi očima“. Čelo je velmi významným a dobře viditelným místem těla, a proto tam byli ve starověku označováni otroci, aby všichni mohli vidět, kdo je jejich pánem. Také tak byli označováni ctitelé jistých pohanských bohů. I dnes se někteří lidé řídí zvykem dávat si na čelo náboženská znamení, aby všem ostatním lidem dali na vědomí, že jsou oddáni určité náboženské víře.
Označení na čele. Nést označení na čele se v obrazném smyslu podobně používá i v Bibli, a to ve významu být otrokem pravého Boha nebo nějakého jiného boha. Ve Zjevení 7:2–4 se mluví o tom, že andělé pečetili 144 000 osob na jejich čelech. (Viz heslo PEČEŤ.) V jiné části Zjevení je 144 000 popsáno jako ti, kdo mají na čele napsáno jméno Beránka, Ježíše Krista, a jméno jeho Otce. Je vhodné, aby jakožto Beránkova nevěsta nesli jeho jméno. (Zj 14:1; 22:3, 4) Vzhledem k tomu, že v knize Zjevení je dvakrát použita hebrejština (9:11; 16:16) a že apoštol Jan byl Hebrejec, je možné usuzovat, že na čele 144 000 osob bylo napsáno svaté Tetragrammaton, které je označovalo jako Jehovovy služebníky a svědky.
Jak je popsáno u Ezekiela 9:3–6, osoby, které jsou označovány na čele, aby byly chráněny před zničením Božími popravčími silami, nejsou v tomto případě označovány anděly ani nejsou označeny „pečetí“, ale označuje je muž, který má „kalamář tajemníka“. O těchto lidech je napsáno, že „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“. Když jsou ‚označeni‘, projevují se jako otroci a ctitelé Jehovovi; jejich skutky, zvyky a osobnost o tom dávají přede všemi jasný doklad, jako by to bylo napsáno ‚na jejich čele‘.
Při označování otroků světového politického „divokého zvířete“ (viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM], Sedmihlavé divoké zvíře z moře) lidé dokonce povinně dostávají označení na čelo nebo na pravici, jak to popisuje Zjevení 13:16, 17. Lidé, kteří takové označení přijímají, se tak řadí mezi ty, kdo jsou proti Bohu, a sklidí Boží hněv v neředěné formě. (Zj 14:9–11; viz heslo OZNAČENÍ.)
Izraelský velekněz. V Izraeli měl veleknězův turban na přední části, nad čelem velekněze, zlatou destičku, „svaté znamení zasvěcení“, na které byl nápis „vyrytý jako na pečeti“: „Svatost patří Jehovovi“. (2Mo 28:36–38; 39:30) Bylo vhodné, aby velekněz jako hlavní představitel Jehovova uctívání v Izraeli zachovával svůj úřad ve svatosti, a tento nápis také sloužil celému Izraeli jako připomínka, že ve službě Jehovovi je nutná neustálá svatost. Sloužil i jako vhodné zobrazení velkého Velekněze, Ježíše Krista, a také toho, že byl Jehovou zasvěcen této kněžské službě, která se zastává Boží svatosti. (Heb 7:26)
Velký Babylón. Naproti tomu symbolická velká nevěstka má na čele jméno „Velký Babylón“. Starověký Babylón dlouho představoval to, co nebylo svaté a co bylo v opozici proti Bohu. (Zj 17:1–6; viz heslo VELKÝ BABYLÓN.)
Jiná použití tohoto výrazu. Jiné obrazné použití slova „čelo“ je u Izajáše 48:4, kde Jehova říká, že čelo Izraele je měď — očividně proto, že Izrael byl velmi tvrdohlavý a vzdorovitý. U Jeremjáše 3:3 je drzé a nestoudné odpadlictví nevěrného Jeruzaléma metaforicky popsáno jako „čelo manželky, která se dopouští prostituce“. Také u Ezekiela 3:7–9 Bůh řekl Ezekielovi, jenž prorokoval Izraelitům, kteří byli tvrdohlaví (doslova „tvrdého čela“) a měli tvrdé srdce, že učinil jeho čelo „jako diamant“ — že mu dal odhodlanost, rozhodnost a smělost, aby Izraelitům doručil Boží poselství.
Když si král Uzzijáš opovážlivě a nezákonně přisvojil kněžské povinnosti a pokoušel se v Jehovově chrámu na oltáři pro kadidlo obětovat kadidlo, jeho hřích a Jehovův rozsudek byly jasně a okamžitě patrné tím, že se Uzzijášovi objevilo malomocenství na čele. (2Pa 26:16, 19, 20)