Osmá kapitola

Zachráněn ze lvích tlam

1, 2. (a) Jak Dareios Médský zorganizoval svou rozlehlou říši? (b) Uveďte, jaké povinnosti a pravomoci měli satrapové.

BABYLÓN padl! Během několika hodin pohasla jeho sláva, které se v postavení světové velmoci těšil po staletí. Začínala nová epocha — epocha Médů a Peršanů. Dareios Médský, který po Belšacarovi usedl na trůn, měl nyní před sebou náročný úkol — zorganizovat svou rozlehlou říši.

² Jedním z jeho prvních kroků bylo jmenování 120 satrapů. Má se za to, že muži, kteří v tomto postavení sloužili, byli někdy vybíráni z králových příbuzných. Ať už se ale satrapou stal kdokoli, vždy vládl rozlehlejší oblasti nebo nějaké dílčí části říše. (Daniel 6:1) K jeho povinnostem patřilo vybírání daní a odevzdávání tributu královskému dvoru. Satrapa měl sice značné pravomoci, ale přesto u něj v pravidelných intervalech vykonával návštěvy králův zástupce, který dohlížel na jeho činnost. Titul satrapa má význam „ochránce Království“. Ve své provincii byl považován za vazalského krále a měl téměř svrchovanou moc.

3, 4. Proč Dareios projevoval Danielovi přízeň a do jakého postavení ho jmenoval?

³ Jaká úloha měla v tomto novém uspořádání připadnout Danielovi? Pošle Dareios Médský tohoto letitého židovského proroka, kterému bylo už přes devadesát let, do výslužby? Rozhodně ne! Dareios totiž nepochybně věděl, že Daniel přesně předpověděl pád Babylónu a že takové proroctví mohl pronést jedině díky nadpřirozené rozlišovací schopnosti. Daniel měl navíc dlouholeté zkušenosti s tím, jak jednat s různými skupinami zajatců v Babylóně. Vzhledem k tomu, že Dareios usiloval o pokojné vztahy s poddanými, které si právě podrobil, jistě chtěl mít jako rádce někoho, kdo byl tak moudrý a zkušený jako Daniel. Jaké postavení tento prorok získá?

⁴ Značně překvapivé by bylo už jen to, kdyby židovského vyhnance Daniela jmenoval Dareios satrapou. Představte si však, jaký rozruch musel nastat, když Dareios oznámil své rozhodnutí, že Daniela učiní jedním ze tří vysokých úředníků, kteří budou dohlížet na satrapy! A nejen to. Daniel se „stále vyznamenával“ a prokazoval, že je lepší než další dva vysocí úředníci. Skutečně v něm byl „mimořádný duch“. Dareios měl dokonce v úmyslu jmenovat Daniela ministerským předsedou. (Daniel 6:2, 3)

5. Jak ostatní vysocí úředníci a satrapové nepochybně reagovali na Danielovo jmenování a proč?

⁵ Ostatní vysocí úředníci a satrapové jistě pukali vzteky. Nedokázali totiž snést pomyšlení, že Daniel, který nebyl ani Méd, ani Peršan, ani člen královské rodiny, bude mít nad nimi autoritu. Jak do takového postavení Dareios vůbec mohl povýšit cizince a přitom obejít své krajany, a dokonce členy vlastní rodiny? Tento krok se jim musel zdát nespravedlivý. Kromě toho Danielovu ryzost museli satrapové považovat za nežádoucí překážku, jež bude stát v cestě jejich podvodným praktikám a úplatkářství. S touto záležitostí se však vysocí úředníci a satrapové neodvážili před Dareia předstoupit. Vždyť Dareios si Daniela tak vážil.

6. Jak se vysocí úředníci a satrapové snažili poškodit Danielovu dobrou pověst a proč toto jejich úsilí bylo bezvýsledné?

⁶ Proto tito závistiví politici začali strojit úklady. Snažili se „najít nějakou záminku proti Danielovi ohledně království“. Vykonával snad Daniel své povinnosti špatně? Byl nepoctivý? Na tom, jak Daniel plnil své úkoly, nedokázali vysocí úředníci a satrapové najít žádnou nedbalost ani zkaženost. Uvažovali tedy: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme ji proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.“ A tak tito ničemní muži zosnovali plán. Mysleli si, že se jim podaří navždy se Daniela zbavit. (Daniel 6:4, 5)

VRAŽEDNÝ PLÁN SE STÁVÁ SKUTEČNOSTÍ

7. Jaký návrh přednesli vysocí úředníci a satrapové králi a jak to udělali?

⁷ Celá skupina vysokých úředníků a satrapů ‚houfně vstoupila‘ k Dareiovi. Aramejský výraz, který je zde použit, vyjadřuje myšlenku velmi silného rozruchu. Zmínění muži zřejmě chtěli vyvolat dojem, že mají pro Dareia záležitost nejvyšší naléhavosti. Možná se domnívali, že když svůj návrh předloží přesvědčivě a jako něco, co musí být bezodkladně vyřízeno, král ho nejspíš neodmítne. Šli tedy přímo k věci. Řekli: „Všichni vysocí úředníci království, prefekti a satrapové, vysocí královští úředníci a místodržitelé se spolu uradili, že vydají královské ustanovení a prosadí zápověď, že kdokoli během třiceti dnů předloží prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.“a (Daniel 6:6, 7)

8. (a) Proč se navrhovaný zákon mohl Dareiovi líbit? (b) Co bylo pravou pohnutkou vysokých úředníků a satrapů?

⁸ Historické záznamy potvrzují, že pro mezopotamské krále nebylo nezvyklé, že na ně lid pohlížel jako na bohy a jako bohy je uctíval. Dareios byl tedy jistě polichocen návrhem, který přednesli satrapové a vysocí úředníci. Možná si myslel, že by něco takového mohlo být i užitečné. Nesmíme totiž zapomenout, že z hlediska obyvatel Babylónu byl Dareios cizincem a přistěhovalcem. Tento nový zákon však mohl pomoci tomu, aby se upevnilo jeho postavení krále, a mohl ty nesčetné obyvatele Babylónu povzbudit, aby projevili loajalitu novému režimu a podpořili ho. O královo blaho se však vysocí úředníci a satrapové při přípravě výnosu vůbec nestarali. Jejich pravou pohnutkou bylo nastražit past Danielovi. Věděli totiž, že má ve zvyku třikrát denně se před otevřenými okny své nástřešní místnosti modlit k Bohu.

9. Proč by přijetím nového zákona nevznikly většině Nežidů žádné problémy?

⁹ Způsobil by tento zákaz modliteb nějaké problémy všem náboženským skupinám v Babylóně? Nemuselo k tomu nutně dojít, a to zejména z toho důvodu, že zákaz měl platit pouze jeden měsíc. Kromě toho jen málo Nežidů by považovalo za kompromis to, že by po určitou dobu uctívali nějakého člověka. Jeden znalec Bible uvádí: „Uctívání krále nebylo pro většinu modlářských národů ničím zvláštním; když tedy byli Babylóňané vyzváni, aby svému dobyvateli, Dareiovi Médskému, vzdali poctu jako nějakému bohu, ochotně tomuto požadavku vyhověli. Jedině pro Žida byl takový požadavek nepřijatelný.“

10. Jak Médové a Peršané pohlíželi na zákon, který vydal jejich král?

¹⁰ Muži, kteří Dareia navštívili, na něho naléhali, aby ‚vydal to ustanovení a podepsal to psaní, aby se neměnilo, podle zákona Médů a Peršanů, který se neruší‘. (Daniel 6:8) Ve starověkém Orientu byla vůle krále často považována za něco absolutního. Tím byla podporována představa, že král je neomylný. V platnosti musel zůstat dokonce i takový zákon, který mohl zapříčinit smrt nevinných lidí.

11. Jak mělo Dareiovo nařízení zasáhnout do Danielova života?

¹¹ Dareios vůbec nepomyslel na Daniela a výnos podepsal. (Daniel 6:9) Tím nevědomky podepsal rozsudek smrti, jenž měl být proveden na úředníkovi, kterého si nejvíce vážil. Ano, bylo jisté, že do Danielova života tento výnos rozhodně zasáhne.

DAREIOS MUSÍ VYNÉST NEPŘÍZNIVÝ ROZSUDEK

12. (a) Co Daniel udělal brzy potom, co se dozvěděl o novém zákonu? (b) Kdo Daniela sledoval a proč?

¹² Daniel se o zákonu, který zakazoval modlit se, brzy dozvěděl. Ihned po tom vstoupil do svého domu a šel do nástřešní místnosti, jejíž okna byla otevřena směrem k Jeruzalému.b Daniel se začal modlit k Bohu, „jako to pravidelně dělal předtím“. Možná si myslel, že je sám, ale ti, kdo se proti němu spikli, ho sledovali. Náhle se ‚nahrnuli dovnitř‘, nepochybně stejně vzrušeně, jako když předstoupili před Dareia. Nyní to viděli na vlastní oči — Daniel ‚vznášel prosebnou žádost a doprošoval se přízně před svým Bohem‘. (Daniel 6:10, 11) Vysocí úředníci a satrapové měli jasný důkaz, který potřebovali k tomu, aby mohli Daniela usvědčit před králem.

13. Jakou zprávu podali Danielovi nepřátelé králi?

¹³ Danielovi nepřátelé se Dareia úskočně zeptali: „Nepodepsal jsi snad zápověď, že kdokoli během třiceti dnů vznese prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, měl by být hozen do lví jámy?“ Dareios odpověděl: „Ta záležitost je pevně ustanovena podle zákona Médů a Peršanů, který se neruší.“ Spiklenci tedy rychle přešli k věci: „Daniel, který je z judských vyhnanců, nedbal na tebe, králi, ani na zápověď, kterou jsi podepsal, ale třikrát denně předkládá svou prosebnou žádost.“ (Daniel 6:12, 13)

14. Co nepochybně vedlo vysoké úředníky a satrapy k tomu, aby o Danielovi mluvili jako o ‚jednom z judských vyhnanců‘?

¹⁴ Není bez významu, že vysocí úředníci a satrapové mluvili o Danielovi jako o ‚jednom z judských vyhnanců‘. Nepochybně tím chtěli zdůraznit, že tento Daniel, kterému Dareios dal takové vysoké postavení, ve skutečnosti není nic víc než židovský otrok. Byli přesvědčeni, že zákon rozhodně platí i pro něho, otroka, bez ohledu na to, jak na něho pohlíží král.

15. (a) Jak Dareios reagoval na zprávu, kterou mu vysocí úředníci a satrapové sdělili? (b) Jakým způsobem vysocí úředníci a satrapové dál dávali najevo, že Danielem opovrhují?

¹⁵ Vysocí úředníci a satrapové možná očekávali, že král je za jejich rafinovanou detektivní práci odmění. Pokud si to opravdu mysleli, pak je čekalo překvapení. Zpráva, kterou přinesli, Dareia značně znepokojila. Místo aby se na Daniela rozlítil nebo ho okamžitě poslal do lví jámy, strávil Dareios celý den tím, že hledal způsoby, jak ho osvobodit. Jeho snahy však byly marné. Spiklenci se zanedlouho vrátili a hanebně se dožadovali Danielovy krve. (Daniel 6:14, 15)

16. (a) Proč měl Dareios úctu k Danielovu Bohu? (b) V co Dareios doufal v souvislosti s Danielem?

¹⁶ Dareios si uvědomoval, že nemá na vybranou. Zákon nebylo možné zrušit, ani nemohl být prominut Danielův „přestupek“. Dareios mohl Danielovi jen říci: „Tvůj Bůh, jemuž sloužíš se stálostí, tě sám vyprostí.“ Zdá se, že Dareios měl úctu k Danielovu Bohu. Vždyť právě Jehova dal Danielovi schopnost předpovědět pád Babylónu. Bůh mu dal také ‚mimořádného ducha‘, což Daniela odlišovalo od ostatních vysokých úředníků. Dareios možná věděl, že o desítky let dříve tentýž Bůh vysvobodil tři mladé Hebrejce z ohnivé pece. Král tedy pravděpodobně doufal, že Jehova nyní Daniela osvobodí, protože on sám nemohl zrušit zákon, který podepsal. Daniel byl proto vhozen do lví jámy.c Potom „byl přinesen kámen a umístěn na otvor jámy a král jej zapečetil svým pečetním prstenem a pečetním prstenem svých šlechticů, aby se v Danielově případě nic neměnilo“. (Daniel 6:16, 17)

PŘEKVAPIVÝ ZVRAT UDÁLOSTÍ

17, 18. (a) Z čeho je patrné, že Dareios byl sklíčen tím, do jaké situace se Daniel dostal? (b) Co se stalo, když se následující ráno král vrátil ke lví jámě?

¹⁷ Skleslý Dareios se vrátil do svého paláce. Neměl vůbec náladu na zábavu, a proto k němu ani nebyli přivedeni hudebníci. Dareios byl celou noc vzhůru a postil se. „Spánek, ten od něho prchl.“ Na úsvitu spěchal Dareios ke lví jámě. Smutným hlasem zavolal: „Danieli, sluho živého Boha, byl tvůj Bůh, jemuž sloužíš se stálostí, schopen vyprostit tě od lvů?“ (Daniel 6:18–20) Ke svému údivu dostal odpověď, a velmi se mu ulevilo.

¹⁸ „Králi, žij dál dokonce na neurčité časy.“ Tímto uctivým pozdravem dal Daniel najevo, že ke králi nechová nenávist. Uvědomoval si totiž, že tím, kdo zavinil jeho pronásledování, nebyl Dareios, ale byli to závistiví vysocí úředníci a satrapové. (Srovnej Matouše 5:44; Skutky 7:60.) Daniel pokračoval: „Můj vlastní Bůh poslal svého anděla a zavřel lvům tlamy, a nezahubili mě, jelikož se ve mně našla nevinnost před ním; a také před tebou, králi, jsem neudělal žádný skutek, který ubližuje.“ (Daniel 6:21, 22)

19. Jakým způsobem vysocí úředníci a satrapové podvedli a zmanipulovali Dareia?

¹⁹ Po těchto slovech se v Dareiovi jistě muselo hnout svědomí. Dareios celou dobu věděl, že Daniel neudělal nic, za co by měl být vhozen do lví jámy. Byl si dobře vědom toho, že se vysocí úředníci a satrapové spikli, aby Daniela usmrtili, a že jej, krále, zmanipulovali tak, aby dosáhli svých sobeckých cílů. Tvrzením, že „všichni vysocí úředníci království“ doporučili, aby bylo vydáno nařízení, naznačili, že o této záležitosti mluvili i s Danielem. Proti těmto ničemným mužům chtěl Dareios zakročit později. Nejdříve však vydal příkaz, aby byl Daniel vytažen ze lví jámy. Zázrakem neměl Daniel ani jediný škrábanec. (Daniel 6:23)

20. Co se stalo s Danielovými zlomyslnými nepřáteli?

²⁰ Nyní, když byl Daniel v bezpečí, se Dareios začal věnovat dalšímu úkolu. „Král přikázal, a přivedli ty zdatné muže, kteří Daniela obžalovali, a hodili do lví jámy je, jejich syny a jejich manželky; a ještě se nedostali na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a rozdrtili jim všechny kosti.“d (Daniel 6:24)

21. Jak se mojžíšský Zákon lišil od zákonů některých starověkých kultur, pokud jde o jednání s rodinnými příslušníky provinilců?

²¹ To, že Dareios usmrtil nejen spiklence, ale také jejich manželky a děti, se může zdát bezdůvodně kruté. Tento postup se nápadně lišil od Zákona, který dal Bůh prostřednictvím proroka Mojžíše a který říkal: „Otcové by neměli být usmrceni kvůli dětem, a děti by neměly být usmrceny kvůli otcům. Každý by měl být usmrcen za svůj vlastní hřích.“ (5. Mojžíšova 24:16) Nicméně v některých starověkých kulturách nebylo nezvyklé, že v případě vážného zločinu byli s provinilcem popraveni i členové jeho rodiny. Důvodem bylo možná to, aby se rodinní příslušníci nemohli později pomstít. Je však jisté, že tento zákrok proti rodinám vysokých úředníků a satrapů nebyl podnícen Danielem. Ten byl pravděpodobně sklíčen tím, jaké neštěstí způsobili tito ničemní muži svým rodinám.

22. Jaké nové prohlášení Dareios vydal?

²² Intrikánští vysocí úředníci a satrapové byli tedy mrtví. Dareios vydal prohlášení, v němž se říkalo: „Vyšlo ode mne nařízení, že v každém panství mého království se mají lidé třást před Danielovým Bohem a bát se ho. Je totiž živý Bůh a Ten, kdo přetrvává na neurčité časy, a jeho království, to nebude zničeno a jeho panství je navždy. Vyprošťuje a osvobozuje a koná znamení a divy v nebesích a na zemi, neboť vyprostil Daniela z tlapy lvů.“ (Daniel 6:25–27)

SLUŽME BOHU SE STÁLOSTÍ

23. Jaký příklad dal Daniel svým přístupem ke světskému zaměstnání a jak se mu v tom můžeme podobat?

²³ Daniel dal všem novodobým Božím služebníkům znamenitý příklad. Vždy jednal bezúhonně. Ve svém světském zaměstnání „byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost“. (Daniel 6:4) I křesťané by měli být v zaměstnání pracovití. To neznamená, že by měli být bezohlední a chamtivě se hnát za hmotným bohatstvím nebo že by měli ‚šplhat po cizích zádech‘, aby ve svém zaměstnání dosáhli určitého postavení. (1. Timoteovi 6:10) Písmo ukazuje, že křesťan musí být při plnění svých světských povinností poctivý a musí to dělat celou duší, „jako pro Jehovu“. (Kolosanům 3:22, 23; Titovi 2:7, 8; Hebrejcům 13:18)

24. Jak Daniel prokázal, že je v otázce uctívání nekompromisní?

²⁴ V uctívání Jehovy Daniel nedělal žádné kompromisy. Měl ve zvyku pravidelně se modlit, a tato skutečnost byla obecně známa. Vysocí úředníci a satrapové navíc dobře věděli, že Daniel bere své uctívání vážně. Byli tedy přesvědčeni, že svůj zvyk bude zachovávat dál, i kdyby to bylo nějakým zákonem zakázáno. V tom dal dnešním křesťanům vynikající příklad. I oni jsou známi tím, že uctívání Boha dávají na první místo. (Matouš 6:33) To by pozorovatelům mělo být zcela zřejmé, protože Ježíš svým následovníkům přikázal: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16)

25, 26. (a) K jakému závěru v souvislosti s Danielovým způsobem jednání by někdo mohl dojít? (b) Proč se Daniel domníval, že by se jakákoli změna v jeho pravidelném režimu rovnala kompromisu?

²⁵ Někdo snad může říci, že Daniel mohl pronásledování předejít tím, že by se po těch 30 dnů modlil k Jehovovi tajně. Vždyť k tomu, aby nás Bůh vyslyšel, nepotřebujeme zaujmout nějaký zvláštní postoj ani nemusíme být v nějakém zvláštním prostředí. Bůh je přece schopen rozpoznat i rozjímání srdce. (Žalm 19:14) Daniel se však domníval, že kdyby ve svém pravidelném režimu udělal jakoukoli změnu, rovnalo by se to kompromisu. Proč?

²⁶ O čem by se asi začalo povídat, kdyby Daniel náhle upustil od svého zvyku, který byl obecně znám? Pozorovatelé by právem mohli dojít k závěru, že se Daniel bojí lidí a že králův výnos má pro něj větší význam než Jehovův zákon. (Žalm 118:6) Daniel však svým jednáním ukázal, že je Jehovovi výlučně oddán. (5. Mojžíšova 6:14, 15; Izajáš 42:8) Tím samozřejmě neprojevil neuctivé pohrdání královým zákonem. Ale ani se nezalekl a nedopustil se kompromisu. Prostě se dál modlil ve své nástřešní místnosti, „jako to pravidelně dělal“ před tím, než král vydal své nařízení.

27. Jak se mohou dnešní Boží služebníci podobat Danielovi v tom, že (a) se podřizují nadřazeným autoritám? (b) poslouchají Boha jako panovníka spíše než lidi? (c) se snaží žít pokojně se všemi lidmi?

²⁷ Danielův příklad může být dnes pro Boží služebníky zdrojem poučení. Stále se ‚podřizují nadřazeným autoritám‘ a poslouchají zákony země, v níž žijí. (Římanům 13:1) Když se lidské zákony dostanou do rozporu se zákony Božími, zaujmou Jehovovi ctitelé postoj Ježíšových apoštolů, kteří odvážně prohlásili: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:29) Křesťané tím nepodněcují ke vzpouře ani k povstání. Jejich cílem je žít pokojně se všemi lidmi, aby „mohli dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností“. (1. Timoteovi 2:1, 2; Římanům 12:18)

28. Proč můžeme říci, že Daniel sloužil Jehovovi „se stálostí“?

²⁸ Při dvou příležitostech se Dareios zmínil o tom, že Daniel slouží Bohu „se stálostí“. (Daniel 6:16, 20) Kořen aramejského slova překládaného jako ‚stálost‘ má význam „pohybovat se v kruhu“. Navozuje představu nepřetržitého koloběhu neboli něčeho, co trvá věčně. A Danielova ryzost taková skutečně byla. Její projevy bylo možné dopředu předvídat. Nebylo pochyb o tom, co Daniel udělá v případě, že se bude muset vypořádat s nějakou zkouškou, ať už velkou, či malou. Bylo jisté, že dál půjde po té cestě, po níž se rozhodl jít už o mnoho desítek let dříve — po cestě věrné oddanosti a věrnosti Jehovovi.

29. Jaký užitek mohou z Danielova věrného způsobu života mít Jehovovi služebníci dnes?

²⁹ Dnešní Boží služebníci chtějí jít po stejné cestě jako Daniel. Všechny křesťany apoštol Pavel vybízel, aby přemýšleli o příkladu bohabojných mužů starých dob. Vírou totiž „docílili spravedlnosti, obdrželi sliby“ a „zacpávali tlamy lvů“, což je nepochybně zmínka o Danielovi. Kéž i my, novodobí Jehovovi služebníci, projevujeme stejnou víru a stálost jako Daniel a ‚s vytrvalostí běžíme závod, který je nám předložen‘. (Hebrejcům 11:32, 33; 12:1)

[Poznámky pod čarou]

CO JSTE SE NAUČILI?

• Proč se Dareios Médský rozhodl, že Daniela dosadí do vysokého postavení?

• Jaký ničemný úklad zosnovali vysocí úředníci a satrapové? Jak Jehova Daniela zachránil?

• Jaké ponaučení jste si odnesli z toho, že jste věnovali pozornost Danielovu příkladu věrnosti?

[Celostránkový obrázek na straně 114]

[Celostránkový obrázek na straně 121]

[Obrázek na straně 127]

Daniel sloužil Jehovovi „se stálostí“. A co vy?