Devátá kapitola

Kdo bude vládnout světu?

1–3. Popište, jaký sen a jaká vidění měl Daniel v prvním roce Belšacarovy vlády.

STRHUJÍCÍ Danielovo proroctví nás zavádí zpět do prvního roku vlády babylónského krále Belšacara. Daniel je už dlouho vyhnancem v Babylóně, ale nikdy nezakolísal ve své ryzosti. Nyní je tomuto věrnému prorokovi přes sedmdesát let. ‚Na svém lůžku spatřuje sen a vidění své hlavy‘ a tato vidění ho lekají. (Daniel 7:1, 15)

² „Tu pohleďme,“ zvolá Daniel. „Čtyři nebeské větry vzdouvaly ohromné moře. A z moře vycházela čtyři obrovská zvířata a každé se lišilo od ostatních.“ Jsou to skutečně pozoruhodná zvířata. Prvním z nich je okřídlený lev a druhé se podobá medvědu. Následuje levhart se čtyřmi křídly a čtyřmi hlavami. Čtvrté zvíře je neobyčejně silné a má zuby ze železa a deset rohů. Mezi těmito deseti rohy vyrůstá „malý“ roh, který má „oči podobné očím člověka“ a „ústa mluvící velikášské věci“. (Daniel 7:2–8)

³ Danielova vidění se pak zaměřují na nebe. Prastarý na dny sedí ve své slávě na trůnu jako Soudce nebeského Soudu. ‚Je tam tisíc tisíců, kteří mu slouží, a desettisíckrát deset tisíc, kteří stojí přímo před ním.‘ Prastarý na dny vynáší nad zvířaty nepříznivý rozsudek, odnímá jim jejich panství a čtvrté zvíře zabíjí. Trvalé panství nad ‚všemi národy, národnostními skupinami a jazyky‘ je svěřeno ‚někomu podobnému synu člověka‘. (Daniel 7:9–14)

4. (a) Na koho se Daniel obrátil, aby získal spolehlivé informace? (b) Proč to, co Daniel oné noci viděl a slyšel, má význam pro nás?

⁴ „Pokud jde o mne,“ říká Daniel, „můj duch byl kvůli tomu uvnitř stísněn a vidění mé hlavy, ta mě začala lekat.“ Prorok tedy žádá anděla „o spolehlivou informaci o tom všem“. A anděl mu skutečně poskytuje „samotný výklad těch záležitostí“. (Daniel 7:15–28) To, co oné noci Daniel viděl a slyšel, má pro nás velký význam. Vidění totiž ukazuje budoucí světové události, které zasáhnou i do naší doby, kdy je ‚někomu podobnému synu člověka‘ dáno panství nad ‚všemi národy, národnostními skupinami a jazyky‘. Významu těchto prorockých vidění můžeme s pomocí Božího slova a Božího ducha porozumět i my.a

ČTYŘI ZVÍŘATA VYCHÁZEJÍ Z MOŘE

5. Co znázorňuje moře vzdouvané větrem?

⁵ Daniel napsal: „Z moře vycházela čtyři obrovská zvířata.“ (Daniel 7:3) Co znázorňovalo moře vzdouvané větrem? O ‚moři‘ se o řadu let později zmínil apoštol Jan, který viděl, jak z něj vycházelo sedmihlavé divoké zvíře. Toto moře představovalo „lidi a zástupy a národy a jazyky“, tedy obrovské množství lidí, kteří jsou odcizeni Bohu. Moře je tedy vhodným symbolem lidstva odcizeného Bohu. (Zjevení 13:1, 2; 17:15; Izajáš 57:20)

6. Co představují čtyři zvířata?

⁶ „Pokud jde o tato obrovská zvířata,“ řekl Boží anděl, „protože jsou čtyři, jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země.“ (Daniel 7:17) Anděl tak jasně ukázal, že čtyři zvířata, která Daniel spatřil, jsou „čtyři králové“. Tato zvířata tedy představují světové velmoci. Ale které?

7. (a) Co někteří komentátoři Bible říkají o vidění, v němž Daniel spatřil čtyři zvířata, a o snu, v němž král Nebukadnecar viděl obrovskou sochu? (b) Co představuje každá ze čtyř kovových částí sochy?

⁷ Vidění, v němž Daniel spatřil čtyři zvířata, dávají komentátoři Bible obvykle do souvislosti s Nebukadnecarovým snem o obrovské soše. Například v díle The Expositor’s Bible Commentary se píše: „Sedmá kapitola [Daniela] odpovídá 2. kapitole.“ A dílo The Wycliffe Bible Commentary uvádí: „Panuje obecná shoda v tom, že čtyři po sobě následující pohanská panství . . . jsou zde [v Danielově 7. kapitole] totožná s panstvími, o nichž pojednává [Danielova] 2. kapitola.“ Čtyři světové velmoci, které byly v Nebukadnecarově snu znázorněny čtyřmi kovy, jsou Babylónská říše (hlava ze zlata), Médo-Persie (prsa a paže ze stříbra), Řecko (břicho a stehna z mědi) a Římská říše (nohy ze železa).b (Daniel 2:32, 33) Prozkoumejme nyní, jak tato království odpovídají čtyřem obrovským zvířatům, která spatřil Daniel.

DRAVÉ JAKO LEV A RYCHLÉ JAKO OREL

8. (a) Jak Daniel popsal první zvíře? (b) Kterou říši představuje první zvíře a proč můžeme říci, že se projevovala jako lev?

⁸ Zvířata, která viděl Daniel, byla skutečně podivuhodná! Jedno z nich popsal těmito slovy: „První se podobalo lvu a mělo orlí křídla. Díval jsem se dál, až mu byla vytržena křídla, a bylo pozvednuto ze země a postavili je na dvě nohy právě jako člověka a bylo mu dáno srdce člověka.“ (Daniel 7:4) Toto zvíře představovalo stejné panství, jaké předobrazovala zlatá hlava obrovské sochy, tedy babylónskou světovou velmoc (607–539 př. n. l.). Podobně jako dravý ‚lev‘ Babylón nelítostně pohlcoval národy, k nimž patřil i Boží lid. (Jeremjáš 4:5–7; 50:17) Tento ‚lev‘ se při svých útočných dobyvačných taženích hnal kupředu tak, jako by měl orlí křídla. (Nářky 4:19; Habakuk 1:6–8)

9. Jaké změny postihly zvíře podobné lvu a jaký vliv to na něj mělo?

⁹ Za čas byla tomuto nezvyklému okřídlenému lvu jeho křídla vytržena. Na sklonku vlády krále Belšacara ztratil Babylón svou rychlost při dobyvačných taženích a také převahu nad národy, která připomínala převahu lva. Jeho rychlost nebyla větší než rychlost člověka, který chodí po dvou nohách. „Bylo mu dáno srdce člověka“, a tudíž zeslábl. A protože už neměl „srdce lva“, Babylón nemohl „mezi lesními zvířaty“ vystupovat jako král. (Srovnej 2. Samuelovu 17:10; Micheáše 5:8.) Přemohlo ho jiné obrovské zvíře.

NENASYTNÉ JAKO MEDVĚD

10. Kterou panovnickou linii symbolizoval „medvěd“?

¹⁰ „Tu, pohleďme,“ řekl Daniel, „jiné zvíře, druhé, jež se podobalo medvědovi. A bylo na jedné straně pozdvižené a v tlamě mezi zuby mělo tři žebra; a říkali mu: ‚Vstaň, sežer hodně masa.‘“ (Daniel 7:5) Král symbolizovaný ‚medvědem‘ byl totožný s králem, který byl předobrazen stříbrnými prsy a pažemi velké sochy, tedy s linií médo-perských panovníků (539–331 př. n. l.). Tato panovnická linie začala Dareiem Médským a Kýrem Velikým a skončila Dareiem III.

11. Co znamenalo to, že symbolický medvěd byl na jedné straně pozdvižen a že měl v tlamě tři žebra?

¹¹ Symbolické zvíře bylo „na jedné straně pozdvižené“. Možná se připravovalo k útoku, aby si podmanilo národy a získalo tak moc nad světem. Tento postoj mohl také ukazovat, že po jediném médském králi Dareiovi nastoupí perská panovnická linie. Tři žebra mezi medvědovými zuby mohla znamenat tři směry, ve kterých bude toto zvíře podnikat své výboje. Médo-perský ‚medvěd‘ vytáhl na sever, kde v roce 539 př. n. l. dobyl Babylón. Potom táhl směrem na západ přes Malou Asii až do Trácie. Nakonec se vypravil na jih a dobyl Egypt. Číslo tři někdy představuje intenzitu, a proto je možné, že tři žebra také zdůrazňují, s jakou nenasytností podniká medvěd svá dobyvačná tažení.

12. Jaké důsledky mělo to, že symbolický medvěd uposlechl příkaz: „Vstaň, sežer hodně masa“?

¹² Útok, který ‚medvěd‘ proti národům podnikl, byl reakcí na slova: „Vstaň, sežer hodně masa.“ Médo-Persie v souladu s Boží vůlí pohltila Babylón, a tím se dostala do postavení, v němž mohla vykonat cenné služby pro Jehovův lid. A to také udělala. (Viz rámeček „Tolerantní monarcha“, strana 149.) Za vlády Kýra Velikého, Dareia I. (Dareia Velikého) a Artaxerxa I. osvobodila Médo-Persie židovské zajatce, pomohla jim znovu vybudovat Jehovův chrám a opravit jeruzalémské hradby. Médo-Persie za čas vládla 127 soudním oblastem, a Ahasverus (Xerxes I.), manžel královny Ester, kraloval „od Indie po Etiopii“. (Ester 1:1) Na obzoru se však začalo objevovat další zvíře.

RYCHLÉ JAKO OKŘÍDLENÝ LEVHART!

13. (a) Co představovalo třetí zvíře? (b) Co můžeme říci o rychlosti třetího zvířete a o říši, kterou zabíralo?

¹³ Třetí zvíře bylo „podobné levhartovi, ale na zádech mělo čtyři křídla létajícího tvora. A to zvíře mělo čtyři hlavy a vskutku dostalo panství.“ (Daniel 7:6) Podobně jako jeho ekvivalent — měděné břicho a měděná stehna sochy, kterou viděl ve snu Nebukadnecar — symbolizoval tento levhart se čtyřmi křídly a čtyřmi hlavami makedonskou neboli řeckou panovnickou linii, která začala Alexandrem Velikým. S hbitostí a rychlostí levharta táhl Alexandr Malou Asií, pokračoval na jih do Egypta a nakonec se dostal až k západní hranici Indie. (Srovnej Habakuka 1:8.) Jeho říše byla větší než říše ‚medvěda‘, protože k ní patřila Makedonie, Řecko a Perská říše. (Viz rámeček „Mladý král dobývá svět“, strana 153.)

14. Jak došlo k tomu, že se levhart stal čtyřhlavým?

¹⁴ Čtyřhlavým se ‚levhart‘ stal potom, co v roce 323 př. n. l. zemřel Alexandr. Po něm totiž v různých částech říše nakonec nastoupili jeho čtyři generálové. Seleukos panoval nad Mezopotámií a Sýrií. Ptolemaios vládl Egyptu a Palestině. Lýsimachos se stal vládcem Malé Asie a Trácie, a Kassandros získal Makedonii a Řecko. (Viz rámeček „Rozlehlé království je rozděleno“, strana 162.) Potom se vynořila další hrozba.

STRAŠLIVÉ ZVÍŘE PROKAZUJE, ŽE JE ODLIŠNÉ

15. (a) Popište čtvrté zvíře. (b) Co symbolizovalo čtvrté zvíře a proč můžeme říci, že drtilo a pohlcovalo všechno, co mu stálo v cestě?

¹⁵ Čtvrté zvíře popsal Daniel jako „strašlivé a děsivé a neobyčejně silné“. V popisu pokračoval těmito slovy: „A mělo zuby ze železa, veliké. Hltalo a drtilo, a co zbylo, to zašlapávalo nohama. A bylo odlišné od všech ostatních zvířat, která byla před ním, a mělo deset rohů.“ (Daniel 7:7) Toto strašlivé zvíře začalo působit jako politická a vojenská mocnost — Řím. Ten postupně zabral čtyři helénistické celky Řecké říše a v roce 30 př. n. l. se stal další světovou velmocí biblických proroctví. Římská říše si vojenskou silou podrobovala všechno, co jí stálo v cestě, a nakonec se rozrostla tak, že zabírala území, které se táhlo od Britských ostrovů přes velkou část Evropy a celé Středomoří a sahalo až za Babylón do Perského zálivu.

16. Co řekl o čtvrtém zvířeti anděl?

¹⁶ Daniel chtěl zjistit, co je toto „mimořádně strašlivé“ zvíře, a proto pozorně naslouchal andělovi, který vysvětloval: „Pokud jde o [jeho] deset rohů, je deset králů, kteří povstanou z toho království; a po nich povstane ještě jiný a sám se bude od těch prvních lišit a pokoří tři krále.“ (Daniel 7:19, 20, 24) Co představovalo těchto „deset rohů“ neboli „deset králů“?

17. Co představuje „deset rohů“ čtvrtého zvířete?

¹⁷ Řím, který zažíval stále větší blahobyt a kvůli prostopášnému životu vládnoucí třídy také stále větší úpadek, začal jako vojenská mocnost ztrácet na síle. Časem bylo oslabení vojenské síly Říma zcela zřejmé. Tato mocná říše se nakonec rozpadla na mnoho malých království. Vzhledem k tomu, že číslo deset je v Bibli často používáno k označení úplnosti, představuje „deset rohů“ čtvrtého zvířete všechna království, která vznikla po rozpadu Říma. (Srovnej 5. Mojžíšovu 4:13; Lukáše 15:8; 19:13, 16, 17.)

18. Jak staletí po tom, co byl odstraněn poslední římský císař, Řím dál uplatňoval politickou nadvládu nad Evropou?

¹⁸ Nicméně odstranění posledního římského císaře v roce 476 n. l. neznamenalo konec římské světové velmoci. Politickou a zejména náboženskou nadvládu nad Evropou totiž po mnoho staletí dál uplatňoval papežský Řím. Dařilo se mu to díky feudálnímu řádu, v němž většina obyvatel Evropy byla poddána nějakému pánovi, který byl podřízen králi. A všichni králové zase uznávali autoritu papeže. Tímto způsobem tedy Svatá říše římská, jejímž ústředním článkem byl papežský Řím, ovládala události ve světě po celé to dlouhé období dějin, které je označováno jako temný středověk.

19. Jak se podle jednoho historika lišil Řím od předchozích říší?

¹⁹ Může tedy někdo popřít, že se čtvrté zvíře ‚lišilo od všech ostatních království‘? (Daniel 7:7, 19, 23) Historik H. G. Wells o tom napsal: „Tato nová římská moc . . . byla po různých stránkách docela něco jiného, než některá z těch velikých říší, jež až doposud převládaly ve vzdělaném světě. . . . Byl v [Římskou říši] po celém světě vtělen téměř celý řecký národ a [její] obyvatelstvo bylo mnohem méně hamitské a semitské, nežli kterékoli z předcházejících říší. . . . Byl to . . . nový vzor v dějinách. . . . Římská říše byla organismem, novým organismem, rostoucím bez plánu. Římský národ se ocitl téměř nevědomky ve velikém administrativním pokusu.“ Čtvrté zvíře se však mělo vyvíjet dál.

MALÝ ROH ZÍSKÁVÁ PŘEVAHU

20. Co řekl anděl o malém rohu na hlavě čtvrtého zvířete?

²⁰ „Dál jsem si prohlížel ty rohy,“ napsal Daniel, „a pohleďme, vzešel mezi nimi jiný roh, malý, a byly před ním vytrženy tři z těch prvních rohů.“ (Daniel 7:8) O tomto výrůstku anděl Danielovi řekl: „Po nich [těch deseti králích] povstane ještě jiný a sám se bude od těch prvních lišit a pokoří tři krále.“ (Daniel 7:24) Kdo je tímto králem, kdy povstal a které tři krále pokořil?

21. Jak se Británie stala symbolickým malým rohem čtvrtého zvířete?

²¹ Uvažujme o událostech, k nimž postupně docházelo. V roce 55 př. n. l. vtrhl římský vojevůdce Julius Caesar do Britannie, ale nepodařilo se mu ji podmanit natrvalo. V roce 43 n. l. začal císař Claudius dobývat jižní Británii a její obsazení bylo tehdy dlouhodobější. Později, v roce 122 n. l., začal císař Hadrianus budovat hradbu mezi řekou Tyne a zátokou Solway. Tato hradba tvořila severní hranici Římské říše. Počátkem 5. století římské legie ostrov opustily. „V šestnáctém století,“ jak napsal jeden historik, „byla Anglie druhořadou mocností. Její bohatství bylo nevelké ve srovnání s bohatstvím Holandska. Jejích obyvatel bylo daleko méně než obyvatel Francie. Její vojska (včetně námořnictva) byla podružná ve srovnání s vojsky španělskými.“ Je nepochybné, že Británie byla tehdy nevýznamným královstvím, které tvořilo symbolický malý roh čtvrtého zvířete. To se však mělo změnit.

22. (a) Které další tři rohy čtvrtého zvířete „malý“ roh přemohl? (b) Čím se pak Británie stala?

²² V roce 1588 španělský král Filip II. vypravil proti Británii válečné loďstvo. Tvořilo jej 130 lodí, na jejichž palubě bylo více než 24 000 mužů. Přeplavilo se přes La Manche, ale bylo britským námořnictvem poraženo a nakonec padlo za oběť nepříznivému počasí a prudkým bouřím v Atlantiku. Podle jednoho historika byla tato událost „rozhodující, protože se námořní svrchovanost přenesla ze Španělska na Anglii“. V 17. století měli největší obchodní loďstvo na světě Holanďané. Ale i nad tímto královstvím získala Británie díky svým rozrůstajícím se zámořským koloniím převahu. V průběhu 18. století vedla v Severní Americe a v Indii válku proti Francii a tyto boje v roce 1763 vyústily v podepsání pařížského míru. Tato smlouva, jak napsal spisovatel William B. Willcox, „uznávala novou pozici Británie jako převládající evropské mocnosti v mimoevropském světě“. Nadřazenost Británie byla potvrzena drtivou porážkou francouzského císaře Napoleona v roce 1815 n. l. ‚Třemi králi‘, které Británie ‚pokořila‘, bylo tedy Španělsko, Nizozemsko a Francie. (Daniel 7:24) Tak se z Británie stala největší koloniální a obchodní mocnost na světě. Ano, „malý“ roh vyrostl a stal se světovou velmocí.

23. Jakým způsobem symbolický malý roh ‚pohltil celou zemi‘?

²³ Anděl řekl Danielovi, že čtvrté zvíře neboli čtvrté království „pohltí celou zemi“. (Daniel 7:23) To se na římské provincii známé kdysi jako Britannia splnilo. Časem se z ní stalo Britské impérium, které skutečně ‚pohltilo celou zemi‘. V určitém období tato říše zabírala čtvrtinu zemské souše a patřila pod ni čtvrtina obyvatel zeměkoule.

24. Co jeden historik řekl o odlišnosti Britského impéria?

²⁴ Stejně jako se Římská říše lišila od předchozích světových velmocí, měl se i král předobrazený ‚malým‘ rohem ‚lišit od těch prvních‘. (Daniel 7:24) O Britském impériu historik H. G. Wells napsal: „Něco takového tu ještě nebylo. Hlavním a nejdůležitějším prvkem celého systému byla ‚korunní republika‘ Spojených Britských království. . . Žádný vládní úřad ani žádný jednotlivec nikdy nedokázali pochopit Britské impérium jako celek. Bylo totiž směsicí přírůstků a akumulací naprosto odlišnou od všeho, co dosud bylo označeno jako impérium.“

25. (a) Čím je ve své konečné podobě tvořen symbolický malý roh? (b) V jakém smyslu má „malý“ roh „oči podobné očím člověka“ a „ústa mluvící velikášské věci“?

²⁵ ‚Malým‘ rohem však nebylo jen Britské impérium. V roce 1783 uznala Británie nezávislost svých 13 amerických kolonií. Spojené státy americké se časem staly spojencem Británie a ze druhé světové války vyšly jako nejvlivnější stát na zemi. A pevné svazky s Británií mají stále. Anglo-americká světová dvojvelmoc, která tímto způsobem vznikla, je ‚rohem, který má oči‘. Ano, tato světová velmoc je skutečně bystrá a vychytralá. ‚Mluví velikášské věci‘, protože většině světa diktuje politiku a vystupuje jako jeho mluvčí neboli ‚falešný prorok‘. (Daniel 7:8, 11, 20; Zjevení 16:13; 19:20)

MALÝ ROH SE STAVÍ PROTI BOHU A JEHO SVATÝM

26. Co anděl předpověděl v souvislosti s tím, jak bude symbolický roh mluvit a vystupovat proti Jehovovi a jeho služebníkům?

²⁶ Daniel pokračoval v popisu svého vidění těmito slovy: „Díval jsem se dál, když právě ten roh vedl válku se svatými a získával nad nimi převahu.“ (Daniel 7:21) Boží anděl o tomto ‚rohu‘ neboli králi předpověděl: „Bude mluvit dokonce slova proti Nejvyššímu a bude ustavičně týrat svaté Nejvýše postaveného. A bude mít v úmyslu změnit časy a zákon, a budou mu vydáni do ruky na čas a časy a půl času.“ (Daniel 7:25) Kdy a jak se tato část proroctví splnila?

27. (a) Kdo jsou „svatí“, které „malý“ roh pronásledoval? (b) Jak se symbolický roh snažil „změnit časy a zákon“?

²⁷ ‚Svatí‘ pronásledovaní ‚malým‘ rohem — anglo-americkou světovou velmocí — jsou Ježíšovi duchem pomazaní následovníci na zemi. (Římanům 1:7; 1. Petra 2:9) Řadu let před první světovou válkou ostatek těchto pomazaných veřejně upozorňoval, že v roce 1914 skončí „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24) Když v tom roce vypukla válka, bylo zřejmé, že „malý“ roh na toto upozornění nedbal, protože dál týral pomazané „svaté“. Anglo-americká světová velmoc se dokonce stavěla proti jejich úsilí plnit požadavek (neboli „zákon“) Jehovy, že jeho svědkové mají po celém světě kázat dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14) Tímto způsobem se „malý“ roh snažil „změnit časy a zákon“.

28. Jak dlouhým obdobím jsou „čas a časy a půl času“?

²⁸ Jehovův anděl mluvil o prorockém období „čas a časy a půl času“. Jak je dlouhé? Komentátoři Bible se obvykle shodují v tom, že toto slovní spojení označuje tři a půl času, což je součet jednoho času, dvou časů a poloviny času. „Sedm časů“ Nebukadnecarova šílenství trvalo sedm let, a tudíž tři a půl času je tři a půl roku.c (Daniel 4:16, 25) An American Translation uvádí: „Budou mu vydáni na rok, dva roky a polovinu roku.“ A v překladu Jamese Moffatta je zde řečeno: „Tři roky a polovinu roku.“ O stejném období se mluví ve Zjevení 11:2–7, kde se píše, že Boží svědkové budou oblečeni v pytlovině a budou kázat 42 měsíců neboli 1 260 dnů a potom budou zabiti. Kdy toto období začalo a kdy skončilo?

29. Kdy a jak začalo prorockých tři a půl roku?

²⁹ Pro pomazané křesťany byla první světová válka obdobím zkoušek. Koncem roku 1914 očekávali, že dojde k pronásledování. Je to vidět ze skutečnosti, že jako roční text pro rok 1915 byla vybrána otázka, kterou Ježíš položil svým učedníkům: „Můžete píti z mého kalichu?“ Tento text byl založen na slovech zaznamenaných u Matouše 20:22 podle King James Version. A tak od prosince roku 1914 tato malá skupina svědků kázala „v pytlovině“.

30. Jak byli pomazaní křesťané týráni anglo-americkou světovou velmocí během první světové války?

³⁰ Jak se stupňovalo válečné běsnění, setkávali se pomazaní křesťané se stále větším odporem. Někteří z nich byli uvězněni. Jednotlivci jako Frank Platt v Anglii a Robert Clegg v Kanadě byli mučeni sadistickými představiteli moci. Dne 12. února 1918 Britské dominium Kanada zakázalo sedmý svazek Studií Písem, který byl nedlouho předtím vydán a který byl nazván Ukončené tajemství. Zakázán byl i traktát nadepsaný The Bible Students Monthly (Měsíčník badatelů Bible). Následující měsíc bylo rozšiřování sedmého svazku prohlášeno za ilegální i americkým ministerstvem spravedlnosti. Co tento zákaz přinesl? Domovní prohlídky, konfiskování literatury a zatýkání Jehovových ctitelů.

31. Kdy a jak skončilo období „čas a časy a půl času“?

³¹ Týrání Božích pomazaných vyvrcholilo 21. června 1918, kdy na základě falešných obvinění byli prezident J. F. Rutherford a přední členové Watch Tower Bible and Tract Society odsouzeni k dlouhým trestům vězení. „Malý“ roh měl v úmyslu „změnit časy a zákon“, a skutečně se mu podařilo umrtvit organizované kazatelské dílo. (Zjevení 11:7) Předpověděné období „čas a časy a půl času“ skončilo tedy v červnu 1918.

32. Proč můžeme říci, že „svatí“ nebyli ‚malým‘ rohem zahubeni?

³² „Malý“ roh však svým týráním ‚svaté‘ nezahubil. Jak bylo předpověděno v knize Zjevení, pomazaní křesťané po krátkém období nečinnosti ožili a začali být opět aktivní. (Zjevení 11:11–13) Dne 26. března roku 1919 byli prezident Watch Tower Bible and Tract Society a jeho společníci propuštěni z vězení a později byli zproštěni falešných obvinění, která proti nim byla vznesena. Pomazaný ostatek začal ihned organizovat další činnost. Co však čekalo „malý“ roh?

PRASTARÝ NA DNY ZASEDÁ K SOUDU

33. (a) Kdo je Prastarý na dny? (b) Co představovaly ‚knihy, jež byly otevřeny‘ před Soudem?

³³ Po popisu čtyř zvířat obrací Daniel svou pozornost ke scéně, která se odehrává v nebi. Vidí Prastarého na dny, jak usedá na svůj zářivý trůn jako Soudce. Prastarým na dny není nikdo jiný než Jehova Bůh. (Žalm 90:2) Když nebeský Soud zasedne, vidí Daniel, jak jsou „otevřeny knihy“. (Daniel 7:9, 10) Jehova existuje od nekonečna, a proto celé lidské dějiny zná tak, jako by byly zapsány do knihy. Všechna čtyři symbolická zvířata sledoval a může nad nimi vynést rozsudek na základě toho, co sám viděl.

34, 35. Co se stane s ‚malým‘ rohem a dalšími mocnostmi, které byly předobrazeny zvířaty?

³⁴ Daniel pokračuje: „Díval jsem se tehdy dál kvůli zvuku velikášských slov, jež mluvil ten roh; díval jsem se dál, až bylo zvíře zabito a jeho tělo bylo zničeno a bylo vydáno hořícímu ohni. Pokud však jde o ostatní zvířata, jejich panství byla odňata a bylo jim dáno prodloužení života o čas a období.“ (Daniel 7:11, 12) Anděl Danielovi říká: „Soud přistoupil k tomu, aby zasedl, a nakonec mu odňali jeho vlastní panství, aby ho vyhladili a naprosto ho zničili.“ (Daniel 7:26)

³⁵ Na základě výnosu Velkého Soudce, Jehovy Boha, se s rohem, který se rouhal proti Bohu a týral jeho ‚svaté‘, stane totéž, co se stalo s Římskou říší, jež pronásledovala první křesťany. Jeho panství nebude dál existovat. A existovat nebudou ani ti méně významní „králové“, kteří jsou podobní rohům a kteří vyšli z Římské říše. Co však bude s panstvími, která vznikla z předchozích mocností předobrazených zvířaty? Jejich život, jak bylo předpověděno, byl prodloužen „o čas a období“. Území těchto panství jsou až dodnes obydlena. Například na území starověkého Babylónu leží Irák. A stále existuje Persie (Írán) a Řecko. Zbytky těchto světových mocností jsou součástí Spojených národů. I tato království však budou zničena společně s poslední světovou velmocí. Všechny lidské vlády budou odstraněny ve „válce velikého dne Boha Všemohoucího“. (Zjevení 16:14, 16) Kdo ale bude světu vládnout potom?

TRVALÁ VLÁDA JE PŘÍMO PŘED NÁMI!

36, 37. (a) Kdo je označen jako „někdo podobný synu člověka“ a kdy a proč se objevuje v nebeském Soudu? (b) Co bylo zřízeno v roce 1914 n. l.?

³⁶ „Díval jsem se dál v nočních viděních, a tu, pohleďme,“ zvolal Daniel. „Někdo podobný synu člověka přicházel s nebeskými oblaky; a získal přístup k Prastarému na dny a přivedli ho blízko, až před Něho.“ (Daniel 7:13) Jako ‚Syna člověka‘ označil sám sebe Ježíš Kristus, když byl zde na zemi, a poukázal tím na svůj příbuzenský vztah s lidstvem. (Matouš 16:13; 25:31) Sanhedrinu neboli nejvyššímu židovskému soudu řekl: „Uvidíte Syna člověka, jak sedí na pravici moci a přichází na nebeských oblacích.“ (Matouš 26:64) Vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus byl tedy tím, kdo v Danielově vidění přicházel, aniž ho mohly lidské oči spatřit, a získal přístup k Jehovovi Bohu. Kdy k této události došlo?

³⁷ Bůh uzavřel s Ježíšem Kristem smlouvu o Království, stejně jako ji uzavřel s králem Davidem. (2. Samuelova 7:11–16; Lukáš 22:28–30) Když v roce 1914 n. l. skončily „ustanovené časy národů“, mohl Ježíš Kristus jakožto Davidův královský dědic právem obdržet Království. Danielova prorocká zpráva říká: „Bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ (Daniel 7:14) V roce 1914 bylo tedy v nebi zřízeno mesiášské Království. Nicméně panství je dáno i jiným tvorům.

38, 39. Kdo získá trvalé panství nad světem?

³⁸ „Království obdrží svatí Nejvýše postaveného,“ řekl anděl. (Daniel 7:18, 22, 27) Ježíš Kristus je nejvyšší svatý. (Skutky 3:14; 4:27, 30) Ostatními ‚svatými‘, kteří se podílejí na vládě, je 144 000 věrných křesťanů pomazaných duchem; ti jsou spolu s Kristem dědici Království. (Římanům 1:7; 8:17; 2. Tesaloničanům 1:5; 1. Petra 2:9) Jsou vzkříšeni ze smrti jako nesmrtelné duchovní bytosti, aby s Kristem vládli na nebeské hoře Sion. (Zjevení 2:10; 14:1; 20:6) Světu lidstva budou tudíž vládnout Kristus Ježíš a vzkříšení pomazaní křesťané.

³⁹ O vládě Syna člověka a ostatních vzkříšených ‚svatých‘ Boží anděl řekl: „Království a panství a velkolepost království pod celými nebesy byly dány lidem, kteří jsou svatí Nejvýše postaveného. Jejich království je království trvající na neurčito a všechna panství budou sloužit dokonce jim a budou je poslouchat.“ (Daniel 7:27) Pod tímto Královstvím zažije poslušné lidstvo skutečné požehnání!

40. Jaký užitek můžeme mít z toho, že věnujeme pozornost Danielovu snu a Danielovým viděním?

⁴⁰ Daniel nevěděl, jakými úžasnými způsoby se splní vidění, která dostal od Boha. Řekl: „Až potud je konec té záležitosti. Pokud jde o mne, Daniela, mé vlastní myšlenky mě hodně lekaly, takže se změnila samotná barva mé pleti; ale uchoval jsem tu záležitost ve svém vlastním srdci.“ (Daniel 7:28) My však žijeme v době, kdy můžeme pochopit, jak se splňuje to, co Daniel viděl. Jestliže tomuto proroctví věnujeme pozornost, posilujeme tím svou víru a utvrzujeme se v přesvědčení, že světu bude vládnout Jehovovo mesiášské Království.

[Poznámky pod čarou]

CO JSTE SE NAUČILI?

• Co představuje každé ze ‚čtyř obrovských zvířat, která vycházela z moře‘?

• Čím je tvořen „malý“ roh?

• Jak během první světové války týral symbolický malý roh ‚svaté‘?

• Co se stane se symbolickým malým rohem a dalšími mocnostmi, které byly předobrazeny zvířaty?

• Jaký užitek vám přineslo to, že jste věnovali pozornost Danielovu snu a Danielovým viděním týkajícím se ‚čtyř obrovských zvířat‘?

[Rámeček a obrázky na straně 149 až 152]

TOLERANTNÍ MONARCHA

JISTÝ řecký spisovatel, který žil v 5. století př. n. l., ho popisuje jako tolerantního a ideálního monarchu. V Bibli je nazván Boží ‚pomazaný‘ a ‚dravý pták‘, který přichází „od východu slunce“. (Izajáš 45:1; 46:11) Monarchou, o němž se takto mluvilo, byl Kýros Veliký z Persie.

Kýrův postup ke slávě začal někdy v letech 560–559 př. n. l. Tehdy po svém otci Kambýsovi I. usedl na trůn v Anšanu, což bylo buď město nebo oblast ve starověké Persii. Anšan byl tehdy pod nadvládou médského krále Astyaga. Kýros se proti médské vládě vzbouřil a dosáhl snadného vítězství, protože Astyaga jeho vojsko zradilo. Kýros pak získal Médy na svou stranu a ti později bojovali společně s Peršany pod jeho velením. Tak vznikla médo-perská vláda, jejíž říše se časem rozrostla natolik, že zabírala území od Egejského moře až po řeku Indus. (Viz mapu.)

Cílem prvního Kýrova tažení se spojenými vojsky Médů a Peršanů bylo ovládnout ohnisko nepokojů v západní části Médie. Zde se totiž lýdský král Kroisos snažil rozšířit svou říši o médské území. Kýros se dostal k východní hranici Lýdské říše v Malé Asii, Kroisa porazil a dobyl jeho hlavní město Sardy. Potom si podmanil iónská města, a celou Malou Asii učinil součástí Médo-perské říše. Kýros se tak stal hlavním sokem Babylónu a jeho krále Nabonida.

Potom se připravil na vojenský střet s mocným Babylónem a od toho okamžiku začal plnit svou úlohu ve splňování biblického proroctví. Asi o dvě stě let dříve Jehova prostřednictvím proroka Izajáše jmenovitě uvedl Kýra jako panovníka, který svrhne Babylón a osvobodí Židy ze zajetí. Vzhledem k tomu, že byl ustanoven předem, Písmo o něm mluví jako o Jehovově ‚pomazaném‘. (Izajáš 44:26–28)

Když v roce 539 př. n. l. vytáhl Kýros proti Babylónu, čekal ho obtížný úkol. Toto město, které bylo obehnáno mohutnými hradbami a hlubokým a širokým příkopem tvořeným řekou Eufrat, se zdálo být nedobytné. V místech, kde Eufrat protékal Babylónem, stály podél břehů vysoké hradby, v nichž byly obrovské měděné brány. Bylo tedy vůbec možné, aby se Kýros Babylónu zmocnil?

Asi o sto let dříve Jehova předpověděl, že ‚na vodách Babylónu je zpustošení‘, a řekl, že „budou vysušeny“. (Jeremjáš 50:38) Ve shodě s tímto proroctvím Kýros odvedl vody Eufratu o několik kilometrů směrem na sever od Babylónu. Jeho vojsko se pak přebrodilo řečištěm, vystoupalo po náspu, který vedl k hradbě, a bez problémů se dostalo do města, protože měděné brány zůstaly otevřené. Tomuto panovníkovi „od východu slunce“ neboli z východu se takovou rychlostí, jakou se ‚dravý pták‘ vrhá na svou kořist, podařilo dobýt Babylón za jedinou noc.

Kýrovo vítězství znamenalo pro Židy v Babylóně dlouho očekávané propuštění ze zajetí a ukončení období 70 let, během kterých byla jejich vlast zpustošená. Jistě byli velmi nadšení, když Kýros vydal prohlášení, které je opravňovalo k návratu do Jeruzaléma a opětnému vybudování chrámu. Kýros jim také vrátil vzácné chrámové náčiní, které Nebukadnecar odnesl do Babylónu, dal jim královský souhlas k tomu, aby dováželi z Libanonu stavební dříví, a dovolil, aby byly z finančních prostředků králova domu hrazeny stavební výdaje. (Ezra 1:1–11; 6:3–5)

S porobeným národem Kýros obvykle jednal lidsky a tolerantně. Vedlo ho k tomu možná i jeho náboženství. Kýros byl pravděpodobně přívržencem učení perského proroka Zarathuštry a ctitelem Ahury Mazdy, což byl bůh považovaný za stvořitele všeho dobrého. Farhang Mehr ve své knize The Zoroastrian Tradition napsal: „Zarathuštra předkládal boha jako mravní dokonalost. Lidem říkal, že Ahura Mazda není pomstychtivý, ale je spravedlivý, a že by se ho tedy neměli bát, ale naopak ho milovat.“ Je možné, že víra v boha, který byl mravný a spravedlivý, ovlivnila Kýrovy morální zásady a podněcovala ho ke šlechetnosti a čestnosti.

Král Kýros však nebyl ochoten tolerovat klima v Babylóně. Nesnášel totiž tamější horké letní počasí. Babylón tedy sice zůstal královským městem říše a také jejím náboženským a kulturním centrem, ale jako hlavní město sloužil obvykle jen v zimě. Vlastně už brzy po dobytí Babylónu se Kýros vrátil do svého letního hlavního města Ekbatana, které leželo na úpatí hory Alwand v nadmořské výšce přibližně 1 900 metrů. Více mu totiž vyhovovaly zdejší chladné zimy vyvažované příjemnými léty. Ve svém dřívějším hlavním městě, v Pasargadách (nedaleko Persepole), které ležely asi 650 kilometrů jihovýchodně od Ekbatany, postavil Kýros nádherný palác. Toto sídlo sloužilo jako jeho útočiště.

Kýros se natrvalo zapsal do dějin jako odvážný dobyvatel a jako tolerantní monarcha. Jeho třicetiletá vláda skončila v roce 530 př. n. l., kdy během jednoho vojenského tažení zemřel. Na perský trůn po něm nastoupil jeho syn Kambýses II.

CO JSTE SE NAUČILI?

• Jak se Kýros Perský prokázal jako Jehovův ‚pomazaný‘?

• Jaké cenné služby vykonal Kýros ve prospěch Jehovova lidu?

• Jak Kýros jednal s národy, které si podmanil?

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

MÉDO-PERSKÁ ŘÍŠE

Jeruzalém

Babylón

Memfis

Ekbatana

Susa

Persepolis

MAKEDONIE

EGYPT

ETIOPIE

INDIE

[Obrázek]

Kýrova hrobka v Pasargadách

[Obrázek]

Basreliéf v Pasargadách, na němž je vyobrazen Kýros

[Rámeček a obrázky na straně 153 až 161]

MLADÝ KRÁL DOBÝVÁ SVĚT

PŘIBLIŽNĚ před 2 300 lety stál se svým vojskem na břehu Středozemního moře asi dvacetiletý plavovlasý vojevůdce. Svůj zrak upíral k jednomu ostrovnímu městu vzdálenému necelý kilometr. Protože mu nebylo dovoleno do města vstoupit, rozlícený vojevůdce se rozhodl, že město dobude. Jakou strategii chtěl použít? Měl v plánu vybudovat až k ostrovu násep a pak s vojskem vytáhnout proti městu. Stavba náspu už začala.

Mladý vojevůdce však byl vyrušen zprávou od mocného krále Perské říše. Ten chtěl s vojevůdcem uzavřít mír, a proto přišel s nezvyklým návrhem — nabídl mu 10 000 talentů zlata (což by dnes bylo více než dvě miliardy dolarů), ruku jedné ze svých dcer a vládu nad celou západní částí Perské říše. To všechno výměnou za svou rodinu, kterou vojevůdce zajal.

Velitelem, který se musel rozhodnout, zda tuto nabídku přijme, nebo odmítne, byl Alexandr III. Makedonský. Měl by ji přijmout? „Pro starověký svět to byl osudový okamžik,“ píše historik Ulrich Wilcken. „Následky jeho rozhodnutí se projevovaly ve středověku a projevují se až dodnes, a to jak na Východě, tak i na Západě.“ Než však budeme uvažovat o tom, jak Alexandr odpověděl, podívejme se, jaké události tomuto rozhodujícímu okamžiku předcházely.

STÁVÁ SE DOBYVATELEM

Alexandr se narodil roku 356 př. n. l. v makedonské Pelle. Jeho otcem byl král Filip II. a jeho matkou byla Olympias. Ta Alexandra učila, že makedonští králové jsou potomky Hérakla, což byl syn řeckého boha Dia. Podle Olympie byl Alexandrovým předkem Achilleus, hrdina z Homérovy básně Ilias. Alexandrovi rodiče připravovali svého syna na životní dráhu dobyvatele a krále, a proto měl mladý Alexandr jen málo jiných zájmů. Na otázku, zda by běžel závod při Olympijských hrách, odpověděl, že by to udělal, pokud by ovšem měl běžet s králi. Ctižádostivě toužil po tom, aby vykonal velkolepější činy než jeho otec a aby si svými úspěchy získal slávu.

Když bylo Alexandrovi 13 let, měl jako vychovatele řeckého filozofa Aristotela, který mu pomáhal rozvíjet zájem o filozofii, lékařství a vědu. Je však předmětem diskusí, do jaké míry byl Alexandrův způsob uvažování utvářen Aristotelovým filozofickým učením. „Zdá se být téměř jisté, že toho, na čem se ti dva mohli shodnout, nebylo mnoho,“ uvedl Bertrand Russell, filozof, který žil ve 20. století. „Ve svých politických názorech vycházel Aristoteles ze systému řeckých městských států, který však postupně upadal.“ Ale ctižádostivému princi, který chtěl vybudovat velkou centralizovanou říši, se představa vlády nad malým městským státem sotva líbila. Alexandr byl také jistě skeptický k Aristotelově zásadě jednat s neřeckým obyvatelstvem jako s otroky. V duchu totiž viděl říši, v níž vítězové a poražení vytvoří vzkvétající společenství.

Není však téměř pochyb o tom, že Aristoteles vypěstoval v Alexandrovi zájem o čtení a vzdělávání. Alexandr byl po celý svůj život náruživým čtenářem a obzvláštní slabost měl pro Homérovy spisy. Říká se, že Iliadu, což je 15 693 veršů poezie, se naučil nazpaměť.

Vzdělávání, které Alexandrovi poskytoval Aristoteles, však v roce 340 př. n. l. náhle skončilo. Šestnáctiletý princ se totiž vrátil do Pelly, aby se v nepřítomnosti svého otce ujal vlády nad Makedonií. Korunní princ se brzy vyznamenal vojenskými úspěchy. K radosti Filipa rychle potlačil odbojný trácký kmen Maedi a ztečí dobyl jeho nejvýznamnější město, které po sobě pojmenoval Alexandropolis.

VYDÁVÁ SE NA DOBYVAČNÉ TAŽENÍ

V roce 336 př. n. l. byl Filip zavražděn, a dvacetiletý Alexandr zdědil makedonský trůn. Na jaře roku 334 př. n. l. vstoupil u Helespontu (dnešních Dardanel) na území Asie a potom s malým, ale schopným vojskem čítajícím 30 000 pěšáků a 5 000 jezdců zahájil dobyvačné tažení. Jeho vojsko doprovázeli technici, zeměměřiči, architekti, vědci a historikové.

U řeky Granikos v severozápadním cípu Malé Asie (na území dnešního Turecka) dosáhl Alexandr prvního vítězství v boji proti Peršanům. V zimě téhož roku pak dobyl západní část Malé Asie. Na podzim následujícího roku došlo u Issu v jihovýchodním cípu Malé Asie ke druhé významné bitvě proti Peršanům. S Alexandrem se tehdy střetl velký perský král Dareios III., jehož vojsko bylo tvořeno asi půl milionem mužů. Dareios si velmi věřil, a proto s sebou vzal i svou matku, manželku a další členy své rodiny. Chtěl, aby na vlastní oči viděli to, co mělo být jeho velkolepým vítězstvím. Nicméně náhlý a důrazný útok Makedonců Peršany zaskočil a jejich vojsko bylo Alexandrovými ozbrojenými silami zcela poraženo. Dareios uprchl a svou rodinu zanechal v Alexandrových rukách.

Alexandr pak prchající Peršany nepronásledoval, ale vydal se směrem na jih podél pobřeží Středozemního moře a dobýval základny mocného perského válečného loďstva. Ostrovní město Tyros se však proti invazi bránilo. Alexandr byl rozhodnut, že město dobude, a proto zahájil jeho obléhání, které trvalo sedm měsíců. A právě během obléhání dostal zmíněnou Dareiovu nabídku na uzavření míru. Výhody z ní vyplývající byly tak lákavé, že Alexandrův důvěrný rádce Parmenion údajně řekl: ‚Kdybych byl Alexandr, přijal bych to.‘ Mladý vojevůdce mu však odvětil: ‚Já taky, kdybych byl Parmenion.‘ Alexandr tedy odmítl vyjednávat a pokračoval v obléhání. V červenci roku 332 př. n. l. pyšného ‚vládce‘ moře zničil.

Alexandr postupoval dál směrem na jih. Ušetřil Jeruzalém, který se mu vzdal, a dobyl Gazu. Egypt, vyčerpaný perskou vládou, ho vítal jako osvoboditele. V Memfidě Alexandr předložil oběť býku Apisovi, čímž se zavděčil egyptským kněžím. Také založil město Alexandrie, které později jako centrum vzdělanosti konkurovalo Aténám a které až dodnes nese Alexandrovo jméno.

Pak se Alexandr obrátil směrem na severovýchod a přes Palestinu se přesunul k řece Tigris. V roce 331 př. n. l. vytáhl do třetí velké bitvy s Peršany. K té došlo u Gaugamély nedaleko rozvalin Ninive. Zde se svými 47 000 muži Alexandr porazil reorganizované perské vojsko tvořené nejméně 250 000 vojáky. Dareios uprchl a později byl příslušníky vlastního národa zavražděn.

Alexandr, opojený svým vítězstvím, se vydal směrem na jih a dobyl perské zimní hlavní město Babylón. Obsadil také hlavní města Susa a Persepolis, zmocnil se obrovské perské pokladnice a zapálil velký Xerxův palác. Nakonec mu podlehlo i hlavní město Ekbatana. Tento rychlý dobyvatel si pak podmanil zbývající část Perské říše a na východě pronikl až k řece Indus, do míst, která leží na území dnešního Pákistánu.

Po překročení Indu se dostal do oblasti, která hraničila s perskou provincií Taxila. Zde Alexandr narazil na protivníka, kterého nebylo dobré podceňovat — na indického vládce Póra. V červnu roku 326 př. n. l. s ním svedl svou čtvrtou a poslední velkou bitvu. Pórovo vojsko bylo tvořeno 35 000 vojáky a 200 slony, kvůli nimž se makedonští koně plašili. Došlo k nelítostné a krvavé bitvě, ale Alexandrova vojska zvítězila. Póros se vzdal a stal se spojencem.

Od chvíle, kdy makedonské vojsko vstoupilo na území Asie, uplynulo už více než osm let. Vojáci byli unavení a stýskalo se jim po domově. Krutá bitva s Pórem je navíc psychicky vyčerpala, a proto se chtěli vrátit domů. Alexandr se tomu zpočátku bránil, ale nakonec jejich přání vyhověl. Řecko se skutečně stalo světovou velmocí. Na dobytých územích byly zakládány řecké kolonie, a tak do celé říše pronikal řecký jazyk i řecká kultura.

JAKÝ VLASTNĚ BYL

Makedonské vojsko po celá ta léta dobyvačných tažení drželo pohromadě díky Alexandrově osobnosti. Po bitvě Alexandr obvykle navštěvoval raněné, prohlížel jim zranění, chválil vojáky za jejich statečnost a vyznamenával je peněžitým darem, jehož výše byla určena tím, jak si v bitvě počínali. Těm, kdo padli, Alexandr vždy vypravil velkolepý pohřeb. Rodiče a děti padlých mužů byli osvobozeni od všech daní a všech forem služby. Aby se po bitvách vojáci rozptýlili, pořádal pro ně Alexandr různé hry a soutěže. Jednou dokonce dal mužům, kteří se nedávno oženili, dovolenou a umožnil jim strávit zimu se svými manželkami v Makedonii. Těmito opatřeními si získal náklonnost a obdiv svých vojáků.

Alexandr se oženil s baktrijskou princeznou Róxané a o tomto sňatku řecký životopisec Plútarchos napsal: „Byl to skutečně milostný vztah, ale zároveň se zdá, že pomohl [Alexandrovu] záměru. Příslušníci porobeného národa byli totiž potěšeni, když viděli, že si vybral manželku z jejich středu, a velmi silnou náklonnost k němu začali pociťovat tehdy, když zjistili, že vášeň, která v něm, nejstřídmějším z lidí, vzplanula, ovládal tak dlouho, dokud [Róxané] nemohl získat zákonným a počestným způsobem.“

Měl také úctu k manželství druhých lidí. Manželka krále Dareia byla sice jeho zajatkyní, ale Alexandr dbal na to, aby se s ní jednalo uctivě. Když se dozvěděl, že dva makedonští vojáci pohlavně zneužili manželky jistých cizinců, nařídil, aby byli popraveni, pokud se prokáže jejich vina.

Podobně jako jeho matka Olympias byl velmi zbožný. Před každou bitvou a po ní předkládal oběti a také se dotazoval svých věštců na význam určitých znamení. Radil se rovněž s věštcem v libyjském Ammonu. A v Babylóně se řídil pokyny Chaldejců, kteří mu radili, jak má přinášet oběti, zejména babylónskému bohu Belovi (Mardukovi).

Alexandr byl sice střídmý v jídle, ale nakonec propadl nemírnému pití. Nad každým pohárem vína dlouze rozprávěl a chlubil se svými úspěchy. V záchvatu opilecké zuřivosti se dopustil jednoho ze svých nejhorších činů — vraždy svého přítele Kleita. Alexandr se za to ale velmi odsoudil a tři dny ležel v posteli a nic nejedl ani nepil. Přátelé ho nakonec přesvědčili, aby se najedl.

S postupem času v něm touha po slávě probudila další nežádoucí rysy. Alexandr snadno uvěřil falešným obviněním a s nesmírnou krutostí začal provinilce trestat. Nechal se například přesvědčit o tom, že se Filótas zapletl do spiknutí proti němu, a proto jej a jeho otce Parmeniona, rádce, jemuž kdysi důvěřoval, dal popravit.

ALEXANDR PORAŽEN

Krátce po návratu do Babylónu dostal Alexandr malárii a už se neuzdravil. Dne 13. června roku 323 př. n. l., po pouhých 32 letech a osmi měsících života, podlehl nejstrašnějšímu nepříteli, smrti.

Stalo se to, co řekl jistý indický mudrc: „Ó králi Alexandře, každý člověk vlastní právě tolik země, kolik je té, na níž stojíme; a ty, člověk jako každý jiný, kromě toho, že jsi velmi aktivní a neúnavný, se potuluješ po celé této zemi, daleko od svého domova, trápíš sebe a způsobuješ utrpení druhým. Brzy však zemřeš a budeš vlastnit jen tolik země, kolik postačí k tomu, abys byl pohřben.“

CO JSTE SE NAUČILI?

• V jakém prostředí vyrůstal Alexandr Veliký?

• Na jaké tažení se Alexandr vydal krátce potom, co zdědil makedonský trůn?

• Uveďte některá Alexandrova vítězství.

• Co je možné říci o Alexandrově osobnosti?

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ÚZEMÍ, KTERÁ ALEXANDR DOBYL

MAKEDONIE

EGYPT

Babylón

Indus

[Obrázek

Alexandr

[Obrázek]

Aristoteles a jeho žák Alexandr

[Celostránkový obrázek na straně 156]

[Obrázek]

Medailon, na němž je údajně vyobrazen Alexandr Veliký

[Rámeček a obrázky na straně 162 a 163]

ROZLEHLÉ KRÁLOVSTVÍ JE ROZDĚLENO

BIBLE předpověděla, že království Alexandra Velikého se rozpadne a bude rozděleno, „ale ne jeho dalšímu pokolení“. (Daniel 11:3, 4) Ve shodě s tímto proroctvím byl 14 let po náhlé Alexandrově smrti v roce 323 př. n. l. zavražděn Alexandrův zákonný syn Alexandr IV. a nemanželský syn Hérakles.

V roce 301 př. n. l. se moci nad rozlehlou říší, kterou Alexandr vybudoval, chopili jeho čtyři vojevůdci. Vojevůdce Kassandros ovládl Makedonii a Řecko. Vojevůdce Lýsimachos dostal Malou Asii a Trácii. Seleukovi I. Níkátorovi připadla Mezopotámie a Sýrie. A Ptolemaios Lagos vládl Egyptu a Palestině. Z jednoho velkého Alexandrova království tak vznikla čtyři helénistická neboli řecká království.

Nejkratší dobu se udržela vláda Kassandra. Několik let potom, co se dostal k moci, vymřeli jeho mužští potomci a později, v roce 285 př. n. l., evropskou část Řecké říše zabral Lýsimachos. Ten o čtyři roky později padl v bitvě se Seleukem I. Níkátorem, který tak převzal vládu nad velkou částí asijských území. Seleukos byl prvním v linii seleukovských králů v Sýrii. Založil syrskou Antiochii a udělal z ní své nové hlavní město. Seleukos byl v roce 281 př. n. l. zavražděn, ale dynastie, kterou založil, vládla až do roku 64 př. n. l., kdy římský vojevůdce Pompeius učinil Sýrii římskou provincií.

Ze čtyř celků vzniklých z Alexandrovy říše přetrvalo nejdéle ptolemaiovské království. Ptolemaios I. získal titul krále v roce 305 př. n. l. a stal se prvním makedonským králem neboli faraónem nad Egyptem. Z Alexandrie udělal hlavní město a potom zahájil jeho stavební rozvoj. Jedním z jeho největších stavitelských projektů byla slavná alexandrijská knihovna. Dohled nad tímto velkolepým projektem měl významný aténský učenec Demetrios Falérský. V 1. století n. l. knihovna obsahovala údajně milion svitků. Dynastie Ptolemaiovců vládla v Egyptě až do roku 30 př. n. l., kdy podlehla Římu. Ten se tehdy stal místo Řecka nejvlivnější světovou mocností.

CO JSTE SE NAUČILI?

• Jak došlo k rozdělení rozlehlé Alexandrovy říše?

• Do kdy vládla v Sýrii dynastie seleukovských králů?

• Kdy skončila vláda ptolemaiovského království nad Egyptem?

[Mapa]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ROZPAD ALEXANDROVY ŘÍŠE

Ptolemaios I.

Kassandros

Lýsimachos

Seleukos I.

[Obrázky]

Ptolemaios I.

Seleukos I.

[Nákres a obrázek na straně 139]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SVĚTOVÉ MOCNOSTI Z DANIELOVA PROROCTVÍ

Obrovská socha (Daniel 2:31–45)

Čtyři zvířata vystupující z moře (Daniel 7:3–8, 17, 25)

BABYLÓNIE od roku 607 př. n. l.

MÉDO-PERSIE od roku 539 př. n. l.

ŘECKO od roku 331 př. n. l.

ŘÍM od roku 30 př. n. l.

ANGLO-AMERICKÁ SVĚTOVÁ VELMOC od roku 1763 n. l.

POLITICKY ROZDĚLENÝ SVĚT v čase konce

[Celostránkový obrázek na straně 128]

[Celostránkový obrázek na straně 147]