„Ať se právo valí“ — Klíč k poznání Boha

 1. Díky čemu mají lidé smysl pro spravedlnost?

BĚHEM lidských dějin existovali lidé, kteří se proslavili tím, že prosazovali právo a spravedlnost. Uvažujme však o následující skutečnosti: Lidé obecně si spravedlnosti váží proto, že byli vytvořeni k Božímu obrazu. Smysl pro spravedlnost má i každý člověk osobně. A opět je to díky tomu, že jsme byli vytvořeni k obrazu Jehovy, který ‚má v právu potěšení‘. Z téhož důvodu si také přejeme, aby s námi spravedlivě jednali i druzí lidé. (Jeremjáš 9:24; 1. Mojžíšova 1:27; Izajáš 40:14)

2, 3. Proč se můžeme právě z knih 12 proroků mnohé dozvědět o Jehovově spravedlnosti?

² Když čteme různé biblické knihy, můžeme hlouběji porozumět tomu, co Boží spravedlnost znamená a jak se projevuje. Ale zkoumání knih 12 proroků je v tomto ohledu zvlášť obohacující. Spravedlnost vystupuje v těchto prorockých knihách do popředí v takové míře, že jedna biblická společnost vydala knihy Ozeáš, Amos a Micheáš pod názvem Justice Now! (Ať vládne spravedlnost!). Zamysleme se například nad Amosovou vybídkou: „Ať se právo valí právě jako vody, a spravedlnost jako neustále tekoucí bystřina.“ A všimněme si, co Micheáš uvedl jako první závazek člověka vůči Bohu: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Amos 5:24; Micheáš 6:8)

³ Máme-li tedy Jehovu lépe poznat a pak ho napodobovat, nevyhnutelně musíme jeho spravedlnosti porozumět a vážit si jí. Spravedlnost je totiž nedílnou součástí Jehovovy osobnosti, a proto bychom nemohli říct, že Boha známe, pokud bychom jeho spravedlnost plně neoceňovali. I Boží služebníci ve starověku věděli, že „Jehova . . . miluje právo“. (Žalm 33:5; 37:28)

 4. Vysvětlete, proč spisy 12 proroků mohou posílit naši důvěru v Boží spravedlnost.

⁴ Ještě předtím, než Jehova vykonal rozsudek na Jeruzalému, se prorok Habakuk ptal: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc? . . . Zákon ochabuje a nikdy nevychází právo. Protože ničemný obklopuje spravedlivého, proto vychází právo pokřivené.“ (Habakuk 1:2, 4) Věrný Habakuk poznal Jehovu prostřednictvím částí Písma, které tehdy byly dostupné, a také díky svým vlastním zkušenostem. Proto si byl jistý tím, že Bůh svou spravedlnost nejen obhájí, ale že ji také prosadí. Habakuka však trápilo to, že nechápal, proč Jehova připouští ničemnost. Bůh ho ujistil, že s věrnými lidmi bude jednat spravedlivě. (Habakuk 2:4) Pokud takovou důvěru mohl mít Habakuk a ostatní proroci, my k ní máme ještě daleko pádnější důvody. Jak to? Bible je dnes totiž úplná, takže díky ní můžeme získat přesnější představu o Jehovově povaze a jednání, včetně jeho spravedlnosti. My tedy můžeme Jehovu znát ještě lépe, a tak být přesvědčeni, že jeho spravedlnost je dokonalá.

 5. Na jaký rys spravedlnosti se teď zaměříme?

⁵ Když Jehova posílal Izraeli své posly, zdůrazňoval jejich prostřednictvím, že je třeba jednat spravedlivě. (Izajáš 1:17; 10:1, 2; Jeremjáš 7:5–7; Ezekiel 45:9) Na tuto skutečnost upozorňoval i ústy 12 proroků. (Amos 5:7, 12; Micheáš 3:9; Zecharjáš 8:16, 17) Při čtení jejich spisů si můžeme všimnout, že na lidi apelovali, aby spravedlivě jednali v každodenním životě. Poučení z těchto 12 knih můžeme uplatnit v mnoha situacích, ale zamysleme se teď alespoň nad dvěma oblastmi, v nichž tito proroci právo zdůrazňovali, a nad tím, jak můžeme získané poučení uvést do praxe.

6, 7. Proč se uplatňování práva při podnikání a ve finančních záležitostech týká každého z nás?

⁶ Ježíš řekl: „Člověk nebude žít samotným chlebem.“ (Lukáš 4:4; 5. Mojžíšova 8:3) Nepopíral, že chléb potřebujeme. Jíst samozřejmě musíme. Pro většinu lidí to znamená, že oni sami nebo někdo z jejich rodiny musí chodit do práce, aby doma bylo co jíst. Ve stejné situaci byli i Boží služebníci ve starověku. Někteří měli vlastní zdroj obživy — pěstovali obilniny nebo vyráběli oděvy, nábytek či kuchyňské nádobí. Jiní byli zaměstnavateli, to znamená, že si najímali dělníky na sklizeň plodin nebo na výrobu mouky, olivového oleje či vína. Ještě jiní byli obchodníky a kupovali a prodávali různé zboží. Další zase poskytovali nějaké služby, například opravovali střechy nebo hráli na hudební nástroje. (2. Mojžíšova 35:35; 5. Mojžíšova 24:14, 15; 2. Královská 3:15; 22:6; Matouš 20:1–8; Lukáš 15:25)

⁷ Všimli jste si, v čem se to podobá vaší vlastní situaci, případně situaci vašich přátel a příbuzných? Pracovní postupy jsou dnes sice možná odlišné, ale nesouhlasíte snad s tím, že Bůh se na uplatňování práva v takových záležitostech dívá stejně jako tehdy? V poselstvích, která lidem předal prostřednictvím 12 proroků, Jehova ukázal, že od svých ctitelů očekává, že v těchto oblastech života budou jednat spravedlivě. Když budeme uvažovat o následujících příkladech, všímejte si přitom, v jakých směrech byste měli Boží spravedlnost napodobovat vy osobně. (Žalm 25:4, 5)

8, 9. (a) Proč bylo odsouzení vyjádřené v Malachiášovi 3:5 velmi závažné? (b) K jakému vyrovnanému názoru na zaměstnání a práci nás vede Bible?

⁸ Ústy proroka Malachiáše Bůh prohlásil: „Přiblížím se k vám kvůli soudu a stanu se rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti těm, kdo falešně přísahají, a proti těm, kdo jednají podvodně se mzdou námezdného dělníka . . ., zatímco mne se nebáli.“ (Malachiáš 3:5) Ano, Jehova odsoudil lidi, kteří jednali protiprávně se svými zaměstnanci neboli námezdnými dělníky. Jak závažné takové jednání bylo? Všimněme si, že vykořisťování pracovníků Malachiáš uvedl společně s takovými věcmi, jako jsou spiritismus, cizoložství a lhaní. Křesťané vědí, že ‚smilníci a ti, kdo provozují spiritismus, a všichni lháři‘ budou Bohem odsouzeni. (Zjevení 21:8)

⁹ To, co se odehrávalo na „pracovišti“, se netýkalo jen lidského mravního cítění, ale toho, jak na právo pohlíží Jehova. Ten řekl, že kvůli proradnosti těch, kdo „jednají podvodně se mzdou námezdného dělníka“, se on sám ‚k takovým lidem přiblíží kvůli soudu‘. Je pravda, že Bůh netvrdil, že zaměstnavatel by se měl podvolit každému rozmaru nějakého zaměstnance nebo skupiny pracovníků. Z Ježíšova podobenství o námezdných dělnících na vinici je vidět, že zaměstnavatel měl právo svým zaměstnancům stanovit mzdu a pracovní podmínky. (Matouš 20:1–7, 13–15) Stojí ale za zmínku, že všichni dělníci z Ježíšova podobenství dostali zaplacen jeden denár, což byla dohodnutá ‚denní mzda‘, bez ohledu na to, zda pracovali celý den, nebo ne. Všimněme si také, že zaměstnavatel nejednal nepoctivě a neusiloval o větší zisk na úkor najatých dělníků. (Jeremjáš 22:13)

10. Proč by nás mělo zajímat, jak se zachází s našimi zaměstnanci?

¹⁰ Jestliže podnikáte a máte nějaké zaměstnance — nebo dokonce i tehdy, když si někoho na vykonání určité práce jenom najmete —, do jaké míry se řídíte slovy v Malachiášovi 3:5, pokud jde o pracovní nároky, vyplácení mezd a další finanční záležitosti? Měli byste o tom přemýšlet, protože otázka týkající se nepoctivého jednání s najatými dělníky se rozebírá i v Křesťanských řeckých písmech. O lidech, kteří v tomto směru jednali nepoctivě, učedník Jakub napsal: „Nestaví se [Jehova] proti vám?“ (Jakub 5:1, 4, 6) Oprávněně tedy můžeme dojít k následujícímu závěru: Lidé, kteří jednají nepoctivě se „mzdou námezdného dělníka“, ve skutečnosti Jehovu nepoznali, protože nenapodobují jeho spravedlnost.

11, 12. (a) Jaké nepoctivé jednání je jasně odsouzeno u Ozeáše 5:10? (b) Jak můžeme zásadu uvedenou u Ozeáše 5:10 uplatnit?

¹¹ Podívejme se nyní na to, proč se Jehova stavěl proti některým významným mužům v době Ozeáše: „Judská knížata se stala podobnými právě těm, kdo odsouvají mez zpátky. Vyleji na ně své rozlícení právě jako vodu.“ (Ozeáš 5:10) Jaké pokřivené jednání Ozeáš odsuzoval? Judský zemědělec žil z výnosu svého pozemku, který byl ohraničen kameny nebo kůly. Pokud někdo ‚odsouval mez zpátky‘, zmenšoval tím rolníkovu parcelu a připravoval ho tak o část jeho živobytí. Tím ho vlastně okrádal. Judská knížata, která měla prosazovat právo, Ozeáš přirovnal k těm, kdo odsouvali zpátky hraniční mezníky. (5. Mojžíšova 19:14; 27:17; Job 24:2; Přísloví 22:28)

¹² I dnes se určití lidé, kteří obchodují s nemovitostmi, možná pokoušejí podvádět své zákazníky tím, že „odsouvají mez zpátky“. Stejná zásada se však vztahuje na obchodníky obecně, na zaměstnavatele, zaměstnance nebo zákazníky — na každého, kdo je vázán nějakou smlouvou nebo dohodou. Dobře víme, že někteří lidé v obchodním světě se zdráhají stvrdit své závazky písemně. Přitom doufají, že časem bude snazší udělat méně, než bylo ujednáno, nebo vznést nové požadavky. Jiní lidé písemnou smlouvu sice vypracují, ale zahrnou do ní detaily vytištěné drobným písmem, kterými překroutí význam pojmů ve svůj prospěch, často bez ohledu na to, zda tím druhou smluvní stranu poškodí. Řekli byste, že člověk, který jedná v tomto duchu — ať už jde o obchodníka nebo zákazníka, zaměstnavatele nebo zaměstnance —, opravdu zná Boha spravedlnosti? Jehova ve svém Slově řekl: „Neposouvej zpátky . . . mez [chlapců bez otce]. Jejich Výplatce je totiž silný; sám se ujme jejich pře s tebou.“ (Přísloví 23:10, 11; Habakuk 2:9)

13. K jakým nepravostem docházelo podle Micheáše 6:10–12 mezi Božím starověkým lidem?

¹³ Otázku spravedlnosti ještě více osvětlují slova uvedená v Micheášovi 6:10–12: „Existují ještě v domě ničemného poklady ničemnosti a skoupá míra efa, která je otevřeně odsouzena? Mohu být mravně čistý s ničemnými vahami a s váčkem podvodných kamenných závaží? Vždyť jeho vlastní . . . obyvatelé mluvili faleš a jazyk v ústech mají šalebný.“ Sypké a tekuté suroviny dnes možná odměřujeme v litrech, a ne v jednotkách efa. Hmotnost určujeme v kilogramech, a ne pomocí kamenných závaží na rovnoramenných vahách. Na srozumitelnosti poučení zapsaného Micheášem to však nic neubírá. Obchodníci v té době byli nepoctiví; používali nestandardizovaná závaží a míry, a tím své zákazníky podváděli. Ty, kdo ‚měli šalebný jazyk‘ a kdo v obchodních vztazích jednali vychytrale, Bůh označil jako ‚ničemné‘. (5. Mojžíšova 25:13–16; Přísloví 20:10; Amos 8:5)

14. Jakým druhům novodobé nepoctivosti se můžeme vyhnout díky Micheášovým varovným slovům?

¹⁴ Vztahují se nějak Micheášova slova o podvodných závažích a mírách na naše obchodní praktiky nebo — pokud jsme zaměstnanci — na naše jednání? Měli bychom o tom přemýšlet, protože dnes existuje bezpočet způsobů, jimiž jsou zákazníci nebo obchodní partneři podváděni. Někteří bezostyšní dodavatelé například dávají do betonu méně cementu, než je běžné, nebo než dokonce stanovují normy. Nebo pokud nějaký řemeslník ví, že určitá část jeho výrobku bude skrytá, použije na ni možná levnější materiály, než ty, za něž zákazník zaplatil. Někteří obchodníci prodávají použité zboží, a přitom takové výrobky prezentují jako zbrusu nové. Asi jste něco slyšeli i o dalších takzvaných „obchodních tricích“, kterými se zvyšují zisky. Měli jste už někdy chuť je vyzkoušet? V jedné nedávno vydané knize o ochraně soukromí bylo uvedeno, že svědkové Jehovovi „věří, že Stvořitel se na ně dívá, a většina z nich by raději zemřela, než aby něco ukradli“. Kniha pokračuje: „Chtějí je na takových místech, kde se pracuje s velkými obnosy peněz.“ Proč? Protože praví křesťané vědí, že Jehova ‚od nich žádá, aby uplatňovali právo‘, a to i v obchodních a finančních záležitostech. (Micheáš 6:8)

15, 16. Jak vůdci v Micheášových dnech jednali s lidmi?

¹⁵ Z knih 12 proroků poznáváme, že uplatňování práva v určitých obdobích těžce pokulhávalo. Ti, kdo měli autoritu a v uplatňování práva měli být příkladem, jednali nepoctivě. (2. Mojžíšova 18:21; 23:6–8; 5. Mojžíšova 1:17; 16:18) Micheáš naléhal: „Slyšte, prosím, hlavy Jákoba a velitelé izraelského domu. Není to vaše věc, abyste znali právo? Vy, kdo nenávidíte, co je dobré, a milujete špatnost, strháváte z lidí kůži a jejich organismus z jejich kostí.“ (Micheáš 3:1–3; Izajáš 1:17)

¹⁶ Lidi, kteří znali venkovský život, musela tato slova šokovat. Pastýř občas stříhal ovce, o něž se staral a které chránil. (1. Mojžíšova 38:12, 13; 1. Samuelova 25:4) Ale „velitelé izraelského domu“, kteří měli ‚znát právo‘, lid na Boží pastvě vykořisťovali. Jednali tedy podobně, jako kdyby pastýř stahoval z ovcí kůži, strhával z nich maso a lámal jim kosti. (Žalm 95:7) Micheáš přešel k dalšímu znázornění z venkovského života a řekl, že knížata „soudí za odměnu“ a jsou jako šípek nebo trnitý plot. (Micheáš 7:3, 4) Představte si, že procházíte krajinou, která je plná šípků a trnitých živých plotů. Pravděpodobně byste byli poškrábaní a měli byste potrhané oblečení. Tímto znázorněním Micheáš ukázal, jaký vliv měli vůdci na Boží lid. Místo aby se svými bratry jednali podle práva, byli zrádní a zkorumpovaní. (Micheáš 3:9, 11)

17. Co se ze slov v Sefanjášovi 3:3 dozvídáme o postoji vůdců národa?

¹⁷ Sefanjáš zdůraznil podobnou myšlenku: „Jeho knížata byla uprostřed něho řvoucími lvy. Jeho soudci byli večerní vlci, kteří nehryzli kosti až do rána.“ (Sefanjáš 3:3) Umíte si představit vůdce Božího lidu, kteří se podobali nenasytným divokým lvům a jimž spravedlnost byla naprosto lhostejná? Nebo soudce podobající se vyhladovělým, hltavým vlkům, kteří sežrali všechno, na co přišli, takže když nastalo ráno, zbyly po nich jen ohlodané kosti? Jak by mohlo v takových podmínkách obstát právo? Vůdci národa ho obrazně řečeno roztrhali na kusy, protože místo aby se o lid starali, ožebračovali ho.

18. Jak měli soudci v Izraeli zacházet s Božím lidem?

¹⁸ Tito vůdci národa, který byl zasvěcen Bohu, Stvořitele očividně neznali. Pokud by ho znali, jednali by v souladu se slovy v Zecharjášovi 8:16: „To byste měli dělat: Mluvte pravdivě jeden s druhým. S pravdou a soudem pokoje suďte ve svých branách.“ Starší muži v Izraeli se scházeli v městských branách, kde měli soudní případy projednávat ne podle svého prvního dojmu nebo osobních názorů, ale v souladu s Božím myšlením. (5. Mojžíšova 22:15) A Jehova Izraelity varoval před projevováním stranickosti například bohatým nebo významným lidem. (3. Mojžíšova 19:15; 5. Mojžíšova 1:16, 17) Soudci se měli snažit obnovit mezi znesvářenými stranami pokoj a měli vynést ‚soud pokoje‘.

19, 20. (a) Proč se toho z 12 proroků mohou hodně naučit křesťanští starší? (b) Jak mohou starší dát najevo, že znají Jehovu a jeho právo?

¹⁹ Slova uvedená u Zecharjáše 8:16 citoval apoštol Pavel, když psal křesťanům. (Efezanům 4:15, 25) Můžeme si tedy být jisti, že varování a rady ohledně práva zapsané 12 proroky se vztahují i na dnešní křesťanský sbor. Starší muži neboli dozorci by měli být příkladem v tom, jak znají Boha a jak zrcadlí jeho smysl pro spravedlnost. V Izajášovi 32:1 jsou osvěžujícím způsobem popsáni jako „knížata pro právo“. Jaké praktické myšlenky o takových starších můžeme najít ve varováních a radách 12 proroků?

²⁰ Křesťanští starší by měli mít v mysli vštípenou biblickou pravdu a měli by mít osvojen Jehovův způsob uvažování. Svá rozhodnutí by měli zakládat na Písmu, a ne na pouhých osobních názorech nebo na takzvaných vnitřních pocitech. Bible ukazuje, že se mohou vyskytnout složité případy, které si žádají mnoho času na přípravu a na provedení osobního výzkumu v Bibli a publikacích od třídy věrného a rozvážného otroka, v nichž jsou obsaženy moudré rady. (2. Mojžíšova 18:26; Matouš 24:45) Když starší vyvíjejí takové úsilí, je pravděpodobnější, že budou nenávidět to, co je z Božího hlediska špatné, a milovat to, co je dobré. Díky tomu budou schopni ‚dát právu místo v bráně‘ a ‚soudit podle opravdového práva‘. (Amos 5:15; Zecharjáš 7:9)

21. Proč by si starší měli dávat pozor na to, aby neprojevovali stranickost, a v jakých situacích by to pro ně mohlo být náročné?

²¹ I když člověk pověřený odpovědností soudit má biblické poznání, přesto by mohl projevovat určitou stranickost. Malachiáš hluboce litoval toho, že kněží, kteří měli být studnicí poznání, ‚projevovali v zákoně stranickost‘. (Malachiáš 2:7–9) Jak se to mohlo stát? Micheáš to vysvětlil, když uvedl, že někteří odpovědní muži ‚soudili pouze za úplatek a kněží poučovali jen za cenu‘. (Micheáš 3:11) V jakém smyslu by mohlo být podobně zdeformováno smýšlení nějakého staršího? Co když člověk, s nímž je třeba jednat, byl k onomu staršímu v minulosti štědrý, nebo co když starší tuší, že by takový člověk pro něj mohl v budoucnosti něco udělat? Nebo předpokládejme, že nějaký starší se musí zabývat případem, který se týká některého jeho příbuzného nebo příbuzného z manželčiny strany. Zvítězí v takovém případě duchovní zásady, nebo rodinná pouta? Nějaký starší by mohl projevovat stranickost také tehdy, když se projednává něčí provinění nebo když se zvažuje, zda někdo splňuje potřebné biblické požadavky, aby mu mohly být ve sboru svěřeny další služební výsady. (1. Samuelova 2:22–25, 33; Skutky 8:18–20; 1. Petra 5:2)

22. (a) Jakou odpovědnost vzhledem k uplatňování práva mají starší? (b) Které další vlastnosti, o nichž se mluví v Bibli, by měli starší projevovat, když jednají s provinilci?

²² Když někdo vážně zhřeší, úkolem duchovních pastýřů je chránit sbor před nebezpečnými škodlivými vlivy. (Skutky 20:28–30; Titovi 3:10, 11) Pokud však provinilec projevuje upřímné pokání, starší se snaží „usměrnit takového člověka v duchu mírnosti“. (Galaťanům 6:1) Nejednají s ním drsně ani chladně, ale naopak se snaží řídit se vybídkou: „Suďte podle opravdového práva; a prokazujte si navzájem milující laskavost a projevy milosrdenství.“ (Zecharjáš 7:9) Z předpisů, které Jehova dal starověkému Izraeli ohledně projednávání právních případů, je jasně vidět jeho milosrdenství a smysl pro právo. Ustanovení soudci měli při vynášení rozhodnutí určitou volnost; v závislosti na okolnostech a postoji provinilce mohli projevovat milosrdenství. Podobně i křesťanští dozorci se musí snažit soudit „podle opravdového práva“ a projevovat ‚milující laskavost a milosrdenství‘. Tak dají najevo, že Jehovu skutečně poznali.

23, 24. (a) Jak mohou starší přispívat k ‚soudu pokoje‘? (b) V jakých ohledech vám 12 proroků pomohlo porozumět tomu, co je právo?

²³ Připomeňme si slova v Zecharjášovi 8:16. Říká se tam: „S pravdou a soudem pokoje suďte ve svých branách.“ Co je cílem takového jednání? ‚Soud pokoje.‘ Dokonce už v době, kdy byli naživu apoštolové, měli někteří křesťané mezi sebou osobní neshody a spory. Podobně jako Pavel pomohl Euodii a Syntyche, i dnes starší někdy musí spolukřesťanům pomáhat při urovnávání různých záležitostí. (Filipanům 4:2, 3) Starší by se měli opravdově snažit vynášet ‚soud pokoje‘ tím, že budou znesvářeným stranám pomáhat k obnovení pokoje. Biblické rady, které starší ostatním udělí, a také způsob, jakým to udělají, by měly přispívat k pokoji ve sboru i k pokoji s Bohem. Potom bude zřejmé, že starší skutečně znají Jehovu i jeho právo.

²⁴ Z obou oblastí zmíněných v této kapitole vidíme, že je velmi důležité, abychom v každodenním životě uplatňovali rady, které ohledně práva zapsalo 12 proroků. Je tedy skutečným požehnáním, když my sami i naši spolukřesťané jednáme v souladu s vybídkou: „Ať se právo valí“!