Rada, která je „okořeněná solí“

„Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ — Kol. 4:6.

1, 2. Proč je mimořádně důležité, aby byla křesťanská rada „okořeněná solí“?

SŮL měla během dějin zvláštní úlohu při přípravě pokrmů. Je konzervačním prostředkem a také dodává chuti, takže mnohé pokrmy jsou bez soli považovány za mdlé a bez chuti. Když tedy Pavel napsal, že by výroky křesťana měly být ‚okořeněné solí‘, říkal tím, že by měla být naše řeč budující a také přijatelná a přitažlivá. (Kol. 4:6) To platí především při udílení rady. Proč?

² Účelem udílení rady není pouhé sdělování informace. Ten, kdo radu dostává, často již zná některé biblické zásady, které v jeho situaci platí, ale buď je pro něj těžké je uplatnit nebo nechápe, proč jsou důležité. Náročným úkolem při udílení křesťanské rady tedy je změnit něčí způsob myšlení. (Gal. 6:1; Ef. 4:11, 12) Proto je nutná „sůl“.

3. Jakou pomoc poskytl Jehova křesťanským rádcům?

³ Udílení rady je opravdu náročný úkol, a má-li jej rádce splnit, potřebuje poznání a rozlišovací schopnost. (Přísl. 2:1, 2, 9; 2. Tim. 4:2) Naštěstí nám Jehova dal Bibli, která obsahuje nejen potřebné poznání, ale také mnoho příkladů rad, které poskytli Boží mužové s rozlišovací schopností. Úvaha o některých z nich nám pomůže, abychom měli jako rádci lepší výsledky.

UVAŽUJ O „PODIVUHODNÉM RÁDCI“

4. Jak může křesťanský starší napodobovat Ježíše Krista, když uděluje radu sboru?

⁴ Uvažuj například o „Ježíšovi, Podivuhodném rádci“. (Iz. 9:6) Koncem prvního století dal Ježíš rozeslat rady v podobě dopisů sedmi sborům v asijské oblasti. Tyto dopisy jsou znamenitým příkladem pro starší, kteří snad musí udílet rady svým sborům — a zásady platí i při udílení rad jednotlivcům. Problémy, o nichž Ježíš mluvil, byly vážné: Mimo jiné to bylo odpadlictví, vliv „Jezábel“, vlažnost a hmotařství. (Zjev. 2:4, 14, 15, 20–23; 3:1, 14–18) Ježíš tedy pojednával o těchto problémech otevřeně. Nebylo žádných pochybností o tom, co chtěl říci jednotlivým sborům. Dnešní starší, kteří udílejí radu svému sboru, by měli ‚osolit‘ svou radu pokorou a laskavostí, jak to činil Ježíš. (Fil. 2:3–8; Mat. 11:29) Na druhé straně musí být otevření, jako byl Ježíš. Rada nesmí být tak mlhavá a tak všeobecná, že by sbor nepochopil její účel.

5, 6. Jaké další poučení může získat křesťanský starší z Ježíšových poselství sedmi sborům?

⁵ Povšimni si také, že Ježíš nejprve velmi pochválil sbory, kdykoli to bylo možné, a že svou radu uzavřel budujícím povzbuzením. (Zj 2:2, 3, 7; 3:4, 5) Také křesťanští rádci by měli okořenit svou radu pochvalou a povzbuzením. Jeden zkušený starší k tomu poznamenal: „Opravdu, mnoho se nedokáže, jestliže bratrům jenom něco vytýkáme.“ Starší by neměli nechat bratry sklíčené, ani když jim udělí energickou radu, ale bratři by se měli cítit posíleni a rozhodnuti jednat v budoucnosti lépe. — Srovnej 2. Kor. 1:1–4.

⁶ A jaká byla konečně Ježíšova poselství sborům ve Smyrně a Filadelfii? Těmto bratrům nic nevytýká. Byli však ve velkých zkouškách, a proto je povzbudil, aby dále vytrvávali. (Zjev. 2:8–11; 3:7–13) Křesťanští dozorci by také neměli jen radit, když je nutné něco opravit, ale měli by být stále pohotoví bratry chválit za jejich dobré činy a povzbuzovat je k vytrvalosti. — Řím. 12:12.

UŽÍVEJ ZNÁZORNĚNÍ

7, 8. a) Jak byla Ježíšova rada, kterou dal svým následovníkům, „okořeněná solí“? b) Proč jsou při udílení rady velmi cenná znázornění?

⁷ Jinou příležitost k udělení rady měl Ježíš tehdy, když se učedníci dohadovali, kdo bude první v nebeském království. Mohl za to své následovníky přísně pokárat. Místo toho ‚okořenil svá slova solí‘. Zavolal si malé děcko a řekl: „Kdo se. . . poníží jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.“ (Mat. 18:1–4; Luk. 9:46–48) Rada byla jasná, ale laskavá a budující. Ježíš ukázal, že se nebeské království velice liší od všech království tohoto světa, a tak povzbudil své následovníky k pokoře a snažil se odstranit důvod jejich rozepře.

⁸ Povšimni si také, jak účinné vyučovací metody použil Ježíš v tomto případě. Živé znázornění — malé děcko! Moudří rádci často „solí“ svá slova znázorněními, protože tím mohou zdůraznit závažnost věci nebo mohou pomoci těm, jimž je rada určena, aby o problému rozumně uvažovali a aby se na něj podívali v novém světle. Znázornění často pomůže zmírnit napětí.

9. Uveď některé jiné biblické příklady použití znázornění při poskytování rady.

⁹ Když Jehova varoval Kaina před vážným nebezpečím, že se dopustí těžkého hříchu, živě popsal hřích jako divoké zvíře. Řekl: „Hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží.“ (1. Mojž. 4:7) Když se Jonáš zlobil, že Jehova uchránil kajícné obyvatele Ninive, dal mu Bůh rostlinu, lahvovitou tykev, aby ho zastínila. Když potom rostlina uvadla a Jonáš si stěžoval, řekl Jehova: „Tobě bylo líto rostliny, lahvovité tykve. . . A neměl bych se já slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí?“ (Jon. 4:5–11) To byla opravdu působivá rada.

10. Jak použil jeden novodobý křesťanský rádce znázornění, aby pomohl mladé dívce pochopit pohnutky jejích rodičů?

¹⁰ Jedna mladá dívka se zlobila, že jí rodiče nedovolují pěstovat určitou společnost. Cestující dozorce se pokusil pomoci jí znázorněním: „Ty ráda šiješ, viď? Představ si, že bys šila krásné šaty pro nějakou přítelkyni a strávila bys nad tím mnoho času. Šaty bys jí dala, ale potom bys zjistila, že s nimi vytírá podlahu. Jak by ti bylo?“ Dívka připustila, že by se zlobila. A tak služebník pokračoval: „Právě tak se na věc dívají tvoji rodiče. Věnovali mnoho času, aby tě vychovali, a jsou na tebe hrdí. Proto chtějí, aby ses stýkala s lidmi, kteří s tebou budou jednat správně, a ne s lidmi, kteří ti nakonec uškodí.“ Znázornění pomohlo dívce pochopit, oč usilovali její rodiče.

PTEJ SE

11. Jak účinně používal Jehova otázek, když dával radu Jonášovi?

¹¹ Jistě sis povšiml, že Jehova také kladl Jonášovi otázky, když s ním mluvil o jeho neodůvodněném hněvu. Když se Jonáš zlobil, že obyvatelé Ninive nebyli zničeni, a chtěl zemřít, řekl Jehova: „Rozpálil ses hněvem oprávněně?“ Jonáš neodpověděl. Jehova proto dovolil, aby vyrostla rostlina, lahvovitá tykev, a pak aby odumřela. Jonáš se potom rozzlobil dvojnásobně. Jehova se ho tedy zeptal: „Rozpálil ses hněvem oprávněně pro tu rostlinu, lahvovitou tykev?“ Tentokrát Jonáš odpověděl: „Oprávněně jsem se rozpálil hněvem, až na pokraj smrti.“ Když nyní prorok Jehovovi odpověděl, porovnal Jehova Jonášův vztah k pouhé rostlině se svým vlastním vztahem k Ninive. Položil přesvědčující otázku: „A neměl bych se já slitovat nad. . . Ninive?“ (Jon. 4:4, 9, 11) Tak dostal Jonáš radu, aby napodobil Jehovův postoj k obyvatelům Ninive, kteří činili pokání.

12. Jakou hodnotu mají otázky při udílení rady? Znázorni to.

¹² Ano, otázky pomohou rádci zjistit, jak smýšlí ten, kdo potřebuje radu. Pomohou i tomuto člověku, aby jasněji pochopil své problémy a své pohnutky. Někdo například trvá na tom, že má plné právo napít se alkoholu, než pojede vozem domů. Snad si upřímně myslí: ‚Alkohol na mne nepůsobí.‘ Přítel však s ním chce rozumně promluvit a řekne: ‚Ale představ si, že by došlo k nehodě, která by se nestala tvojí vinou. Co by si však mysleli policisté, kdyby si všimli, že jsi pil? A představ si, že by alkohol třeba jen trochu zapůsobil na tvé reakce. Chceš opravdu řídit auto, když tvé reflexy nejsou stoprocentní? Stojí ti to napití za takové riziko?‘

13. Jak použil jeden rádce při udílení rady Bible ve spojení s otázkami? Proč to bylo účinné?

¹³ Křesťanská rada je vždy založena na Bibli. A křesťanští rádci opravdu použijí Bible při udílení rady, kdykoli je to možné. Je to působivá pomoc. (Hebr. 4:12) Znázorněme si to: Zkušený starší se namáhá pomoci někomu, kdo se přestal podílet na kazatelském díle. Starší obrátil pozornost na Ježíšovo podobenství o muži, který měl dvě děti a obě požádal, aby šly a pracovaly na jeho vinici. První řeklo, že půjde, ale nešlo. Druhé řeklo, že nepůjde, ale pak se rozhodlo, že přece půjde. (Mat. 21:28–31) Pak se rádce zeptal: „Kterému z těchto dětí se teď podobáš?“ Dotyčný okamžitě pochopí, oč jde, zvláště když rádce ještě dodá: „Co si asi myslí o tvé situaci Jehova, majitel vinice?“

14. Uveď některé další situace, v nichž mohou být otázky cennou pomocí při udílení rady.

¹⁴ Podobné to je, když se pokoušíme pomoci těm, kteří mají pochybnosti, kteří mají manželské nebo jiné rodinné problémy, kteří mají těžkosti s druhými nebo jsou v nějakých jiných obtížných situacích.a Přiléhavé otázky pomohou těm, kteří dostávají radu, aby uvažovali, zkoumali sami sebe a dospěli k správným závěrům.

POZORNĚ NASLOUCHAT

15. a) Co neučinili Jobovi tři „těšitelé“? b) Jak pomůže křesťanskému rádci naslouchání?

¹⁵ Uvědom si však také, že dávat otázky znamená, že chceš slyšet odpovědi. (Přísl. 18:13) Rádce by neměl upadnout do pasti, v níž se ocitli tři Jobovi „těšitelé“. Job jim něco říkal, ale oni ve skutečnosti nenaslouchali. Dospěli k závěru, že Job si způsobil své utrpení svou vlastní hříšností. (Job 16:2; 22:4–11) Křesťanský rádce by měl naopak bedlivě naslouchat. Přitom si může povšimnout významných přestávek nebo změny hlasu, z nichž je patrné, že ještě nebylo řečeno vše. Dodatečnou otázkou snad může ještě vyjít najevo myšlenka, která dříme hluboko v mysli zúčastněné osoby. — Srovnej Přísloví 20:5.

16. Co se požaduje od rádce, když je obtížné naslouchat výrokům citově rozrušeného spolukřesťana?

¹⁶ Je zřejmé, že to není vždy snadné. Takový rozrušený člověk snad vyhrkne: „Nenávidím své rodiče!“ nebo: „Už nemohu žít se svým manželem!“ Kdo slyší takové výroky, může se rozčílit. Uvědom si však, že Jehova byl ochoten naslouchat, když si Asaf stěžoval, že se jeho věrnost zdá zbytečná. (Žalm 73:13, 14) Bůh také naslouchal, když Jeremjáš řekl, že byl obelstěn. (Jer. 20:7) Habakuk si zřejmě stěžoval, že zlí utiskují spravedlivé a že Jehova to ani nevidí. (Hab. 1:13–17) Křesťanští rádci by měli být stejně ochotní naslouchat. Jestliže mají lidé opravdu takové pocity, pak o tom rádce musí vědět, aby jim mohl pomoci. Musí dávat pozor, aby nenutil toho, komu dává radu, vyjadřovat názory, které by podle rádcova názoru měl mít, ale aby řekl, co si opravdu myslí. Rádce by měl také dát pozor, aby nereagoval přísně nebo zaujatě, čímž by dotyčného odradil, takže by již dále neotevřel své srdce. — Přísl. 14:29; 17:27.

17. Proč můžeme někdy uklidnit své bratry již jen tím, že jim nasloucháme?

¹⁷ Někdy při udílení rady z velké části nasloucháme, a dáme tak zúčastněnému příležitost, aby mluvil o své bolesti, o svém zármutku nebo duševním trápení. Když se Noemi vracela z moabských polí, vítaly ji izraelské ženy slovy: „Je to Noemi?“ Ale Noemi smutně odpověděla: „Nenazývejte mne Noemi. Nazývejte mne Mara, protože Všemohoucí mi způsobil velkou hořkost. Když jsem šla, byla jsem plná, a Jehova způsobil, abych se vrátila s prázdnýma rukama. Proč byste mne měly nazývat Noemi, jestliže je to Jehova, kdo mne ponížil, a Všemohoucí, kdo přivodil mé neštěstí?“ (Rut 1:19–21) Izraelské ženy k tomu nemohly mnoho říci. Ale často stačí, abychom s láskou naslouchali, a druzí pak mají možnost mluvit o tom, co je trápí, a tak se jim uleví.b

BUĎ REALISTICKÝ

18. a) Uveď některé reakce na rady, které udělili Jehova a Ježíš Kristus. b) Jakou vlastnost by měli pěstovat křesťanští rádci?

¹⁸ Rada bývá ovšem přijímána různě. Jonáš zřejmě reagoval na Jehovovu radu dobře. Prorok se vzpamatoval ze svého rozhořčení a ze svého hněvu, takže své zkušenosti zaznamenal, aby se z nich mohli druzí poučit. Ježíšovým následovníkům trvalo nějaký čas, než se poučili o pokoře. Vždyť ještě noc před Ježíšovou smrtí se dostali do sporu o to, kdo z nich je největší. (Luk. 22:24) Ti, kteří poskytují radu, tedy musí být trpěliví. (Kaz. 7:8) Člověk, který má hluboce zakořeněný nesprávný postoj, obvykle nezmění své jednání jen na základě několika slov od staršího. Dlouhodobé problémy mezi manželskými druhy nezmizí po jediném rozhovoru se zralým křesťanem. Vyléčení vážných nemocí může trvat měsíce, a stejné je to s vážnými duchovními problémy. A někdo prostě nechce slyšet zdravou radu. Kain sice dostal radu od samotného Jehovy, ale šel a zavraždil svého bratra. — 1. Mojž. 4:6–8.

19. Jak může sbor pomoci těm, kteří utrpěli v citovém ohledu nějakou ránu?

¹⁹ Ti, kteří mají vážné problémy, by měli být realističtí v tom, co mohou očekávat od sboru. Spolukřesťan nemůže nikoho zbavit chronických depresí ani citového poškození, které snad bylo způsobeno nějakou tragédií nebo hrozným zážitkem. Když je někdo tělesně nemocný, nemůže často lékař udělat nic jiného než jej uklidnit, ale k uzdravení těla je pak třeba času. Podobně když křesťan trpí citově, může se sbor pokusit jej ‚uklidnit‘, modlit se s ním a za něj, při každé příležitosti jej slovem povzbuzovat a poskytovat mu podle svých možností praktickou pomoc. Pak obvykle čas a Jehovův duch způsobí uzdravení. (Přísl. 12:25; Jak. 5:14, 15) Jedna oběť krvesmilstva například napsala: „Krvesmilstvo může způsobit hrozné citové napětí, ale Jehovova organizace činí mnoho, aby člověka podpořila, a s pomocí Písma a s podporou bratrů a sester to člověk může překonat.“c

20. Jakou úlohu má rada, když se všichni snažíme dále sloužit Jehovovi?

²⁰ Ano, křesťané jsou povinni navzájem si pomáhat. Především starší, a také všichni ve sboru by měli mít starost o blaho svých bratrů a měli by nabídnout laskavou, biblickou radu, kdykoli je to zapotřebí. (Fil. 2:4) Taková rada by ovšem neměla být diktátorská nebo drsná. Také by neměla vyvolávat dojem, že se někdo pokouší ovládat život druhého. Měla by být naopak založena na Písmu a měla by být „okořeněná solí“. (Kol. 4:6) Každý potřebuje někdy pomoc, a včasná rada, „okořeněná“ laskavostí a povzbuzením, nám všem pomůže, abychom zůstali na cestě k věčnému životu.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◆ Které charakteristické rysy Ježíšovy rady sedmi sborům dnes mohou pomoci starším?

◆ Jaké máme biblické příklady, kde se používají při udílení rady znázornění?

◆ Jakou skutečnou hodnotu mají pro křesťanského rádce otázky?

◆ Jak může dovedný rádce užívat Bible?

◆ Proč by měl být ten, kdo poskytuje radu, také pozorným posluchačem?

[Obrázek na straně 17]

Ježíš použil dítěte, aby znázornil, co chtěl říci, a tím dal svým učedníkům jasnou, laskavou a budující radu

[Obrázek na straně 18]

Jonáš byl rozhořčen a rozhněván, ale zjevně reagoval na Jehovovu radu dobře