Život a služba Ježíše

Dělníci na vinici

„MNOZÍ, kteří jsou první,“ řekl právě Ježíš, „budou poslední a poslední budou první.“ Nyní to znázorňuje vyprávěním. „Nebeské království,“ začíná, „se. . . podobá člověku, hospodáři, který vyšel brzo ráno, aby najal dělníky na svou vinici.“

Ježíš pokračuje: „Když se [hospodář] dohodl s dělníky na denáru denně, vyslal je na svou vinici. Když vyšel také kolem třetí hodiny, viděl jiné, jak stojí bez zaměstnání na tržišti, a řekl jim: ‚Vy také jděte na vinici, a dám vám, co je spravedlivé.‘ Odešli tedy. Opět vyšel kolem šesté a deváté hodiny a udělal totéž. Konečně vyšel kolem jedenácté hodiny a našel jiné, kteří stáli, a řekl jim: ‚Proč tu stojíte celý den bez zaměstnání?‘ Řekli mu: ‚Protože nás nikdo nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na vinici.‘“

Hospodář neboli majitel vinice je Jehova Bůh a jeho vinice je izraelský národ. Dělníci na vinici jsou osoby, které byly uvedeny do smlouvy Zákona; jsou to zejména ti Židé, kteří žijí v době apoštolů. Úmluva o mzdě je uzavřena pouze s dělníky, kteří mají pracovat celý den. Mzdou je denár za celodenní práci. Protože „třetí hodina“ je devátá hodina dopoledne, pracovali ti, kteří byli pozváni ve třetí hodině, pouze devět hodin, ti v šesté hodině pouze šest hodin, ti v deváté hodině pouze tři hodiny a ti, kteří byli povoláni v jedenácté hodině, pracovali pouze jednu hodinu.

Dělníci, kteří pracovali dvanáct hodin neboli celý den, znázorňují židovské vůdce, kteří byli stále zaměstnáni v náboženské službě. Ti se liší od Ježíšových učedníků, kteří pracovali převážnou část života jako rybáři nebo v nějakém jiném světském zaměstnání. Teprve na podzim roku 29 n. l. poslal „hospodář“ Ježíše Krista, aby je shromáždil jako své učedníky. Tak se stali „posledními“ dělníky na vinici, těmi z jedenácté hodiny.

Konečně Ježíšovou smrtí končí symbolický pracovní den a přichází doba, kdy mají dělníci dostat výplatu. Je uplatněno neobvyklé pravidlo, při němž jsou poslední vyplaceni jako první. Je to vysvětleno: „Když nadešel večer, pán vinice řekl svému správci: ‚Zavolej dělníky a zaplať jim jejich mzdu a postupuj od posledních k prvním.‘ Když přišli najatí v jedenáct hodin, každý dostal denár. Když potom přišli první, usuzovali, že dostanou více; ale také oni dostali zaplaceno po denáru. Když jej dostali, reptali proti hospodářovi a řekli: ‚Tihle poslední odevzdali práci za jednu hodinu, a přece jsi je postavil na roveň s námi, kteří jsme nesli břemeno dne a spalující horko!‘ Ale on odpověděl jednomu z nich a řekl: ‚Nekřivdím ti, příteli. Přece ses se mnou dohodl na jednom denáru. Vezmi si, co je tvé, a jdi; chci dát tomuto poslednímu totéž, co tobě. Nemám snad právo udělat se svými věcmi, co chci? Nebo je tvé oko ničemné, protože já jsem dobrý?‘“ V závěru Ježíš zopakoval myšlenku, kterou pronesl předtím. Řekl: „Tak budou poslední prvními a první posledními.“

K přijetí denáru nedošlo při Ježíšově smrti, ale o letnicích roku 33 n. l., kdy Kristus, ‚hlavní správce‘, vylil na své učedníky svatého ducha. Tito Ježíšovi učedníci byli jako „poslední“ dělníci, ti z jedenácté hodiny.

Denár neznázorňoval samotný dar svatého ducha. Denár byl něco, co měli učedníci používat zde na zemi. Bylo to něco, co znamenalo jejich živobytí, jejich věčný život. Je to výsada být duchovním izraelitou, který byl pomazán ke kázání o Božím království.

Ti, kteří byli najati jako první, si brzy všimli, že Ježíšovi učedníci již dostali výplatu, a viděli, jak symbolického denáru používají. Chtěli však víc než svatého ducha a s ním spojené přednosti království. Jejich reptání a námitky se projevily pronásledováním Kristových učedníků, „posledních“ dělníků na vinici.

Je toto splnění v prvním století jediným splněním Ježíšova podobenství? Ne. Duchovenstvo křesťanstva v našem dvacátém století bylo na základě svého postavení a odpovědností tím „prvním“, kdo byl najat k práci na Boží symbolické vinici. Oddané kazatele spojené s Biblickou a traktátní společností Strážná věž považovali za „poslední“, kteří by mohli mít nějaký platný úkol v Boží službě. Ve skutečnosti však právě ti, jimiž duchovenstvo pohrdalo, obdrželi denár — čest sloužit jako pomazaní vyslanci Božího nebeského království. Matouš 19:30–20:16.

◆ Co znázorňuje vinice? Koho znázorňuje majitel vinice a dělníci, kteří pracovali dvanáct hodin a jednu hodinu?

◆ Kdy skončil symbolický pracovní den a kdy došlo k výplatě?

◆ Co znázorňuje výplata v podobě denáru?