Vyučuješ tak, jak vyučoval Ježíš?

„Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona.“ — MATOUŠ 7:28, 29.

1. Kdo následoval Ježíše při jeho vyučování v Galileji a jak na to Ježíš reagoval?

KAMKOLI Ježíš šel, chodily k němu zástupy lidí. „Obcházel celou Galileou a vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království a léčil kdejakou chorobu a kdejaký neduh mezi lidmi.“ Jak se šířily zprávy o jeho činnosti, „následovaly [ho] velké zástupy z Galileje a Dekapole a Jeruzaléma a Judeje a z druhé strany Jordánu“. (Matouš 4:23, 25) Když Ježíš viděl tyto lidi, „bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. Když je vyučoval, pociťovali, že má s nimi soucit a projevuje jim něžnou náklonnost; bylo jim, jako by Ježíš potíral jejich rány chladivým balzámem. Díky tomu se k němu cítili přitahováni. — Matouš 9:35, 36.

2. Co kromě zázraků přitahovalo k Ježíšovi velké zástupy lidí?

² Ježíš zázračně uzdravoval různé nemoci — očišťoval malomocné, neslyšícím vracel sluch, slepým zrak, chromým schopnost chodit a mrtvým život! V Ježíšově činnosti se úžasným způsobem projevovala Jehovova moc, a to přitahovalo početné zástupy lidí. Lidé však k Ježíšovi nepřicházeli jen kvůli zázrakům; velmi mnoho lidí k němu chodilo proto, že jeho vyučováním byli uzdravováni duchovně. Povšimněme si například, jak lidé reagovali, když vyslechli jeho slavné Kázání na hoře: „Když potom Ježíš ukončil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona.“ (Matouš 7:28, 29) Jejich rabíni na podporu svého učení citovali ústně tradované výroky dávných rabínů. Ježíš však vyučoval s autoritou od Boha: „Věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi je pověděl Otec.“ — Jan 12:50.

Jeho vyučování se dotýkalo lidského srdce

3. Jak se Ježíšův způsob vyučování lišil od způsobu vyučování znalců Zákona a farizeů?

³ Zatímco Ježíš vyučoval pravdám od Boha, znalci Zákona a farizeové vyučovali lidským ústním tradicím, které Izraelity jen zatěžovaly. Ale Ježíšovo vyučování se od vyučování znalců Zákona a farizeů nelišilo jen obsahem — lišilo se i způsobem podání. Znalci Zákona a farizeové byli nadutí a nelítostní muži, povýšeně vyžadovali, aby je lidé oslovovali honosnými tituly. Jízlivě opovrhovali prostými lidmi, které označovali za „prokleté“. Ježíš však byl pokorný, mírný, laskavý, soucitný, častokrát byl ochotný ustoupit a bylo mu lidí líto. Nevyučoval pouze správnými slovy, ale také slovy poutavými, která mu vycházela ze srdce a která směřovala přímo k srdci jeho posluchačů. Ježíšovo radostné poselství lidi přitahovalo; přicházeli do chrámu o něco dříve, aby si mohli Ježíše poslechnout, zdržovali se v Ježíšově blízkosti a s potěšením mu naslouchali. Celé zástupy si jej přicházely vyslechnout a lidé říkali: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ — Jan 7:46–49; Marek 12:37; Lukáš 4:22; 19:48; 21:38.

4. Co na Ježíšově kázání bylo pro mnoho lidí obzvlášť přitažlivé?

⁴ Jednou z příčin, proč bylo Ježíšovo vyučování pro lidi přitažlivé, byla nepochybně podobenství, která Ježíš používal. Ježíš viděl to, co viděli i ostatní, ale napadaly ho věci, na které jiní lidé nepomysleli. Lilie na polích; ptáci, kteří si staví hnízda; muži, kteří osévají pole obilím; pastýři, kteří nesou ztracené ovce; ženy, které záplatují staré oděvy; děti, které si hrají na tržišti; rybáři, kteří vytahují sítě — všední věci. Viděli je všichni lidé. Ale pro Ježíše všední nebyly. Kam se Ježíš podíval, tam viděl něco, co mohl použít pro znázornění Boha a Božího Království nebo lidské společnosti, ve které žil.

5. Na čem Ježíš zakládal svá podobenství a proč byla tak účinná?

⁵ Ježíšova podobenství jsou založena na všedních věcech — na věcech, které lidé mnohokrát viděli. Ježíš tyto známé věci dával do souvislosti s pravdami, a tak se tato podobenství rychle vryla hluboko do mysli jeho posluchačů. Lidé je nejen vyslechli, ale v mysli si z nich vytvořili obraz, který si mohli později snadno vybavit. Ježíšova podobenství se vyznačovala jednoduchostí, nebyla plná nepodstatných informací, které by bránily porozumění. Uveďme si například podobenství o dobrém Samaritánovi. Velmi zřetelně z něho vidíme, kdo je dobrým bližním. (Lukáš 10:29–37) Anebo podobenství o dvou synech — jeden řekl, že půjde pracovat na vinici, a pak nešel, druhý řekl, že nepůjde, ale nakonec šel. Z tohoto podobenství je zjevné, že skutečná poslušnost se projevuje plněním přiděleného úkolu. (Matouš 21:28–31) Při Ježíšově živém vyučování žádná mysl netěkala. Lidé byli plně zaujati — pozorně Ježíšovi naslouchali a v mysli si vytvářeli obraz toho, co slyšeli.

V zájmu lásky byl Ježíš ochotný ustoupit

6. Kdy je obzvlášť užitečné, abychom byli rozumní neboli poddajní?

⁶ Bible na mnoha místech říká, že je důležité, abychom byli rozumní. Poznámka pod čarou v anglickém Překladu nového světa (Reference Bible) uvádí, že být rozumný znamená být poddajný. Při polehčujících okolnostech je moudrost od Boha poddajná, ochotná ustoupit. V některých případech tedy máme jednat rozumně neboli poddajně. Je-li to v zájmu lásky a je-li to opodstatněné projeveným pokáním, měli by starší ustoupit. (1. Timoteovi 3:3; Jakub 3:17) Vynikající příklad ochoty ustoupit nám zanechal Ježíš, protože někdy v zájmu milosrdenství a soucitu dělal výjimky z všeobecných pravidel.

7. Uveď některé příklady Ježíšovy ochoty přizpůsobit se.

⁷ Ježíš jednou řekl: „Kdokoli mě . . . zapře před lidmi, toho chci také zapřít před svým Otcem, který je v nebesích.“ Ale Petra, který jej zapřel dokonce třikrát, Ježíš nezavrhl. Ježíš bezpochyby vzal v úvahu jisté polehčující okolnosti. (Matouš 10:33; Lukáš 22:54–62) A polehčující okolnosti existovaly i v případě, kdy jedna žena, která byla nečistá, protože trpěla krvotokem, porušila mojžíšský Zákon, když vešla do zástupu lidí. Ježíš ji za to neodsoudil. Měl pro ni pochopení, věděl, že je zoufalá. (Marek 1:40–42; 5:25–34; viz také Lukáše 5:12, 13.) Ježíš svým učedníkům řekl, aby ho neoznačovali za Mesiáše, ale při uplatňování tohoto pravidla nebyl nepružný, protože Samaritánce u studny se sám představil jako Mesiáš. (Matouš 16:20; Jan 4:25, 26) V zájmu lásky, milosrdenství a soucitu bylo ve všech těchto případech vhodné být poddajný, přizpůsobivý. — Jakub 2:13.

8. Kdy znalci Zákona a farizeové dělali ústupky v pravidlech a kdy to naopak nedělali?

⁸ Neústupní znalci Zákona a farizeové však jednali jinak. Když šlo o jejich zájmy, porušovali své sabatní tradice. O sabatu vodili své býky k napajedlu. A pokud jim v době sabatu spadl syn nebo býk do studny, vytáhli jej, a sabat tak porušili. Prostým lidem však nedovolili ani ten nejmenší ústupek. Nebyli ochotni „ani prstem pohnout“ těmito požadavky. (Matouš 23:4; Lukáš 14:5) Pro Ježíše byli lidé důležitější než většina pravidel — pro farizey byla pravidla důležitější než lidé.

Stává se „synem přikázání“

9, 10. Kde našli Ježíšovi rodiče Ježíše po svém návratu do Jeruzaléma a co bylo smyslem Ježíšova vyptávání?

⁹ Někteří lidé jsou nespokojení, že z období Ježíšova chlapeckého věku byla zaznamenána pouze jediná událost. Mnozí si však neuvědomují význam této události. Záznam o ní najdeme v Lukášovi 2:46, 47: „Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich. Ale všichni ti, kteří mu naslouchali, zůstávali ohromeni jeho porozuměním a jeho odpověďmi.“ Kittelovo dílo Theological Dictionary of the New Testament (Teologický slovník Nového zákona) ukazuje, že význam řeckého slova pro „vyptávání“ nenaznačuje, že by v tomto případě šlo o pouhou chlapeckou zvědavost. Toto slovo by se mohlo použít i v souvislosti s právním vyšetřováním nebo křížovým výslechem, dokonce i ve spojitosti se „zkoumavými, vychytralými otázkami farizeů a saduceů“, o nichž je zmínka v Markovi 10:2 a 12:18–23.

¹⁰ Tentýž slovník pokračuje: „Vzhledem k tomu, jak bývá [zmíněné slovo] použito, bychom si mohli položit otázku, zda . . . [Lukáš] 2:46 nenaznačuje spíše [Ježíšovo] úspěšné diskutování než zvědavé vyptávání chlapce. [Verš] 47 dává onomu prvnímu názoru za pravdu.“a Rotherhamův překlad 47. verše nabízí představu dramatické konfrontace: „Všichni, kteří jej slyšeli, byli z jeho porozumění a jeho odpovědí údivem bez sebe.“ V díle Word Pictures in the New Testament (Slovní obrazy v Novém zákoně) od A. Robertsona je o jejich neustálém ohromení uvedeno: „Byli zcela bez sebe, jako by jim oči vylézaly z důlků.“

11. Jak reagovala Marie s Josefem na to, co viděli a slyšeli, a co k tomu říká jeden teologický slovník?

¹¹ Když na místo konečně dorazili Ježíšovi rodiče, „žasli“. (Lukáš 2:48) A. Robertson říká, že řecké slovo, které zde bylo použito, znamená „úderem vyrazit“. Dodává, že to, co Josef a Marie spatřili, je „udeřilo“. Ježíš byl již tehdy v jistém smyslu podivuhodným učitelem. A vzhledem k této události v chrámu Kittelovo dílo tvrdí, že „Ježíš již ve svém chlapeckém věku zahájil konflikt, v němž se jeho protivníci časem budou muset vzdát“.

12. Čím se vyznačovaly Ježíšovy pozdější diskuse s náboženskými vůdci?

¹² A oni se skutečně vzdali! Po letech Ježíš takovými otázkami farizey porazil, takže se již ‚od toho dne neodvážili dále se ho vyptávat‘. (Matouš 22:41–46) I saduceové byli Ježíšem umlčeni ohledně otázky vzkříšení a „neměli odvahu položit mu jedinou otázku“. (Lukáš 20:27–40) Znalci Zákona nedopadli o mnoho lépe. Poté, co se jeden z nich pustil s Ježíšem do diskuse, „nikdo již neměl odvahu se ho vyptávat“. — Marek 12:28–34.

13. Proč byla událost v chrámě tak důležitá v Ježíšově životě a co si Ježíš patrně uvědomoval?

¹³ Proč je ta událost, kdy se Ježíš vyptával učitelů v chrámě, jedinou zaznamenanou událostí z Ježíšova chlapeckého věku? Byla totiž přelomem v Ježíšově životě. Ježíš se ve svých dvanácti letech stal podle židovské terminologie „synem přikázání“, a nesl nyní odpovědnost za to, že bude zachovávat všechna zákonná ustanovení. Když si Marie Ježíšovi stěžovala, jakou duševní tíseň jí a Josefovi způsobil, v odpovědi jejího syna byl náznak, že si uvědomuje zázračnou povahu svého narození i své budoucí mesiášské poslání. Vidíme to z Ježíšova výroku, že Bůh je v nejužším slova smyslu jeho Otcem: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ To jsou mimochodem první Ježíšova slova, která máme zaznamenána v Bibli, a naznačují, že si Ježíš byl vědom toho, jaké předsevzetí Jehova Bůh sledoval, když jej poslal na zem. Tato událost je tedy podstatná. — Lukáš 2:48, 49.

Ježíš miluje děti a rozumí jim

14. Jaké zajímavé poučení vyplývá pro mladé lidi ze zprávy o mladém Ježíšovi v chrámě?

¹⁴ Zmíněná událost by měla obzvlášť zaujmout mladé lidi. Je z ní totiž vidět, jak pilně musel Ježíš studovat, když vyrůstal. Rabíni v chrámu byli ohromeni moudrostí tohoto dvanáctiletého „syna přikázání“. Ježíš přesto dále pracoval s Josefem v jeho tesařské dílně, ‚zůstával podřízen‘ Josefovi a Marii a těšil se stále větší „přízni u Boha a u lidí“. — Lukáš 2:51, 52.

15. Jak Ježíš podněcoval během své pozemské služby mladé lidi a co to znamená pro mladé lidi dnes?

¹⁵ Během své pozemské služby Ježíš velmi podněcoval mladé lidi: „Když přední kněží a znalci Zákona viděli, jaké dělá obdivuhodné věci, a chlapce, kteří v chrámu vykřikují a říkají: ‚Zachraň, prosíme, Syna Davidova!‘, rozhořčili se a řekli mu: ‚Slyšíš, co říkají?‘ Ježíš jim řekl: ‚Ano. Nikdy jste nečetli: „Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu“?‘ “ (Matouš 21:15, 16; Žalm 8:2) Ježíš má stejný postoj ke statisícům mladých lidí, kteří dnes zachovávají svou ryzost a chválí Boha, a někteří z nich za to dokonce položili život!

16. a) Jaké poučení dal Ježíš svým apoštolům, když doprostřed nich postavil malé dítě? b) V jaké kritické etapě svého života měl Ježíš čas i na děti?

¹⁶ Když se apoštolové hádali, kdo z nich je největší, Ježíš těm dvanácti řekl: „ ‚Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.‘ A vzal malé dítě, postavil je uprostřed nich, objal je a řekl jim: ‚Kdokoli přijímá jedno z takových malých dětí na základě mého jména, přijímá mne; a kdokoli přijímá mne, přijímá nejenom mne, ale i toho, kdo mě vyslal.‘ “ (Marek 9:35–37) Na své poslední cestě do Jeruzaléma, kde ho čekala strašná muka a smrt, si Ježíš udělal čas na děti: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.“ Potom „bral děti do náruče, žehnal jim a vkládal na ně ruce“. — Marek 10:13–16.

17. Proč bylo pro Ježíše snadné chápat děti a co by si děti měly o Ježíšovi pamatovat?

¹⁷ Ježíš ví, jaké to je, být dítětem ve světě dospělých. Žil s dospělými lidmi, pracoval s nimi, byl jim podřízen a také prožíval ten hřejivý pocit bezpečí u lidí, kteří jej milovali. Děti, tento Ježíš je vaším přítelem; zemřel za vás, a vy budete žít věčně, pokud budete poslouchat jeho příkazy. — Jan 15:13, 14.

18. Na jakou úchvatnou skutečnost bychom neměli zapomenout, a to zvláště v době napětí nebo nebezpečí?

¹⁸ Poslouchat Ježíšovy příkazy není tak těžké, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mladí lidé, Ježíš je tu pro vás — a je tu i pro všechny ostatní lidi. Čteme o tom u Matouše 11:28–30: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho [nebo: „Vstupte se mnou pod mé jho“, Reference Bible, poznámka pod čarou] a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ Jen si to představte — na vaší cestě životem ve službě Jehovovi jde Ježíš po vašem boku; působí, že jho, které nesete, je příjemné a váš náklad lehký. To je pro každého z nás přímo úchvatná představa!

19. Které otázky týkající se Ježíšova způsobu vyučování si můžeme čas od času připomenout?

¹⁹ Když jsme si nyní připomenuli několik způsobů Ježíšova vyučování, můžeme říci, že vyučujeme podobným způsobem jako Ježíš? Když vidíme lidi, kteří jsou tělesně nemocní nebo duchovně vyhladovělí, pohne nás lítost k tomu, abychom pro ně udělali, co je v našich silách? Vyučujeme lidi Božímu slovu, nebo jednáme podobně jako farizeové, a vyučujeme svým vlastním myšlenkám? Všímáme si kolem sebe běžných věcí, jejichž pomocí bychom mohli lidem předložit duchovní pravdy tak, aby si je mohli představit, vytříbit a aby je mohli hlouběji pochopit? Dáváme si pozor na to, abychom se nedrželi křečovitě určitých pravidel, zatímco vzhledem k okolnostem by v zájmu lásky a milosrdenství bylo lepší, abychom byli ochotni udělat ústupek v uplatňování těchto pravidel? A jak jednáme s dětmi? Máme o ně něžný zájem jako Ježíš a prokazujeme jim stejnou láskyplnou péči jako on? Povzbuzuješ své děti k tomu, aby studovaly stejně jako Ježíš, když byl ještě chlapcem? Budeš reagovat pevně jako Ježíš, ale budeš také připraven vřele přijmout kajícného člověka — jako když slepice shromažďuje pod svá křídla kuřátka? — Matouš 23:37.

20. Která příjemná myšlenka nás může těšit, když sloužíme Bohu?

²⁰ Když se vynasnažíme dělat, co je v našich silách, abychom vyučovali Ježíšovým způsobem, jistě nám Ježíš dovolí, abychom ‚s ním vstoupili pod jeho jho‘. — Matouš 11:28–30.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Proč za Ježíšem chodily zástupy lidí?

◻ Proč Ježíš někdy ustoupil od uplatnění některých pravidel?

◻ Čemu se můžeme naučit z toho, jak se v chrámě Ježíš vyptával učitelů?

◻ Jaké poučení pro nás vyplývá z Ježíšova vztahu k dětem?