„Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů“

KDYŽ před devatenácti stoletími Ježíš Kristus pronesl tato slova, chtěl své učedníky upozornit na škodlivé náboženské nauky a zvyky. (Matouš 16:6, 12) Marek 8:15 tento výrok ještě upřesňuje: „Dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“ Proč se však Ježíš zmiňoval o Herodovi? Někteří saduceové totiž patřili k herodiánům, což byla politická skupina.

Proč bylo nutné, aby Ježíš dal takové zvláštní varování? Nebyli snad farizeové i saduceové přímými odpůrci Ježíše? (Matouš 16:21; Jan 11:45–50) Ano, byli. Někteří z nich však později přijali křesťanství a pokusili se do křesťanského sboru vnést své vlastní myšlenky. (Skutky 15:5)

Bylo zde také nebezpečí, že sami učedníci budou napodobovat náboženské vůdce, pod jejichž vlivem vyrůstali. Někdy lidem bránilo pochopit smysl Ježíšova učení jen to, že pocházeli z takového prostředí.

Čím bylo učení farizeů a saduceů tak nebezpečné? Určitou představu získáme, když se v krátkosti podíváme na náboženskou situaci v Ježíšově době.

Náboženská nejednota

O židovské komunitě prvního století našeho letopočtu historik Max Radin napsal: „Nezávislost jednoho židovského sboru na druhém byla skutečná, a dokonce byla vyžadována . . . Ačkoli byla silně zdůrazňována úcta k chrámu a ke svatému městu, často bylo okázale dáváno najevo pohrdání lidmi, kteří v té době měli v rodné zemi to nejvyšší postavení.“

To byl skutečně velmi smutný duchovní stav. Co k takovému duchovnímu stavu přispělo? Ne všichni Židé žili v Palestině. Vliv řecké kultury, ve které kněží neměli vůdčí postavení ve společnosti, přispěl k tomu, že byla podlomena úcta k Jehovovu kněžskému uspořádání. (2. Mojžíšova 28:29; 40:12–15) A také nemůžeme přehlédnout vzdělané laiky a znalce Zákona.

Farizeové

Slovo farizeové neboli perušim s největší pravděpodobností znamenalo „oddělení jedinci“. Farizeové se pokládali za následovníky Mojžíše. Vytvořili si svou vlastní ligu neboli své vlastní bratrstvo (hebrejsky chavurah). Aby mohl být někdo mezi ně přijat, musel před třemi členy slíbit, že bude přísně zachovávat levitskou čistotu, vyhýbat se úzkému styku s ʽam haʼarec (nevzdělanými lidmi) a pečlivě platit desátky. V Markově evangeliu ve druhé kapitole a šestnáctém verši se mluví o ‚znalcích Zákona z farizeů‘. Někteří ze skupiny farizeů byli profesionálními znalci Zákona a učiteli a jiní byli laiky. (Matouš 23:1–7)

Farizeové věřili ve všudypřítomného Boha. Mysleli si, že když „je Bůh všude, může být uctíván jak v chrámu, tak i mimo něj a nemusí být vzýván pouze oběťmi. Pohlíželi na synagógu jako na místo studia a modlitby, jako na místo, kde je uctíván Bůh, a synagógu povýšili na střed a nejdůležitější bod v životě lidí, kteří soupeřili s chrámem.“ (Encyclopaedia Judaica)

Farizeové vůbec neměli ocenění pro Jehovův chrám. Můžeme to vidět například z těchto Ježíšových slov: „Běda vám, slepí vůdcové, kteří říkáte: ‚Jestliže někdo přísahá při chrámu, není to nic; jestliže však někdo přísahá při chrámovém zlatu, má závazek.‘ Blázni a slepci! Co je vlastně větší, zlato, nebo chrám, který zlato posvětil? Také: ‚Jestliže někdo přísahá při oltáři, není to nic; jestliže však někdo přísahá při daru, který je na něm, má závazek.‘ Slepci! Co je vlastně větší, dar, nebo oltář, který dar posvěcuje? Proto, kdo přísahá při oltáři, přísahá při něm a při všem, co je na něm.“ (Matouš 23:16–20)

Jak mohlo být smýšlení farizeů tak scestné? Co farizeové přehlíželi? Povšimněte si, co řekl Ježíš dále: „A kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm a při tom, kdo jej obývá.“ (Matouš 23:21) O tomto verši učenec E. P. Sanders řekl: „Chrám byl svatý nejen proto, že tam byl svatý Bůh uctíván, ale také proto, že tam Bůh byl.“ (Judaism: Practice and Belief, 63 BCE—66 CE) Ovšem pro lidi, kteří věřili tomu, že Bůh je všude, takováto přítomnost Jehovy příliš mnoho neznamenala.

Farizeové také věřili v určitou kombinaci svobodné vůle a předurčení. Řečeno jinými slovy, „všechno je předurčeno, ale přesto si můžeme svobodně zvolit“. Věřili však, že hřích Adama a Evy byl předurčen a že i malé říznutí do prstu je stanoveno předem.

Tyto falešné představy mohl mít Ježíš na mysli, když mluvil o pádu věže, při kterém bylo zabito osmnáct lidí. Zeptal se: „Představujete [si], že těch osmnáct . . . se prokázalo jako větší dlužníci než všichni ostatní lidé obývající Jeruzalém?“ (Lukáš 13:4) Jako většina nehod byla i tato důsledkem ‚času a nepředvídané události‘. (Kazatel 9:11) Jak tito údajní znalci zacházeli s příkazy, které byly v Písmech?

Byli náboženskými novátory

Farizeové tvrdili, že příkazy, které byly zapsány v Písmech, musí v každé generaci vykládat rabíni a že to musí dělat v souladu s posledním výkladem. Encyclopaedia Judaica proto říká, že „pro ně nebylo těžké uvést učení Tóry do souladu se svými posledními výklady nebo mezi řádky Tóry najít své vlastní myšlenky či alespoň jejich náznaky“.

Například moc usmiřovat hříchy v každoroční Den smíření přenesli z velekněze na den samotný. (3. Mojžíšova 16:30, 33) Při slavnosti Pasach považovali za důležitější to, aby recitovali nad macesy a vínem pasáže z 2. Mojžíšovy, než aby jedli beránka pasach.

Časem farizeové získali v chrámu velký vliv. Zavedli procesí, při němž se nosila voda z rybníka Siloe, která se během Svátku sklizně obětovala. Na závěr svátku se vrbovým proutím šlehalo do oltáře. Zavedli také každodenní modlitby, které Zákon vůbec nevyžadoval.

„Zvláště významné“ byly „úpravy, které farizeové udělali v souvislosti se Sabatem,“ říká The Jewish Encyclopedia. Žena měla Sabat přivítat rozsvícenými lampami. Jestliže se zdálo, že nějaká činnost povede k nezákonné práci, farizeové ji zakázali. Šli tak daleko, že dokonce ovlivňovali lékařskou péči, a nelíbilo se jim, když Ježíš v Sabatu zázračně uzdravoval. (Matouš 12:9–14; Jan 5:1–16) Tito náboženští novátoři se snažili postavit hradbu neboli plot, aby ochránili zákony z Písem, a proto vydali nová ustanovení. Tím však jejich úsilí neskončilo.

Rušení zákonů

Farizeové prohlašovali, že mají pravomoc buď částečně, nebo úplně zrušit platnost zákonů z Písem. Způsob, jakým uvažovali, se zrcadlí ve výroku z Talmudu: „Je lepší, aby byl vymazán jeden zákon, než aby byla zapomenuta celá Tóra.“ Šlo například o to, že přestal existovat jubilejní rok. Když se totiž Jubileum blížilo, nikdo nechtěl půjčovat chudým, protože se bál, že o své peníze přijde. (3. Mojžíšova, 25. kapitola)

Také zrušili zkoušku, kterou podstupovala žena, jež byla podezřelá z cizoložství, a usmiřovací postup, který se prováděl v případě neobjasněné vraždy. (4. Mojžíšova 5:11–31; 5. Mojžíšova 21:1–9) Už bylo jen otázkou času, kdy farizeové zruší požadavek Písma týkající se péče o rodiče, kteří jsou v nouzi. (2. Mojžíšova 20:12; Matouš 15:3–6)

Ježíš varoval: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví.“ (Lukáš 12:1) Učení farizeů se svými neteokratickými postoji nemohlo být ničím jiným než pokrytectvím — a jako takové rozhodně nepatřilo do křesťanského sboru. Židovská slovníková díla však farizee líčí v mnohem lepším světle než líčí saducee. Zamysleme se teď nad touto konzervativnější skupinou.

Saduceové

Název saduceové je pravděpodobně odvozen od jména Cadok, což bylo jméno velekněze, který žil v Šalomounově době. (1. Královská 2:35, Reference Bible, poznámka pod čarou) Saduceové tvořili konzervativní stranu, která hájila zájmy chrámu a kněží. Na rozdíl od farizeů, jejichž autorita podle nich vycházela z ctnosti učení a zbožnosti, saduceové zakládali svou pravomoc na rodokmenech a na postavení. Až do zničení chrámu v roce 70 našeho letopočtu se bránili úpravám, které udělali farizeové.

Saduceové odmítali předurčení a také nepřijali žádnou nauku, která nebyla výslovně uvedena v Pentateuchu, i když byla zapsána na nějakém jiném místě v Božím slově. Saduceové to dokonce považovali za „ctnost, když o takových věcech vedli spory“. (The Jewish Encyclopedia) To nám připomíná situaci, kdy se Ježíše vyzývavě vyptávali na vzkříšení.

Saduceové přednesli podobenství o vdově, která měla sedm manželů, a zeptali se: „Manželkou kterého z těch sedmi . . . bude při vzkříšení?“ Tato vymyšlená vdova mohla mít samozřejmě stejně dobře čtrnáct nebo dvacet jedna manželů. Ježíš Kristus odpověděl: „Při vzkříšení se . . . muži nežení ani ženy se nevdávají.“ (Matouš 22:23–30)

Ježíš věděl, že saduceové neuznávají jiné inspirované pisatele než Mojžíše, a proto svou odpověď podložil citací z Pentateuchu. Řekl: „Vzhledem k mrtvým, že jsou buzeni, nečetli jste v Mojžíšově knize ve zprávě o trnitém keři, jak mu Bůh řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? Není Bohem mrtvých, ale živých.“ (Marek 12:26, 27)

Pronásledovali Ježíše i jeho učedníky

Saduceové věřili spíše v politické styky s okolními národy, než aby čekali Mesiáše — pokud vůbec věřili, že Mesiáš přijde. Podle dohody s Římem mohli vést chrám, a proto nechtěli, aby se na scéně objevil Mesiáš a začal jim dělat potíže. Mysleli si, že Ježíš ohrožuje jejich postavení, a proto spojili své síly s farizey a úkladně naplánovali jeho smrt. (Matouš 26:59–66; Jan 11:45–50)

Saduceové se zaměřovali na politiku, a tak je logické, že z věrnosti Římu udělali spornou otázku. Křičeli: „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:6, 12–15) Byli to právě saduceové, kdo se po Ježíšově smrti snažil zastavit šíření křesťanství. (Skutky 4:1–23; 5:17–42; 9:14) Když byl v roce 70 n. l. chrám zničen, tato skupina přestala existovat.

Potřeba zůstat na stráži

Prokázalo se, že Ježíšovo varování bylo skutečně na místě. Ano, musíme se mít „na pozoru před kvasem farizeů a saduceů“. Stačí se jen podívat, a vidíme, jak špatné ovoce dnes tento kvas přinesl v židovstvu i křesťanstvu.

Avšak více než v 75 500 sborech svědků Jehovových po celém světě způsobilí křesťanští starší ‚dávají neustále pozor na sebe a na své vyučování‘. (1. Timoteovi 4:16) Věří, že Bohem byla inspirována celá Bible. (2. Timoteovi 3:16) Nesnaží se ji upravovat a prosazovat vlastní náboženské postupy, ale jednotně pracují pod vedením organizace, která je vytvořena podle biblického vzoru a která používá tento časopis jako svůj hlavní nástroj k vyučování. (Matouš 24:45–47)

K čemu to vede? Zlepšuje se duchovní stav milionů lidí po celém světě, protože začínají rozumět Bibli, uplatňují ji ve svém životě a vyučují z ní druhé lidi. Abyste zjistili, jak se to dělá, můžete navštívit nejbližší sbor svědků Jehovových nebo napsat vydavatelům tohoto časopisu.

[Rámeček na straně 26]

JEŽÍŠ BRAL V ÚVAHU SVÉ POSLUCHAČE

JEŽÍŠ KRISTUS vyučoval jasně a bral v úvahu názory svých posluchačů. Udělal to například tehdy, když mluvil s farizeem Nikodémem o tom, že se člověk musí ‚narodit‘ znovu. Nikodém se zeptal: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se?“ (Jan 3:1–5) Jak to, že tomu Nikodém nerozuměl, když farizeové přece věřili, že znovuzrození je nutné, jestliže někdo konvertuje na judaismus, a když jeden rabínský výrok připodobňoval proselytu k „nově narozenému dítěti“?

Kniha Johna Lightfoota A Commentary on the New Testament From the Talmud and Hebraica podává toto vysvětlení: „Mezi Židy běžný názor na způsobilost Izraelity . . . stále vězel v mysli tohoto farizea“, který se nemohl „tak snadno odpoutat od svého původního předsudku . . . : ‚Izraelité . . . mají právo být vpuštěni do království Mesiáše, myslíš tedy tímto výrokem, že každý musí podruhé vstoupit do lůna své matky, aby se mohl stát Izraelitou?‘ “ (Srovnej Matouše 3:9.)

Nikodém sice uznával znovuzrození proselytů, ale v případě rozeného Žida považoval takový proces za stejně nemožný, jako je návrat do lůna.

Při jiné příležitosti se mnoho lidí urazilo, když Ježíš mluvil o ‚jedení svého těla a pití své krve‘. (Jan 6:48–55) John Lightfoot však poukazuje na to, že „v židovských školách nebylo nic běžnějšího než výraz ‚jedení a pití‘ v metaforickém smyslu“. Také uvedl, že Talmud se zmiňuje o „jedení Mesiáše“.

Názory farizeů a saduceů tedy měly na myšlení Židů v prvním století velký vliv. Proto Ježíš vždy bral v úvahu znalosti a zkušenosti svých posluchačů. To bylo jedním z činitelů, které z něho udělaly Velkého učitele.