¹³ V obdobném znázornění, v podobenství o talentech, Ježíš prohlásil, že po dlouhé době pán přišel účtovat se svými otroky. Otrokům, kteří se prokázali jako věrní, pán řekl: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vejdi do radosti svého pána.“ Ale o nevěrném otrokovi prohlásil: „Bude [mu] odňato i to, co má. A vyhoďte toho neužitečného otroka ven do tmy.“ — Matouš 25:21–23, 29, 30.

16. Když Kristus přišel v roce 1918 prozkoumat Boží dům, proč nezjistil, že by církve křesťanstva opatřovaly v pravý čas duchovní pokrm?

¹⁶ Když se dlouhá doba, kdy Ježíš čekal po Boží pravici, blížila ke konci, postupně se stávalo zřejmým, kdo dával Kristově čeledi zásoby duchovní potravy ještě před rokem 1914. Co myslíš, byly to církve křesťanstva? Jistě ne, protože ty byly vtaženy hluboko do politiky. Byly ochotnými nástroji koloniální politiky a předháněly se ve vlasteneckých projevech a tím podporovaly nacionalismus. Brzy si tak přivodily těžkou vinu krve, když totiž poskytly aktivní podporu politickým vládám zúčastněným na první světové válce. Duchovně byla jejich víra oslabena náboženským modernismem. Došlo k duchovní krizi, protože mnozí z jejich duchovních se stali snadno obětí vyšší kritiky a učení o evoluci. Od duchovenstva křesťanstva se nedala očekávat žádná duchovní výživa.

17. Proč Kristus zavrhl některé pomazané křesťany a co to pro ně znamenalo?

¹⁷ Žádná výživná duchovní potrava nepřicházela ani od těch pomazaných křesťanů, kteří se starali více o svou osobní záchranu než o to, aby pracovali s talentem svého Pána. Ukázalo se, že jsou ‚leniví‘ a nehodí se k tomu, aby pečovali o Pánův majetek. Proto byli uvrženi „ven do tmy“, kde jsou stále církve křesťanstva. — Matouš 25:24–30.