12. kapitola

Velký zástup — má žít v nebi, nebo na zemi?

VĚTŠINA svědků Jehovových, na rozdíl od členů náboženství křesťanstva, se těší na věčný život ne v nebi, ale na zemi. Proč?

Vždycky to tak nebývalo. Křesťané z prvního století očekávali, že budou časem panovat s Ježíšem Kristem jako nebeští králové. (Mat. 11:12; Luk. 22:28–30) Ježíš jim však řekl, že dědiců Království bude jen „malé stádo“. (Luk. 12:32) Kdo k němu bude patřit? Kolik jich bude? Podrobnosti se dozvěděli až později.

O letnicích roku 33 n. l. byli první Ježíšovi židovští učedníci pomazáni svatým duchem, aby se stali spoludědici s Kristem. V roce 36 n. l. se působením Božího ducha objasnilo, že se na tomto dědictví budou podílet i neobřezaní pohané. (Sk. 15:7–9; Ef. 3:5, 6) Uplynulo dalších 60 let, než bylo apoštolu Janovi zjeveno, že jen 144 000 osob bude vzato ze země, aby se podílely na nebeském Království s Kristem. — Zjev. 7:4–8; 14:1–3.

Charles Taze Russell a jeho druhové takovou naději sdíleli stejně jako většina svědků Jehovových do poloviny třicátých let 20. století. Ze studia Písem také věděli, že pomazání svatým duchem neznamená jen to, že lidé mají vyhlídku na budoucí službu jako králové a kněží s Kristem v nebi, ale také že mají konat zvláštní dílo, dokud jsou ještě v těle. (1. Petra 1:3, 4; 2:9; Zjev. 20:6) Jaké dílo? Dobře znali a často citovali Izajáše 61:1, kde stojí: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným.“

Jaký byl cíl kázání?

Třebaže jich bylo málo, snažili se zprostředkovat pravdu o Bohu a jeho předsevzetí každému, komu jen mohli. Tiskli a rozšiřovali velké množství literatury, která předkládala dobrou zprávu o Božím opatření pro záchranu prostřednictvím Krista. Jejich cílem však rozhodně nebylo obrátit na víru všechny, jimž kázali. Proč jim tedy kázali? Strážná věž z července 1889 (angl.) vysvětlila: „Jsme jeho [Jehovovi] zástupci na zemi; čest jeho jména má být ospravedlněna v přítomnosti jeho nepřátel a před mnoha jeho oklamanými dětmi; jeho slavný plán má být zveřejňován široko daleko navzdory všem světsky moudrým programům, které vymýšleli a vymýšlejí lidé.“

Zvláštní pozornost se věnovala těm, kdo se prohlašovali za Pánův lid. Mnozí z nich byli členy církví křesťanstva. Proč se kázalo jim? Jak bratr Russell často vysvětloval, badatelé Bible ve svých počátcích netoužili odlákat členy církví do nějaké jiné organizace, ale chtěli jim pomoci, aby se víc přiblížili k Pánu jako členové jediné pravé církve. Badatelé Bible však věděli, že takoví lidé musí uposlechnout výzvu ve Zjevení 18:4 a vyjít z „Babylóna“, o němž se domnívali, že se projevuje v podobě formální církve — totiž církví křesťanstva se všemi jejich nebiblickými naukami a sektářskými rozdíly. Již v prvním vydání Strážné věže (červenec 1879, angl.) bratr Russell napsal: „Za cíl nynějšího svědeckého díla považujeme ‚vybírání lidu pro Jeho jméno‘ — Církve —, lidu, který bude při Kristově příchodu s Kristem spojen a přijme Jeho jméno. Zjev. iii. 12.“

Uvědomovali si, že v té době se všem pravým křesťanům předkládalo jen jedno „povolání“. Bylo to pozvání stát se členy Kristovy nevěsty, jichž bude nakonec pouze 144 000. (Ef. 4:4; Zjev. 14:1–5) Snažili se podnítit všechny, kdo vyznávali víru v Kristovu výkupní oběť, ať byli členy církví, nebo ne, aby ocenili Boží „drahocenné a velmi velkolepé sliby“. (2. Petra 1:4; Ef. 1:18) Snažili se je pohnout k horlivé snaze přizpůsobit se požadavkům pro malé stádo dědiců Království. K duchovní posile všech, na které pohlíželi jako na „domácnost víry“ (protože projevovali víru ve výkupné), se bratr Russell a jeho společníci pilně snažili opatřovat duchovní „pokrm v pravý čas“ na stránkách Strážné věže a jiných publikací založených na Bibli. — Gal. 6:10; Mat. 24:45, 46.

Viděli ovšem, že z těch, kdo vyznávali, že se „zasvětili“ (neboli ‚plně se oddali Pánu‘, jak to chápali), ne všichni potom dále vedli život vyznačující se dobrovolnou obětavostí, přičemž by se Pánova služba stala jejich hlavním životním zájmem. A přece, jak vysvětlovali, zasvěcení křesťané souhlasili s tím, že se ochotně vzdají lidské přirozenosti v naději na nebeské dědictví; nelze se vrátit zpět; jestliže nezískají život v duchovní říši, čeká je druhá smrt. (Hebr. 6:4–6; 10:26–29) Avšak mnozí zdánlivě zasvěcení křesťané šli snadnou cestou, neprojevovali opravdovou horlivost pro Pánovu věc a vyhýbali se obětavosti. Zjevně však výkupné nezavrhli a vedli poměrně čistý život. Co se stane s takovými lidmi?

Badatelé Bible se mnoho let domnívali, že to je skupina popsaná ve Zjevení 7:9, 14 (KB) jako „zástup veliký“, který vychází z velkého soužení a stojí „před trůnem“ Božím a před Beránkem, Ježíšem Kristem. Uvažovali, že ačkoli se tito lidé vyhýbají obětavému životu, budou během času soužení po oslavení posledních členů Kristovy nevěsty čelit zkouškám víry, které skončí smrtí. Věřili, že budou-li tito lidé, jimž se říkalo „zástup veliký“, v tom čase věrní, budou vzkříšeni k nebeskému životu — ne aby panovali jako králové, ale aby zaujali postavení před trůnem. Dokazovalo se, že takové druhořadé postavení dostanou proto, že jejich láska k Pánu nebyla dost horoucí a že neprojevovali dost horlivosti. Panoval názor, že to jsou lidé, kteří sice byli zplozeni Božím duchem, ale nezáleželo jim na tom, aby poslouchali Boha, a snad dál lnuli k církvím křesťanstva.

Mysleli si také, že snad — jen snad — „slavní muži starověku“, kteří budou během milénia sloužit na zemi jako knížata, na konci toho času nějak obdrží nebeský život. (Žalm 45:16) Uvažovali, že podobná vyhlídka by mohla čekat každého, kdo se „zasvětí“ potom, co bude konečně vybráno všech 144 000 dědiců Království, ale než začne na zemi čas obnovy. Byl to do jisté míry pozůstatek názoru křesťanstva, že všichni, kdo jsou dost dobří, jdou do nebe. Existovala však jedna biblická myšlenka, jíž badatelé Bible věřili a které si cenili, a ta je odlišovala od celého křesťanstva. Která?

Žít navždy v dokonalosti na zemi

Uvědomovali si, že omezenému počtu lidí bude poskytnut nebeský život, ale mnohem více že bude těch, kteří budou obdařeni věčným životem na zemi v podmínkách, jaké existovaly v edenském ráji. Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ Řekl také: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ — Mat. 5:5; 6:10.

V souladu s tím naznačil nákresa vydaný jako příloha k Strážné věži z července–srpna 1881 (angl.), že to budou mnozí z lidí, kteří získají Boží přízeň během Kristova tisíciletého panování a kteří vytvoří „svět lidstva povzneseného k lidské dokonalosti a k životu“. Tento nákres se po mnoho let používal jako základ pro přednášky velkým i malým skupinám.

V jakých podmínkách budou žít lidé na zemi během milénia? Strážná věž z 1. července 1912 (angl.) vysvětlila: „Než vešel do světa hřích, božským opatřením pro naše prarodiče byla zahrada Eden. Mysleme na to, když vedeni Božím slovem obracíme mysl k budoucnosti; a v duchu vidíme obnovený Ráj — ne pouze zahradu, ale celou zemi zkrášlenou, úrodnou, bezhříšnou, šťastnou. Potom si vybavíme inspirovaný slib, který je nám tak důvěrně známý — ‚A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více‘; vždyť první věci, hřích a smrt, pominou a všechno bude obnoveno! — Zjev. 21:4, 5.“

Kdo bude navždy žít na zemi?

Bratr Russell vůbec neuvažoval, že by Bůh nabízel lidstvu volbu — nebeský život pro ty, kteří si jej přejí, a život na rajské zemi pro ty, kteří by dali přednost této možnosti. Strážná věž z 15. září 1905 (angl.) zdůraznila: „Naše pocity nebo touhy, to není ono povolání. Jinak by to naznačovalo, že se povoláváme sami. Apoštol o našem kněžství prohlašuje: ‚Aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha,‘ (Hebr. 5:4) a o tom, jaké je Boží povolání, se nepřesvědčíme ve svých pocitech, ale v Božím vlastním zjeveném Slově.“

Badatelé Bible se domnívali, že příležitost žít v obnoveném pozemském ráji bude lidem nabídnuta až potom, co celé malé stádo obdrží svou odměnu a plně započne věk milénia. Podle jejich porozumění to měl být čas „obnovy všech věcí“, o němž se pojednává ve Skutcích 3:21. Tehdy budou vzbuzeni i mrtví, aby se všichni mohli podílet na tomto láskyplném opatření. Bratři si představovali, že celé lidstvo (kromě těch, kdo byli povoláni k nebeskému životu) potom dostane příležitost zvolit si život. Podle jejich tehdejšího chápání to měla být doba, kdy bude Kristus na svém nebeském trůnu oddělovat lidi, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. (Mat. 25:31–46) Poslušní, ať se narodili jako Židé, nebo jako pohané, se prokážou jako Pánovy „jiné ovce“. — Jan 10:16.b

Po skončení časů pohanů si mysleli, že je čas obnovy velmi blízko; proto od roku 1918 do roku 1925 hlásali: „Milióny nyní žijících nikdy nezemřou.“ Ano, chápali to tak, že tehdy žijící lidé — lidstvo vůbec — mají příležitost přežít přímo do času obnovy a že se pak budou poučovat o Jehovových požadavcích pro život. Budou-li poslušní, postupně dosáhnou lidské dokonalosti. Budou-li vzpurní, budou časem navždy zničeni.

Během těch počátečních let neměli bratři ani tušení, že poselství o Království se bude ohlašovat v takovém rozsahu a tolik let, jak se až dosud ohlašuje. Zkoumali však stále Písma a snažili se reagovat na náznaky, jaké dílo by měli podle Boží vůle konat.

„Ovce“ po Kristově pravici

Opravdu významným krokem v porozumění Jehovovu předsevzetí byl výklad Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech z Matouše 25:31–46. V tomto podobenství Ježíš řekl: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici.“ Podobenství dále ukazuje, že „ovce“ jsou ti, kdo pomáhají Kristovým „bratrům“, a dokonce se jim snaží přinést úlevu, když jsou Kristovi „bratři“ pronásledováni a ve vězení.

Dlouho se myslelo, že toto podobenství platí pro věk milénia, pro čas obnovy, a že konečný soud, o němž se v podobenství mluví, je soud, k němuž dojde na konci milénia. V roce 1923 však J. F. Rutherford, prezident Watch Tower Society, předložil v objasňující přednášce v kalifornském Los Angeles důvody pro jiný pohled na věc. Později během roku to bylo publikováno ve Strážné věži z 15. října, angl.

Článek pojednává o době, kdy se splní toto prorocké podobenství, ale ukázal, že Ježíš je zahrnul do své odpovědi na otázku, jaké bude ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘. (Mat. 24:3) Článek vysvětlil, proč „bratři“, o nichž se v podobenství mluví, nemohou být Židé z věku evangelia ani lidé, kteří projeví víru během tisíciletého období zkoušek a soudu — ale že to musí být ti, kdo jsou s Kristem dědici nebeského Království; proto se musí podobenství splňovat v době, kdy jsou někteří Kristovi spoludědici dosud v těle. — Srovnej Hebrejcům 2:10, 11.

Zkušenosti těchto Kristových pomazaných bratrů, když se snažili vydávat svědectví duchovenstvu a prostým lidem spojeným s církvemi křesťanstva, také naznačovaly, že se proroctví obsažené v Ježíšově podobenství již splňuje. Jak to? Reakce mnohých duchovních a mnohých předních členů jejich církví byla nepřátelská — žádný osvěžující pohár vody, ani doslovně, ani obrazně. Místo toho někteří popichovali davy lidí, aby z bratrů strhávali šaty a bili je, nebo žádali, aby je úřady daly uvěznit. (Mat. 25:41–43) Mnozí pokorní členové církví naproti tomu s radostí přijali poselství o Království, nabídli osvěžení těm, kdo poselství přinesli, a pomáhali jim, jak mohli, a to i tehdy, když byli pomazaní kvůli dobré zprávě uvězněni. — Mat. 25:34–36.

Nakolik to mohli badatelé Bible rozpoznat, ti, o nichž Ježíš mluvil jako o ovcích, byli dosud v církvích křesťanstva. Uvažovali takto: to jsou lidé, kteří netvrdí, že jsou zasvěceni Pánu, ale mají velkou úctu k Ježíši Kristu a k jeho lidu. Mohli však v církvích zůstat?

Zaujmout pevný postoj pro čisté uctívání

Osvětlilo to studium prorocké biblické knihy Ezekielovy. Roku 1931 vyšel první díl třísvazkového komentáře nazvaného Vindication (Ospravedlnění). Objasnil význam toho, co napsal Ezekiel o Jehovově rozlícení proti starověké odpadlé Judě a Jeruzalému. Ačkoli obyvatelé Judy tvrdili, že slouží živému a pravému Bohu, přejali náboženské obřady okolních národů, obětovali kadidlo neživým modlám a nemravně vkládali důvěru v politické svazky, místo aby prokazovali víru v Jehovu. (Ezek. 8:5–18; 16:26, 28, 29; 20:32) V tom všem se jim přesně podobalo křesťanstvo; proto bude Jehova důsledný a vykoná rozsudek nad křesťanstvem stejně, jako jej vykonal nad nevěrnou Judou a Jeruzalémem. Ale devátá kapitola Ezekiela ukazuje, že před vykonáním božského rozsudku budou někteří lidé označeni k záchraně. Kdo to bude?

Proroctví říká, že označení lidé „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“ uprostřed křesťanstva neboli protiobrazného Jeruzaléma. (Ezek. 9:4) Jistě se tedy nemohou úmyslně podílet na těch odporných věcech. Proto první svazek knihy Vindication ukázal, že ti, kdo jsou označeni, jsou lidé, kteří odmítají patřit k církevním organizacím křesťanstva a kteří nějakým způsobem zaujímají postoj na Pánově straně.

Roku 1932 následoval rozbor biblické zprávy o Jehuovi a Jonadabovi a o jejím prorockém významu. Jehu byl Jehovou pověřen, aby kraloval nad desetikmenným izraelským královstvím, a měl vykonat Jehovův rozsudek nad ničemným domem Achaba a Jezábel. Když byl Jehu na cestě do Samaří, aby vyhladil Baalovo uctívání, vyšel mu vstříc Jehonadab (Jonadab), syn Rechabův. Jehu se Jehonadaba zeptal: „Je tvé srdce se mnou přímé?“ a Jehonadab odpověděl: „Je.“ „Podej mi přece ruku,“ vyzval ho Jehu a vzal Jehonadaba do svého dvoukolého vozu. Potom ho vybídl: „Pojeď přece se mnou a dívej se, jak nesnesu žádné soupeření s Jehovou.“ (2. Král. 10:15–28) Jehonadab sice nebyl Izraelita, ale souhlasil s tím, co Jehu dělá; věděl, že Jehovovi, pravému Bohu, má být věnována výlučná oddanost. (2. Mojž. 20:4, 5) O staletí později projevovali Jehonadabovi potomci stále ještě ducha, kterého Jehova schvaloval, a tak Jehova slíbil: „Od Jonadaba, syna Rechabova, nebude odříznut muž, který by vždy nestál přede mnou.“ (Jer. 35:19) Tak vznikla otázka: Jsou dnes na zemi lidé, kteří nejsou duchovními Izraelity s nebeským dědictvím, ale kteří jsou jako Jonadab?

Strážná věž č. 12, 1932 (z 1. srpna 1932, angl.) vysvětlila: „Jonadab znázorňuje obrazně onu třídu lidí dobré vůle, již nyní. . . žijí na zemi, nejsou v souladu s organisací satana a se postaví na straně spravedlnosti. Tito jsou oni, již Pánem během doby Armageddonu zachováni budou, jím oním soužením projdou a kterým dá věčný život na zemi. Tvoří třídu ‚ovcí‘, již jsou národu Božímu nakloněni, protože vědí, že pomazaní Páně jeho dílo vykonávají.“ Ti, kdo projevují takového ducha, byli pozváni, aby se podíleli na přinášení poselství o Království jiným, stejně jako to dělali pomazaní. — Zjev. 22:17.

Existovali lidé (ačkoli jich tehdy bylo poměrně málo), kteří se scházeli se svědky Jehovovými, ale uvědomovali si, že v nich Boží duch nevyvolal naději na nebeský život. Začali být známí jako Jonadabové, protože jako starověký Jonadab (Jehonadab) považovali za výsadu, že jsou spojováni s Jehovovými pomazanými služebníky, a rádi se podíleli na výsadách, na něž jim poukazovalo Boží slovo. Bude takových lidí, kteří mají vyhlídku, že nikdy nezemřou, před Armagedonem hodně? Je možné, aby jejich počet dosáhl miliónů, jak bylo řečeno?

„Velký zástup“ — kdo to je?

Když bylo ohlášeno, že od 30. května do 3. června 1935 se bude konat sjezd svědků Jehovových ve Washingtonu, D. C., Strážná věž uvedla: „Dosud nemělo mnoho Jonadabů přednost zúčastnit se nějakého sjezdu, a sjezd ve Washingtonu pro ně může být skutečně utěšující a prospěšný.“ Rozhodně se to prokázalo jako pravdivé.

Na tomto sjezdu se totiž věnovala zvláštní pozornost Zjevení 7:9, 10, kde stojí: „Potom jsem viděl, a pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ Kdo tvoří tento velký zástup?

Po léta, až do roku 1935, nebyl chápán jako totožný s ovcemi z Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech. Jak již bylo uvedeno, myslelo se, že jsou jakousi druhotnou nebeskou třídou. Druhotnou proto, že jim nezáleželo na tom, aby poslouchali Boha.

Tento názor však stále vyvolával otázky. O některých z nich se hovořilo počátkem roku 1935 při obědě v ústředí Watch Tower Society. Někteří z těch, kdo se tehdy vyjádřili, nadhodili, že velký zástup je pozemská třída. Grant Suiter, který se později stal členem vedoucího sboru, vzpomínal: „Při jednom studiu v betelu, které vedl bratr T. J. Sullivan, jsem se zeptal: ‚Jestliže velký zástup získá věčný život, zachovávají ti, kdo tvoří tuto skupinu, ryzost?‘ Komentářů bylo mnoho, ale definitivní odpověď žádná.“ Ale v pátek 31. května 1935 byla na washingtonském sjezdu dána uspokojující odpověď. Bratr Suiter seděl na balkóně, shlížel dolů na ten zástup a s velkým nadšením sledoval průběh proslovu.

Krátce po sjezdu uveřejnila Strážná věž č. 12, 1935 (z 1. a 15. srpna 1935, angl.) to, co bylo řečeno v proslovu. Ukázala, že pro správné pochopení je důležité si uvědomit, že Jehovovým hlavním předsevzetím není záchrana lidí, ale ospravedlnění Jehovova jména (neboli, jak bychom nyní vyjádřili, ospravedlnění jeho svrchovanosti). Proto Jehova schvaluje ty, kteří vůči němu zachovávají ryzost; neodměňuje ty, kteří sice souhlasí, že budou konat jeho vůli, ale pak uvádějí na jeho jméno pohanu tím, že se dopouštějí kompromisu s Ďáblovou organizací. Tento požadavek věrnosti platí pro všechny, kdo chtějí mít Boží schválení.

V souladu s tím Strážná věž uvedla: „Zjevení 7:15 jest vlastně klíčem ke zjištění, kdo jest veliký zástup. . . Zjevení však prohlašuje ve svém líčení velikého zástupu: ‚Jsou před trůnem Božím a slouží mu veřejně‘;. . . vidí, rozumí a následují slov Ježíšových, Beránka Božího, který jim přikazuje: ‚Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš,‘ kterážto slova se vztahují na veškeré tvory, které Jehova schvaluje.“ (Mat. 4:10) Takže to, co říká Bible o velkém zástupu, nelze patřičně vyložit jako jakousi záchrannou síť pro lidi, kteří prohlašují, že milují Boha, ale jsou lhostejní k činění jeho vůle.

Je tedy velký zástup nebeská třída? Strážná věž ukázala, že formulace tohoto biblického textu k takovému závěru nevede. Pokud jde o místo „před trůnem“, připomněla, že v Matoušovi 25:31, 32 se mluví o všech národech shromážděných před Kristovým trůnem, a přesto jsou ty národy na zemi. Velký zástup však ‚stojí‘ před trůnem, protože má schválení Toho na trůně. — Srovnej Jeremjáše 35:19.

Kde ale najít takovou skupinu — lidi „ze všech národů“, lidi, kteří nepatří k duchovnímu Izraeli (popsanému předtím ve Zjevení 7:4–8), lidi, kteří projevují víru ve výkupné (protože obrazně vyprali svá roucha v Beránkově krvi), lidi, kteří zdraví Krista jako Krále (s palmovými ratolestmi v rukou, stejně jako zástup, který zdravil Ježíše jako Krále, když vjížděl do Jeruzaléma), lidi, kteří se opravdu staví před Jehovův trůn, aby mu sloužili? Existuje na zemi taková skupina lidí?

Jehova sám opatřil odpověď tím, že splnil své prorocké slovo. Webster Roe, který se zúčastnil washingtonského sjezdu, vzpomínal, jak bratr Rutherford v klíčovém okamžiku své přednášky požádal: „Ať prosím vstanou všichni, kdo mají naději, že budou věčně žít na zemi.“ Podle bratra Roea „vstala víc než polovina přítomných“. V souladu s tím prohlásila Strážná věž č. 12, 1935 (z 15. srpna 1935, angl.): „Vidíme nyní jeden zástup, který přesně odpovídá popisu, který jest dán ve Zjevení v sedmé kapitole o velikém zástupu. V několika uplynulých letech, a sice v době, kdy jest kázáno toto evangelium království na svědectví, vystoupilo větší množství takových (a vždy ještě přicházejí), kteří vyznávají Pána Ježíše jako záchrance a Jehovu jako jejich Boha; uctívají jej v duchu a pravdě a slouží mu s radostí. Nazývají se také ‚Jonadabové‘. Byli symbolicky pokřtěni, čímž vyznali, že. . . se postavili na stranu Jehovy a slouží jemu a jeho králi.“

V té době začalo být jasné, že velký zástup ze Zjevení 7:9, 10 patří mezi „jiné ovce“, o nichž mluvil Ježíš (Jan 10:16); jsou to ti, kdo přicházejí na pomoc Kristovým „bratrům“ (Mat. 25:33–40); jsou to lidé označení pro přežití, protože jsou znechuceni odpornými věcmi, které se dějí v křesťanstvu, a vyhýbají se jim (Ezek. 9:4); jsou jako Jehonadab, který se otevřeně ztotožnil s Jehovovým pomazaným služebníkem při plnění pověření, které tento služebník dostal od Boha. (2. Král. 10:15, 16) Svědkové Jehovovi tomu rozumějí tak, že to jsou věrně oddaní Boží služebníci, kteří přežijí Armagedon s vyhlídkou na věčný život na zemi, kde bude obnoven rajský stav.

Naléhavé dílo

To, že Jehovovi služebníci porozuměli těmto biblickým textům, mělo dalekosáhlé účinky na jejich činnost. Uvědomili si, že vybírat a shromažďovat členy velkého zástupu nebudou oni; není na nich, aby lidem říkali, zda jejich naděje má být nebeská, nebo pozemská. Záležitosti bude řídit Pán, a to v souladu se svou vůlí. Jako svědkové Jehovovi však měli vážnou odpovědnost. Měli sloužit jako hlasatelé Božího slova a dělit se o pravdy, které s Boží pomocí pochopili, aby se tak lidé mohli dozvědět o Jehovových opatřeních a měli příležitost s oceněním na ně reagovat.

Dále rozpoznali, že jejich dílo je velmi naléhavé. V sérii článků nazvaných „Shromažďování velikého zástupu“, uveřejněné v roce 1936 a 1937, vysvětlila Strážná věž: „Písmo obsahuje silné opory závěru, že Jehova v bitvě u Armageddonu vyhubí národy země, vyjímaje toliko lidi, kteří poslouchají jeho příkazu, držeti se k jeho organisaci. V minulosti klesly miliony a miliony lidí do hrobu, aniž kdy slyšeli o Bohu a Kristu Ježíši, ti musí ve stanovenou dobu býti z hrobů vzkříšeni a obdržeti poznání pravdy, aby se mohli rozhodnouti. Jinak však je tomu s lidmi, kteří nyní žijí na zemi. . . Těm z velikého zástupu musí se tohoto radostného poselství dostati před bitvou velikého dne Boha všemohoucího, to jest před Armageddonem. Kdyby poselství pravdy nebylo velikému zástupu přineseno teď, pak by bylo pozdě, jakmile jednou řež započne.“ — Viz 2. Královskou 10:25; Ezekiela 9:5–10; Sefanjáše 2:1–3; Matouše 24:21; 25:46.

Díky tomuto biblickému porozumění svědky Jehovovy naplnila obnovená horlivost pro svědecké dílo. Leo Kallio, který později sloužil jako cestující dozorce ve Finsku, řekl: „Nemohu si vzpomenout, že bych jindy zažil takovou radost a horlivost, a také si nevzpomínám, že bych byl někdy jezdil na kole tak rychle jako v oněch dnech, kdy jsem spěchal, abych přinesl zájemcům zprávu, že díky Jehovově nezasloužené laskavosti se jim nabízí věčný život na zemi.“

Během příštích pěti let počet svědků Jehovových rostl, ale těch, kdo přijímali symboly při každoroční slavnosti na památku Kristovy smrti, postupně ubývalo. Přesto nebyl příliv velkého zástupu tak rychlý, jak bratr Rutherford předpokládal. Jednou dokonce řekl Fredu Franzovi, který se stal čtvrtým prezidentem Společnosti: „Vypadá to, že ‚zástup veliký‘ zase tak velký nebude.“ Ale od té doby roste počet svědků Jehovových velmi rychle a dosáhl miliónů, zatímco počet těch, kteří očekávají nebeské dědictví, celkově stále klesá.

Jedno stádo pod jedním pastýřem

Mezi pomazanou třídou a velkým zástupem není žádné soupeření. Ti, kdo mají nebeskou naději, nehledí svrchu na ty, kdo dychtivě očekávají, že obdrží věčný život v pozemském ráji. Každý vděčně přijímá výsady, které mu Bůh nabízí, a nemyslí si, že by ho jeho postavení činilo v nějakém směru lepším nebo horším člověkem, než je někdo jiný. (Mat. 11:11; 1. Kor. 4:7) Jak Ježíš předpověděl, obě skupiny se opravdu staly „jedním stádem“ a slouží pod ním jako pod svým „jedním pastýřem“. — Jan 10:16.

To, co cítí Kristovi pomazaní bratři ke svým společníkům z velkého zástupu, je dobře vyjádřeno v knize Světaširá bezpečnost pod „Knížetem pokoje“: „Od 2. světové války závisí splňování Ježíšova proroctví o ‚závěru systému věcí‘ ve velké míře na úloze, kterou plní ‚velký zástup‘ ‚jiných ovcí‘. Osvětlení z rozsvícených lamp ostatku rozjasnilo oči jejich srdce a dostali pomoc, aby toto světlo zrcadlili jiným, kteří ještě zůstávali ve tmě tohoto světa. . . Stali se nerozlučnými společníky ostatku třídy nevěsty. . . Proto hojné díky mezinárodnímu mnohojazyčnému ‚velkému zástupu‘ za obrovskou úlohu, kterou sehrál ve splňování ženichova proroctví u Matouše 24:14!“

Jak se však svědkové Jehovovi včetně velkého zástupu jednotně podíleli na ohlašování slavné zprávy o Božím Království, veřejnost je začala uznávat ještě pro něco jiného než pro jejich horlivé svědecké dílo.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 159]

Většina svědků Jehovových se těší na věčný život na zemi

[Praporek na straně 161]

Názor, který je odlišoval od celého křesťanstva

[Praporek na straně 164]

Čas splňování podobenství o ovcích a kozlech

[Praporek na straně 165]

Stali se známými jako Jonadabové

[Praporek na straně 166]

Dne 31. května 1935 byla jasně určena totožnost „velkého zástupu“

[Praporek na straně 170]

Nebeská, nebo pozemská naděje — kdo o tom rozhodne?

[Rámeček na straně 160]

Čas pro porozumění

Před více než 250 lety sepsal sir Isaac Newton zajímavou úvahu o porozumění proroctvím, včetně proroctví o „velkém zástupu“ ze Zjevení 7:9, 10. Ve svém díle „Observations Upon the Prophecies of Daniel, and the Apocalypse of St. John“ (Poznámky k proroctvím Daniela a k Apokalypse sv. Jana), vydaném roku 1733, uvedl: „Těmto Danielovým a Janovým proroctvím nemá být porozuměno až do času konce: ale pak by z nich měli někteří po dlouhý čas prorokovat ve sklíčeném a truchlivém stavu, a to jen nezřetelně, takže obrátí jen nemnohé. . . Potom, dí Daniel, mnozí budou běhat sem a tam a přibude poznání. Neboť evangelium musí být před velkým soužením a koncem světa kázáno ve všech národech. Zástup nesoucí palmy, který vychází z velkého soužení, nemůže být nespočetný a ze všech národů, pokud se takovým nestane díky kázání evangelia dříve, než to přijde.“

[Rámeček a obrázek na straně 168]

Země, věčný domov člověka

Jaké bylo Boží původní předsevzetí s lidstvem?

„Bůh jim pak požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.‘“ — 1. Mojž. 1:28.

Změnilo se Boží předsevzetí se zemí?

„Mé slovo. . . Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ — Iz. 55:11.

„Tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána: ‚Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.‘“ — Iz. 45:18.

„Budete se tedy modlit takto: ‚Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.‘“ — Mat. 6:9, 10.

„Zločinci budou odříznuti, ale ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ — Žalm 37:9, 29.

Jaké poměry budou na zemi pod Božím Královstvím?

„Jsou. . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13.

„Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“ — Mich. 4:3, 4.

„Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ — Iz. 65:21, 22.

„Žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ — Iz. 33:24.

„Sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ — Zjev. 21:3, 4; viz také Jana 3:16.

„Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou před tebou uctívat, protože byly učiněny zjevnými tvé spravedlivé výnosy.“ — Zjev. 15:4.

[Rámeček a obrázek na straně 169]

Ti, kteří jdou do nebe

Kolik lidí půjde do nebe?

„Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ — Luk. 12:32.

„Viděl jsem, a pohleďme, Beránek [Ježíš Kristus] stál na [nebeské] hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími; a nikdo nebyl schopen naučit se tu píseň, jen těch stočtyřiačtyřicet tisíc, kteří byli koupeni ze země.“ — Zjev. 14:1, 3.

Jsou všichni ze 144 000 Židé?

„Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není mužský ani ženský rod, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Nadto, jestliže patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu.“ — Gal. 3:28, 29.

„Židem. . . není ten, kdo jím je zevně, ani obřízka není to, co je zevně na těle. Ale Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem, a nikoli psaným zákoníkem.“ — Řím. 2:28, 29.

Proč Bůh bere některé lidi do nebe?

„Budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ — Zjev. 20:6.

[Rámeček a graf na straně 171]

Zpráva o Památné slavnosti

Za pětadvacet let bylo při Památné slavnosti stokrát více přítomných, než kolik jich přijímalo

[Graf]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Přijímající

Přítomní

1 500 000

1 250 000

1 000 000

750 000

500 000

250 000

1935 1940 1945 1950 1955 1960

[Obrázky na straně 167]

Na washingtonském sjezdu bylo pokřtěno 840 lidí