Obhajujeme svou víru
„Ve svém srdci . . . posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás.“ (1. PETRA 3:15)
1, 2. Proč svědkové Jehovovi nejsou překvapeni, že se setkávají s odporem, ale co si přejí?
VE VĚTŠINĚ zemí jsou svědkové Jehovovi všeobecně považováni za poctivé lidi, kteří vedou morálně čistý život. Mnozí lidé se na ně dívají jako na dobré sousedy, s nimiž nejsou žádné problémy. Je však paradoxní, že tito mírumilovní křesťané nespravedlivě trpí pronásledováním, a to jak v době války, tak v době míru. Takový odpor je ovšem nepřekvapuje. Vlastně ho očekávají. Vědí přece, že věrní křesťané v prvním století našeho letopočtu byli „předmětem nenávisti“, proč by tedy ti, kdo se dnes snaží být následovníky Krista, měli očekávat, že se s nimi bude jednat jinak? (Matouš 10:22) Kromě toho Bible říká: „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12)
2 Svědkové Jehovovi netouží po pronásledování ani nemají radost z těžkostí, například z pokut, věznění nebo z krutého zacházení, které bývá s pronásledováním spojeno. Naopak si přejí, aby mohli „vést klidný a tichý život“ a aby mohli bez zábran kázat dobrou zprávu o Božím Království. (1. Timoteovi 2:1, 2) Váží si toho, že ve většině zemí mají náboženskou svobodu a mohou uskutečňovat svůj způsob uctívání, a svědomitě se ze všech sil snaží ‚být pokojní vůči všem lidem‘, včetně panovníků lidských vlád. (Římanům 12:18; 13:1–7) Proč tedy jsou „předmětem nenávisti“?
3. Co je jedním z důvodů toho, že jsou svědkové neopodstatněně nenáviděni?
3 Svědkové Jehovovi jsou neprávem nenáviděni v podstatě ze stejných důvodů, z jakých byli pronásledováni první křesťané. Prvním z těchto důvodů je to, že svědkové Jehovovi projevují své náboženské přesvědčení způsobem, který není u některých lidí oblíbený. Například horlivě oznamují dobrou zprávu o Božím Království, ale lidé mnohdy nechápou jejich horlivost, a jejich kázání považují za „agresivní obracení na víru“. (Srovnej Skutky 4:19, 20.) Svědkové jsou také neutrální v politických záležitostech a ve válkách národů, a to je někdy nesprávně chápáno v tom smyslu, že svědkové jsou neloajální občané. (Micheáš 4:3, 4)
4, 5. (a) Jak se stává, že svědkové Jehovovi jsou terčem falešných obvinění? (b) Kdo obvykle bývají hlavními podněcovateli pronásledování Jehovových služebníků?
4 Za druhé, svědkové Jehovovi bývají terčem falešných obvinění — nestoudných lží a zkresleného podání jejich náboženských názorů. Z toho důvodu se na ně v některých zemích neoprávněně útočí. Dále proto, že žádají o bezkrevní léčbu, která je v souladu s jejich přáním řídit se biblickým příkazem, aby se ‚zdržovali krve‘, jsou neprávem označováni jako „vrazi dětí“ a „sebevražedný kult“. (Skutky 15:29) Svědkové Jehovovi však ve skutečnosti přikládají životu velkou hodnotu a snaží se získat pro sebe i pro své děti nejlepší dosažitelnou léčbu. Obvinění z toho, že v důsledku odmítání transfúze krve každý rok umírá nespočetně mnoho dětí svědků Jehovových, je naprosto nepodložené. Biblická pravda nemá stejný vliv na všechny členy rodin, a proto svědkové bývají také obviňování z rozvracení rodin. Avšak ti, kdo svědky Jehovovy dobře znají, vědí, že svědkové kladou velký důraz na rodinné uspořádání a že se snaží řídit biblickými příkazy, aby manžel a manželka k sobě měli vzájemnou lásku a úctu a aby děti poslouchaly své rodiče, ať jejich rodiče jsou věřící, nebo nevěřící. (Efezanům 5:21–6:3)
5 Z mnoha případů vyplývá, že hlavními podněcovateli pronásledování Jehovových služebníků jsou jejich náboženští odpůrci, kteří využívají toho, že mají vliv na politické představitele a na sdělovací prostředky, a tak se snaží činnost svědků omezit. Jak bychom měli my, svědkové Jehovovi, reagovat na takový odpor, ať už vzniká kvůli našim názorům a našemu jednání, nebo kvůli falešným obviněním?
„Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem“
6. Proč je důležité, abychom měli vyrovnaný názor na ty, kdo nejsou členy křesťanského sboru?
6 Především musíme mít správný názor — Jehovův názor — na ty, kdo nesdílejí naše náboženské přesvědčení. Jinak bychom si mohli zbytečně přivodit nepřátelství nebo odsudek od jiných lidí. „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem,“ napsal apoštol Pavel. (Filipanům 4:5) Bible nám tedy doporučuje, abychom měli vyrovnaný názor na lidi, kteří nejsou členy křesťanského sboru.
7. Co všechno patří k tomu, že se máme zachovávat „bez poskvrny od světa“?
7 Je pravda, že nás Písmo velmi jasně nabádá, abychom ‚se zachovávali bez poskvrny od světa‘. (Jakub 1:27; 4:4) Výrazem „svět“ je zde — stejně jako na mnoha dalších místech v Bibli — míněno lidstvo kromě pravých křesťanů. Žijeme uprostřed této lidské společnosti, s těmito lidmi se setkáváme v zaměstnání, ve škole i v sousedství. (Jan 17:11, 15; 1. Korinťanům 5:9, 10) Musíme se však zachovávat bez poskvrny od světa tím, že se vyhýbáme postojům, mluvě a chování, které jsou v rozporu s Božími spravedlivými cestami. Také je pro nás nesmírně důležité uvědomit si, jak je nebezpečné pěstovat důvěrné společenství s tímto světem, zejména s těmi, kdo naprosto přehlížejí Jehovova měřítka. (Přísloví 13:20)
8. Proč nám rada, abychom se zachovávali bez poskvrny od světa, neposkytuje žádný podklad k tomu, abychom se na jiné lidi dívali svrchu?
8 Nicméně rada, abychom zůstali bez poskvrny od světa, nám rozhodně neposkytuje žádný podklad ke snižování těch, kdo nejsou Jehovovými svědky. (Přísloví 8:13) Vzpomeňte si například na židovské náboženské vůdce, o nichž se mluvilo v předchozím článku. Forma náboženství, kterou vytvořili, si nezískala Jehovovu přízeň a ani nepříspívala k dobrým vztahům s Nežidy. (Matouš 21:43, 45) Tito fanatičtí muži se samospravedlivě vyvyšovali a z tohoto nadřazeného stanoviska se dívali svrchu na nežidovské národy. My takový omezený názor nezastáváme a s lidmi, kteří nejsou svědkové, nejednáme s opovržením. Přejeme si stejně jako apoštol Pavel, aby všichni, kdo slyší biblické poselství pravdy, získali Boží přízeň. (Skutky 26:29; 1. Timoteovi 2:3, 4)
9. Jak by se měl vyrovnaný biblický názor projevit v tom, jakým způsobem mluvíme o lidech, kteří nesdílejí naši víru?
9 Vyrovnaný biblický názor by se měl projevit i v tom, jak o těch, kdo nejsou svědkové, mluvíme. Pavel dal Titovi pokyn, že má křesťanům na Krétě připomínat, „aby o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem“. (Titovi 3:2) Povšimněte si, že křesťané neměli mluvit urážlivě „o nikom“ — ani o nekřesťanech na Krétě, z nichž někteří byli známí svým lhaním, nenasytností a leností. (Titovi 1:12) Bylo by tedy nebiblické, kdybychom se o lidech, kteří nesdílejí naše náboženské názory, vyjadřovali opovržlivě. Nadřazeným postojem totiž jiné lidi pro uctívání Jehovy nezískáme. Jestliže však naopak na jiné lidi pohlížíme v souladu s rozumnými zásadami z Jehovova slova a jestliže tak s nimi také jednáme, ‚zdobíme učení‘ Boha. (Titovi 2:10)
Kdy máme být zticha, a kdy máme mluvit
10, 11. Jak Ježíš ukázal, že ví, kdy je (a) „čas být zticha“, a kdy je (b) „čas mluvit“?
10 Kazatel 3:7 říká, že je „čas být zticha a čas mluvit“. Problém je tedy v tom, jak rozeznat, kdy máme odpůrce ignorovat, a kdy se máme ozvat a obhajovat svou víru. V tomto ohledu se můžeme mnoho naučit z příkladu člověka, který měl vždy dokonalý úsudek — z příkladu Ježíše. (1. Petra 2:21) Ježíš věděl, kdy je „čas být zticha“. Když ho například přední kněží a starší muži falešně obviňovali před Pilátem, Ježíš „neodpovídal“. (Matouš 27:11–14) Nechtěl říkat nic, co by mohlo narušit uskutečnění toho, co bylo vzhledem k němu Boží vůlí. Rozhodl se, že raději nechá za sebe mluvit své veřejně známé skutky. Věděl, že se mysl a srdce pyšných předních kněží a starších mužů nezmění ani silou pravdy. Nevšímal si tedy jejich obvinění a úmyslně nepřerušil své mlčení. (Izajáš 53:7)
11 Ježíš však také věděl, kdy je „čas mluvit“. Pokud to bylo nutné, otevřeně a veřejně vystoupil proti svým kritikům a dokázal, že jejich obvinění jsou falešná. Když se například znalci Zákona a farizeové snažili poškodit jeho pověst před zástupem lidí tím, že ho obviňovali z vyhánění démonů prostřednictvím Belzebuba, rozhodl se, že taková falešná obvinění nestrpí. Tuto lež vyvrátil drtivou logikou a působivým podobenstvím. (Marek 3:20–30; viz také Matouše 15:1–11; 22:17–21; Jana 18:37.) Podobně když byl Ježíš po zradě a svém zatčení odvlečen před Sanhedrin, velekněz Kaifáš ho vychytrale požádal: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu, abys nám pověděl, zda jsi Kristus, Boží Syn!“ I nyní byl „čas mluvit“, protože kdyby Ježíš zůstal zticha, dalo by se to vykládat jako popírání toho, že je Kristus. Odpověděl tedy: „Jsem.“ (Matouš 26:63, 64; Marek 14:61, 62)
12. Jaké okolnosti přiměly Pavla a Barnabáše k tomu, aby v Ikoniu mluvili se smělostí?
12 Připomeňme si také příklad Pavla a Barnabáše. Ve Skutcích 14:1, 2 je napsáno: „V Ikoniu společně vstoupili do židovské synagógy a mluvili takovým způsobem, že se velké množství Židů i Řeků stalo věřícími. Ale Židé, kteří nevěřili, popudili a nesprávně ovlivnili duše lidí z národů proti bratrům.“ V překladu dr. Ondřeje Petrů čteme: „Ale židé, kteří víru nepřijali, popudili a rozezlili pohany proti bratřím.“ Židovští odpůrci se nespokojili s tím, že sami odmítli poselství, ale rozpoutali pomlouvačnou kampaň ve snaze vyvolat u pohanského obyvatelstva zaujatost proti křesťanům.a Museli mít opravdu hlubokou nenávist ke křesťanství! (Srovnej Skutky 10:28.) Pavel a Barnabáš se domnívali, že nastal „čas mluvit“, aby noví učedníci ze strachu z veřejného hanobení nezmalomyslněli. [Pavel a Barnabáš] „strávili tedy značný čas tím, že mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy,“ který dal najevo své schválení, když je zmocnil k tomu, aby předváděli zázračná znamení. To vedlo k tomu, že někteří lidé byli „pro Židy, ale jiní pro křesťany“. (Skutky 14:3, 4)
13. Kdy, v případě, že jsme hanobeni, je obvykle „čas být zticha“?
13 Jak bychom tedy měli reagovat, když jsme hanobeni? Všechno závisí na okolnostech. Některé situace vyžadují, abychom uplatnili zásadu, že je „čas být zticha“. Tato zásada platí zejména tehdy, když se odpůrci snaží zatáhnout nás do nesmyslných debat. Nesmíme zapomínat, že někteří lidé prostě nechtějí znát pravdu. (2. Tesaloničanům 2:9–12) Snahy rozmlouvat s těmi, kdo pyšně trvají na své nevíře, jsou zbytečné. Kromě toho, kdybychom se nechali zatáhnout do debaty s každým, kdo na nás zaútočí falešným obviněním, mohli bychom odsouvat stranou mnohem důležitější a prospěšnější činnost — činnost, při níž pomáháme upřímným lidem, kteří skutečně chtějí poznat biblickou pravdu. Když se tedy setkáme s protivníky, kteří o nás programově šíří lži, měli bychom se řídit inspirovanou radou a ‚vyhýbat se jim‘. (Římanům 16:17, 18; Matouš 7:6)
14. Jakými způsoby můžeme obhajovat svou víru před jinými lidmi?
14 To samozřejmě neznamená, že nebudeme obhajovat svou víru. Vždyť je přece také „čas mluvit“. Oprávněně máme starost o upřímné lidi, kteří o nás stále slyší hanlivé, odsuzující řeči. S ochotou jiným lidem srozumitelně vysvětlujeme to, o čem jsme upřímně přesvědčeni, tuto příležitost opravdu vítáme. Petr napsal: „Ve svém srdci . . . posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Jestliže nás lidé s opravdovým zájmem žádají, abychom jim předložili důkaz pro to, čemu věříme a čeho si nesmírně vážíme, a jestliže se ptají na věci, z jakých nás odpůrci falešně obviňují, je naší povinností obhajovat svou víru a dávat těmto lidem spolehlivé biblické odpovědi. Přesvědčivým důkazem může být kromě toho naše znamenité chování. Když vnímaví pozorovatelé zjistí, že se opravdu snažíme žít v souladu s Božími spravedlivými měřítky, snadno pochopí, že obvinění proti nám jsou falešná. (1. Petra 2:12–15)
Jak se postavíme k pomlouvačné publicitě?
15. Uveďte příklad, kdy sdělovací prostředky uvedly o svědcích Jehovových překroucené informace.
15 Někdy se stane, že se sdělovací prostředky zaměří na svědky Jehovovy a uveřejní o nich zkreslené informace. Například 1. srpna 1997 jedny ruské noviny uveřejnily pomlouvačný článek, v němž se mimo jiné tvrdilo, že svědkové od svých členů kategoricky vyžadují, aby ‚zavrhli manželku, manžela nebo rodiče, pokud tito příbuzní nechápou a nesdílejí jejich víru‘. Každý, kdo opravdu dobře zná svědky Jehovovy, ví, že toto obvinění je lživé. Z Bible vyplývá, že křesťané mají s nevěřícími rodinnými příslušníky jednat s láskou a s úctou, a svědkové se snaží tímto pokynem řídit. (1. Korinťanům 7:12–16; 1. Petra 3:1–4) Jenže článek už byl vytištěn a mnoho čtenářů tedy bylo mylně informováno. Jak tedy můžeme obhajovat svou víru, jestliže jsme lživě obviňováni?
16, 17 a rámeček na straně 16. (a) Co jednou napsala Strážná věž o tom, jak máme reagovat na nesprávné informace zveřejněné ve sdělovacích prostředcích? (b) Za jakých okolností by svědkové Jehovovi mohli reagovat na negativní zprávy zveřejněné ve sdělovacích prostředcích?
16 V tomto případě znovu platí, že „je čas být zticha a čas mluvit“. Strážná věž to jednou vyjádřila takto: „Zda budeme nesprávné informace šířené ve sdělovacích prostředcích ignorovat, nebo zda budeme vhodnými prostředky hájit pravdu, to závisí na okolnostech, na tom, kdo kritiku vyprovokoval, a na tom, čeho chce její původce dosáhnout.“ V některých případech je tedy možná nejlepší, když negativní zprávy ignorujeme, a nevytváříme těmto lžím ještě větší publicitu.
17 Jindy je možná „čas mluvit“. Nějaký důvěryhodný novinář nebo reportér je snad nesprávně informován o svědcích Jehovových a mohl by uvítat pravdivé informace. (Viz rámeček „Opravují zkreslené informace“.) Pokud dojde k tomu, že negativní zprávy ve sdělovacích prostředcích vyvolají proti nám zaujatost, která brání naší kazatelské činnosti, zástupci kanceláře odbočky Watch Tower Society se možná chopí iniciativy a budou obhajovat pravdu nějakými vhodnými prostředky.b Například je možné, že schopní sboroví starší budou pověřeni, aby předložili pravdivé informace. Třeba vystoupí v nějakém televizním programu, aby v případě, že by se neobjevili, nevznikl dojem, že svědkové Jehovovi nemají co odpovědět. Je moudré, když se jednotliví svědkové v těchto záležitostech řídí pokyny Watch Tower Society a spolupracují s jejími zástupci. (Hebrejcům 13:17)
Zákonně obhajujeme dobrou zprávu
18. (a) Proč nepotřebujeme od lidských vlád povolení, abychom mohli kázat? (b) Jak máme postupovat, jestliže je nám upíráno povolení, abychom mohli kázat?
18 Pověření kázat dobrou zprávu o Božím Království jsme dostali z nebe. Touto prací nás pověřil Ježíš, jemuž byla dána „všechna autorita v nebi a na zemi“. (Matouš 28:18–20; Filipanům 2:9–11) K tomu, abychom mohli kázat, tedy nepotřebujeme dovolení od lidských vlád. Také si však uvědomujeme, že k rozšiřování poselství o Království velmi příspívá náboženská svoboda. V zemích, kde máme svobodu uctívat Boha svým způsobem budeme tuto svobodu chránit pomocí právního systému. A tam, kde je nám taková svoboda upírána, se v rámci zákona budeme snažit ji získat. Naším cílem je ne usilovat o sociální reformu, ale ‚obhajovat a zákonně prosazovat dobrou zprávu‘.c (Filipanům 1:7)
19. (a) K čemu možná vede, jestliže ‚splácíme Boží věci Bohu‘? (b) K jakému jednání jsme v tomto případě rozhodnuti?
19 My, svědkové Jehovovi, uznáváme, že Jehova je Svrchovaný Panovník. Jeho zákon je všemu nadřazený. Svědomitě posloucháme lidské vlády, a proto ‚splácíme césarovy věci césarovi‘. Nedovolíme však, aby nám cokoli překáželo v plnění naší mnohem důležitější povinnosti — ‚splácet Boží věci Bohu‘. (Matouš 22:21) Naprosto chápeme, že se takovým jednáním stáváme „předmětem nenávisti“ národů, ale přijímáme to jako součást ceny za to, že jsme Kristovými učedníky. Právní případy svědků Jehovových ve dvacátém století jsou svědectvím o tom, že jsme rozhodnuti obhajovat svou víru. S Jehovovou pomocí a podporou budeme dále ‚bez přestání vyučovat a oznamovat dobrou zprávu‘. (Skutky 5:42)
[Poznámky pod čarou]
a Jeden komentátor vysvětluje, že židovští odpůrci „si záměrně vzali za cíl, že půjdou k těmto [pohanům], protože je trochu znali, a řekli jim všechno, co si ve svém důvtipu nebo potměšilosti mohli vymyslet, aby se na křesťanství dívali nejen jako na opovrženíhodné, ale jako na škodlivé“. (Matthew Henry’s Commentary on the Whole Bible)
b Potom, co byl v ruských novinách uveřejněn pomlouvačný článek (jak je uvedeno v 15. odstavci), se svědkové Jehovovi obrátili na Soudní komoru pro řešení mediálních sporů, která je zřízena při úřadu prezidenta Ruské federace, a požádali o přezkoumání falešných obvinění uvedených v onom článku. Soudní komora nedávno vydala výnos, v němž byly noviny za vytištění tohoto nactiutrhačného článku ostře kritizovány. (Viz Probuďte se! z 22. listopadu 1998, strany 26 a 27.)
c Viz článek „Zákonná ochrana dobré zprávy“ na stranách 19–22.
Vzpomínáte si
◻ Proč jsou svědkové Jehovovi „předmětem nenávisti“?
◻ Jak bychom se měli dívat na lidi, kteří nesdílejí naše náboženské přesvědčení?
◻ Jaký příklad vyrovnaného jednání s odpůrci nám dal Ježíš?
◻ Jak můžeme uplatňovat zásadu, že je „čas být zticha a čas mluvit“, jsme-li hanobeni?
[Rámeček na straně 16]
Opravují zkreslené informace
„Místní skupina evangelíků ve městě Yacuiba v Bolívii se domluvila s televizní stanicí na promítání filmu, který nepochybně vyrobili odpadlíci. Vzhledem ke špatnému vlivu tohoto programu se starší rozhodli, že navštíví dvě televizní stanice a nabídnou jim, že si zaplatí veřejné promítání videozáznamů Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem a Bible — kniha faktů a proroctví. Když videonahrávky Společnosti zhlédl vlastník jedné rozhlasové stanice, rozhořčily ho zkreslené informace v programu odpadlíků, a nabídl svědkům Jehovovým, že jim umožní odvysílat krátká oznámení o nadcházejícím oblastním sjezdu. Počet návštěvníků sjezdu byl neobvykle vysoký a mnoho poctivých lidí začalo svědkům v kazatelské službě klást upřímné otázky.“ (Ročenka svědků Jehovových 1997, strany 61 a 62.)
[Obrázek na straně 17]
V nutném případě Ježíš veřejně dokázal svým kritikům, že jejich obvinění jsou falešná