Život a služba Ježíše

Kdo je opravdu šťastný?

KAŽDÝ by chtěl být šťastný. Ježíš si to uvědomuje, a proto začíná své Kázání na hoře popisem těch, kteří jsou opravdu šťastní. Umíme si představit, že to okamžitě upoutá pozornost jeho početného posluchačstva. Přesto se jeho úvodní slova musí zdát mnohým rozporná.

Ježíš se obrací ke svým učedníkům a začíná: „Šťastní jste vy, chudí, protože Boží království je vaše. Šťastní jste vy, kteří nyní hladovíte, protože budete nasyceni. Šťastní jste vy, kteří nyní pláčete, protože se budete smát. Šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí. . . Veselte se v ten den a poskakujte, neboť hleďte, vaše velká odměna je v nebi.“

To je Lukášova zpráva o úvodu Ježíšova kázání. Ale podle Matoušovy zprávy Ježíš také říká, že šťastní jsou mírní, milosrdní, čistého srdce a pokojní. Ti jsou podle Ježíše šťastní, protože zdědí zemi, bude jim projeveno milosrdenství, uvidí Boha a budou nazváni Božími syny.

Ježíš však štěstím nemyslí jen dobrou náladu nebo veselost, jako když se někdo baví. Pravé štěstí je hlubší, nese v sobě myšlenku spokojenosti, pocit uspokojení a naplnění v životě.

Ti opravdu šťastní jsou podle Ježíše lidé, kteří rozeznávají své duchovní potřeby, jsou smutní nad svou hříšností a poznávají Boha a slouží mu. Potom jsou šťastní, i když jsou dokonce nenáviděni nebo pronásledováni proto, že činí Boží vůli, neboť vědí, že se líbí Bohu a obdrží od něho odměnu věčného života.

Mnozí Ježíšovi posluchači však, stejně jako někteří lidé dnes, věří, že štěstí člověka je v blahobytu a požitcích. Ježíš ví, že je to jinak. Staví proti sobě protiklady, jež určitě překvapují mnohé z jeho posluchačů.

„Běda vám, bohatí, neboť již máte svou plnou útěchu. Běda vám, kteří jste nyní syti, protože budete hladovět. Běda, kteří se nyní smějete, protože budete truchlit a plakat. Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře, neboť právě to dělali jejich předkové falešným prorokům.“

Co tím Ježíš myslí? Proč má bohatství, smích a požitkářství a lidská chvála přinášet bědu? Proto, že z života člověka, který tyto věci má a upíná se k nim, je vyloučena služba Bohu, která jako jediná přináší pravé štěstí. Ježíš přitom nemyslel, že být chudý, hladový a smutný samo o sobě dává štěstí. Často však takto postižení lidé reagují na Ježíšovo učení a tím dosahují požehnání pravého štěstí.

Pak Ježíš říká svým učedníkům: „Vy jste sůl země.“ Tím ovšem nemyslí, že jsou doslovnou solí. Sůl je konzervační prostředek. Velká hromada soli ležela u oltáře před Jehovovým chrámem a sloužící kněží ji používali k solení obětních darů.

Ježíšovi učedníci jsou „sůl země“ v tom smyslu, že mají ochranný vliv na lidi. Ano, poselství, které nesou, uchrání životy všech, kteří na ně reagují. Vnese do života takových osob vlastnosti, jako je stálost, věrná oddanost a věrnost a zabrání v nich jakémukoli duchovnímu a mravnímu rozkladu.

„Vy jste světlo světa,“ říká Ježíš svým učedníkům. Lampa se nedává pod koš, ale staví se na svícen, a proto Ježíš říká: „Tak ať září vaše světlo před lidmi.“ Ježíšovi učedníci to činí svým veřejným svědectvím a také tím, že slouží jako zářný příklad chování, které je v souladu s biblickými zásadami. Lukáš 6:20–26; Matouš 5:3–16.

◆ Kdo je opravdu šťastný a proč?

◆ Koho stihne běda a proč?

◆ Jak jsou Ježíšovi učedníci „sůl země“ a „světlo světa“?