Bůh, který ochotně odpouští

 1.–3. a) Jaké těžké břemeno nesl žalmista David a jak našel útěchu pro své ztrápené srdce? b) Jaké břemeno můžeme nést kvůli tomu, že hřešíme, ale o čem nás Jehova ujišťuje?

„MÁ PROVINĚNÍ mi přerostla přes hlavu, jsou jako těžké břemeno, které nemůžu unést,“ napsal žalmista David. „Strnul jsem a jsem úplně zdrcený.“ (Žalm 38:4, 8) David věděl, jak těžkým břemenem může být svědomí zatížené proviněním. Ale pro své ztrápené srdce nalezl útěchu. Chápal, že Jehova sice nenávidí hřích, ale že k hříšníkovi nenávist nechová, pokud činí opravdové pokání a přestane jednat špatně. David plně důvěřoval v to, že Jehova je ochoten projevit milosrdenství kajícným lidem. Proto řekl: „Jehovo, ty … ochotně odpouštíš.“ (Žalm 86:5)

² Jestliže zhřešíme, také možná poneseme tíživé břemeno v podobě špatného svědomí. Takové výčitky svědomí jsou namístě. Mohou nás podnítit, abychom podnikli rozhodné kroky k nápravě svých chyb. Existuje však nebezpečí, že nás pocity viny zcela zdrtí. Naše srdce, které má sklon se odsuzovat, by mohlo neústupně trvat na tom, že nám Jehova neodpustí, ať už budeme činit jakékoli pokání. Jestliže nás přemůže „příliš velký smutek“, pak se Satan možná bude snažit o to, abychom se vzdali a abychom měli pocit, že jsme v Jehovových očích bezcenní a že jsme pro službu jemu nezpůsobilí. (2. Korinťanům 2:5–11)

³ Opravdu to tak ale Jehova vidí? Rozhodně ne! Odpouštění je jednou ze stránek jeho velké lásky. Ve svém Slově nás Jehova ujišťuje, že když projevíme opravdové, upřímné pokání, je ochoten nám odpustit. (Přísloví 28:13) Abychom si tedy nikdy nemysleli, že nám Jehova nemůže odpustit, prozkoumejme, proč a jak Jehova odpouští.

 4. Na co v souvislosti s naší podstatou Jehova pamatuje a jak s námi v důsledku toho jedná?

⁴ Jehova si je vědom našich omezení. „Dobře ví, jak jsme utvoření, pamatuje, že jsme prach,“ píše se v Žalmu 103:14. Nezapomíná na to, že jsme bytosti vytvořené z prachu a že v důsledku nedokonalosti máme chyby neboli slabosti. Vyjádření, že Jehova ví, „jak jsme utvoření“, nám připomíná, že Bible přirovnává Jehovu k hrnčíři a nás ke hliněným nádobám, které hrnčíř tvaruje. (Jeremjáš 18:2–6) Velký hrnčíř s námi jedná s ohledem na naši hříšnou podstatu a podle toho, jak reagujeme nebo nereagujeme na jeho vedení.

 5. Jakými slovy je v dopise Římanům popsáno to, jak mocně svírá hřích naše tělo?

⁵ Jehova chápe, jakou moc má hřích. Boží Slovo popisuje hřích jako mocnou sílu, která člověka drží ve smrtelném sevření. Jak silně nás tedy hřích svírá? V dopise Římanům apoštol Pavel vysvětluje, že jsme „v moci hříchu“, stejně jako jsou vojáci pod svým velitelem (Římanům 3:9), že hřích kraluje nad lidstvem (Římanům 5:21), že je v nás (Římanům 7:17, 20) a že jeho „zákon“ v nás stále působí a v podstatě se snaží ovládat naše jednání. (Římanům 7:23, 25) Hřích tedy naše nedokonalé tělo svírá opravdu pevně. (Římanům 7:21, 24)

 6., 7. a) Jak Jehova pohlíží na ty, kdo o jeho milosrdenství usilují s kajícným srdcem? b) Proč bychom neměli Boží milosrdenství zneužívat?

⁶ Jehova tedy ví, že ho nedokážeme poslouchat dokonale, ať už se o to snažíme sebevíc. Láskyplně nás ujišťuje, že když s kajícným srdcem usilujeme o jeho milosrdenství, odpustí nám. V Žalmu 51:17 čteme: „Obětí, která se Bohu líbí, je ztrápený duch. Srdce ztrápené a zdrcené, Bože, neodmítneš.“ Jehova nikdy neodmítne neboli nezavrhne člověka, jehož srdce je „ztrápené a zdrcené“ pod tíhou viny.

⁷ Znamená to snad, že Boží milosrdenství můžeme zneužívat, tedy brát svou hříšnost jako omluvu pro hřích? To určitě ne. Jehova se nenechá ovlivňovat pouhým sentimentem. Jeho milosrdenství má své meze. Rozhodně neodpustí těm, kdo zatvrzele úmyslně hřeší a nečiní pokání. (Hebrejcům 10:26) Na druhé straně, když Jehova vidí člověka s kajícným srdcem, ochotně mu odpustí. Uvažujme nyní o některých obrazných vyjádřeních, jimiž Bible popisuje tuto podivuhodnou stránku Jehovovy lásky.

 8. Co Jehova v podstatě dělá, když nás zbavuje našich hříchů, a v co můžeme díky tomu důvěřovat?

⁸ Kajícný David napsal: „Nakonec jsem ti vyznal svůj hřích, svou vinu jsem nezakrýval. … A ty jsi mě zbavil viny za mé hříchy.“ (Žalm 32:5) Výraz „zbavil“ je překladem hebrejského slova, které v zásadě znamená „pozdvihnout“ nebo „nést“. Zde má význam odnést „vinu, špatnost, provinění“. Jehova tedy v podstatě pozdvihl Davidovy hříchy a odnesl je pryč. To nepochybně zmírnilo pocity viny, které Davida tížily. (Žalm 32:3) Můžeme plně důvěřovat tomu, že když na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť prosíme o odpuštění, Bůh odnese pryč i naše hříchy. (Matouš 20:28)

 9. Jak daleko od nás Jehova vzdaluje naše hříchy?

⁹ K popisu Jehovova odpouštění David použil ještě jiné barvité vyjádření: „Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky.“ (Žalm 103:12) Jak daleko vlastně je východ od západu? V určitém smyslu vždy v té největší vzdálenosti, jakou si jen dokážeme představit. Tyto dva body se nikdy nemohou spojit. Jeden znalec poukazuje na to, že uvedené vyjádření znamená „co možná nejdále; tak daleko, jak si vůbec dokážeme představit“. Jehova nechal Davida zapsat tato slova proto, abychom věděli, že když nám odpouští, odstraňuje naše hříchy a vzdaluje je od nás tak daleko, jak jen jsme schopni domyslet.

10. Když Jehova odpouští naše hříchy, proč bychom si neměli myslet, že skvrnu v podobě takových hříchů poneseme po zbytek života?

¹⁰ Už jste se někdy snažili odstranit ze světlého oděvu nějakou skvrnu? Je možné, že i přes veškeré vaše úsilí byla skvrna stále vidět. Povšimněme si, jak Jehova popisuje svou schopnost odpouštět: „I když jsou vaše hříchy jako šarlat, zbělají jako sníh, i když jsou rudé jako krev, budou bílé jako vlna.“ (Izajáš 1:18) Slovem „šarlat“ je myšlena jasně červená barva.a (Nahum 2:3) Skvrnu v podobě hříchu nemůžeme nikdy odstranit svým vlastním úsilím. Jehova však hříchy, které jsou jako šarlat nebo krev, dokáže vzít a vybělit je tak, že budou jako sníh nebo jako nebarvená vlna. Když Jehova odpouští naše hříchy, nemusíme mít pocit, že skvrnu v podobě takových hříchů poneseme po zbytek svého života.

11. V jakém smyslu Jehova hází naše hříchy za záda?

¹¹ V dojemné písni, ve které Ezekjáš vyjadřuje svou vděčnost a kterou složil potom, co byl uzdraven ze smrtelné nemoci, řekl Jehovovi: „Všechny mé hříchy jsi hodil za záda.“ (Izajáš 38:17) Jehova je zde popsán jako ten, kdo kajícnému provinilci odnímá hříchy a hází je za sebe, kde je nevidí ani si jich už nevšímá. Jeden pramen uvádí, že myšlenku, která je těmito slovy sdělena, je možné vyjádřit takto: „Děláš, jako by se [mé hříchy] ani nestaly.“ Není to snad povzbudivé?

12. Jak prorok Micheáš ukázal, že když Jehova odpouští, odstraňuje naše hříchy natrvalo?

¹² Ve slibu o obnově prorok Micheáš vyjádřil přesvědčení, že Jehova odpustí svému kajícnému lidu, těmito slovy: „Kdo je Bůh jako ty? Odpouštíš provinění a promíjíš přestupky těch, kdo zbývají z tvého dědictví. … Všechny naše hříchy vhodíš do hlubin moře.“ (Micheáš 7:18, 19) Zkuste si představit, co tato slova znamenala pro lidi, kteří žili v biblických dobách. Byla snad nějaká naděje získat zpět to, co bylo jednou vhozeno „do hlubin moře“? Micheášova slova tedy ukazují, že když Jehova odpouští, odstraňuje naše hříchy natrvalo.

13. Jaký je význam Ježíšových slov „odpusť nám naše dluhy“?

¹³ Ježíš nám Jehovovu ochotu odpouštět pomohl pochopit pomocí vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Vybízel nás, abychom se modlili: „Odpusť nám naše dluhy.“ (Matouš 6:12) Hříchy tedy přirovnal k dluhům. (Lukáš 11:4) Tím, že hřešíme, stáváme se Jehovovými „dlužníky“. O významu řeckého slovesa přeloženého výrazem „odpusť“ se v jednom slovníku uvádí: „Zříci se, vzdát se dluhu a nevyžadovat ho zpět.“ Když Jehova odpouští, pak v určitém smyslu ruší dluh, který by jinak byl připsán na vrub našeho účtu. Pro kajícné hříšníky to může být útěchou. Jehova nikdy nebude vyžadovat zaplacení dluhu, který už zrušil. (Žalm 32:1, 2)

14. Jakou představu vyvolává výrok „aby byly vaše hříchy vymazány“?

¹⁴ Jehovovo odpouštění je popsáno také ve Skutcích 3:19: „Čiňte pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ Poslední výraz je překladem řeckého slovesa, jehož význam může být „vyhladit, … zrušit nebo zničit“. Někteří znalci uvádějí, že tato slova vyjadřují představu vymazání nějakého psaného textu. Jak to bylo možné udělat? Inkoust, který se běžně používal ve starověku, byl vyroben ze směsi obsahující uhlík, klovatinu a vodu. Záhy potom, co s tímto inkoustem člověk něco napsal, mohl vzít vlhkou houbičku a napsaný text vymazat. To je nádherný obraz Jehovova milosrdenství. Když Jehova odpouští naše hříchy, je to podobné, jako kdyby je houbičkou vymazal.

15. Co si Jehova přeje, abychom chápali?

¹⁵ Když o těchto rozmanitých přirovnáních přemýšlíme, jasně vidíme, jak moc si Jehova přeje, abychom chápali, že je opravdu ochoten odpustit naše hříchy, pokud uvidí naše upřímné pokání. Nemusíme mít strach, že naše hříchy použije v budoucnu proti nám. To je patrné ještě z jiné skutečnosti, kterou Bible zjevuje v souvislosti s Jehovovým velkým milosrdenstvím – když Jehova odpouští, zapomíná.

16., 17. Co to znamená, když Bible říká, že Jehova odpouští naše hříchy, a proč tak odpovídáte?

¹⁶ Pokud jde o účastníky nové smlouvy, Jehova slíbil: „Odpustím jim jejich provinění a na jejich hřích už nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34) Znamená to snad, že když Jehova odpouští, nedokáže si na hříchy už vzpomenout? To jistě ne. Bible vypráví o hříších mnoha lidí, kterým Jehova odpustil, mimo jiné i o hříších Davida. (2. Samuelova 11:1–17; 12:13) Jehova si je nepochybně stále vědom chyb, které tito lidé udělali. Zprávy o jejich hříších a také o pokání a o tom, jak jim Bůh odpustil, byly zaznamenány k našemu užitku. (Římanům 15:4) Co tedy je v Bibli myšleno slovy, že Jehova nevzpomíná na hříchy těch, kterým odpouští?

¹⁷ Hebrejské sloveso přeložené jako „už nebudu vzpomínat“ znamená víc než jen připomínat si to, co bylo v minulosti. Theological Wordbook of the Old Testament uvádí, že to zahrnuje „další aspekt, kterým je podniknutí příslušných kroků“. Vzpomínat na hříchy tudíž v tomto smyslu znamená podniknout proti hříšníkům určité kroky. (Ozeáš 9:9) Když ale Bůh říká: „Na jejich hřích už nebudu vzpomínat“, ujišťuje nás, že jakmile kajícným hříšníkům odpustí, pak proti nim kvůli těmto hříchům už žádné kroky nepodnikne, a to ani v budoucnosti. (Ezekiel 18:21, 22) Jehova tedy odpouští v tom smyslu, že si naše hříchy znovu a znovu nepřipomíná a ani nemá v úmyslu nás opětovně obviňovat nebo trestat. Není snad útěchou vědět, že náš Bůh odpouští a zapomíná?

18. Proč odpuštění neznamená to, že kajícný hříšník je osvobozen od všech následků svého špatného jednání?

¹⁸ Znamená snad Jehovova ochota odpouštět, že kajícný hříšník je osvobozen od veškerých následků svého špatného jednání? To rozhodně ne. Nemůžeme hřešit beztrestně. Pavel napsal: „Co člověk zasévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Určité následky svého jednání možná poneseme. To neznamená, že Jehova nám sice odpustí, ale potom způsobí, aby nás postihlo neštěstí. Když křesťan zažívá těžkosti, neměl by si myslet, že ho Jehova možná trestá za minulé hříchy. (Jakub 1:13) Na druhé straně nás však Jehova nechrání před všemi následky našeho špatného jednání. Rozvod, nechtěné těhotenství, pohlavně přenášené choroby, ztráta důvěry nebo úcty – to všechno mohou být smutné, neodvratné následky hříchu. Vzpomeňme si, že Jehova Davidovi sice odpustil jeho hříchy v souvislosti s Bat-šebou a Urijášem, ale nechránil Davida před katastrofálními následky, které to přineslo. (2. Samuelova 12:9–12)

19.–21. a) Jak měl ze zákona zapsaného ve 3. Mojžíšově 6:1–7 prospěch poškozený i provinilec? b) Které naše kroky potěší Jehovu, jestliže jsme svými hříchy ublížili někomu jinému?

¹⁹ Naše hříchy mohou mít ještě další následky, a to zejména v případě, že jsme svým jednáním ublížili někomu jinému. Uvažujme například o zprávě, která je zaznamenaná ve 3. Mojžíšově 6. kapitole. Mojžíšův zákon se zde zabývá situací, kdy se Izraelita dopustí závažného provinění tím, že krádeží, vydíráním nebo podvodem připraví jiného Izraelitu o nějaký majetek. Hříšník pak popírá, že je vinen, a ve své troufalosti jde až tak daleko, že falešně přísahá. Výpověď jednoho člověka tedy stojí proti výpovědi druhého. Později však provinilce začne trápit svědomí a svůj hřích přizná. Pokud chce, aby mu Bůh odpustil, musí udělat další tři věci: vrátit to, co vzal, zaplatit poškozenému pokutu ve výši 20 procent z hodnoty ukradeného majetku a předložit beránka jako oběť za hřích. Nakonec zákon říká: „Kněz pro něj vykoná před Jehovou smíření a bude mu odpuštěno.“ (3. Mojžíšova 6:1–7)

²⁰ Tento zákon byl milosrdným opatřením od Boha. V prvé řadě pomohl poškozenému, kterému byl vrácen majetek a který nepochybně pocítil velkou úlevu, když provinilec svůj hřích posléze přiznal. Zároveň byl tento zákon prospěšný pro člověka, kterého jeho svědomí nakonec podnítilo k tomu, aby připustil svou vinu a napravil své špatné jednání. Kdyby to však odmítl udělat, Bůh by mu neodpustil.

²¹ My sice nejsme pod Mojžíšovým zákonem, nicméně tento zákon nám pomáhá pochopit, jak Jehova přemýšlí, a to i v souvislosti s odpouštěním. (Kolosanům 2:13, 14) Pokud jsme svými hříchy ublížili někomu jinému, Boha těší, když se snažíme škodu napravit. (Matouš 5:23, 24) To může znamenat, že vyznáme svůj hřích, připustíme svou vinu, a dokonce se poškozenému omluvíme. Potom se na základě Ježíšovy oběti můžeme obrátit k Jehovovi a pocítit jistotu, že nám odpustil. (Hebrejcům 10:21, 22)

22. Co může jít ruku v ruce s Jehovovým odpuštěním?

²² Stejně jako každý milující rodič i Jehova nám může společně s odpuštěním poskytnout také určité ukáznění. (Přísloví 3:11, 12) Kajícný křesťan možná přestane sloužit jako starší, služební pomocník nebo průkopník. To, že nějakou dobu nemůže Jehovovi sloužit způsobem, kterého si tak vážil, může být pro něho bolestné. Toto ukázňování však neznamená, že mu Jehova odmítá odpustit. Musíme pamatovat na to, že ukázňování od Jehovy je dokladem jeho lásky k nám. Je tedy v našem nejlepším zájmu takové ukáznění přijmout a podrobit se mu. (Hebrejcům 12:5–11)

23. Proč bychom si nikdy neměli myslet, že nám Jehova nemůže projevit milosrdenství, a proč bychom měli být jako on a navzájem si odpouštět?

²³ Je opravdu povzbudivé vědět, že náš Bůh ochotně odpouští. Navzdory chybám, kterých jsme se možná dopustili, bychom si nikdy neměli myslet, že nám Jehova nemůže projevit milosrdenství. Jestliže činíme opravdové pokání, podnikáme kroky k nápravě špatného jednání a upřímně se modlíme o odpuštění na základě Ježíšovy prolité krve, můžeme mít plnou důvěru, že nám Jehova odpustí. (1. Jana 1:9) Napodobujme tedy Jehovu a navzájem si odpouštějme. Vždyť pokud Jehova, který nehřeší, může tak láskyplně odpouštět nám, proč bychom se my nemohli ze všech sil snažit odpouštět jeden druhému?