„Nauč nás modlit se“
„Jeden z jeho učedníků mu řekl. . .: ‚Pane, nauč nás modlit se.‘“ — LUKÁŠ 11:1.
1–3. a) Proč toužili Ježíšovi učedníci po poučení ohledně modlitby? b) Jaké vznikají otázky ohledně modlitby?
NĚKTEŘÍ lidé mají dar v podobě krásného, zpěvného hlasu. Jiní mají přirozené hudební nadání. Mají-li však tito pěvci a hudebníci dosáhnout maximálních výkonů, potřebují také oni poučení. Podobně je tomu s modlitbou. Učedníci Ježíše Krista si uvědomili, že potřebují poučení, má-li Bůh vyslýchat jejich modlitby.
2 Ježíš obvykle přicházel s modlitbou ke svému Otci soukromě, například když se modlil celou noc předtím, než si vybral dvanáct apoštolů. (Lukáš 6:12–16) Nabádal sice i své učedníky, aby se modlili soukromě, ale oni slyšeli jeho veřejné modlitby a pozorovali, že není jako náboženští pokrytci, kteří se modlí, aby je lidé viděli. (Matouš 6:5, 6) Je tedy logické, že Ježíšovi následovníci toužili po tom, aby jim dal ještě nějaké další poučení o modlitbě. Proto čteme: „Když byl jednou na nějakém místě a modlil se, jeden z jeho učedníků mu řekl, když přestal: ‚Pane, nauč nás modlit se, jako Jan [Křtitel] také učil své učedníky.‘“ — Lukáš 11:1.
3 Jak na to Ježíš reagoval? O čem se můžeme poučit z jeho příkladu? A jaký užitek můžeme mít z jeho poučení o modlitbě?
Poučení pro nás
4. Proč bychom se měli ‚ustavičně modlit‘ a co to znamená?
4 Ježíšovi byla modlitba vlastní, a proto se můžeme z jeho slov a příkladu velmi poučit. Jedním poučením je, že když se potřeboval pravidelně modlit Boží dokonalý Syn, tím více potřebují jeho nedokonalí učedníci neustále vzhlížet k Bohu a očekávat od něj vedení, útěchu a duchovní podporu. Proto bychom ‚se měli ustavičně modlit‘. (1. Tesaloničanům 5:17) To ovšem neznamená, že bychom měli být doslova stále na kolenou. Měli bychom spíše být stále pohotoví k modlitbě. Měli bychom očekávat od Boha vedení ve všech životních situacích, abychom uměli jednat s pochopením a měli stále jeho schválení. — Přísloví 15:24.
5. Co by nás mohlo připravit o čas, který bychom měli věnovat modlitbě, a co bychom měli v té věci dělat?
5 V nynějších „posledních dnech“ by nás mohly mnohé věci připravit o čas, který bychom měli věnovat modlitbě. (2. Timoteovi 3:1) Jestliže nám však v pravidelné modlitbě k našemu nebeskému Otci překážejí rodinné starosti, problémy v zaměstnání a podobné věci, pak jsme příliš obtíženi životními starostmi. Takovou situaci musíme bez odkladu napravit, protože pokud se nemodlíme, povede to ke ztrátě víry. Buď bychom měli snížit počet svých světských povinností, nebo bychom měli vyrovnávat své životní starosti hlubší a častější modlitbou, v níž se srdcem obracíme k Bohu a prosíme ho o vedení. Měli bychom být „bdělí vzhledem k modlitbám“. — 1. Petra 4:7.
6. Kterou modlitbu bychom měli nyní studovat a jaký cíl bychom při tom měli sledovat?
6 V modlitbě, která se nazývá vzorová, neučil Ježíš své učedníky, co přesně mají říkat, ale učil je, jak se mají modlit. Lukášova zpráva se poněkud liší od zprávy Matoušovy, protože každá pojednává o jiné situaci. Budeme studovat tuto modlitbu jako příklad, který ukazuje, jaký ráz by měly mít naše modlitby, jestliže jsme následovníci Ježíšovi a svědkové Jehovovi.
Náš Otec a jeho jméno
7. Kdo má přednost obracet se na Jehovu s oslovením „náš Otče“?
7 „Náš Otče v nebesích.“ (Matouš 6:9; Lukáš 11:2) Jehova je stvořitel lidstva a přebývá v nebeské říši, a proto je správné oslovovat ho: „Náš Otče v nebesích.“ (1. Královská 8:49; Skutky 17:24, 28) Použijeme-li výraz „náš“, uznáváme tím, že mají i druzí důvěrný vztah k Bohu. Kdo však má neomezenou přednost oslovovat ho jako svého Otce? Jedině oddaní, pokřtění jednotlivci v jeho rodině ctitelů. Oslovujeme-li Jehovu jako svého Otce, dáváme tím najevo, že věříme v Boha a uvědomujeme si, že jediným základem pro smíření s ním je plné přijetí Ježíšovy výkupní oběti. — Hebrejcům 4:14–16; 11:6.
8. Proč bychom měli toužit po tom, abychom trávili čas v modlitbě k Jehovovi?
8 Ke svému nebeskému Otci bychom měli pociťovat opravdu důvěrný vztah. Děti neúnavně chodí za svým otcem, a stejně bychom měli i my toužit po tom, abychom trávili čas v modlitbě k Bohu. Hluboká vděčnost za jeho duchovní i hmotná požehnání by nás měla podněcovat, abychom mu děkovali za jeho dobrotu. Měli bychom pociťovat touhu přicházet k němu se svými břemeny, která nás tíží, a to s důvěrou, že nás podepře. (Žalm 55:22; 55:23, KB) Můžeme si být jisti, že pokud jsme věrní, všechno nakonec dobře dopadne, protože on o nás pečuje. — 1. Petra 5:6, 7.
9. Oč prosíme, když se modlíme, aby bylo posvěceno Boží jméno?
9 „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9; Lukáš 11:2) Slovo „jméno“ někdy označuje samotnou osobu, a „posvětit“ znamená „učinit svatým, vyhradit jako svaté, považovat za svaté“. (Srovnej Zjevení 3:4.) Modlitba, aby bylo posvěceno Boží jméno, je tedy v podstatě žádost, aby Jehova jednal a sám posvětil své jméno. Jak? Tím, že odstraní všechnu potupu, která kdy byla nakupena na jeho jméno. (Žalm 135:13) Bůh proto odstraní ničemnost, vyvýší se a přiměje národy, aby poznaly, že on je Jehova. (Ezekiel 36:23; 38:23) Toužíme-li být svědky té doby a oceňujeme-li skutečně Jehovův majestát, budeme se k němu vždy přibližovat v uctivém duchu, který odpovídá slovům „buď posvěceno tvé jméno“.
Boží království a jeho vůle
10. Co je míněno tím, že se modlíme, aby přišlo Boží království?
10 „Přijď tvé království.“ (Matouš 6:10; Lukáš 11:2) Království, o němž se zde mluví, je Jehovovo svrchované panství, jehož projevem je nebeská mesiášská vláda v rukou Ježíše Krista a „svatých“, kteří jsou s ním spojeni. (Daniel 7:13, 14, 18, 27; Izajáš 9:6, 7; 11:1–5) Co znamená, že se máme modlit, aby „přišlo“? Znamená to, že prosíme, aby Boží království přišlo proti všem pozemským odpůrcům božského panství. Až Boží království „rozdrtí a ukončí“ všechna pozemská „království“, přemění Zemi v pozemský ráj. — Daniel 2:44; Lukáš 23:43.
11. Co budeme dělat, toužíme-li být svědky toho, jak se děje Boží vůle v celém vesmíru?
11 „Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) To je žádost, aby Bůh vykonal své předsevzetí se Zemí, a k tomu patří i odstranění jeho nepřátel. (Žalm 83:9–18; 83:10–19, EP; 135:6–10) Ve skutečnosti to znamená, že toužíme být svědky toho, jak se děje Boží vůle v celém vesmíru. Jestliže po tom ze srdce toužíme, budeme chtít stále činit Jehovovu vůli co nejlépe. Nemůžeme poctivě vyjadřovat takovou prosbu, jestliže se opravdově nesnažíme, aby se v našem vlastním životě děla Boží vůle. Modlíme-li se tímto způsobem, musíme dávat pozor, abychom nedělali věci, které jeho vůli odporují, abychom například nechtěli uzavřít známost s nevěřícím nebo abychom nepřijímali světské způsoby jednání. (1. Korinťanům 7:39; 1. Jana 2:15–17) Spíše bychom se měli stále ptát: ‚Jaká je v této věci Jehovova vůle?‘ Ano, jestliže milujeme Boha celým svým srdcem, budeme ve všech životních otázkách hledat jeho vedení. — Matouš 22:37.
Náš denní chléb
12. Jak na nás dobře působí to, že prosíme pouze o ‚denní chléb‘?
12 „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Matouš 6:11) Lukášova zpráva říká: „Dej nám náš chléb pro den podle denní potřeby.“ (Lukáš 11:3) Prosíme-li Boha, aby nám opatřoval nutný pokrm „pro tento den“, podporujeme tím svou víru, že je schopen den po dni pečovat o naše potřeby. Izraelité měli sbírat manu, každý „své množství“ „den co den“, ne na týden nebo na delší dobu. (2. Mojžíšova 16:4) Není to modlitba o nějaké lahůdky nebo o hojné zásoby, ale o naše denní potřeby, jak vznikají. Prosíme-li jen o denní chléb, pomáhá nám to také, abychom se nestali chamtivými. — 1. Korinťanům 6:9, 10.
13. a) Co je v širším smyslu míněno tím, že prosíme pouze o denní chléb? b) Jaký bychom měli mít postoj, i když máme sotva to nejnutnější k životu, ačkoli těžce pracujeme?
13 Jestliže prosíme o denní chléb, v širším smyslu to naznačuje, že se necítíme nezávislí, ale že neustále vzhlížíme k Bohu a očekáváme pokrm, nápoj, oblečení a jiné potřeby od něho. Jako oddaní členové jeho rodiny ctitelů důvěřujeme našemu Otci, ale nesedíme nečinně a nečekáme, že se o nás bude zázračně starat. Pracujeme a používáme všech prostředků, které máme k dispozici, abychom získali potravu a jiné nutné věci. Právem však v modlitbě děkujeme Bohu, protože za tím, že to všechno máme, vidíme lásku, moudrost a moc našeho nebeského Otce. (Skutky 14:15–17; srovnej Lukáše 22:19.) Naše píle může vést k úspěchu. Ale i když máme sotva to nejnutnější, ačkoli těžce pracujeme, buďme vděční a spokojení. (Filipanům 4:12; 1. Timoteovi 6:6–8) Zbožný člověk, který má obyčejnou stravu a obyčejný oděv, může být daleko šťastnější než ten, kdo má hmotný blahobyt. I když tedy máme málo následkem okolností, které nemůžeme ovlivnit, nebuďme sklíčení. Můžeme být přesto duchovně bohatí. Opravdu nemusíme být chudí ve víře, naději a lásce k Jehovovi, k němuž vznášíme ve vroucí modlitbě svou chválu a své díky.
Naše dluhy jsou odpouštěny
14. O odpuštění jakých dluhů prosíme a co na ně Bůh uplatňuje?
14 „A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.“ (Matouš 6:12) Lukášova zpráva ukazuje, že tyto dluhy jsou hříchy. (Lukáš 11:4) Zděděná hříšnost nám brání, takže neděláme všechno podle dokonalé vůle našeho Otce. V určitém smyslu jsou tedy tyto nedostatky naše dluhy nebo naše dlužní úpisy Bohu od chvíle, kdy jsme začali ‚žít a chodit duchem‘. (Galaťanům 5:16–25, srovnej Římanům 7:21–25.) Máme tyto dluhy, protože jsme nedokonalí a nemůžeme plně dostát Božím měřítkům. Máme výsadu, že se můžeme modlit o odpuštění právě těchto hříchů. Jsme šťastní, že může Bůh na tyto dluhy neboli hříchy uplatnit zásluhu Ježíšovy výkupní oběti. — Římanům 5:8; 6:23.
15. Jaký bychom měli mít postoj k ukázňování, které potřebujeme?
15 Očekáváme-li, že nám Bůh odpustí naše dluhy neboli hříchy, musíme činit pokání a ochotně přijímat ukázňování. (Přísloví 28:13; Skutky 3:19) Jehova nás miluje, a proto nás ukázňuje tak, jak to osobně potřebujeme, abychom mohli napravovat své slabosti. (Přísloví 6:23; Hebrejcům 12:4–6) Můžeme být ovšem šťastní, jestliže rosteme ve víře a v poznání a naše srdce přitom tak plně odpovídá Božím zákonům a zásadám, že se nikdy nedopustíme žádného svévolného přestupku. Co když však zjistíme, že se v našem nesprávném jednání projevuje určitá svévolnost? Pak bychom měli být hluboce zarmouceni a vroucně bychom se měli modlit o odpuštění. (Hebrejcům 10:26–31) Měli bychom ihned uplatnit rady, které jsme dostali, a napravit svůj způsob jednání.
16. Proč je užitečné stále prosit Boha, aby nám odpouštěl naše hříchy?
16 Je užitečné pravidelně prosit Boha, aby nám odpouštěl naše hříchy. Děláme-li to, máme stále před očima svou hříšnost a mělo by nás to vést k pokoře. (Žalm 51:3, 4, 7; 51:5, 6, 9, KB) Musíme prosit našeho nebeského Otce, „aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti“. (1. Jana 1:8, 9) A jestliže se ve svých modlitbách zmiňujeme o svých hříších, pomáhá nám to, abychom proti nim tvrdě bojovali. Neustále si tím také připomínáme, že potřebujeme výkupné a zásluhu Ježíšovy prolité krve. — 1. Jana 2:1, 2; Zjevení 7:9, 14.
17. Jak nám modlitba o odpuštění pomáhá v našem vztahu k druhým?
17 Modlíme-li se o odpuštění, pomáhá nám to také, abychom byli milosrdní, soucitní a štědří k těm, kteří snad jsou v malých nebo velkých věcech našimi dlužníky. Lukášova zpráva říká: „Odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.“ (Lukáš 11:4) Můžeme totiž dosáhnout odpuštění od Boha jedině tehdy, jestliže jsme již ‚odpustili svým dlužníkům‘, lidem, kteří proti nám hřešili. (Matouš 6:12; Marek 11:25) Ježíš dodal: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec také vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Matouš 6:14, 15) Modlíme-li se, aby nám byly odpuštěny naše hříchy, mělo by nás to podněcovat k tomu, abychom se smiřovali s druhými a odpouštěli jim. Apoštol Pavel napsal: „Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy.“ — Kolosanům 3:13; Efezanům 4:32.
Pokušení a ten zlý
18. Proč bychom neměli nikdy obviňovat Boha za pokušení a zkoušky, s nimiž se setkáváme?
18 „A neuveď nás do pokušení.“ (Matouš 6:13; Lukáš 11:4) Tato slova nenaznačují, že nás Jehova pokouší, abychom se dopustili hříchu. Písmo někdy mluví o tom, že Bůh dělá nebo působí věci, které pouze připouští. (Rut 1:20, 21; srovnej Kazatele 11:5.) Učedník Jakub však napsal, že „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší“. (Jakub 1:13) Jestliže jsme pokoušeni a zkoušeni zlými věcmi, nikdy z toho tedy neobviňujme našeho nebeského Otce, protože pokušitelem je satan, který se snaží obratně nás dovést k tomu, abychom zhřešili proti Bohu. — Matouš 4:3; 1. Tesaloničanům 3:5.
19. Jak bychom se mohli modlit ohledně pokušení?
19 Prosbou „neuveď nás do pokušení“ vlastně prosíme Jehovu, aby nepřipustil, že bychom podlehli pokušení nebo nátlaku k neposlušnosti. Můžeme snažně prosit našeho Otce, aby vedl naše kroky tak, abychom se nesetkali s nějakým pokušením, které by pro nás bylo příliš těžké. Pavel o tom napsal: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ (1. Korinťanům 10:13) Můžeme se modlit o Jehovovo vedení, abychom nebyli pokoušeni nad to, co můžeme snést, a aby nám opatřil východisko, když jsme velice sklíčení. Pokušení nám působí ďábel, naše hříšné tělo a také slabosti druhých, ale náš milující Otec nás může vést, abychom nebyli přemoženi.
20. Proč se máme modlit, abychom byli osvobozeni od „toho zlého“?
20 „Ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Matouš 6:13) Bůh může jistě zabránit satanovi, ‚tomu zlému‘, aby nás nepřemohl. (2. Petra 2:9) A osvobození od ďábla nebylo nikdy tak nutné jako dnes, kdy jedná „s velkým hněvem, neboť ví, že má krátké časové období“. (Zjevení 12:12) Satanovy záměry nám nejsou neznámé, ale ani jemu nejsou neznámé naše slabosti. Musíme se proto modlit, aby nás Jehova chránil před spáry tohoto odpůrce, který je jako lev. (2. Korinťanům 2:11; 1. Petra 5:8, 9; srovnej Žalm 141:8, 9.) Pokud bychom například chtěli vstoupit do manželství, budeme snad muset prosit Jehovu, aby nás osvobodil od satanových nekalých záměrů a od pokušení pěstovat světské vztahy, které mohou vést k nemravnosti nebo k neposlušnosti Boha tím, že bychom vstoupili do manželství s nevěřícím. (5. Mojžíšova 7:3, 4; 1. Korinťanům 7:39) Toužíme po bohatství? Potom se snad budeme muset modlit, abychom dostali pomoc a odolávali pokušení k hazardnímu hraní, sázení nebo podvádění. Satan se usilovně snaží zničit náš vztah k Jehovovi, a proto použije kterékoli zbraně ze svého arzenálu pokušení. Neustále se tedy modleme k našemu nebeskému Otci, který nikdy nevydá spravedlivé na pospas pokušení a působí osvobození od toho zlého.
Modlitba buduje víru a naději
21. Jaký jsme získali užitek z toho, že jsme se modlili o království?
21 Náš nebeský Otec, který nás osvobozuje od toho zlého, nám s potěšením hojnou měrou žehná. Ale proč tak dlouho připouští, aby se ti, které má rád, modlili: „Přijď tvé království“? Ano, modlíme se o to celá léta, a tím vzrůstá naše touha po království a ocenění pro ně. Taková modlitba nám připomíná, jak velice potřebujeme laskavou nebeskou vládu. Pomáhá nám také stále si uchovávat naději, že budeme žít pod panstvím království. — Zjevení 21:1–5.
22. Jaký postoj bychom měli stále mít k modlitbě, v níž se obracíme k našemu nebeskému Otci Jehovovi?
22 Modlitba nesporně buduje víru v Jehovu. Naše pouto k němu sílí, když vyslýchá naše modlitby. Neúnavně se tedy k němu denně obracejme s chválou, díkůvzdáním a úpěnlivými prosbami. A buďme vděční za to, že Ježíš ochotně vyhověl prosbě svých následovníků: „Pane, nauč nás modlit se.“
Vzpomínáš si?
◻ Jaké poučení nám poskytují Ježíšova slova a jaký nám dal příklad jako člověk, jemuž byla modlitba vlastní?
◻ Jak bychom se měli modlit, pokud jde o našeho nebeského Otce a jeho jméno?
◻ Oč prosíme, když se modlíme, aby přišlo Boží království a aby se na zemi děla Boží vůle?
◻ Oč prosíme, když se modlíme o náš denní chléb?
◻ Co je míněno tím, že se modlíme, aby nám byly odpuštěny naše dluhy?
◻ Proč je důležité modlit se ohledně pokušení a osvobození od satana, od toho zlého?
[Obrázek na straně 16]
Ježíšovi následovníci ho prosili, aby je naučil modlit se. Víš, jaký užitek můžeme mít my z jeho pokynů ohledně modlitby?