Lidé, kteří kážou – Ochotně se nabízejí

1., 2. Co Ježíš předpověděl a jaká zásadní otázka se nabízí?

POLITIČTÍ představitelé často dávají sliby, které pak nesplní. Dokonce ani ti, kteří mají dobré úmysly, nejsou pokaždé schopni své sliby uskutečnit. O mesiášském králi Ježíši Kristu to ale neplatí – on své slovo pokaždé dodrží.

² Poté co se Ježíš stal v roce 1914 králem, nic nebránilo tomu, aby začal naplňovat proroctví, které pronesl přibližně o 1 900 let dřív. Krátce před svou smrtí předpověděl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi.“ (Mat. 24:14) Splňování těchto slov mělo být součástí znamení jeho přítomnosti s královskou mocí. Nabízí se ale zásadní otázka: Jak tento král dokáže v posledních dnech – tedy v období, které se má vyznačovat sobectvím, nedostatkem lásky a bezbožností – svolat armádu ochotných kazatelů? (Mat. 24:12; 2. Tim. 3:1–5) Odpověď na tuto otázku je důležitá, protože se týká každého pravého křesťana.

 3. Co Ježíš věděl a jak si tím mohl být tak jistý?

³ Zamysli se nad Ježíšovým proroctvím ještě jednou. Ze slov, že dobrá zpráva se „bude kázat“, je patrná naprostá jistota. Ježíš zkrátka věděl, že v posledních dnech tu bude mít ochotné zastánce. Tuto neochvějnou jistotu získal díky tomu, že ji v době své předlidské existence viděl u svého Otce. (Jan 12:45; 14:9) Jak Jehova dával najevo, že v ochotu svých ctitelů důvěřuje?

 4. K čemu Jehova Izraelity povzbudil a jak na to zareagovali?

⁴ Vzpomeň si, co se stalo, když dal Jehova Mojžíšovi pokyn, aby postavil svatostánek, který se měl pro izraelský národ stát střediskem uctívání. Jehova prostřednictvím Mojžíše všechny povzbudil, aby tuto stavbu podpořili. Mojžíš Izraelitům řekl, ať „každý ochotného srdce“ přinese příspěvek Jehovovi. Jak to dopadlo? Lidé „stále . . . přinášeli ráno co ráno dobrovolný obětní dar“. Bylo toho tolik, že jim nakonec muselo být „zabráněno, aby to přinášeli“. (2. Mojž. 35:5; 36:3, 6) Izraelité prokázali, že jim Jehova důvěřoval oprávněně.

5., 6. Čím si byli Jehova a Ježíš jistí, jak to vyplývá ze Žalmu 110:1–3?

⁵ Očekával Jehova, že stejně ochotní budou jeho ctitelé i v posledních dnech? Ano. Víc než tisíc let předtím než se Ježíš narodil na zemi, Jehova inspiroval Davida, aby popsal dobu, kdy Mesiáš začne vládnout. (Přečti Žalm 110:1–3.) Ježíš, nově ustanovený král, měl mít své nepřátele, kteří se mu budou stavět na odpor. Zároveň však měl mít armádu zastánců. Jehova ukázal, že budou králi sloužit, aniž by bylo potřeba je nutit. Řekl, že i mladí lidé se ochotně nabídnou a že jich bude tolik jako krůpějí rosy, které se třpytí při východu slunce.a

⁶ Ježíš věděl, že proroctví zapsané v Žalmu 110 se vztahuje na něj. (Mat. 22:42–45) Měl tedy pádný důvod důvěřovat tomu, že bude mít své věrné zastánce, kteří se ochotně nabídnou a dobrou zprávu budou oznamovat po celé zemi. Co ukazují historická fakta? Skutečně se králi podařilo během těchto posledních dnů shromáždit armádu ochotných kazatelů?

 7. Jak Ježíš po svém dosazení na trůn začal své následovníky připravovat na úkol, který byl před nimi?

⁷ Krátce potom co se Ježíš stal králem, začal své následovníky připravovat na ohromný úkol, který byl před nimi. Jak jsme si ukázali ve 2. kapitole, od roku 1914 do začátku roku 1919 zkoumal a přečišťoval Boží lid. (Mal. 3:1–4) Později v tom roce pověřil věrného otroka tím, aby jeho následovníkům poskytoval vedení. (Mat. 24:45) Od té doby začal věrný otrok rozdělovat duchovní pokrm v podobě sjezdových proslovů a tištěných publikací. Těmito způsoby opakovaně zdůrazňoval, že každý křesťan má povinnost kázat.

8.–10. Jaké výzvy ke kazatelské službě zaznívaly na sjezdech? Uveď příklady. (Viz také rámeček „Sjezdy, které podněcovaly ke kázání“.)

⁸ Sjezdové proslovy. Ve dnech 1. až 8. září 1919 se badatelé Bible shromáždili na sjezdu, který se konal ve městě Cedar Point v Ohiu. Byl to první velký sjezd po válce a oni napjatě očekávali, jaké pokyny dostanou. Druhý den sjezdu přednesl bratr Rutherford proslov, ve kterém jasně řekl: „Posláním křesťana na zemi . . . je hlásat poselství o Pánově království.“

⁹ Vyvrcholením sjezdu byl proslov, který bratr Rutherford přednesl třetí den. Měl námět „Projev ke spolupracovníkům“ a později byl ve Strážné věži otištěn pod názvem „Zvěstovat Království“. Bratr Rutherford řekl: „V okamžicích upřímného zamyšlení se křesťan přirozeně sám sebe ptá: Proč jsem na zemi? A odpověď musí nutně znít: Pán mě milostivě učinil svým vyslancem, abych nesl světu božské poselství smíření, a mou výsadou a povinností je to poselství ohlašovat.“

¹⁰ V tomto historickém proslovu bratr Rutherford oznámil, že začne vycházet nový časopis s názvem Zlatý věk (nyní Probuďte se!), jehož účelem bude poukazovat na Království jako na jedinou naději lidstva. Potom se zeptal, kdo z přítomných se na rozšiřování Zlatého věku chce podílet. Ve zprávě o tomto sjezdu bylo uvedeno: „Reakce byla ohromující. Šest tisíc lidí vstalo jako jeden muž.“b Bylo zřejmé, že král má skutečně ochotné zastánce, kteří jsou připraveni ohlašovat jeho království.

11., 12. Jak Strážná věž v roce 1920 ukázala, kdy se má vykonávat práce, kterou Ježíš předpověděl?

¹¹ Tištěné publikace. Na stránkách Strážné věže bylo stále častěji zdůrazňováno, jak důležitá je práce, kterou Ježíš předpověděl, tedy kázání dobré zprávy o Království. Uveďme si několik příkladů z počátku 20. let.

¹² Jaké poselství se má v souladu s Matoušem 24:14 ohlašovat? A kdy se má tato práce vykonávat? Strážná věž z 1. července 1920 v článku nazvaném „Evangelium o Království“ vysvětlila, o jaké poselství se jedná. Bylo tam uvedeno: „Toto dobré poselství se týká konce starého pořádku věcí a zřízení Mesiášova království.“ Článek zároveň ukázal, kdy se má dobrá zpráva ohlašovat: „Toto poselství musí být oznamováno mezi obdobím velké světové války [první světové války] a časem ‚velkého soužení‘.“ V článku proto bylo napsáno: „Nyní je čas . . . toto dobré poselství ohlašovat v rámci křesťanstva široko daleko.“

13. Jak Strážná věž v roce 1921 povzbuzovala pomazané křesťany k tomu, aby sloužili ochotně?

¹³ Bude potřeba Boží služebníky ke kázání nutit? Ne. Článek „Měj odvahu“, který vyšel ve Strážné věži z 15. března 1921, vysvětloval, jak je důležité, aby pomazaní křesťané sloužili ochotně. Každý z nich se měl sám sebe zeptat: „Není snad mou největší výsadou a zároveň povinností se na této práci podílet?“ V článku bylo také uvedeno: „Jsme si jisti, že když to tak budete vnímat, budete jako Jeremjáš, v jehož srdci bylo Pánovo slovo ‚jako hořící oheň uzavřený v [jeho] kostech‘, takže zkrátka nemohl přestat mluvit.“ (Jer. 20:9) V tomto laskavém povzbuzení se zračila důvěra, kterou Jehova a Ježíš ve věrné zastánce Království mají.

14., 15. Jakým způsobem měli podle Strážné věže z roku 1922 pomazaní křesťané kázat druhým?

¹⁴ Jak by praví křesťané měli poselství o Království lidem předávat? Ve Strážné věži z 15. srpna 1922 byl uveřejněn krátký, ale působivý článek nazvaný „Služba je nezbytná“, ve kterém bylo pomazaným křesťanům připomenuto, že je důležité „aktivně přinášet tištěné poselství lidem a mluvit s nimi u jejich dveří a tak vydávat svědectví o tom, že nebeské království je blízko“.

¹⁵ Ukázali jsme si tedy, že od roku 1919 Kristus prostřednictvím věrného a rozvážného otroka opakovaně zdůrazňoval, že ohlašovat poselství o Království je výsadou a povinností každého křesťana tady na zemi. Jak na toto povzbuzení badatelé Bible reagovali?

16. Jaký postoj měli někteří volení starší k tomu, že by všichni křesťané měli kázat?

¹⁶ Představě, že by každý pomazaný křesťan měl kázat, se ve 20. a 30. letech někteří bránili. Strážná věž z 1. listopadu 1927 psala o tom, k čemu tehdy docházelo: „V církvi [ve sboru] jsou dnes někteří, kteří zastávají odpovědný úřad staršího . . . a kteří odmítají povzbuzovat své bratry ke službě a zároveň se na ní sami odmítají podílet. . . . Vysmívají se doporučení chodit dveře ode dveří a přinášet lidem poselství o Bohu, jeho králi a království.“ V článku bylo otevřeně napsáno: „Přišel čas, aby si věrní takové lidi označili a vyhýbali se jim a aby jim řekli, že takovým mužům už úřad staršího svěřován nebude.“c

17., 18. Jak na pokyny z ústředí reagovala většina členů sboru a co v uplynulých sto letech udělaly miliony lidí?

¹⁷ Většina členů sboru však na pokyny z ústředí reagovala s nadšením. To, že mohou oznamovat poselství o Království, považovali za čest. Ve Strážné věži z 15. března 1926 bylo uvedeno: „Ti věrní se dají k dispozici . . ., aby toto poselství lidem ohlašovali.“ Věrní křesťané naplnili prorocká slova zaznamenaná v Žalmu 110:3 a dali najevo, že mesiášského krále ochotně podporují.

¹⁸ K tomu, že budou ohlašovat poselství o Království, se v uplynulých sto letech ochotně nabídly miliony lidí. V následujících kapitolách si rozebereme, jakým způsobem kážou – tedy jaké metody a nástroje používají – a jaké výsledky to přináší. Nejprve se ale zamysleme nad tím, z jakého důvodu miliony lidí dobrovolně kážou, přestože žijí v sobeckém světě. A bude dobré, když se zároveň sami sebe zeptáme: Proč vlastně kážu dobrou zprávu já?

19. Proč se řídíme Ježíšovou vybídkou, abychom hledali nejprve Království?

¹⁹ Ježíš své následovníky vybídl: „Neustále . . . hledejte nejprve království.“ (Mat. 6:33) Proč se těmito slovy řídíme? V zásadě je to proto, že si uvědomujeme, jak je Království důležité – že úzce souvisí s naplněním Božího záměru. Jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, svatý duch o tomto království postupně odhaluje úžasné pravdy. Když tyto drahocenné pravdy působí na naše srdce, podněcuje nás to, abychom hledali nejprve Království.

20. Co vyplývá z Ježíšova podobenství o schovaném pokladu?

²⁰ Ježíš věděl, jak na zmíněnou vybídku budou jeho následovníci reagovat. Zamysleme se nad jeho podobenstvím o schovaném pokladu. (Přečti Matouše 13:44.) Muž v podobenství najde při práci na poli skrytý poklad a okamžitě si uvědomí jeho hodnotu. Co udělá? Ježíš řekl: „Z radosti, kterou má, jde a prodá, co má, a koupí to pole.“ Co se z toho můžeme naučit? Když poznáme pravdu o Království a uvědomíme si, jak je cenná, rádi obětujeme, cokoli je zapotřebí, abychom mohli zájmy Království dávat na první místo v životě.d

21., 22. Jak dávají věrní Boží služebníci najevo, že hledají nejprve Království? Uveď příklad.

²¹ To, že hledají nejprve Království, dávají věrní Boží služebníci najevo nejen slovy, ale také skutky. Kazatelské činnosti věnují svůj život, své schopnosti i své prostředky. Mnozí přinesli velké oběti, aby mohli vstoupit do celodobé služby. Tito ochotní kazatelé sami na sobě zažívají, že těm, kdo dávají Království na první místo, Jehova žehná. Uveďme si konkrétní příklad.

²² Avery a Lovenia Bristowovi spolu od konce 20. let sloužili jako kolportéři (průkopníci) na jihu Spojených států. Později Lovenia vzpomínala: „S Averym jsme v průkopnické službě strávili mnoho krásných let. Často se nám stávalo, že jsme vůbec nevěděli, kde vezmeme peníze na benzin nebo na jídlo. Ale Jehova se o nás vždycky nějak postaral. S průkopnickou službou jsme nikdy nemuseli přestat. To, co jsme opravdu potřebovali, jsme pokaždé dostali.“ Lovenia například vzpomínala na dobu, kdy sloužili ve městě Pensacola na Floridě a neměli dost peněz ani jídla. Jednou se vrátili k přívěsu, kde bydleli, a našli tam dvě velké tašky s potravinami a lístek, na kterém stálo: „S láskou od skupiny v Pensacole.“e Po desítkách let strávených v celodobé službě Lovenia řekla: „Jehova nás nikdy neopustí. Nikdy nezradí důvěru, kterou jsme v něj vložili.“

23. Jak vnímáš to, že jsi poznal pravdy o Království, a k čemu tě to podněcuje?

²³ Naše okolnosti se liší, a tak toho ve službě nemůžeme dělat všichni stejně. Každý z nás má ale vzácnou příležitost dobrou zprávu oznamovat celou duší. (Kol. 3:23) Protože si vážíme drahocenných pravd o Království, které jsme poznali, ochotně, a dokonce s nadšením přinášíme jakékoli oběti, abychom se mohli službě věnovat v co největší míře. Platí to i o tobě?

24. Co je jedním z největších úspěchů, jakých Boží království dosáhlo?

²⁴ Už sto let Ježíš naplňuje prorocká slova zaznamenaná v Matoušovi 24:14. A přitom není potřeba, aby své následovníky k čemukoli nutil. Praví křesťané, kteří vyšli z tohoto sobeckého světa, se pro kazatelskou činnost dávají k dispozici ochotně. Celosvětové oznamování dobré zprávy je součástí znamení Ježíšovy přítomnosti s královskou mocí. Zároveň je to jeden z největších úspěchů, jakých Boží království v těchto posledních dnech dosáhlo.