Stojí na prahu větší činnosti

„NEPANOVAL tam duch soutěživosti. Každý chtěl, aby i ostatní byli úspěšní,“ říkali Richard a Lusia, když vyprávěli o svých spolužácích ze 105. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. „Vzájemně se od sebe všichni velmi lišíme, ale každý student je pro nás vzácný.“ Jejich spolužák Lowell to potvrdil a dodal: „Naše odlišnosti nás k sobě navzájem přitahovaly.“

Ve třídě, která graduovala 12. září 1998, byli opravdu nejrůznější studenti. Někteří z nich byli průkopníky v místech, kde je velmi málo zvěstovatelů Království, jiní věrně sloužili poblíž domova. Další, například Mats a Rose-Marie, museli před nástupem do školy mnoho hodin velmi usilovně pracovat na tom, aby se zlepšili v angličtině. Mnozí ze studentů uvažovali o misionářské službě už od dětství. Jedni manželé se do Gileadu hlásili dvanáctkrát, a tak byli velmi šťastni, když dostali pozvání do 105. třídy.

Dvacet týdnů intenzívního školení uběhlo všem až příliš rychle. Než se studenti nadáli, odevzdávali své poslední písemné cvičení, přednášeli svůj poslední ústní referát, a byl tu den graduace.

Předsedajícím programu byl Albert Schroeder, člen vedoucího sboru svědků Jehovových, a ten žákům této třídy připomněl, „že stojí na prahu větší činnosti v oblasti biblického vzdělávání“ a že následují více než 7 000 předchozích absolventů Gileadu. Zmínil se o tom, že studenti měli v létě mimořádnou příležitost setkat se s dlouhodobými misionáři, kteří navštívili světové ústředí v době mezinárodních sjezdů.

Bratr Schroeder potom uvedl Maxe Larsona z provozního výboru betelu. Bratr Larson ve svém proslovu rozvinul námět „Vzdělání, které vede k věčnému životu“. Citoval Přísloví 1:5, kde je napsáno: „Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení, a člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení.“ Zdatný misionář potřebuje obratnost. Zruční muži stávali před králi. (Přísloví 22:29) Po pětiměsíčním poučování jsou studenti dobře vybaveni, aby mohli reprezentovat nejvýznamnější Krále — Jehovu Boha a Ježíše Krista.

Dále promluvil David Olson ze služebního oddělení a jeho proslov měl námět „Pomáhejte rozradostnit Jehovovo srdce“. Bratr Olson položil otázku: „Co mohou nedokonalí lidé dělat, aby rozradostnili Boží srdce?“ Jak zněla odpověď? Mohou sloužit Jehovovi věrně, oddaně a s radostí. Jehova chce, aby mu jeho ctitelé sloužili rádi. Jestliže činíme Boží vůli s radostí, potěšíme Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11) Bratr Olson přečetl dopis od jedné manželské dvojice misionářů, kteří absolvovali Gilead ve 104. třídě. Líbí se jim jejich nové působiště? „Máme asi 140 zvěstovatelů,“ psali o sboru, ve kterém slouží, „a průměrně se shromáždění účastní 250 až 300 návštěvníků. To nejlepší je však kazatelská služba. Oba máme čtyři studia a někteří zájemci již chodí na shromáždění.“

Lyman Swingle z vedoucího sboru promluvil na námět „Na chvíli se zastavte a spočítejte své požehnání“. Školení v Gileadu přineslo mnoho požehnání. Pomohlo studentům, aby si prohloubili znalosti, získali větší ocenění pro Jehovovu organizaci a pěstovali si důležité vlastnosti, jako je například pokora. „Přijít sem a trávit čas tím, že věnujete pozornost vyučování, to je zážitek, který vede k pokoře,“ řekl bratr Swingle a dodal: „Odcházíte odtud mnohem lépe vybaveni na to, abyste oslavovali Jehovu.“

„Máte takovou velkou radost — Tak proč si dělat starosti?“, to byl název proslovu Daniela Sydlika, který je také členem vedoucího sboru. Vybízel studenty, aby pokud vzniknou problémy, hledali rady v Písmu. Na několika vybraných verších ze 6. kapitoly Matoušova evangelia bratr Sydlik znázornil, jak se to dá dělat. Nedostatek víry může způsobit, že jsme znepokojeni starostmi o světské věci, například o jídlo a oblečení. Jehova však ví, co potřebujeme. (Matouš 6:25, 30) Jsme-li znepokojeni starostmi, jen zvětšíme nepříjemnosti, které přináší každý den. (Matouš 6:34) Naproti tomu určité plánování je nutné. (Srovnej Lukáše 14:28.) „Ježíš nám nezakazuje, abychom rozumně mysleli na budoucnost, ale zakazuje nám nerozumně si kvůli tomu dělat starosti,“ vysvětloval bratr Sydlik. „Jedním z nejlepších léků proti úzkosti je činnost. Jestliže propadáme úzkosti, je dobré, když začneme mluvit o pravdě.“

Rady, které na rozloučenou dali instruktoři

Následovaly proslovy tří členů učitelského sboru školy Gilead. První promluvil Karl Adams, který si vybral námět „Čím oplatíte Jehovovi?“. Jeho proslov byl založen na 116. žalmu, který Ježíš možná zpíval večer před svou smrtí. (Matouš 26:30, Reference Bible, poznámka pod čarou) Co asi Ježíšovi procházelo myslí, když zpíval slova: „Čím oplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně.“? (Žalm 116:12) Možná přemýšlel o dokonalém těle, které mu Jehova připravil. (Hebrejcům 10:5) Příští den měl toto tělo předložit jako oběť a tak dokázat hloubku své lásky. Za uplynulých pět měsíců studenti 105. třídy okusili Jehovovu dobrotu. Nyní by měli dát najevo svou lásku k Bohu usilovnou prací ve svých misionářských působištích.

Mark Noumair, druhý instruktor školy Gilead, studentům radil: „Dále dělejte to, co je správné.“ Potom, co byl Josef prodán do otroctví v Egyptě, třináct let snášel nespravedlivé zacházení. Připustil, aby mu špatné jednání jiných lidí zabránilo sloužit Bohu? Nepřipustil, ale dále dělal to, co bylo správné. Později, v Božím ustanoveném čase, byl od svých strastí osvobozen. Jeho postavení se náhle změnilo, a z vězení se dostal do paláce. (1. Mojžíšova, kapitoly 37–50) Instruktor položil svým studentům otázky: „Odejdete ze svého misionářského působiště, nebude-li odpovídat vašim představám? Podlehnete zoufalství? Nebo vytrváte jako Josef?“

Živou diskusi se žáky této třídy na téma „Zvěstujte Krále a Království“ potom řídil tajemník školy Wallace Liverance. Někteří studenti vyprávěli své zážitky z kazatelské služby dům od domu, obchod od obchodu nebo na ulicích. Jiní říkali, jak chodili vydávat svědectví lidem, kteří mluví jiným jazykem. Ještě další vykládali, jak kázali lidem různého náboženského zaměření. Všichni absolventi se velmi těšili, že se v misionářském poli budou plně podílet na službě.

Šťastní dlouhodobí misionáři

Následující část programu, kterou vedl Robert Wallen, měla název „Radostné výsledky, které přináší misionářská služba“ a skládala se z rozhovorů se čtyřmi bratry z ústředí, kteří měli nedávno povzbudivé setkání se zkušenými misionáři. Tito misionáři ochotně přiznávali, že pro ně nebylo snadné naučit se nový jazyk, přizpůsobit se jiné kultuře nebo odlišnému podnebí. Potom se museli vyrovnávat s bolestným steskem po domově. Občas se objevily zdravotní potíže. Misionáři si však přesto udrželi kladný postoj, a jejich vytrvalost přinesla požehnání. Někteří umožnili mnoha lidem poznat Jehovu. Další z nich přispěli k celkovému vzrůstu díla Království v příslušných zemích zase jiným způsobem.

Posledním řečníkem byl člen vedoucího sboru Carey Barber. Zopakoval hlavní body programu oblastního sjezdu „Bohulibý způsob života“. Pak se zeptal posluchačů: „Jak sjezdový program ovlivnil váš vztah k Jehovovi?“ Řečník porovnával požehnané výsledky bohulibého způsobu života s katastrofálním koncem lidí, kteří žijí způsobem tohoto světa. Zmínil se o Mojžíšově přestupku u Meriby a varoval: „I tehdy, když člověk věrně slouží mnoho let, Jehova nebere na lehkou váhu ani menší přestoupení jeho spravedlivých zákonů.“ (4. Mojžíšova 20:2–13) Kéž si všichni Boží služebníci, ať jsou kdekoli, stále pevně podrží své vzácné služební výsady.

Nastal čas, kdy studentům byly předány diplomy. Potom zástupce třídy přečetl dopis napsaný z vděčnosti za školení, které studenti dostali. Po závěrečné písni a upřímné modlitbě program graduace skončil. Pro 105. třídu to však byl teprve začátek, protože tito noví misionáři „stáli na prahu větší činnosti“.

[Rámeček na straně 23]

Statistika třídy

Počet zastoupených zemí: 9

Počet zemí, do nichž byli absolventi přiděleni: 17

Počet studentů: 48

Počet manželských párů: 24

Průměrný věk: 33

Průměrný počet let v pravdě: 16

Průměrný počet let v celodobé službě: 12

[Rámeček na straně 24]

Rozhodli se pro celodobou službu

Ben, absolvent 105. třídy, říká: „Když jsem byl mladší, neměl jsem v plánu průkopnickou službu.“ A dodává: „Myslel jsem, že průkopníky mohou být jen ti, kdo mají zvláštní schopnosti a ideální okolnosti. Ale naučil jsem se mít rád kazatelskou službu. Pak mi jednoho dne došlo, že být průkopníkem prostě znamená mít větší podíl na kazatelské službě. Tehdy jsem si uvědomil, že bych mohl být průkopníkem.“

„Celodobých služebníků jsme si u nás doma vždycky velice vážili,“ vypráví Lusia. Vzpomíná, jak pokaždé, když přišli na návštěvu misionáři, se jejich sborem přehnala vlna vzrušení. Říká: „Když jsem dospívala, předpokládalo se, že budu mít v plánu celodobou službu.“

Theodisovi zemřela matka, když mu bylo 15 let. Theodis říká: „Sbor se tehdy o mě opravdu staral, a tak jsem si kladl otázku: ‚Co mám dělat, abych projevil vděčnost?‘ “ To ho přimělo, aby vstoupil do celodobé služby a aby se připojil k misionářské práci.

[Obrázek na straně 25]

Absolventi 105. třídy biblické školy Strážné věže Gilead

Na seznamu jsou řady očíslovány odpředu dozadu a jména jsou v každé řadě uvedena zleva doprava.

(1) M. Sampson; I. Brown; G. Heggli; E. Abuyen; M. Desbois; P. Pourthié (2) G. Kassam; R. Lindberg; A. Dapuzzo; C. Taylor; K. LeFevre; S. Walker (3) L. Baker; M. Pellas; E. Woggon; C. Böhne; J. Asplund; J. Haile (4) T. Pourthié; J. Whittaker; L. Palmer; S. Norton; M. Gering; W. Haile (5) J. Walker; A. Böhne; C. Groenveld; M. Washington; D. Whittaker; J. Abuyen (6) W. Gering; K. Washington; M. Pellas; R. Desbois; T. Heggli; Å. Asplund (7) B. Woggon; R. LeFevre; L. Taylor; T. Brown; R. Groenveld; R. Palmer (8) P. Norton; T. Sampson; C. Baker; M. Lindberg; M. Kassam; M. Dapuzzo