Buďte činiteli slova, nejen posluchači
„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — MATOUŠ 7:21.
1. Co mají neustále dělat Ježíšovi následovníci?
STÁLE proste. Stále hledejte. Vytrvale se modlete, studujte a jednejte podle Ježíšových výroků zaznamenaných v Kázání na hoře. Ježíš svým následovníkům říká, že jsou solí země, se záchranným poselstvím okořeněným solí, u něhož nesmějí připustit, aby ztratilo sílu, chuť nebo záchrannou moc. Jsou světlem světa, zrcadlí světlo od Krista Ježíše a Jehovy Boha nejen tím, co říkají, ale i tím, co dělají. Jejich dobré skutky září stejně jako jejich osvětlující slova — a mluví snad ještě hlasitěji ve světě navyklém na farizejské pokrytectví náboženských i politických vůdců, kteří mnoho mluví a málo dělají. — Matouš 5:13–16.
2. Jakou výstrahu dává Jakub, ale jaký pohodlný postoj někteří mylně zaujímají?
2 Jakub nabádá: „Staňte se. . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ (Jakub 1:22) Mnozí se klamou naukou ‚jednou spasen, navždy spasen‘, jako by nyní mohli odejít na odpočinek a čekat na předpokládanou nebeskou odměnu. Je to falešná nauka a prázdná naděje. „Kdo vytrvá až do konce,“ řekl Ježíš, „bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) K získání věčného života se musíš ‚prokázat věrným až do smrti‘. — Zjevení 2:10; Hebrejcům 6:4–6; 10:26, 27.
3. Jaké poučení o souzení dále dává Ježíš v Kázání na hoře?
3 Jak Ježíš pokračoval ve svém Kázání na hoře, hromadily se další výroky, jimiž se musí křesťané řídit. Zde je výrok, který se zdá jednoduchý, ale odsuzuje jeden z nejobtížněji překonatelných sklonů: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a jakou mírou odměřujete, takovou budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo z oka,‘ když, pohleď, v tvém oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo z oka svého bratra.“ — Matouš 7:1–5.
4. Jaké další poučení uvádí Lukášova zpráva a k čemu vede jeho uplatnění?
4 V Lukášově zprávě o Kázání na hoře řekl Ježíš svým posluchačům, aby jiným nevytýkali chyby. Raději ať je ‚propouštějí‘, totiž odpouštějí nedostatky svého bližního. To povede druhé ke stejné reakci, jak říká Ježíš: „Zvykejte si dávat, a lidé vám budou dávat. Budou vám sypat do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou měrou totiž měříte vy, takovou budou na oplátku měřit vám.“ — Lukáš 6:37, 38.
5. Proč je o tolik snadnější vidět chyby na jiných než na sobě?
5 Během prvního století n. l. měli farizeové dík ústnímu podání obecný sklon soudit druhé přísně. Každý z Ježíšových posluchačů, který to měl ve zvyku, s tím měl přestat. Je mnohem snadnější vidět stéblo v oku jiných než trám ve svém vlastním — a je to mnohem konejšivější pro naše já! Jak řekl jeden muž: „Moc rád kritizuji druhé, protože si pak připadám ohromně dobrý!“ Zvyk kárat druhé v nás může vyvolat pocit ctnosti, která jako by vyvažovala naše vlastní chyby, jež chceme utajit. Ale když je třeba usměrnění, mělo by se udílet v duchu mírnosti. Ten, kdo usměrňuje, by si měl stále uvědomovat vlastní nedostatky. — Galaťanům 6:1.
Než začneš soudit, snaž se porozumět
6. Na jakém základu bychom měli soudit, když je to nutné, a jakou pomoc proti přílišné kritičnosti bychom měli hledat?
6 Ježíš nepřišel, aby svět soudil, ale aby jej zachránil. Všechny soudy, které vynášel, nebyly jeho, ale byly založeny na slovech, která mu dal Bůh. (Jan 12:47–50) Všechny soudy, které vynášíme my, by také měly být v souladu s Jehovovým Slovem. Musíme potlačit lidský sklon soudit druhé. Při tom bychom se měli vytrvale modlit o Jehovovu pomoc: „Neustále proste a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Matouš 7:7, 8) I samotný Ježíš řekl: „Sám od sebe nemohu dělat vůbec nic; právě jak slyším, tak soudím; a soud, který činím, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ — Jan 5:30.
7. Jaký návyk, který nám pomůže uplatňovat zlaté pravidlo, bychom měli pěstovat?
7 Neměli bychom si pěstovat návyk soudit lidi, ale snažit se jim porozumět tím, že se vžijeme do jejich situace. Není to snadné, ale je to nutné, jestliže se máme řídit zlatým pravidlem, které pak Ježíš vyhlásil: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte také činit jim; to je ve skutečnosti význam Zákona a Proroků.“ (Matouš 7:12) Ježíšovi následovníci tedy musí být vnímaví a rozlišovat duševní, citový a duchovní stav jiných. Musí postřehnout a pochopit potřeby druhých a mít osobní zájem jim pomáhat. (Filipanům 2:2–4) O mnoho let později napsal Pavel: „Vždyť celý Zákon je naplněn v jednom výroku, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe.‘ “ — Galaťanům 5:14.
8. O jakých dvou cestách mluví Ježíš a proč si jednu z nich vybírá většina lidí?
8 „Vcházejte těsnou branou,“ řekl Ježíš dále, „protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zničení, a mnoho je těch, kteří po ní vcházejí; ale těsná je brána a úzká je cesta vedoucí do života, a málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14) V těch dnech si mnozí vybírali cestu ke zničení a je to tak dodnes. Široká cesta lidem dovoluje, aby smýšleli, jak je jim libo, žili, jak je jim libo, aby si dělali, co chtějí. Žádná pravidla, žádné závazky, jen uvolněný životní styl, všechno je snadné. Žádné „Velmi se namáhejte vejít úzkými dveřmi“! Kam s tím na ně! — Lukáš 13:24.
9. Co znamená jít úzkou cestou a jakou výstrahu dal Ježíš těm, kteří po ní jdou?
9 Ale ty úzké dveře vedou na cestu k věčnému životu. Je to dráha, která vyžaduje sebeovládání. Může přinést ukázňování, které prověří tvé pohnutky a vyzkouší sílu tvé oddanosti. Když nastane pronásledování, cesta začne být svízelná a žádá vytrvalost. Ježíš varuje ty, kteří touto cestou jdou: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přijdou v ovčím rouchu, ale uvnitř to jsou draví vlci.“ (Matouš 7:15) Tento popis dokonale odpovídal farizeům. (Matouš 23:27, 28) „Posadili [se] na Mojžíšově místě“ a tvrdili, že mluví za Boha, zatímco se řídili lidským podáním. — Matouš 23:2.
Jak farizeové „zavírají království“
10. Jakým zvláštním způsobem se snažili znalci Písma a farizeové ‚zavřít království před lidmi‘?
10 Navíc se židovské kněžstvo snažilo bránit těm, kteří usilovali vejít úzkou branou. „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi; vy sami totiž nevstupujete a těm, kteří jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít.“ (Matouš 23:13) Postup fareizeů byl právě takový, jak Ježíš varoval: Chtěli ‚zavrhnout jméno [jeho učedníků] jako ničemné kvůli Synovi člověka‘. (Lukáš 6:22) Protože muž od narození slepý a Kristem uzdravený uvěřil, že Ježíš je Mesiáš, vyhnali ho ze synagogy. Jeho rodiče neodpovídali na otázky, protože se báli, že budou vyhnáni ze synagogy. Z téhož důvodu jiní, kteří věřili, že Ježíš je Mesiáš, váhali to veřejně přiznat. — Jan 9:22, 34; 12:42; 16:2.
11. Jaké ovoce, určující totožnost, přináší duchovenstvo křesťanstva?
11 „Poznáte je podle jejich ovoce,“ řekl Ježíš. „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce, ale každý zkažený strom nese bezcenné ovoce.“ (Matouš 7:16–20) Stejné pravidlo platí dnes. Mnozí duchovní křesťanstva říkají jedno a dělají druhé. Přestože tvrdí, že vyučují Bibli, hlásí se k takovým rouhavým naukám, jako je trojice a pekelný oheň. Jiní popírají výkupné, vyučují evoluci místo stvoření a káží populární psychologii, aby lechtali uši. Mnozí dnešní duchovní milují peníze stejně jako farizeové a obírají své ovečky o milióny dolarů. (Lukáš 16:14) Všichni křičí: „Pane, Pane“, ale Ježíš jim odpovídá: „Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne, činitelé bezzákonnosti.“ — Matouš 7:21–23.
12. Proč určitý počet těch, kteří chodívali po úzké cestě, přestali, a k čemu to vede?
12 Někteří sice kdysi chodili úzkou cestou, ale dnes toho nechali. Říkají, že milují Jehovu, ale neposlouchají jeho příkaz kázat. Říkají, že milují Ježíše, ale nepasou jeho ovce. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Jan 21:15–17; 1. Jana 5:3) Nepřejí si být pod jedním jhem s těmi, kteří chodí v Ježíšových šlépějích. Těsná cesta je jim příliš těsná. Unavilo je jednat dobře, a tak „vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu, neboť kdyby byli našeho druhu, zůstali by s námi“. (1. Jana 2:19) Vrátili se do tmy, a „jak veliká je tato tma!“ (Matouš 6:23) Nedbali na Janovu prosbu: „Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ — 1. Jana 3:18.
13, 14. Jaké znázornění uvedl Ježíš o uplatňování jeho slov v našem životě a proč bylo tak vhodné pro obyvatele Palestiny?
13 Ježíš uzavřel své Kázání na hoře dramatickým znázorněním: „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. A přišel liják a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezřítil, protože byl založen na skále.“ — Matouš 7:24, 25.
14 V Palestině dokážou silné deště nahnat vodu do vyschlých řečišť bystřin ničivými prudkými záplavami. Jestliže měl dům zůstat stát, musel mít základ na pevné skále. Lukášovo líčení ukazuje, že muž „kopal a šel do hloubky a položil základ na skálu“. (Lukáš 6:48) Byla to tvrdá práce, ale vyplatila se, když přišla bouře. Budování křesťanských vlastností na Ježíšových slovech tedy přináší odměnu, když se přižene záplava strastí.
15. Jak dopadnou ti, kteří se raději řídí ústním podáním lidí, než aby poslouchali Ježíšova slova?
15 Druhý dům byl postaven na písku: „Každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude přirovnán k pošetilému muži, který postavil svůj dům na písku. A přišel liják a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům a ten se zřítil, a jeho pád byl veliký.“ Tak to bude s těmi, kteří říkají: „Pane, Pane“, ale nečiní, co Ježíš říká. — Matouš 7:26, 27.
„Ne jako jejich znalci Písma“
16. Jaký účinek mělo Kázání na hoře na posluchače?
16 Jak zapůsobilo Kázání na hoře? „Když potom Ježíš domluvil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je učil jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Písma.“ (Matouš 7:28, 29) Byli do hloubi duše pohnuti tím, kdo mluvil s autoritou, jakou nikdy předtím nepocítili.
17. Co museli dělat znalci Písma, aby dodali váhy svému učení, a co tvrdili o zemřelých mudrcích, kteří byli citováni?
17 Žádný znalec Písma nikdy nemluvil z vlastní autority, jak ukazuje tato historická zpráva: „Znalci Písma si vypůjčovali vážnost pro své nauky z ústních podání a od svých otců: a žádné kázání kteréhokoli znalce Zákona nemělo autoritu ani hodnotu, jestliže ne[citoval] . . . Rabíni mají podání, nebo. . . Moudří muži říkají, nebo jiné tradiční zaříkávadlo podobné povahy. Hillel Veliký vyučoval pravdivě a podle toho, jaké bylo ústní podání ohledně jisté věci; ‚Ale přestože o té věci hovořil celý den,. . . nepřijali jeho učení, dokud nakonec neřekl: Tak jsem slyšel od Šemaji a Abtaliona [autoři starší než Hillel] .‘ “ (Komentář k Novému zákonu z talmudu a hebraik, angl., od Johna Lightfoota) Farizeové dokonce prohlašovali o dávno mrtvých mudrcích: „Rty spravedlivých, když někdo cituje nauku zákona v jejich jménu — jejich rty ji s nimi mumlají v hrobě.“ — Tóra— od svitku k symbolu ve formativním judaismu (angl.).
18. a) Jaký byl rozdíl mezi učením znalců Písma a Ježíšovým? b) V čem bylo Ježíšovo učení tak vynikající?
18 Znalci Písma uváděli jako autority mrtvé lidi, Ježíš mluvil s autoritou od živého Boha. (Jan 12:49, 50; 14:10) Rabíni čerpali ztuchlou vodu z uzavřených cisteren, Ježíš vyváděl prameny čerstvé vody, která hasila vnitřní žízeň. Modlil se a uvažoval celou noc, a když promluvil, dotkl se v lidech hlubin, které si nikdy předtím neuvědomili. Mluvil s mocí, kterou cítili, s autoritou, které se nakonec báli oponovat i znalci Písma, farizeové a saduceové. (Matouš 22:46; Marek 12:34; Lukáš 20:40) Tak nikdy nikdo jiný nemluvil! V závěru kázání zůstaly zástupy užaslé.
19. Jak se dnes některé vyučovací metody používané svědky Jehovovými podobají těm, které používal Ježíš v Kázání na hoře?
19 A co dnes? Svědkové Jehovovi sloužící dům od domu používají podobné metody. Majitel bytu ti řekne: „Má církev říká, že země má být spálena.“ Odpovíš: „Vaše vlastní Kralická bible říká v Kazateli 1:4: ‚Země na věky trvá.‘ “ Člověk je překvapen. „To jsem nevěděl, že to stojí v mé Bibli!“ Jiný řekne: „Vždycky jsem slýchal, že hříšníci budou hořet v pekelném ohni.“ „Ale vaše vlastní Bible říká v Římanům 6:23: ‚Mzda hříchu je smrt.‘ “ Nebo o trojici: „Náš kazatel říká, že Ježíš a jeho Otec jsou si rovni.“ „Ale u Jana 14:28 vaše Bible cituje Ježíšův výrok: ‚Můj Otec je větší než já.‘ “ Jiný člověk ti řekne: „Slyšel jsem, že Boží království je v nás.“ Odpovíš: „U Daniela 2:44 říká vaše Bible: ‚Za dnů těchto králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. . . Rozbije na kusy a stráví všechna tato království a bude stát navždy.‘ Jak by tohle mohlo být v nás?“
20. a) Jaký je rozdíl mezi způsobem vyučování svědků a duchovních křesťanstva? b) K čemu je nyní čas?
20 Ježíš mluvil s autoritou od Boha. Svědkové Jehovovi mluví s autoritou Božího slova. Duchovenstvo křesťanstva předkládá náboženské podání, jež je znečištěno naukami pocházejícími z Babylóna a Egypta. Když upřímní lidé slyší, jak je jejich víra vyvrácena Biblí, žasnou a volají: ‚To jsem nevěděl, že to stojí v mé Bibli!‘ Ale stojí to tam. Nyní je čas, aby všichni, kdo jsou si vědomi svých duchovních potřeb, věnovali pozornost Ježíšovým slovům v Kázání na hoře, a tak stavěli na tvrdém skalním základu.
Otázky k opakování
◻ Co bychom měli dělat spíše než soudit a proč?
◻ Proč si dnes tak mnozí vybírají širokou cestu?
◻ Proč byl Ježíšův způsob vyučování tak odlišný od způsobu farizeů?
◻ Jak zapůsobilo Kázání na hoře na posluchače?