Život a služba Ježíše

Další rady, které vedou k nápravě

JEŽÍŠ je dosud s učedníky v jednom domě v Kafarnaum. Mluví se nejen o tom, že se apoštolové přeli, kdo z nich je nejvyšší. Přichází řeč na událost, která se možná také stala, když se vraceli do Kafarnaum a Ježíš s nimi osobně nebyl. Apoštol Jan vypráví: „Viděli jsme nějakého muže, který vyháněl démony tím, že používal tvé jméno. A snažili jsme se mu zabránit, protože nás nedoprovázel.“

Jan zřejmě považuje apoštoly za výlučnou skupinu, která má oprávnění uzdravovat. Podle jeho názoru nemá být tomu muži dovoleno, aby působil takové zázraky, protože nepatří k jejich skupině.

Ježíš mu však radí: „Nepokoušejte se mu bránit, protože žádný, kdo učiní nějaký mocný skutek na základě mého jména, nebude rychle schopen mi spílat. Vždyť kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám totiž podá pohár vody k napití na základě toho, že patříte Kristu, vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu.“

Jestliže ten muž chtěl být na Ježíšově straně, nebylo nezbytně nutné, aby Ježíše tělesně následoval. Tehdy ještě nebyl založen křesťanský sbor, takže to, že nepatřil k jejich skupině, neznamenalo, že by patřil k nějakému samostatnému sboru. Ten muž měl opravdu víru v Ježíšovo jméno, a proto se mu dařilo vyhánět démony. Dělal něco, co si podle Ježíšových slov zasloužilo odměnu. Ježíš ukazuje, že za to nepřijde o svou odměnu.

Ale co kdyby ten muž klopýtl o to, co říkají nebo dělají apoštolové? To by byla vážná věc. Ježíš poznamenává: „Kdokoli přivede ke klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro takového by bylo lepší, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně svržen do moře.“

Ježíš říká, že by měli jeho následovníci odstranit ze svého života cokoli, co by jim bylo tak drahé jako ruka, noha nebo oko, kdyby je to přivádělo ke klopýtání. Je lépe být bez takové drahé věci a vstoupit do Božího království, než ji mít dále a být uvržen do gehenny (hořící smetiště blízko Jeruzaléma), jež symbolizuje věčné zničení.

Ježíš také varuje: „Dbejte na to, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých, neboť vám říkám, že jejich andělé v nebi stále hledí na obličej mého Otce, který je v nebi.“ Pak ukazuje, jakou cenu mají tito „maličcí“, když mluví o muži, který má sto ovcí, ale jednu ztratí. Ten muž opustí oněch 99, aby hledal tu ztracenou, říká Ježíš, a když ji najde, bude se z ní radovat víc než z těch 99. „Stejně tak,“ vyvozuje Ježíš, „není přáním mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“

Ježíš má zřejmě na mysli rozepři svých apoštolů, když nabádá: „Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.“ Jídlo, které nemá chuť, se stane chutnějším, když se osolí. A tak obrazná sůl působí, že je snadnější přijmout to, co člověk říká. Máme-li takovou sůl, přispěje to k zachovávání pokoje.

Jsme však nedokonalí, a proto může někdy dojít k vážným sporům. Ježíš také poskytuje vodítko, jak v takovém případě jednat. „Jestliže zhřeší tvůj bratr, jdi a poukaž otevřeně na jeho chybu mezi čtyřma očima. Jestliže tě vyslechne, získal jsi svého bratra.“ Jestliže nebude naslouchat, radí Ježíš: „Vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“

Podle Ježíšových slov lze teprve jako poslední krok předložit věc „sboru“, to znamená odpovědným dozorcům sboru, kteří mohou učinit závazné rozhodnutí. Jestliže se hříšník nebude řídit jejich rozhodnutím, pak má být podle Ježíšových slov „pro tebe právě jako člověk z národů a jako výběrčí daní“.

Při takovém rozhodování se musí dozorci přísně držet pokynů obsažených v Jehovově slovu. Jestliže tedy zjistí, že se někdo provinil a zaslouží si potrestání, bude jejich soud již ‚svázán v nebi‘. A jestliže něco ‚rozváží na zemi‘, to znamená, že zjistí něčí nevinu, bude to již „rozvázáno v nebi“. Ježíš říká, že kde se při takových právních záležitostech „shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich“. Matouš 18:6–20; Marek 9:38–50; Lukáš 9:49, 50.

◆ Proč nebylo nutné doprovázet Ježíše v jeho době?

◆ Jak vážné je přivést ke klopýtání maličkého a jak Ježíš znázorňil, že jsou důležití takoví maličcí?

◆ Co pravděpodobně vedlo k tomu, že Ježíš povzbudil apoštoly, aby měli mezi sebou sůl?

◆ Jaký význam má ‚svazování‘ a ‚rozvazování‘?