Výkupné — Nauka, která se křesťanstvu ztratila

VÝKUPNÉ — víra, že Ježíš zemřel výměnou za hříšné lidstvo — je základem pravého křesťanství. Ale teologové křesťanstva tuto nauku již dlouho kritizují a zesměšňují ji.

Proč? Neřekl sám Ježíš u Marka 10:45: „Syn člověka. . . nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“?

Někteří tvrdí, že Ježíš tato slova nikdy nepronesl, ale že byla sestavena pod vlivem apoštola Pavla až po Ježíšově smrti. Jiní prohlašují, že „výkupné“ je zde jen obrazné vyjádření nebo že tato nauka pochází z řecké mytologie. A tak výkupné ve skutečnosti zmizelo z církevních nauk.

Můžeš si však položit otázku, jak chápali Ježíšovu smrt první křesťané. Ve 2. Korinťanům 5:14, 15 nám Pavel říká: „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny. . . aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a byl vzbuzen.“ Jak výmluvně jednoduchá byla tato nauka — nepotřebovala naprosto žádné složité úpravy, jaké později podstoupila z rukou církevních teologů.

Je možné, že by tuto nauku vymyslel Pavel? To není možné, protože sám v 1. Korinťanům 15:3 vysvětluje: „Mezi prvními věcmi jsem vám. . . předal, co jsem i já přijal, že Kristus podle Písem zemřel za naše hříchy.“ Je jasné, že již dlouho předtím, než Pavel napsal své epištoly, chápali křesťané, že Ježíšova smrt je obětní, že to je skutečná cena zaplacená k vykoupení hříšného lidstva, že to je výkupné. Pavel kromě toho ukazuje, že Kristovu smrt chápali jako splnění „Písem“, totiž proroctví, například Žalmu 22 a Izajáše 53 v Hebrejských písmech neboli „Starém Zákoně“.

Nezodpovězené otázky

Rozhodneš-li se prozkoumat skutečnosti sám, zjistíš, že již zanedlouho po apoštolské době pronikly do křesťanství odpadlické nauky. (Skutky 20:29, 30; 2. Timoteovi 4:3, 4) Ale víra v Kristovu výkupní oběť trvala dále, jak ukazují spisy raných církevních otců. Když se však někteří pozdější teologové zahloubali do učení o výkupném, přišli s některými obtížnými otázkami, například: Komu mělo být zaplaceno výkupné? A proč muselo být zaplaceno?

Řehoř z Nyssy a jiní ve čtvrtém století našeho letopočtu podrobně vysvětlovali názor, že výkupné bylo zaplaceno satanu ďáblovi! Tvrdili, že satan ovládá člověka a že mu bylo zaplaceno výkupné, aby bylo lidstvo osvobozeno. Ale současník Řehoře z Nyssy, Řehoř z Nazianzu, viděl závažnou slabinu této teorie. Vyplývalo z ní, že Bůh byl ďáblovi zavázán, což je skutečně absurdní! Nicméně myšlenka, že výkupné bylo zaplaceno ďáblovi, se ujala a udržovala se po staletí.

Mohlo být výkupné zaplaceno samotnému Bohu? Řehoř z Nazianzu se domníval, že i v této představě vidí problémy. ‚Nebyli jsme v [Božím] područí,‘ proč by mu tedy mělo být zaplaceno výkupné? A ‚mohl by mít Otec potěšení ze smrti svého Syna‘, když vyžadoval výkupné? To jsou zdánlivě obtížné otázky, které zjevně uvedly v pochybnost samotné výkupné.

Smrt výkupného

Zkoumání této otázky tě pak možná zavede do začátku dvanáctého století. Anselm, arcibiskup z Canterbury, se pokoušel odpovědět na tyto otázky ve své knize Cur Deus Homo (Proč se Bůh stal člověkem). Kniha učila, že Kristova smrt sloužila jako prostředek, jímž mělo být učiněno zadost božské spravedlnosti, ačkoli ne v podobě výkupného. Anselm tvrdil, že odpustit hřích na základě výkupného, aniž je učiněno zadost spravedlnosti, by bylo totéž, jako ponechat hřích nenapravený. „Bůh však nemůže správně zanechat nic nenapraveného ve svém království,“ řekl Anselm. Jak tedy Bůh napraví věci?

Anselm tvrdil, že ‚hřích zneuctívá Boha‘, a řekl, že by nestačilo jen „obnovit to, co bylo odňato“ Adamovým hříchem. Došlo k urážce Boha, a proto by nepostačilo výkupné — ani oběť dokonalého člověka. „Vezmeme-li v úvahu urážku, k níž došlo,“ tvrdil tento duchovní, „musí být splaceno víc, než kolik bylo odňato“. (Kurzíva od nás.) Anselm tvrdil, že k tomu bylo zapotřebí smrti někoho, kdo „byl Bohem i člověkem“.

Bez ohledu na to, jakým dojmem působí Anselmovy nauky na tebe, rozhodně přesvědčily jeho současníky a působí svým vlivem až dodnes. Anselm totiž nejen podepřel nauku o trojici, ale zároveň také zasadil smrtelnou ránu výkupnému, alespoň v křesťanstvu. Oblíbeným rčením teologů se stalo „zadostiučinění“ a výraz „výkupné“ se postupně stával nesrozumitelným. Anselmovy teorie však byly téměř úplně založeny na zdánlivě přijatelné logice, nikoli na Bibli. A během doby začali učenci, například Tomáš Akvinský, postupně likvidovat Anselmovu teorii „zadostiučinění“ svou vlastní chytrou logikou. Množily se spekulace. Přibývalo teorií o výkupném a diskuse se stále více vzdalovala od Písma a zabředala hlouběji do lidského uvažování, filozofie a mysticismu.

Reformace a výkupné

Postupme však o něco blíže k naší době. Když v 16. století propukla bouře protestantské reformace, zrodila se radikální skupina nazvaná sociniáni.a Popřeli, že nám Ježíšova smrt nějakým způsobem „vysloužila spasení“, a označili takový názor za „nesprávný, mylný a velmi nebezpečný. . . odporující jak Písmu, tak i rozumu“. (The Racovian Catechisme — Rakówský katechismus) Protože Bůh odpouští ochotně, nebylo nutné učinit zadost spravedlnosti. Tvrdili, že Kristova smrt vykupuje v tom smyslu, že podněcuje lidi, aby napodobovali jeho dokonalý příklad.

Napadena těmito a jinými projevy kacířství rozpoutala katolická církev protiútok a svolala tridentský koncil (od roku 1545 do roku 1563 n. l.). Diskutovalo se o mnoha naukových otázkách, ale o vykoupení se koncil vyjádřil mlhavě a neurčitě. Mluvil o ‚zásluze Ježíše Krista‘ a použil výrazu „zadostiučinění“, ale důsledně se vyhýbal výrazu „výkupné“. Církev tedy ani zdaleka nezaujala vyhraněné biblické stanovisko. Dveře pro spekulaci zůstaly široce otevřené.

Proč náboženští vůdcové selhali

Po tridentském koncilu si teologové — katoličtí stejně jako protestantští — vytvořili bezpočet teorií o výkupném. (Viz rámeček na stránce 7.) Jednomyslnost ohledně významu Kristovy smrti však není v dohledu. Teologové se shodují jedině v tom, že opovrhují biblickým výrazem „výkupné“ a raději jej přehlížejí, snižují jeho význam nebo ho zamlouvají. Význam Kristovy smrti se vykládá odbornými frázemi, složitými kličkami chybné logiky a zvučnými, prázdnými výrazy, jako například „morální vliv“ a „symbolické fyzické zadostiučinění“. Duchovenstvo křesťanstva neposiluje víru v Kristovu smrt, ale naopak jedná tak, že se z mučednického kůlu stává kámen úrazu, protože mu lidé nerozumějí.

Co je však hlavní příčinou tohoto nezměrného selhání? Katolický teolog Boniface A. Willems je přičítá skutečnosti, že teologové jsou „vychováváni v bedlivě střežené izolaci“ — příliš vzdáleni od skutečných potřeb lidu.b Nepřikláníš se k tomuto tvrzení? Jeremjáš 8:9 však jde ještě dále a poukazuje na skutečnou příčinu problému: „Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají šmoudrost?“

Připusťme, že nauka o výkupném může vyvolávat některé obtížné otázky. (2. Petra 3:16) Teologové však nepátrali po odpovědích v Písmu, ale užívali místo toho lidské moudrosti a logiky. (1. Korinťanům 1:19, 20; 2:13) Dovolili si zavrhnout jakékoli části Bible, když neodpovídaly jejich představám — nebo teoriím. (2. Timoteovi 3:16) Prosazovali nebiblická učení, například nauku o trojici. (Jan 14:28) A jejich největší chybou je, že považují záchranu člověka za nejdůležitější, a přehlížejí závažnější sporné otázky týkající se Božího jména a Království. — Matouš 6:9, 10.

Zastánce výkupného

Nyní prosím postup ve svém zkoumání do druhé poloviny minulého století. Od hlavního teologického proudu se oddělil jeden bohabojný muž jménem Charles Taze Russell a začal vydávat tento časopis — Strážnou věž. „Od počátku,“ vzpomínal Russell, „se mimořádně zastává výkupného.“

Strážná věž slouží v tomto směru až dodnes. Již déle než sto let předkládá logické biblické důvody k víře ve výkupné a poskytuje rozumné biblické odpovědi na vyzývavé námitky kritiků. Proto tě nyní zveme, abys dále sledoval, co říká Bible o smrti Ježíše Krista a o jejím významu.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

UKÁZKY TEORIÍ O VYKOUPENÍ

◻ TEORIE ZALOŽENÁ NA BOŽÍM PANOVÁNÍ NEBOLI VLÁDĚ: Holandský teolog Hugo Grotius ji vytvořil v 17. století, aby vyvrátil teorie sociniánů. Grotius považoval Kristovu smrt za „určitý druh právní transakce, při níž má Bůh úlohu panovníka neboli vládce, a člověk je v úloze obžalovaného“. — Hastingsova Encyclopædia of Religion and Ethics (Encyklopedie náboženství a etiky)

◻ TEORIE ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉHO SMÍŘENÍ: Tu navrhl v roce 1946 protestantský teolog Clarence H. Hewitt. Domníval se, že Kristovým dílem nebylo splatit nějakou zákonem předepsanou pokutu, ale že ‚nás osvobodil z nadvlády zákona hříchu a smrti a že vyvolal pokání a zbožný zármutek a tím nás přivedl do takového stavu před Bohem, v němž je možné získat odpuštění‘.

◻ VYKOUPENÍ KŘESŤANSKÝM SPOLEČENSTVÍM: Římskokatolický teolog Boniface A. Willems (1970) tvrdí, že se „vykoupení“ rovná „odvrácení se od našeho egoismu a otevření srdcí jeden druhému“. Dodává: „Křesťanské pojetí náhradního utrpení za někoho jiného tkví v tom, že si člověk uvědomuje svou sounáležitost s lidským rodem, který je poničený hříchem. . . Církev je tedy společenství těch, kteří jsou ochotní věnovat svůj život zvláštní službě v zájmu druhých.“

◻ TEORIE ODPYKÁNÍ VINY ZA JINÉ: Navrhl ji v roce 1978 katolický teolog Raymund Schwager. Zavrhl myšlenku, že by Bůh vyžadoval „oko za oko“. Kristovu oběť považuje za určitý druh katarze (očisty), která lidské společnosti umožňuje dát volný průchod vrozeným násilným sklonům a tak se jich zbavit.

◻ SOCIÁLNĚ–POLITICKÉ VYKOUPENÍ: V roce 1985 napsal baptistický teolog Thorwald Lorenzen: „Bůh nehledá jen náboženské odpuštění pro hříšníka, ale také politické osvobození chudých a utlačovaných. . . Ježíšova smrt tedy zjevuje Boha, který má zájem o ozdravění lidského života ve všech směrech.“

[Obrázek na straně 5]

Protestantští a katoličtí teologové vytvořili celou řadu teorií o vykoupení a výkupném, ale co učí Bible?