Život a služba Ježíše
Znamení posledních dnů
JE úterní odpoledne. Ježíš sedí na Olivové hoře a dívá se dolů na chrám, a tehdy k němu soukromě přicházejí Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Mají starost, co se stane s chrámem, protože Ježíš právě předpověděl, že v něm „nezůstane kámen na kameni“.
Když přistupují k Ježíšovi, mají však zřejmě na mysli ještě něco jiného. Před několika týdny mluvil o své „přítomnosti“, o době, kdy „se má zjevit Syn člověka“. A při jedné dřívější příležitosti jim řekl o „závěru systému věcí“. Apoštolové jsou proto velmi zvědaví.
„Pověz nám,“ říkají, „kdy to [co povede ke zkáze Jeruzaléma a jeho chrámu] bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Jejich otázka se ve skutečnosti týká tří věcí. Zaprvé se chtějí dovědět o konci Jeruzaléma a jeho chrámu, pak o Ježíšově přítomnosti v královské moci, a potom o konci celého systému věcí.
Ježíš rozsáhle odpovídá na všechny tři části otázky. Předkládá znamení, z něhož bude patrné, kdy skončí židovský systém věcí, ale poskytuje ještě další poučení. Dává také znamení, které upozorní jeho budoucí učedníky, že žijí v době jeho přítomnosti a že se blíží konec celého systému věcí.
Léta plynou a jeho apoštolové začínají pozorovat splňování Ježíšova proroctví. Ano, v jejich době se začínají dít právě ty věci, které předpověděl. A tak křesťané, kteří žijí o 37 let později, v roce 70 n. l., nejsou zničením židovského systému věcí a jeho chrámu zaskočeni.
V roce 70 n. l. však nenastává Ježíšova přítomnost ani závěr systému věcí. K jeho přítomnosti v královské moci dojde daleko později. Ale kdy? Poznáme to z úvahy o Ježíšově proroctví.
Ježíš předpovídá, že budou „války a zprávy o válkách“. „Povstane národ proti národu“ a bude nedostatek potravin, budou zemětřesení a mory. Jeho učedníci budou nenáviděni a zabíjeni. Povstanou falešní proroci a mnohé svedou. Vzroste bezzákonnost a ochladne láska většího počtu lidí. V téže době bude kázáno dobré poselství po celé obydlené zemi jako svědectví všem národům.
Ježíšovo proroctví se sice v omezené míře splnilo před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l., ale jeho větší splňování probíhá během jeho druhé přítomnosti a skonávání systému věcí. Sledujeme-li pozorně světové události od roku 1914, ukazuje se, že k velkému splňování Ježíšova významného proroctví dochází právě od toho roku.
Ke znamení, které dává Ježíš, dále patří „ohavnost působící zpustošení“, která se má objevit. V roce 66 n. l. se objevila ohavnost v podobě ‚utábořených‘ římských ‚vojsk‘, která obklíčila Jeruzalém a podkopala chrámovou zeď. „Ohavnost“ stála tam, kde neměla.
V hlavním splňování tohoto znamení je ohavností Společnost národů a po ní následující Spojené národy. Křesťanstvo se dívá na tuto světovou mírovou organizaci jako na náhradu za Boží království. To je skutečně odporné. V pravý čas se proto politické moci sdružené ve Spojených národech obrátí proti křesťanstvu (protiobraznému Jeruzalému) a zpustoší je.
Ježíš tedy předpověděl: „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude.“ Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. bylo skutečně velkým soužením, protože bylo tehdy údajně pobito přes milión lidí. Nebylo to však větší soužení, než jakým byla potopa světa za doby Noemovy. K hlavnímu splnění této části Ježíšova proroctví má tedy teprve dojít. Matouš 24:22; 12:40, 49; Marek 13:3–20; Lukáš 21:7–24; 19:43, 44; 17:20–30; 2. Timoteovi 3:1–5.
◆ Co vyvolává otázku apoštolů, ale co zřejmě ještě mají na mysli?
◆ Která část Ježíšova proroctví se splnila v roce 70 n. l., ale co se tehdy nestalo?
◆ Kdy se Ježíšovo proroctví splnilo poprvé, ale kdy dochází k jeho hlavnímu splňování?
◆ Co je ohavnost v prvním splnění a co to je ve splnění konečném?
◆ Proč nedošlo při zničení Jeruzaléma ke konečnému splnění proroctví o velkém soužení?