Život a služba Ježíše
Otázka dědictví
LID zřejmě ví, že Ježíš obědvá ve farizeově domě. Proto se tisíce lidí shromažďují před domem a čekají, až Ježíš vyjde. Na rozdíl od farizeů, kteří Ježíšovi odporují a snaží se ho přistihnout při nějakém nesprávném výroku, naslouchá mu lid dychtivě a s oceněním.
Ježíš se nejprve obrací ke svým učedníkům a říká: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví.“ Předtím během jídla ukázal, že byl celý náboženský systém farizeů plný pokrytectví. Ale i když snad pokrytectví farizeů mohlo být skryté za zdánlivou zbožností, nakonec bude odhaleno. „Není však nic pečlivě skryté,“ říká Ježíš, „co nebude zjeveno, a tajné, co se nestane známým.“
Ježíš dále opakuje povzbuzení, které dal předtím dvanácti, když je vyslal na kazatelskou cestu do Galileje. Říká: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, a potom nemohou udělat nic víc.“ Bůh nezapomíná ani na jediného vrabce, a proto Ježíš ujišťuje své následovníky, že Bůh nezapomene ani na ně. Říká: „Když vás. . . přivedou před veřejná shromáždění a vládní úředníky a autority. . ., svatý duch vás právě v tu hodinu naučí, co máte říci.“
Jeden muž ze zástupu začíná mluvit. Prosí: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ Mojžíšův zákon dává pokyn, že má prvorozený syn dostat dvě části dědictví, a proto by neměl být žádný důvod ke sporu. Tento muž však chce zřejmě více, než činí jeho zákonný podíl na dědictví.
Ježíš právem odmítá se do věci vměšovat. Ptá se: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom dává velice důležité napomenutí zástupu: „Mějte oči otevřené a střežte se před každým druhem chtivosti, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní.“ Ano, ať má člověk jakkoli mnoho, přece zemře a všechno tu zanechá. Ježíš to chce zdůraznit a také ukázat, jak pošetilé je nevytvářet si dobrou pověst u Boha, a proto užívá podobenství. Vysvětluje:
„Země jednoho bohatého člověka dobře nesla. Uvažoval tedy v sobě a říkal: ‚Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ Proto řekl: ‚Udělám to tak: Strhnu své sýpky a postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci a řeknu své duši: „Duše, nastřádala sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.“‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc tě požádají o tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nahromadil?‘“
Ježíš dochází k závěru: „Tak se vede muži, který si střádá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ Jeho učedníky sice snad nic nesvádělo k tomu, aby si hromadili bohatství, ale snadno by se jim mohlo stát, že by je každodenní životní starosti odváděly od služby Jehovovi celou duší. Proto Ježíš při této příležitosti opakuje znamenitou radu, kterou dal již asi o půldruhého roku dříve v Kázání na hoře. Obrací se k učedníkům a říká:
„Proto vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit. . . Dobře si všimněte, že havrani ani nesejí semeno, ani nesklízejí a nemají stodolu ani sýpku, a přece je Bůh krmí. . . Dobře si všimněte, jak rostou lilie, ani se nelopotí, ani nepředou, ale říkám vám: Ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. . .
Přestaňte tedy usilovat o to, co byste jedli a co byste pili, a přestaňte být v úzkostlivém napětí, neboť to všechno jsou věci, o které dychtivě usilují světské národy, ale váš Otec ví, že je potřebujete. Nicméně hledejte stále jeho království a tyto věci vám budou přidány.“
Vyplatí se přesně dbát Ježíšových slov, především v dobách hospodářských těžkostí. Kdo má příliš velké starosti o své hmotné potřeby a začíná polevovat v duchovní činnosti, projevuje tím ve skutečnosti nedostatek víry, že je Bůh schopen postarat se o své služebníky. Lukáš 12:1–31; 5. Mojžíšova 21:17.
◆ Proč se snad ten muž ptá na dědictví a jaké napomenutí dává Ježíš?
◆ Jakého podobenství užívá Ježíš a co jím chtěl znázornit?
◆ Jakou radu opakuje Ježíš a proč je při této příležitosti vhodná?