„Střežte se před jakoukoli chtivostí“

„I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (LUKÁŠ 12:15)

1, 2. (a) Jaké postoje a cíle pozorujete u lidí v dnešním světě? (b) Jak by nás takové postoje mohly ovlivnit?

PENÍZE, majetek, prestiž, dobře placené zaměstnání, rodina — právě podle těchto věcí většina lidí posuzuje úspěch nebo se na ně alespoň dívá jako na určitou záruku zajištěné budoucnosti. Je zřejmé, že jak v zemích bohatých, tak i chudých se mnozí lidé zaměřují především na majetek a kariéru. Jejich zájem o duchovní věci — pokud vůbec ještě nějaký mají — se naopak rychle vytrácí.

² Je to přesně tak, jak bylo předpovězeno v Bibli. Ta říká: „V posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, . . . budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kdo mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní.“ (2. Timoteovi 3:1–5) Praví křesťané se s podobnými lidmi setkávají dennodenně, a proto jsou vystaveni neustálému tlaku, aby se takovému smýšlení a životnímu stylu přizpůsobili. Co nám pomůže odolat světským vlivům a nenechat se okolním světem ‚vtlačit do jeho formy‘? (Římanům 12:2, The New Testament in Modern English od J. B. Phillipse)

 3. O které Ježíšově radě budeme nyní uvažovat?

³ Nesmírně cenné poučení nám v tomto směru poskytl Ježíš Kristus, ‚Hlavní zprostředkovatel a Zdokonalovatel naší víry‘. (Hebrejcům 12:2) Při jedné příležitosti vysvětloval zástupu lidí určité duchovní myšlenky a tehdy ho jakýsi muž přerušil žádostí: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ V odpovědi dal Ježíš tomu muži i všem, kdo naslouchali, důležitou radu. Důrazně je totiž varoval před chtivostí a toto varování podtrhl působivým podobenstvím. Bude moudré, když se nad Ježíšovými slovy, která při této příležitosti pronesl, důkladně zamyslíme a budeme uvažovat o tom, jaký užitek nám přinesou, když je osobně uplatníme. (Lukáš 12:13–21)

Nemístná žádost

 4. Proč bylo nemístné to, jak Ježíše přerušil onen muž?

⁴ Než Ježíše onen muž přerušil, mluvil Ježíš ke svým učedníkům a k dalším lidem o tom, že se mají vystříhat pokrytectví, že se nemají stydět vyznat své spojení se Synem člověka a že se mají spoléhat na pomoc svatého ducha. (Lukáš 12:1–12) To byly důležité myšlenky, které si učedníci měli vzít k srdci. Uprostřed takových hlubokých úvah však Ježíšovi skočil do řeči zmíněný muž a žádal ho, aby rozsoudil jakousi rodinnou rozepři ohledně majetku. Z této události si můžeme vzít důležité poučení.

 5. Co vyšlo z mužovy žádosti najevo o něm samotném?

⁵ Kdysi bylo řečeno, že „charakter člověka se obvykle pozná podle toho, na co začne myslet, když naslouchá nějakému náboženskému kázání“. Zatímco Ježíš mluvil o závažných duchovních věcech, ten muž pravděpodobně přemýšlel o tom, jak získat určitou finanční výhodu. Zda jeho roztrpčení kvůli dědictví bylo oprávněné, nebo ne, se z biblické zprávy nedozvídáme. Možná se snažil využít Ježíšovu autoritu a jeho pověst moudrého soudce. (Izajáš 11:3, 4; Matouš 22:16) Z jeho otázky je však každopádně vidět, že ve svém nitru měl zásadní problém — nevážil si totiž duchovních věcí. Není to snad dobrý důvod i pro nás, abychom se prozkoumali? Například na křesťanských shromážděních by se nám mohlo snadno stát, že by naše mysl někde těkala nebo že bychom přemýšleli o tom, co budeme dělat později. Místo toho bychom však myšlenkám, které na shromáždění zaznívají, měli věnovat pozornost a měli bychom uvažovat o tom, jak je osobně uplatníme, abychom prohloubili svůj vztah k našemu nebeskému Otci, Jehovovi Bohu, i k našim spolukřesťanům. (Žalm 22:22; Marek 4:24)

 6. Proč Ježíš onomu muži nevyhověl?

⁶ Ať už toho muže motivovalo k jeho žádosti cokoliv, Ježíš mu nevyhověl. Namísto toho mu řekl: „Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem nebo rozhodčím?“ (Lukáš 12:14) Svými slovy poukázal na skutečnost, kterou jeho posluchači moc dobře znali, totiž že podle mojžíšského Zákona měli o takových záležitostech rozhodovat právě soudci, kteří k tomu byli v každém městě ustanoveni. (5. Mojžíšova 16:18–20; 21:15–17; Rut 4:1, 2) Ježíš se však věnoval daleko důležitějším činnostem, k nimž patřilo vydávání svědectví o pravdách týkajících se Království a vyučování lidí tomu, jak mají konat Boží vůli. (Jan 18:37) My chceme Ježíšův příklad napodobovat, a proto se nechceme nechat pohltit světskými záležitostmi, ale svůj čas a energii naopak věnujeme kázání dobré zprávy a ‚činění učedníků z lidí všech národů‘. (Matouš 24:14; 28:19)

Střežme se před chtivostí

 7. Jakou myšlenku, v níž se zračí pronikavé porozumění, Ježíš pronesl?

⁷ Ježíš byl schopen rozeznat nejniternější pohnutky lidského srdce, a proto si uvědomoval, že za žádostí toho muže se skrývá něco daleko závažnějšího než jen prosba o pomoc v jisté osobní záležitosti. Proto namísto toho, aby takovou žádost jednoduše odmítl, poukázal na jádro celého problému, když řekl: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15)

 8. Co je chtivost a k čemu může vést?

⁸ Chtivost je něco víc než jen touha mít peníze nebo nějaké věci, které je možné vhodně použít. Je to nezřízená touha po bohatství nebo majetku či po věcech, které patří někomu jinému. Může se projevovat jako neukojitelná, sobecká žádost po věcech — snad takových, které patří někomu jinému — pramenící jen z touhy je prostě vlastnit, bez ohledu na to, zda je člověk potřebuje, nebo na to, jaký vliv to bude mít na druhé. Chtivý člověk o předmětu své touhy neustále přemýšlí a tato touha ovládá i jeho jednání, a to do té míry, že se pro něj daná věc stává v podstatě bohem. Připomeňme si, že apoštol Pavel staví chamtivého člověka naroveň modláři, který nemá žádný podíl v Božím Království. (Efezanům 5:5; Kolosanům 3:5)

 9. Jakými způsoby se může chtivost projevovat? Uveďte některé příklady.

⁹ Je zajímavé, že Ježíš varoval před „jakoukoli chtivostí“. Chtivost může mít mnoho podob. Některé z nich jsou uvedeny v posledním z Deseti přikázání. Tam se říká: „Nebudeš toužit po domu svého bližního. Nebudeš toužit po manželce svého bližního ani po jeho otrokovi ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu ani po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (2. Mojžíšova 20:17) Bible je plná příkladů lidí, kteří se kvůli té či oné formě chtivosti dopustili vážného hříchu. Prvním tvorem, který chtivě začal toužit po něčem, co patřilo někomu jinému, byl Satan. Ten chtěl mít slávu, čest a autoritu, které náleží jedině Jehovovi. (Zjevení 4:11) Eva chtivě toužila po právu sama si určovat měřítka chování. Byla v tomto ohledu oklamána a tím začal pád lidského pokolení do hříchu a smrti. (1. Mojžíšova 3:4–7) Démoni byli dříve anděly, kteří začali být nespokojeni se ‚svým původním postavením, ale opustili své vlastní správné bydliště‘ kvůli něčemu, nač neměli nárok. (Juda 6; 1. Mojžíšova 6:2) Přemýšlejme také o Balámovi, Achanovi, Gechazim a Jidášovi. Místo aby byli spokojeni se svým životním údělem, nezřízená touha po majetku je dovedla k tomu, že zneužili své postavení. Výsledkem však byla jejich vlastní zkáza.

10. V jakém smyslu bychom měli mít v souladu s Ježíšovou vybídkou ‚oči stále otevřené‘?

¹⁰ Bylo tedy opravdu vhodné, že Ježíš své varování před chtivostí uvedl slovy: „Mějte oči stále otevřené.“ Proč? Protože chtivost a chamtivost lidé snadno poznají na druhých, ale jen vzácně někdo uzná, že on sám je takový. Přesto apoštol Pavel poukazuje na to, že „láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. (1. Timoteovi 6:9, 10) Učedník Jakub vysvětluje, že „když se [nesprávná] touha stane plodnou, porodí hřích“. (Jakub 1:15) V souladu s Ježíšovou vybídkou bychom tedy měli ‚mít oči stále otevřené‘ ne proto, abychom zkoumali, zda tomuto popisu odpovídají druzí, ale abychom prozkoumali sami sebe a zjistili, na co se zaměřujeme v srdci, a tak ‚se střežili před jakoukoli chtivostí‘.

Život v hojnosti

11, 12. (a) Jaké dal Ježíš varování před chtivostí? (b) Proč bychom měli v souladu s Ježíšovým varováním jednat?

¹¹ Existuje však ještě další důvod, proč se musíme před chtivostí střežit. Všimněme si, co Ježíš řekl dále: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) V naší materialistické době, kdy lidé považují blahobyt a prosperitu za ekvivalent štěstí a úspěchu, stojí tato slova rozhodně za úvahu. Svým výrokem Ježíš poukázal na to, že opravdu smysluplný a uspokojující život nevyplývá z věcí, které člověk vlastní, ani na nich nezávisí — bez ohledu na to, kolik jich člověk má.

¹² Někdo s tím však možná nebude souhlasit. Snad se domnívá, že díky majetku je život pohodlnější a radostnější, a tudíž i hodnotnější. Proto věnuje značné množství svého času vydělávání peněz, aby si mohl koupit věci a zařízení, které chce mít. Podle jeho názoru to vede ke spokojenému životu. V takovém smýšlení se však zrcadlí nepochopení Ježíšovy rady.

13. Jaký je vyrovnaný názor na život a na majetek?

¹³ Ježíš nemluvil o tom, zda je dobře nebo špatně, když má někdo hojnost, ale o tom, že život člověka nevyplývá „z věcí, které vlastní“, tedy z věcí, které už má. V tomto směru všichni víme, že k životu toho opravdu nepotřebujeme příliš mnoho. Potřebujeme nějaké to jídlo, něco na sebe a místo, kde bychom se mohli vyspat. Bohatí lidé mají těchto věcí hojnost, kdežto chudí musí těžce zápasit i o to nejnutnější. Jakýkoli rozdíl mezi lidmi se však stírá tehdy, když jejich život dospěje ke konci — všechno přichází vniveč. (Kazatel 9:5, 6) Má-li tedy život mít smysl a hodnotu, neměl by a ani nemůže být postaven jen na věcech, které člověk může získat nebo které vlastní. Tato myšlenka vystoupí do popředí ještě jasněji, když prozkoumáme, o jakém životě Ježíš mluvil.

14. Co se můžeme naučit z toho, jaký výraz je v biblické zprávě použit pro slovo „život“?

¹⁴ Když evangelista Lukáš zapsal Ježíšův výrok, že „život [člověka] nevyplývá z věcí, které vlastní“, použil pro slovo „život“ výraz (řecky zo·eʹ), který nepoukazuje na životní styl, ale na život jako takový, na život v jeho holé podstatě.a Ježíš vlastně říkal, že bez ohledu na to, zda jsme bohatí nebo chudí, zda žijeme v přepychu nebo si horko těžko vyděláváme na chleba, nemůžeme zcela ovlivnit ani délku svého života, a dokonce ani to, zda se zítra ráno probudíme. Ve svém Kázání na hoře řekl: „Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ (Matouš 6:27) Bible jasně ukazuje, že ‚zdrojem života‘ je sám Jehova a že jedině on může svým věrným ctitelům zajistit ‚skutečný život‘ neboli „věčný život“, který nikdy neskončí — ať už v nebi, nebo na zemi. (Žalm 36:9; 1. Timoteovi 6:12, 19)

15. Proč mnozí lidé vkládají důvěru v hmotné jmění?

¹⁵ Z Ježíšových slov je vidět, jak snadno se lidem může stát, že na život získají pokřivený nebo zkreslený názor. Ať jsme chudí či bohatí, všichni jsme nedokonalí a spějeme k témuž konci. Starověký Mojžíš poznamenal: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.“ (Žalm 90:10; Job 14:1, 2; 1. Petra 1:24) Proto lidé, kteří nemají dobrý vztah k Bohu, obvykle žijí podle hesla „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“, na které poukazoval už apoštol Pavel. (1. Korinťanům 15:32) Jiní na prchavost života a jeho pomíjivost reagují tak, že se snaží najít bezpečí a stabilitu v hmotném jmění. Snad se domnívají, že když budou mít mnoho hmotných, hmatatelných věcí, bude jejich život jistější. Velmi se tedy namáhají, aby nahromadili bohatství a majetek, a mylně takové věci pokládají za cestu ke štěstí a spokojenosti. (Žalm 49:6, 11, 12)

Zajištěná budoucnost

16. V čem nespočívá skutečná hodnota života?

¹⁶ Vyšší životní úroveň — tedy hojnost jídla, oblečení, pěkné bydlení a další vymoženosti — může sice přispívat k pohodlnějšímu životu nebo si díky ní člověk může dovolit lepší lékařskou péči, a tak žít o pár let déle. Je ale takový život opravdu smysluplnější a zajištěný? Skutečná hodnota života se nedá měřit podle toho, jak dlouho někdo žije, kolik toho vlastní nebo jak si života užil. Apoštol Pavel poukázal na nebezpečí, že by někdo mohl klást na takové věci příliš velký důraz. Timoteovi napsal: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení.“ (1. Timoteovi 6:17)

17, 18. (a) Jaké vynikající příklady lidí, kteří měli správný postoj k majetku, bychom měli napodobovat? (b) O kterém Ježíšově podobenství bude pojednávat následující článek?

¹⁷ Zakládat svou naději na bohatství je nerozumné, protože bohatství je ‚nejisté‘. Patriarcha Job byl opravdu dobře zaopatřený, ale když ho náhle postihlo neštěstí, jeho bohatství mu nebylo k ničemu; ze dne na den o všechno přišel. Tím, co ho během všech těch zkoušek a utrpení drželo nad vodou, byl jeho pevný vztah k Bohu. (Job 1:1, 3, 20–22) Abrahamovi jeho bohatství nezabránilo přijmout náročné pověření od Jehovy a za odměnu se stal „otcem zástupu národů“. (1. Mojžíšova 12:1, 4; 17:4–6) Příklad těchto i dalších mužů bychom se měli snažit napodobovat. Ať jsme mladí nebo letití, musíme se každý prozkoumat, abychom viděli, co je pro nás v životě skutečně důležité a na čem zakládáme svou naději. (Efezanům 5:10; Filipanům 1:10)

¹⁸ Těch pár slov, která Ježíš pronesl o chtivosti a o správném náhledu na život, je vskutku velmi významných a poučných. Ježíš však měl na mysli ještě něco dalšího, a proto pokračoval jedním působivým znázorněním, totiž podobenstvím o nerozumném bohatém muži. Jak se toto podobenství týká nás a co se z něho můžeme naučit? Odpovědi najdeme v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Co se můžeme naučit z toho, že Ježíš nevyhověl žádosti jednoho muže ze zástupu?

• Proč se musíme střežit před chtivostí a jak to můžeme dělat?

• Proč život nevyplývá z věcí, které člověk vlastní?

• Díky čemu je život člověka hodnotný a opravdu zajištěný?

[Obrázek na straně 23]

Proč Ježíš odmítl žádost jednoho muže?

[Obrázek na straně 23]

Chtivost může vést ke katastrofálním následkům

[Obrázky na straně 25]

Jak dal Abraham najevo, že má správný postoj k majetku?