Život a služba Ježíše

Hostem u význačného farizea

JEŽÍŠ je hostem v domě jistého význačného farizea, kde právě uzdravil nějakého muže, který trpěl vodnatelností. Nyní Ježíš pozoruje, jak si ostatní hosté vybírají na hostině význačná místa, a všem jim proto dává poučení o pokoře.

„Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nelehej si na nejvýznamnější místo. Snad současně pozval někoho význačnějšího, než jsi ty, a ten, který pozval tebe a jeho, přijde a řekne ti: ‚To místo ať má tento člověk.‘ A pak s hanbou odejdeš, abys zaujal nejnižší místo.“

Proto Ježíš radí: „Když jsi pozván, jdi a spočiň na nejnižším místě, aby ti, až přijde muž, který tě pozval, řekl: ‚Příteli, postup výše.‘ Potom budeš mít čest před všemi ostatními hosty.“ Ježíš v závěru zdůraznil poučení: „Každý totiž, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“

Ježíš pak oslovuje farizea, který ho pozval, a popisuje, jak uspořádat hostinu, která bude před Bohem opravdu záslužná. „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele nebo své bratry nebo své příbuzné nebo bohaté sousedy. Někdy by tě snad také mohli pozvat na oplátku, a tím by ti bylo odplaceno. Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti odplatili.“

Uspořádat takové jídlo pro lidi, kteří nemají hmotné prostředky, přinese hostiteli štěstí. Ježíš to vysvětluje svému hostiteli: „Bude ti totiž odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Když Ježíš popisuje tuto záslužnou hostinu, připomíná to jednomu z přítomných hostů jiný druh slavnostního jídla. Tento host říká: „Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.“ Ale všichni si takové radostné vyhlídky neváží, jak to Ježíš ukazuje v dalším podobenství.

„Nějaký muž pořádal velkou večeři a pozval mnohé. A v hodinu večeře vyslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte, protože všechno je teď připraveno.‘ Ale všichni společně si začali vyprošovat omluvu. První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a potřebuji se jít na ně podívat. Prosím tě: Omluv mne.‘ A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět spřežení dobytka a jdu je vyzkoušet. Prosím tě: Omluv mne.‘ Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil, a proto nemohu přijít.‘“

Jaké ubohé výmluvy to jsou! Pole nebo dobytek jsou obvykle prohlédnuty, než se koupí, a proto není ve skutečnosti naléhavé dívat se na ně potom. Ani když někdo vstoupí do manželství, nemělo by mu to být na překážku, má-li přijmout takové důležité pozvání. Když tedy pán slyší takové výmluvy, rozhněvá se a přikazuje svému otrokovi:

„‚Vyjdi rychle na široké cesty a do městských uliček a přiveď sem chudé a zmrzačené a slepé a chromé.‘ Otrok časem řekl: ‚Pane, co jsi nařídil, bylo uděláno, a ještě je tu místo.‘ A pán otrokovi řekl: ‚Vyjdi na silnici a oplocená místa a přinuť je, aby vešli, aby se můj dům zaplnil. . . Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, neochutná z mé večeře.‘“

Jaká situace je popsána v tomto podobenství? „Pán“, který pořádá hostinu, znázorňuje Jehovu Boha; „otrok“, který vyřizuje pozvání, znázorňuje Ježíše Krista; a „velká večeře“ je příležitost stát se budoucím účastníkem nebeského království.

K prvním, kteří dostali pozvání, aby měli vyhlídku na království, patřili především židovští náboženští vůdcové Ježíšovy doby. Ti však pozvání odmítli. A tak zejména od letnic roku 33 n. l. bylo rozšiřováno druhé pozvání, a to opovrhovaným a nevýznamným ze židovského národa. Ale k vyplnění 144 000 míst v Božím nebeském království jich nereagovalo dost. O tři a půl roku později, v roce 36 n. l., bylo tedy rozhlášeno třetí a konečné pozvání, a to neobřezaným Nežidům, a shromažďování této skupiny trvalo až do 20. století. Lukáš 14:1–24.

◆ Jaké poučení o pokoře dává Ježíš?

◆ Jak může hostitel uspořádat slavnostní jídlo, které je před Bohem záslužné, a proč jej to obšťastní?

◆ Proč byly omluvy pozvaných hostů neopodstatněné?

◆ Co znázorňuje Ježíšovo podobenství o „velkolepé večeři“?