Boháč a Lazar

Ježíš dává svým učedníkům moudré rady k tomu, jak mají nakládat se svým majetkem. Ti ale nejsou jediní, kdo ho v tu chvíli poslouchá. Jsou u toho i farizeové a rozhodně by si měli vzít Ježíšova slova k srdci. Proč? Protože mají „rádi peníze“. Když slyší, co Ježíš říká, začínají „se mu pošklebovat“. (Lukáš 15:2; 16:13, 14)

Tím ale Ježíše nezastraší. Říká jim: „Snažíte se před lidmi vypadat bezúhonně, ale Bůh zná vaše srdce. Co má podle lidí vysokou hodnotu, je v Božích očích odporné.“ (Lukáš 16:15)

Farizeové mají v očích lidí už dlouhou dobu „vysokou hodnotu“, ale teď dochází k určité změně. Karta se obrací. Náboženští vůdci, kteří mají velký majetek, politickou moc a náboženský vliv, mají být sníženi. Naproti tomu obyčejní lidé, kteří se chtějí o Bohu dozvědět víc, mají být vyvýšeni. Ohledně významné změny, která se právě odehrává, Ježíš říká:

„Zákon a Proroci byli až do Jana. Od té doby se oznamuje dobrá zpráva o Božím království a lidé všeho druhu se do něho tlačí. Spíš zanikne nebe a země, než aby se nesplnila jediná čárka ze Zákona.“ (Lukáš 3:18; 16:16, 17) Jak je z Ježíšových slov vidět, že se věci mění?

Židovští náboženští vůdci hrdě prohlašují, že dodržují Mojžíšův zákon. Vzpomeňte si, že když Ježíš v Jeruzalémě vrátil zrak slepému muži, farizeové se vychloubali: „My jsme učedníci Mojžíše. Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh.“ (Jan 9:13, 28, 29) Jedním z důvodů, proč dal Bůh Izraelitům skrze Mojžíše zákon, bylo to, že měl pokorné lidi připravit na příchod Mesiáše, tedy Ježíše. Jan Křtitel označil Ježíše za Božího Beránka. (Jan 1:29–34) Od té doby, co Jan začal svoji službu, se pokorní Židé, kterých je nejvíc mezi chudými, dozvídají „o Božím království“. To, co slyší, je „dobrá zpráva“ pro všechny, kdo chtějí žít pod vládou tohoto království a těšit se z krásných věcí, které přinese.

Ježíš řekl, že ani čárka z Mojžíšova zákona nezůstane nesplněná. A Zákon opravdu plní svůj účel. Vždyť Židé díky němu můžou rozpoznat Mesiáše a uvědomit si, že potřebují jeho pomoc. Až splní svůj účel úplně, už nebude potřeba ho dodržovat. Dotkne se to například oblasti manželství. Zákon dovoluje, aby se člověk z určitých důvodů rozvedl. Ježíš teď ale vysvětluje, že „každý, kdo se rozvádí se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se cizoložství, a kdo si vezme za manželku rozvedenou ženu, dopouští se cizoložství“. (Lukáš 16:18) Taková vyjádření musí dogmatické farizee dohánět k zuřivosti.

Ježíš pak vypráví podobenství, které zdůrazňuje, jak veliká je změna, ke které dochází. Vystupují v něm dva muži, jejichž situace a postavení se dramaticky změní. Když budete o tomto podobenství uvažovat, mějte na mysli, že mezi posluchači jsou hrabiví farizeové, kteří mají v očích lidí „vysokou hodnotu“.

Ježíš vypráví: „Byl jeden bohatý člověk, který se oblékal do purpuru a jemného plátna a den co den si velkolepě užíval. Ale k jeho bráně pokládali žebráka, který se jmenoval Lazar. Byl samý vřed a toužil se nasytit tím, co spadlo z boháčova stolu. Dokonce přicházeli psi a olizovali mu vředy.“ (Lukáš 16:19–21)

Farizeové milují peníze, a tak je jasné, koho „bohatý člověk“ v podobenství představuje. I tito náboženští vůdci se rádi oblékají do drahého, luxusního oblečení. A kromě toho, že jsou po hmotné stránce dobře zajištění, působí dojmem, že jsou bohatí i duchovně, protože mají různé výsady a možnosti. To, že je Ježíš přirovnává k muži oblečenému do královského purpuru, dobře vystihuje jejich význačné postavení. A bílé plátno zase naznačuje, že se sami považují za bezúhonné. (Daniel 5:7)

Jak se tito bohatí, pyšní vůdci dívají na chudé, obyčejné lidi? Pohrdají jimi a považují je za am haʼarec neboli „lidi země“, kteří neznají Zákon a nezaslouží si, aby jim ho někdo vysvětloval. (Jan 7:49) To se podobá situaci žebráka Lazara, který touží aspoň po tom málu, co spadne z boháčova stolu. Lazar má ošklivou nemoc, je samý vřed, a to odpovídá skutečnosti, že náboženští vůdci se na obyčejné lidi dívají svrchu, jako by byli duchovně nemocní.

Tento smutný stav trvá už nějakou dobu. Ježíš ale ví, že přišel čas, aby se zásadně změnila situace těch, kteří jsou jako bohatý muž, i těch, kteří jsou jako Lazar.

Ježíš pak popisuje, k jaké dramatické změně dochází. Říká: „Za nějakou dobu žebrák zemřel a andělé ho odnesli k Abrahamovi. Pak zemřel i boháč a byl pohřben. A v hrobě, kde prožíval muka, zvedl oči a v dálce uviděl Abrahama a vedle něj Lazara.“ (Lukáš 16:22, 23)

Ježíšovi posluchači vědí, že Abraham je už dávno mrtvý a pohřbený. Písmo jasně říká, že nikdo, kdo se nachází v hrobě neboli šeolu, nemůže vidět nebo mluvit, a to ani Abraham. (Kazatel 9:5, 10) Jak tedy mají náboženští vůdci toto podobenství chápat? Co chce Ježíš v souvislosti s obyčejnými lidmi a chamtivými náboženskými vůdci naznačit?

Ježíš před chvílí o určité změně mluvil, když řekl, že „Zákon a Proroci byli až do Jana. Od té doby se oznamuje dobrá zpráva o Božím království.“ Je to tedy kázání Jana a Ježíše Krista, co způsobuje, že Lazar i bohatý muž umírají, neboli se mění jejich situace, a mají před Bohem nové postavení.

Konkrétně to znamená, že ti, kdo patří k chudé nižší třídě, dlouhou dobu duchovně strádali. Teď jim ale pomáhá zpráva o Království, kterou oznamoval nejdřív Jan Křtitel a pak Ježíš. Dřív si museli vystačit s tím málem, co padalo z duchovního stolu náboženských vůdců. Teď se sytí důležitými pravdami z Písma, především úžasnými myšlenkami, které předkládá Ježíš. Je to jako kdyby před Bohem měli konečně výsadní postavení.

Naproti tomu ti, kdo patří k bohaté a vlivné třídě náboženských vůdců, odmítají přijmout zprávu o Království, kterou kázal Jan a kterou teď široko daleko oznamuje Ježíš. (Matouš 3:1, 2; 4:17) Tato zpráva je rozčiluje, jakoby jim způsobuje muka, protože poukazuje na přicházející ohnivý soud od Boha. (Matouš 3:7–12) Bylo by pro ně úlevou, kdyby Ježíš a jeho učedníci v oznamování Božího poselství polevili. Tito vůdci jsou jako boháč v podobenství, který říká: „Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil koneček prstu ve vodě a svlažil mi jazyk, protože v tomto planoucím ohni hrozně trpím.“ (Lukáš 16:24)

To se ale nestane. Proč? Většina náboženských vůdců se nezmění. Odmítli naslouchat „Mojžíšovi a Prorokům“, jejichž spisy jim měly pomoct přijmout Ježíše jako Mesiáše a Bohem ustanoveného krále. (Lukáš 16:29, 31; Galaťanům 3:24) Navíc se nechtějí pokořit a nechat se přesvědčit kázáním prostých lidí, kteří Ježíše přijali a teď mají Boží přízeň. Každopádně Ježíšovi učedníci nemůžou dělat ústupky nebo ředit poselství, které kážou, jenom proto, aby náboženským vůdcům vyhověli neboli zmírnili jejich muka. Ježíš tuto skutečnost vyjadřuje tím, co „Otec Abraham“ říká bohatému muži:

„Synu, vzpomeň si, že během svého života jsi měl dostatek dobrého, ale Lazar naopak dostával špatné. On tu teď nachází útěchu, ale ty trpíš. A kromě toho všeho byla mezi námi a vámi vytvořena velká propast, takže ti, kdo chtějí přejít odtud k vám, nemůžou, ani nikdo nemůže přejít od vás k nám.“ (Lukáš 16:25, 26)

Tato radikální změna je rozhodně spravedlivá a namístě! Odpovídá tomu, jak se prohodilo postavení pyšných náboženských vůdců a pokorných lidí, kteří přijímají Ježíšovo jho a kteří konečně zažívají osvěžení a mají hojnost duchovního pokrmu. (Matouš 11:28–30) Tato změna bude ještě patrnější za několik měsíců, kdy smlouvu Zákona nahradí nová smlouva. (Jeremjáš 31:31–33; Kolosanům 2:14; Hebrejcům 8:7–13) Až Bůh o Letnicích roku 33 n. l. vylije svého svatého ducha, bude nad slunce jasné, že Boží přízeň nemají farizeové a jejich náboženští spojenci, ale Ježíšovi učedníci.