Jehovovo požehnání obohacuje
„Bude obtížné, aby boháč vešel do nebeského království.“ — Mat. 19:23.
1, 2. Jak protikladné mohou být různé druhy bohatství?
PŘEDSTAV si, že by ti někdo oznámil: „Stal ses bohatým.“ Mnozí by uvítali takové oznámení s nadšením, kdyby to znamenalo, že zbohatli, pokud jde o peníze, pozemky nebo nějaké luxusní věci. Uvažuj však o bohatství z tohoto stanoviska: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ — Přísl. 10:22.
2 Když Bůh jednal se starověkými patriarchy a s izraelským národem, žehnal jim za věrnost zdarem. (1. Mojž. 13:2; 5. Mojž. 28:11, 12; Job 42:10–12) Takové požehnání měl například král Šalomoun. Stal se nesmírně bohatým. Ze zkušenosti však poznal, že život, který se soustřeďuje jen kolem hmotných věcí, je „marnost a honba za větrem“. (Kaz. 2:4–11; 1. Král. 3:11–13; 9:14, 28; 10:10) Když tedy Šalomoun napsal, že „Jehovovo požehnání — to obohacuje“, nezdůrazňoval bohatství hmotné. Vyjadřoval pravdu, že tvůj život, máš-li Boží požehnání, je nesrovnatelně bohatší než život těch, kteří Bohu neslouží. Proč?
3. V jakých směrech jsi opravdu bohatý, máš-li Boží požehnání?
3 Jsi-li křesťan, můžeš se dnes těšit z Jehovova schválení a dostat od něj různá požehnání, například božskou moudrost. Můžeš být přijat do sboru křesťanů, který se podobá rodině a jehož členové jsou v podstatě šťastní, projevují důvěru a mají o tebe zájem. Boží zákony tě chrání před mnoha nemocemi a nebezpečími. A máš také důvod doufat v božskou ochranu během „velkého soužení“, které čeká tento zlý systém — a potom v život v pozemském ráji, který nikdy neskončí. Vidíš tedy, že s tak nádherným požehnáním a vyhlídkami můžeš opravdu říci: „Jsem bohatý!“ — Mat. 24:21, 22.
4. Jak bys mohl ohrozit své duchovní bohatství? (Zjevení 3:17, 18)
4 Jsi „bohatý“ Jehovovým požehnáním, ale tento stav může být ohrožen jiným bohatstvím — penězi nebo bohatstvím hmotným. Jen málokdo z nás (ať jsme finančně zabezpečeni nebo máme málo prostředků) by ochotně připustil: ‚Jsem opravdu v nebezpečí, že by mě mohla láska k penězům odvést na scestí.‘ Ale vzpomeň si na výstrahu: „Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Tim. 6:10) To bylo napsáno v době, kdy byli všichni schválení křesťané pomazáni Božím duchem na znamení, že se mohou stát nebeskými panovníky s Kristem. Mnozí pravděpodobně osobně poznali apoštoly a jiné, kteří chodili s Ježíšem. Jestliže peníze ‚odvedly‘ některé z těchto lidí, jak velké nebezpečí je to pro nás! — 2. Kor. 5:5; Řím. 8:17, 23.
BOHATÝ MUŽ A VELBLOUD
5. Jaký byl Ježíšův názor na bohatství?
5 Ježíš často zdůrazňoval, jak je bohatství nebezpečné. Je to nebezpečí, které hrozí každému, těm, kteří jsou bohatí, i těm, kteří bohatí nejsou. (Mat. 6:24–32; Luk. 6:24; 12:15–21) Chceš-li mít základ pro osobní zkoumání, uvažuj o tom, co Ježíš řekl při jedné příležitosti, jak je to popsáno u Matouše 19:16–24, u Marka 10:17–30 a Lukáše 18:18–30. Proč bychom se vlastně nyní nepozastavili a nepřečetli si jednu, nebo dokonce všechny tyto zprávy?
6, 7. a) K jaké rozmluvě došlo mezi Ježíšem a jedním mladým mužem? b) Jakou radu poskytl potom Ježíš?
6 Jeden mladý předák přišel k Ježíšovi a zeptal se: „Co mám udělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš mu poukázal na Zákon a tím dal najevo, že Jehova neopomněl ukázat, co je nutné. Muž odpověděl, že Boží přikázání zachovává „od mládí“. Jako by stál u dveří k životu, ale cítil, že mu ještě něco schází. Snad se domníval, že je nutné vykonat ještě nějaké další dobro, nějaký hrdinský čin, který by byl konečným krokem, dveřmi do věčného života. Ježíšova odpověď má široký dosah: „Prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; a staň se mým následovníkem.“ Co se stalo? „Když to uslyšel, hluboce se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý [neboli měl mnohá vlastnictví].“ A ten muž odešel. — Luk. 18:18, 21–23; Mar. 10:22.
7 Potom poznamenal Ježíš: „Jak obtížné to bude pro ty, kteří mají peníze, aby vešli do Božího království! Pro velblouda je vskutku snadnější, aby prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ (Luk. 18:24, 25) Platila tato rada pouze onomu bohatému předákovi? Nebo se týká i tebe, ať jsi bohatý nebo chudý? Uvidíme.
8. a) Jaký byl ten mladý židovský předák? b) Jakou chybu měl a proč by nás to mělo zajímat?
8 Snad lépe pochopíš situaci toho mladého předáka, představíš-li si nějaký dnešní protějšek — nějakého mladého křesťana s dobrým poznáním Bible, znamenitou morálkou, který vede čistý způsob života a pochází z bohaté rodiny. Snad bys dnes takovému člověku záviděl. Ale Ježíš viděl u tohoto židovského mladíka závažný nedostatek: Jeho bohatství nebo majetek byly pro něj v životě příliš důležité. Ježíš mu proto dal přiléhavou radu. Jistě chápeš, proč je tato biblická zpráva užitečná pro nás všechny, ať jsme bohatí nebo chudí. Peníze nebo majetek by se mohly stát příliš důležitými pro kohokoli z nás, ať již je máme, nebo jen po nich toužíme.
9. Jak víme, že Ježíš neodsuzoval bohatství samo o sobě?
9 Ježíš neřekl, že by nějaký člověk s hmotným bohatstvím nemohl sloužit Bohu. Činí tak mnozí. Ten židovský mladík to do jisté míry činil také. Pomysli na výběrčího daní Zachea, který „byl bohatý“. (Luk. 19:2–10) Někteří pomazaní křesťané v prvním století byli bohatí, a proto bylo pro ně zvlášť náročným úkolem, aby byli „štědří, připravení dělit se“. (1. Tim. 6:17, 18; Jak. 1:9, 10) A někteří křesťané jsou bohatí i dnes. Často štědře podporují dílo království, dávají své domovy k dispozici pro shromáždění a užívají svých automobilů v kazatelské službě. Proč se tedy Ježíš vyjádřil takovým způsobem o bohatém člověku a velbloudovi? Co se z toho můžeme naučit?
10. Co můžeme usuzovat z tehdejší Ježíšovy rady?
10 Jistě chápeš, že jedna věc je začít uctívat Boha, ale druhá věc je zůstat věrný až do konce. (Mat. 24:13; Fil. 3:12–14) To měl snad Ježíš na mysli, když řekl: „Snáze projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vejde do Božího království.“ (Mar. 10:25) Žádný velbloud se neprotlačí maličkým ouškem šicí jehly. Ježíš tedy zřejmě užil nadsázky, která neměla být chápána doslovně. Ukazuje však, jak je těžké, aby se bohatému člověku podařila nějaká věc. Jaká? Nejenom začít sloužit Bohu, ale ‚vejít do Božího království‘, opravdu získat věčný život. Bez ohledu na to, jaká je tvá finanční situace, může ti Ježíšova rada pomoci ve způsobu myšlení, v tvém duchovním pokroku a v tom, abys získal věčný život.
PROČ JE TO PRO BOHATÉ TAK OBTÍŽNÉ?
11. Jak působilo Ježíšovo kázání na chudé a jak na bohaté?
11 Kázáním Ježíše a apoštolů bylo „chudým. . . oznamováno dobré poselství“. (Mat. 11:5) S bohatými se nejednalo nijak odlišně. Ale zdá se, že bylo více chudých lidí, kteří poznali své duchovní potřeby a reagovali na poselství o naději. (Mat. 5:3, 6; 9:35, 36) Bohatí Židé byli spíše spokojení se stavem věcí. (Srovnej Lukáše 6:20, 24, 25.) Ale i tehdy byly výjimky a jsou výjimky i dnes. Někteří bohatí lidé přijímají biblické poselství a slouží Bohu. Výsledek pro ně může být nádherný. Bylo to tak s Pavlem, který se nedal zastavit svým postavením, jež měl v životě. (Fil. 3:4–8) Ježíš však řekl, že to bude pro bohaté lidi obtížnější.
„PODVODNÁ MOC BOHATSTVÍ“
12, 13. a) Co ukázal Ježíš o úzkostlivých starostech, když mluvil v podobenství? b) Proč mají bohatí lidé další překážky?
12 V podobenství o semenech, jež padají na půdu různého druhu, řekl Ježíš, že některá „padla mezi trní a trní vzešlo a udusilo je“. Vysvětlil to: „Ten, kdo je zaset mezi trní, to je ten, který slyší slovo, ale úzkostlivá starost tohoto systému věcí a podvodná moc bohatství dusí slovo, a on se stává neplodným.“ (Mat. 13:7, 22) Téměř všichni lidé prožívají nějaký druh „úzkostlivé starosti tohoto systému věcí“. Je snadné pochopit, proč je to u člověka, který je zbídačený, nezaměstnaný nebo nějak tělesně postižený. Člověk, který je finančně zabezpečený, nemá pravděpodobně tytéž úzkostlivé starosti, ale i ten si může dělat úzkostlivou starost kvůli důsledkům inflace, změnám v daňovém systému nebo nebezpečí, že bude okraden. A tak mají úzkostlivé starosti bohatí podobně jako chudí. — Mat. 6:19–21.
13 Ježíš ukázal, že některým bude také překážet „podvodná moc bohatství“. Má-li někdo úspěch ve finančním světě, může to zaujmout veškerou jeho pozornost. Milionář Aristoteles Onassis jednou prohlásil: „Jakmile člověk dosáhne určité úrovně, přestávají být peníze důležité. Zájem se soustřeďuje na úspěch. Rozumné by bylo, abych se nyní zastavil, ale nemohu. Musím směřovat stálo výš a výš prostě proto, že je to vzrušující.“ Podobně by i křesťan mohl dospět k názoru, že je vzrušující šplhat se po společenském žebříčku. Nebo by mohl být sveden, aby rozšiřoval své obchodní podnikání daleko nad úroveň, kterou by dříve v životě považoval za „dostatečnou“. Místo aby omezil svou práci (nebo šel do důchodu), aby se mohl stát kazatelem plným časem, ‚strhává své sýpky [nebo domy] a staví větší‘. (Viz Lukáše 12:15–21.) Mohlo by se to stát tobě? Domníváš se, že by v takové situaci člověk sloužil Bohu z Božího stanoviska celou duší? — Mat. 22:37.
14. Jak je možné znázornit, že by bohatství mohlo být pro křesťana překážkou? (Přísloví 28:20)
14 Ale i v jiných směrech by mohlo bohatství (nebo touha získat je) být pro křesťana překážkou, takže by nemohl ‚zdědit věčný život‘. Láska k bohatství by například mohla vést k tomu, že by začal uplatňovat některé světské metody, například nesprávné hlášení o zisku nebo užívání jiných nečestných, i když všeobecně rozšířených způsobů. Nebo pokud zaměstnává spolukřesťany, kteří jsou poctiví a pilní, mohlo by se stát, že by začal mít větší zájem o svůj osobní zisk než o jejich duchovní stav. Mohl by je například chtít připoutat k jejich práci tím, že by je podněcoval k luxusnějšímu životnímu stylu (snad dokonce i k tomu, aby si opatřovali nějaké luxusní věci na dluh). A protože je jejich zaměstnavatelem, mohl by se tento vztah promítnout i v jejich stycích ve sboru.
15. Jak možná cítili někteří křesťané v rané době škodlivé účinky bohatství? (Žalm 73:3–8, 12, 27, 28)
15 Někteří bohatí křesťané v prvním století byli možná mezi těmi, kteří se stali obětí „podvodné moci bohatství“. Jakub psal o ‚bídách, které přicházejí‘ na bohaté. Měli nákladné oděvy, zaměstnancům platili nízké mzdy, a tak si nahromadili zlato a stříbro a ztloustli ve svém přepychu. (Jak. 5:1–5) Dnes je tomu podobně. Bohatí lidé si často dopřávají hojnost jídla a pití a to může škodit jejich tělu. Mohou si také dovolit stále cestovat, a tak jsou oddělení od svého místního sboru. Tím není řečeno, že by pěkné oblečení, šperky, jídlo nebo cestování byly samy o sobě škodlivé. Ale „bohatým“, o nichž psal Jakub, nebyly tyto věci nic platné; jejich duchovní stav byl slabý a jejich postavení před Bohem bylo nevalné, a proto měli důvod ‚plakat, naříkat nad bídami, které na ně přicházely‘.
16. Proč dal Ježíš takovou jasnou radu o bohatství? Jakou otázku by sis měl klást?
16 Ježíš určitě věděl, jaké bolesti často prožívají bohatí lidé a jaké překážky mají v duchovním směru. Věděl také, že cenné věci mohou doslova shnít nebo se mohou stát bezcennými, což se nikdy nestane s křesťanským bohatstvím. (Přísl. 11:28; Mar. 10:29, 30) Proto Ježíš prokázal nám všem opravdovou službu svou výstrahou: „Jak obtížné to bude pro ty, kteří mají peníze, aby vešli do Božího království!“ (Luk. 18:24) Z jeho výstrahy můžeme mít užitek, i když máme velmi omezené hmotné prostředky. Jak to? Tím, že budeme potlačovat jakoukoli ctižádost, která by nás mohla vést k touze v dnešní době zbohatnout. Křesťané jsou přesvědčeni o tom, že Ježíš mluvil pravdu. Věříme a žijeme podle toho, co Ježíš řekl o svém Otci, o konci tohoto systému a o pěstování lásky. Ten, který vždy mluvil pravdu, také řekl: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do Božího království.“ (Mat. 19:24) Věříš tomu opravdu? Dokazuješ to svými skutky, svým životním stylem a svými postoji?
BUĎ NADÁLE BOHATÝ — ZPŮSOBEM, KTERÝ SE LÍBÍ BOHU
17. Jak vytvářejí mnozí křesťané předpoklady pro to, aby mohli být obohaceni Jehovou?
17 Na celém světě jsou patrné důkazy, že převážná většina Božích služebníků si bere k srdci rady podobné tomu, co je zapsáno u Matouše 19:16–24. Mnoho mladých křesťanů se rozhoduje, že po ukončení běžného školního vzdělání se budou věnovat kazatelské službě plným časem. Manželky, které by mohly vykonávat světskou práci, aby zvýšily příjem rodiny, věnují místo toho více času křesťanské činnosti a duchovně obohacují samy sebe i druhé. I někteří muži, kteří mají biblickou odpovědnost starat se v hmotném ohledu o své rodiny, nacházejí způsoby, jak zvětšit svůj podíl v kazatelské službě.
18, 19. Jaké kroky podnikají mnozí z těch, kteří hledají Jehovovo požehnání?
18 Jeden starší, kterému je asi 35 let, připouští: „Být kazatelem plným časem — to byla pouhá slova, která snadno vycházela z mých rtů“. Vydělával ročně více než 25 000 dolarů, měl kromě toho značné konto a měl k dispozici služební automobil. Pak byl v roce 1983 požádán, aby pronesl na sjezdu přednášku „Určit si správné cíle a dosahovat jich“. Říká o tom: „Dychtivě jsem pročítal danou látku, ale pocítil jsem nesmírné rozpaky a stud a svědomí mě začalo trápit.“ Ještě před začátkem sjezdu hovořil se svou manželkou o jejich situaci. Zakrátko přijal práci na částečný úvazek a připojil se k manželce v průkopnické službě. Průkopnickou službu vykonávají až dosud, mají radost a v mnoha ohledech se těší z duchovního požehnání.
19 Jiní se odstěhovali z míst, kde je mnoho finančních možností, na místa, kde mohou rozšířit svou duchovní činnost. Jedni kanadští manželé napsali o své průkopnické službě v Latinské Americe: „Ačkoli je zde mezi bratry velká chudoba, jsou nesmírně nadšení pro pravdu. Jsou snad chudí ve světském ohledu, ale duchovně jsou to milionáři. Máme zde 38 zvěstovatelů, z nichž je 10 pravidelných průkopníků. Musíme mít dvojí shromáždění, protože je mnoho účastníků — průměrně 110 až 140. O všechna tato shromáždění se musí starat dva starší a tři služební pomocníci. Znovu se učíme od svých zdejších pokorných bratrů, co to znamená opravdu klást Jehovu na první místo v životě. Ukazují nám, že je možné sloužit Jehovovi celou duší bez ohledu na okolnosti.“
20. Jaký postoj bychom měli mít ve svém srdci vzhledem k hmotnému bohatství?
20 Takoví křesťané nemají žádný skutečný důvod, proč závidět bohatým, ať vně nebo uvnitř sboru, nebo proč se příliš zaměstnávat hmotnými zájmy. Uvědomují si, že pro normální život je třeba mít nějaké peníze. (Kaz. 5:3; 7:12) Ale uvědomují si také, že Ježíš říkal pravdu — bohatí se setkávají s mnoha duchovními překážkami, náročnými úkoly a s nebezpečím. Jedním obtížným úkolem pro ‚ty, kteří jsou bohatí v nynějším systému věcí,‘ je, „aby nebyli domýšliví a aby nevkládali svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha“. — 1. Tim. 6:17.
21. Jakou odměnu mají ti, kteří usilují o duchovní bohatství?
21 Mladý předák, který mluvil s Ježíšem, to bohužel nedokázal. Jiní jemu podobní sloužili Bohu nějaký čas, ale později utrpěli bolest a v duchovním ohledu selhali v důsledku svého bohatství. Naproti tomu jsou zde milióny věrně oddaných křesťanů, kteří dále dokazují, že „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. (Přísl. 10:22) Jejich život má smysl; mají hodnotné cíle a cítí, že jich dosahují. Jejich dobré skutky potrvají navždy a nyní i v budoucnosti pro ně budou zdrojem hluboké radosti. Usilujme všichni o takové bohatství. — Fil. 4:1; 1. Tes. 2:19, 20.