Oceňovat, proč měl přijít Mesiáš

„Nalezli jsme toho Mesiáše.“ — JAN 1:41

1. Jaké úžasné oznámení je zaznamenáno v Bibli a kdy bylo proneseno?

BYLA to úžasná zpráva, kterou oznámil před více než 1 950 lety Žid jménem Ondřej svému bratrovi. Cítíš vzrušení v jeho slovech, jak je zaznamenal křesťanský apoštol Jan? Ten nezapomenutelný rok přesně určil křesťanský historik Lukáš jako „patnáctý rok vlády césara Tiberia“. Patnáctý rok od okamžiku, kdy byl Tiberius prohlášen za římského císaře, začal v září roku 28 n. l. a skončil v září roku 29 n. l. — Lukáš 3:1–3, 21, 22; Jan 1:32–35, 41.

2. Jak se Danielovo proroctví soustřeďovalo k roku 29 n. l.?

² Rok, kdy se měl objevit Mesiáš, byl přesně předpověděn. Uplynulo přesně 483 let od doby, kdy vydal perský král Artaxerxes příkaz, aby byl obnoven Jeruzalém. To se stalo ve dvacátém roce jeho vlády, v roce 455 př. n. l.a (Nehemjáš 2:1–8) Prorok Daniel předpověděl, že „od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny“. (Daniel 9:25) Tyto dvě důležité události tedy mělo od sebe dělit období 7 + 62 = 69 prorockých týdnů. Šedesát devět doslovných týdnů se rovná 483 dnům. Podle prorockého pravidla „den za rok“ se měl Mesiáš objevit o 483 roky později, v roce 29 n. l. — Ezekiel 4:6.

3. a) Co znamená titul „Mesiáš“? b) Která proroctví měl Mesiáš splnit?

³ Právem byli v roce 29 n. l. „lidé . . . v očekávání“ Mesiáše. (Lukáš 3:1, 15) Titul „Mesiáš“ má stejný význam jako řecký výraz pro označení „Kristus“ — obojí znamená „Pomazaný“. (Jan 1:41) Mnozí Židé si kladli naléhavou otázku: ‚Koho pomaže Jehova Bůh za krále, který má panovat nejen nad Izraelem, ale nad celým lidstvem?‘ Proroctvími se volba zúžila na potomky Abrahamova pravnuka Judy. Mesiáš měl nadto zdědit trůn judského krále Davida a měl se narodit v Davidově rodném městě Betlémě. — 1. Mojžíšova 17:5, 6; 49:10; Žalm 132:11; Daniel 7:13, 14; Micheáš 5:2; Jan 7:42.

Neklamně zjištěna totožnost

4, 5. a) Co se stalo ve významném roce 29 n. l.? b) Jak byla neklamně zjištěna totožnost toho, kdo byl vybrán jako Mesiáš?

⁴ V tomto významném roce 29 n. l. došlo k důležité události: „Přišlo v pustině Boží prohlášení k Zachariášovu synu Janovi. Šel tedy po celé krajině kolem Jordánu a kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů.“ (Lukáš 3:2, 3) Janova služba připravila Židy, kteří činili pokání, aby přijali nadcházející příchod Mesiáše. Jehova dal také Janovi znamení. Měl vyhlížet po tom, „nad kým [uvidí] sestupovat a zůstávat ducha“. — Jan 1:33.

⁵ Když Jan pokřtil Ježíše z Nazaretu, viděl toto neklamné pomazání. Ježíš nebyl pomazán olejem jako kdysi jeho pozemský předek David, ale Jehovovým svatým duchem. (1. Samuelova 16:13; Skutky 10:38) Současně řekl Boží vlastní hlas: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:16, 17) Jan to později dosvědčil: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. A já jsem to viděl a dosvědčil jsem, že to je ten Boží Syn.“ — Jan 1:32, 34.

6. Jaký znamenitý příklad nám dali Ondřej a Jan?

⁶ Těmito slovy Jan Křtitel svědomitě představil své učedníky Ježíšovi a řekl o něm, že je „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) Dva učedníci rychle reagovali. Strávili den v Ježíšově společnosti, a to je úplně přesvědčilo. Jeden z nich se jmenoval Ondřej, a ten pak dychtivě vyhledal svého bratra, Šimona Petra. O druhém učedníkovi se předpokládá, že to byl Jan, syn Zebedeův, který se stal Ježíšovým milovaným apoštolem. Tento Jan vydával svědectví o Ježíšovi téměř sedmdesát let, a pak byl veden k tomu, aby k našemu užitku napsal výše uvedené informace. Působí jeho a Ondřejův příklad na tvé srdce? Oznamuješ vzrušující pravdy o Mesiášovi stejně horlivě jako kdysi oni a jako ostatní „Beránkovi apoštolové“? — Zjevení 1:9; 21:14; Jan 1:35–41; Skutky 5:40–42.

Pomazán jako král a velekněz

7. Proč nemohl Ježíš sloužit jako kněz v jeruzalémském chrámu?

⁷ Ježíš se narodil do židovského národa, a proto „byl pod zákonem“. (Galaťanům 4:4) Pocházel z kmene Juda, a proto nemohl sloužit jako kněz v Jehovově předobrazném chrámu, jehož kněží byli potomky Árona z kmene Levi. „Náš Pán povstal z Judy, z kmene, o němž Mojžíš neřekl nic, pokud jde o kněze,“ připomněl apoštol Pavel spolukřesťanům. — Hebrejcům 7:14.

8. Co předstiňoval Jehovův pozemský chrám?

⁸ Apoštol Jan napsal: „Pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu, mělo přijít na svět.“ (Jan 1:6–9) Ježíšovým křtem jako by začal existovat velký duchovní chrám. Nyní totiž existoval duchovní velekněz, který mohl zachránit lidstvo z otroctví satanova duchovně temného světa. — Hebrejcům 8:1–5; 9:24.

9, 10. a) Jaký význam měla Ježíšova slova: „Oběť a dar jsi nechtěl“ a „Připravil jsi mi tělo“? b) Co si o tom myslel Ježíš osobně?

⁹ Ježíš se při svém křtu modlil. Bible zaznamenává některé z jeho významných slov, jak je později citoval apoštol Pavel: „ ‚Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. Úplné zápalné oběti a oběť za hřích jsi neschválil.‘ Nato jsem řekl: ‚Pohleď, přišel jsem (ve svitku knihy je o mně psáno), abych činil, Bože, tvou vůli.‘ “ — Hebrejcům 10:5–7; Lukáš 3:21.

¹⁰ Ježíš tedy uplatnil sám na sebe proroctví v Žalmu 40:6–8 (40:7–9, KB), který předpověděl, že Jehova má předsevzetí skoncovat s oběťmi zvířat, které přinášeli áronští kněží v jeruzalémském chrámu. Jehova neměl „zalíbení“ v těchto obětech, protože byly jen symbolické a nemohly naprosto smířit lidský hřích. Proto připravil Jehova Ježíšovi dokonalé lidské tělo, které mohl obětovat. Bůh přenesl život svého nebeského Syna do lůna jedné židovské panny. Tak se Ježíš narodil neposkvrněn Adamovým hříchem. Byl Božím dokonalým lidským Synem, jehož život mohl smířit hřích lidstva. (Lukáš 1:30–35) Žalm 40:8 (40:9, KB) předpověděl, že si Ježíš vroucně přál činit vůli svého Otce. „Zmíněnou ‚vůlí‘ jsme byli posvěceni prostřednictvím obětování těla Ježíše Krista jednou provždy.“ — Hebrejcům 10:10.

11. Které proroctví se splnilo Mesiášovou smrtí a jak to způsobilo, že ‚přestala oběť ‘?

¹¹ Jakmile byl obětován Ježíšův lidský život, jednou provždy přestaly být nutné další oběti v předobrazném chrámu v Jeruzalémě. K jeho smrti nadto došlo v den pasach roku 33 n. l. Bylo to asi tři a půl roku po jeho křtu. Tři a půl roku činí polovinu prorockého týdne. (4. Mojžíšova 14:34) Události tedy probíhaly přesně podle Danielova proroctví o tom, že bude Mesiáš odříznut: „A v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26, 27) Předobrazné kněžstvo sice působilo v Jeruzalémě až do zničení chrámu v roce 70 n. l., ale oběti, které kněží přinášeli v těch letech, přestaly mít jakoukoli cenu, protože byly nahrazeny Ježíšovou obětí, která byla vyšší. — Matouš 23:37, 38.

12. V jakém smyslu je Ježíšovo kněžství vyšší než kněžství Áronovo?

¹² Áron byl první v dlouhé řadě izraelských velekněží. Byl pomazán svatým olejem, a pak musel čekat sedm dní ve stánku, než byl zmocněn sloužit jako velekněz. (3. Mojžíšova 8:12, 33) Podobně musel i Ježíš určitou dobu čekat, než byl zmocněn přimlouvat se za lidstvo. To bylo od chvíle, kdy byl pomazán jako velekněz, až do jeho vzkříšení. Na rozdíl od Árona nepotřebuje Boží nesmrtelný Syn žádné nástupce a slouží jako kněz i jako král „podle způsobu Melchizedekova“. — Žalm 110:1–4; 1. Mojžíšova 14:18–20; Hebrejcům 6:20; 7:1–3, 11–17, 23–25.

13. a) Jakou závažnou odpovědnost měli v Izraeli velekněží? b) Jak na sebe vzal Ježíš Kristus ještě větší odpovědnost?

¹³ Hlavní odpovědnost za správné náboženské vyučování měl ve starověkém Izraeli velekněz. (3. Mojžíšova 10:8–11; Malachiáš 2:7) Ježíš tedy oznámil Jehovovy spravedlivé požadavky pro všechny, kteří chtějí zdědit království a věčný život. (Matouš 6:9, 10, 33; 7:28, 29; 11:12; 25:34, 46) Když byl Ježíš v synagóze v Nazaretu, přečetl a uplatnil na sebe proroctví: „Jehovův duch je na mně, protože mne pomazal, abych oznamoval dobré poselství.“ Pak strávil nějaký čas v Kafarnaum, a potom řekl: „Musím oznamovat dobré poselství o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:18, 19, 43; Izajáš 61:1, 2) Ježíš také školil sedmdesát svých následovníků, aby šířili toto dílo, při němž se káže o Království. A předpověděl, že budou konat ještě větší skutky, než jaké předtím vykonal on. (Lukáš 10:1–9; Jan 14:12) Tak byl položen základ pro celosvětové biblické vyučování, jež bude Ježíš řídit prostřednictvím ‚věrného otroka‘, který se skládá z jeho pomazaných následovníků. — Matouš 24:45–47; 28:19, 20.

Hlavní obhájce Jehovovy svrchovanosti

14. a) Proč vstupoval izraelský velekněz ve výroční Den smíření do Nejsvětější? b) Co znázorňovalo vonné kadidlo?

¹⁴ Nejdůležitější důvod, proč přišel Boží Syn na zemi, nebyla záchrana lidstva. Hlavním důvodem bylo vyřešit pomlouvačné sporné otázky ohledně Jehovovy svrchovanosti, které vyvolal satan. Tuto skutečnost můžeme lépe pochopit, jestliže uvažujeme o izraelském výročním Dnu smíření, kdy musel předobrazný velekněz několikrát vstupovat do Nejsvětější. Poprvé se vstupovalo s vonným kadidlem, které bylo nasypáno na hořící uhly v kadidelnici. (3. Mojžíšova 16:12–16) To dobře znázorňovalo, co měl dělat protiobrazný velekněz na zemi, než vystoupil do nebe, aby se objevil před Jehovou s hodnotou své lidské oběti.b (Hebrejcům 9:24) Použití kadidla naznačuje, že se Ježíšova věrná životní dráha vyznačovala upřímnými modlitbami, planoucí horlivostí pro čisté uctívání a hlubokou láskou k Jehovovi. (Žalm 141:2; Marek 1:35; Jan 2:13–17; 12:27, 28; 14:30, 31; Hebrejcům 5:7) Ježíšovi se podařilo zachovat dokonalou ryzost přes všechna rafinovaná pokušení, posměch a hrozné pronásledování od satana a od jeho nástrojů. — Přísloví 27:11; Matouš 22:15–18; Marek 14:60–65; 15:16–32; Lukáš 4:13, 29; Jan 8:44, 59.

15. Jak můžeme projevovat vděčnost Jehovovi za to, že nám opatřil tak vynikajícího velekněze? (Hebrejcům 10:21–26)

¹⁵ Ježíš obhájil Jehovovu svrchovanost a byl za to odměněn vzkříšením k nesmrtelnému životu v nebi. Měli bychom být skutečně vděční Jehovovi za to, že nám opatřil tak vynikajícího velekněze. „Když tedy vidíme, že máme velkého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Božího Syna, držme se svého vyznání o něm.“ (Hebrejcům 4:14) Opravdově toužíš řídit se Ježíšovým příkladem ryzosti, bez ohledu na to, co může způsobit ďábel? Jestliže ano, můžeš počítat s pomocí a můžeš mít úspěch. Můžeš totiž dostat tu nejlepší pomoc. „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ — Hebrejcům 4:15, 16; 5:7–10; Filipanům 4:13; 1. Jana 2:1, 2.

Byly nutné úpravy

16. Jaké naděje chovali Mesiášovi učedníci v rané době ohledně jeho královského panství?

¹⁶ Ondřej a Jan rychle rozpoznali pravého Mesiáše, ale museli se mnoho učit, stejně jako jiní učedníci v rané době. (Jan 16:12, 13) Doufali, stejně jako mnozí zbožní Židé v té době, že mesiášské království začne panovat v jejich době a že osvobodí izraelský národ a jeho hlavní město Jeruzalém z pohanské nadvlády. (Lukáš 2:38; 3:15; 19:11; 23:51; 24:21) Ale jaký trvalý užitek by to přineslo hříšnému lidstvu?

17, 18. Proč vyprávěl Ježíš podobenství o „nějakém urozeném člověku“?

¹⁷ Bylo nezbytně nutné, aby byl nejdříve Mesiáš odříznut jako obětní beránek, aby budoucí poddané svého království zbavil hříchu a smrti. (Jan 1:29; Izajáš 53:7, 12) Když Ježíš předpověděl, jak se to stane a jak bude vzkříšen, odpověděl Petr: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ (Matouš 16:21, 22) Ježíš však věděl, že jeho učedníci ‚nerozuměli tomu výroku‘. — Marek 9:31, 32; srovnej Matouše 17:22, 23.

¹⁸ Při své poslední cestě do Jeruzaléma mluvil Ježíš ještě jasněji. (Matouš 20:18, 19) Ukázal také, jaký velký užitek přinese jeho smrt. Řekl: „Syn člověka [přišel], aby . . . dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Jeho učedníci to nepochopili, protože chovali klamné naděje. Lukáš o tom píše: „Byl blízko Jeruzaléma a oni si představovali, že se Boží království ukáže okamžitě.“ Ježíš chtěl opravit jejich názor, a proto uvedl podobenství, v němž se přirovnal k „nějakému urozenému člověku“, který nejdříve musel cestovat „do vzdálené země, aby si zabezpečil královskou moc“. (Lukáš 19:11, 12) Tato „země“ měla vztah k nebi, kam Ježíš vystoupil po své smrti a vzkříšení.

19. a) Jakou nesprávnou naději vyjádřili učedníci Ježíše po jeho vzkříšení? b) Jak se o letnicích roku 33 n. l. změnil Boží vztah k lidem? (Hebrejcům 8:7–9, 13)

¹⁹ Ale těsně předtím, než Ježíš vystoupil do nebe, se jeho učedníci zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ (Skutky 1:6) Zavrhl je Ježíš proto, že se ho zeptali? Naopak, vysvětlil jim, že k tomu ještě není čas a že se mají pilně zaměstnávat důležitým dílem vydávání svědectví o pravém Mesiášovi. (Skutky 1:7, 8) Boží smluvní vztah s přirozeným Izraelem měl zanedlouho skončit. Budoucí mesiášské království proto nemělo být obnoveno tomuto nevěrnému pozemskému národu. Svým židovským odpůrcům Ježíš řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který přináší jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Tento národ se zrodil za deset dní po tom, kdy Ježíš vystoupil do nebe. Na sto dvacet Ježíšových učedníků byl vylit svatý duch, a tak byli pomazáni jako Boží „svatí“ a „spoludědicové s Kristem“ v přicházejícím mesiášském království. — Daniel 7:13, 14, 18; Římanům 1:7; 8:1, 16, 17; Skutky 2:1–4; Galaťanům 6:15, 16.

20. Co dělali věrní křesťané v prvním století, ačkoli chovali některé klamné naděje?

²⁰ Křesťané v prvním století si dělali klamné naděje dokonce i po svém pomazání. (2. Tesaloničanům 2:1, 2) Nestali se však nespokojenými a neodešli, ale naopak pokorně přijali nápravu. Když byli posíleni Božím svatým duchem, radostně přijali pověření, aby svědčili a ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. — Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8; Kolosanům 1:23.

21. Které otázky se budou rozebírat v našem příštím článku?

²¹ A jaký je stav dnes, ve dvacátém století? Vyhlíželi dnešní Jehovovi služebníci pozorně zřízení Jehovova mesiášského království? A museli v nějakém ohledu poopravit své naděje, podobně jako křesťané v prvním století?

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co znamená titul „Mesiáš“?

◻ K jaké významné události došlo v roce 29 n. l.?

◻ Jak Mesiáš ‚způsobil, aby v polovině týdne přestala oběť ‘?

◻ Jakou odpovědnost na sebe vzal Ježíš po svém pomazání?

◻ Co bylo hlavním důvodem Mesiášova prvního příchodu a jak by to na nás mělo působit?

[Obrázek na straně 13]

První vstup velekněze do Nejsvětější předstiňoval něco důležitějšího, než je záchrana lidstva