ŠTÍR

[heb. ʽaq·ravʹ; řec. skor·piʹos].

Malý živočich (pavoukovec, kterého biologové neřadí mezi hmyz), jenž je řazen do stejné skupiny jako pavouci. Na rozdíl od ostatních pavoukovců samička štíra neklade vajíčka, ale rodí živá mláďata.

Štír má osm kráčivých nohou; má dlouhý úzký článkovaný ocásek, který je zakončen zahnutým jedovým bodcem; má pár klepet, která jsou podobná klepetům raka a jsou hustě pokryta hypersenzitivními chloupky. Ocásek má obvykle vztyčený a nad hřbetem otočený dopředu a pohybuje jím ve všech směrech. Štír používá bodec na obranu a také k získání kořisti. Oběť chytne do klepet a potom, je-li to nutné, ji usmrtí bodnutím. Štír je noční zvíře, které tráví den v úkrytu pod kameny, v trhlinách a prasklinách budov, a dokonce i pod rohožemi a postelemi. V noci vychází, aby lovil pavouky a hmyz.

Existuje více než 600 druhů štírů; obvykle dosahují velikosti od necelých 2,5 cm po 20 cm; v Palestině a v Sýrii se jich vyskytuje asi deset druhů. Ačkoli bodnutí štíra obvykle pro člověka není smrtelné, žije zde několik druhů, jejichž jed je mnohem silnější než jed mnoha nebezpečných pouštních zmijí. Nejjedovatější druh, který se vyskytuje v Izraeli, je žlutý Buthus quinquestriatus. Na velkou bolest způsobenou bodnutím štíra poukazuje Zjevení 9:3, 5, 10, když popisuje symbolické kobylky, které mají ‚stejnou autoritu, jakou mají zemští štíři,‘ i schopnost trýznit lidi stejně jako štír, „když napadne člověka“.

Štíři se běžně vyskytovali v Judské pustině a v ‚bázeň vzbuzující pustině‘ Sinajského poloostrova. (5Mo 8:15) Jednomu svahu na jv. hranici Judy, který leží na JZ od již. konce Mrtvého moře, se dokonce říkalo Akrabbim (což znamená „štíři“). (4Mo 34:4; Joz 15:3; Sd 1:36)

V 1. Královské 12:11, 14 a ve 2. Paralipomenon 10:11, 14 se objevuje hebrejský výraz ʽaq·rab·bimʹ, který je zde přeložen jako ‚metly‘, ale doslova znamená „štíři“. Zmíněným nástrojem k trestání mohla být metla, která měla ostré konce.

Když chtěl Ježíš Kristus znázornit, že nebeský Otec dá svatého ducha těm, kdo ho prosí, poukázal na to, že lidský otec nedá svému synovi štíra, prosí-li ho o vejce. (Lk 11:12, 13) Ježíš dal svým sedmdesáti učedníkům, které vyslal, autoritu nad škodlivými věcmi, jež byly představovány hady a štíry. (Lk 10:19; srovnej Ez 2:6.)