Vzkříšení
Definice: Anastasis, řecké slovo přeložené jako „vzkříšení“, doslova znamená „opětovné povstání“ a vztahuje se na zmrtvýchvstání. Plnější výraz „vzkříšení (z) mrtvých“ je v Písmech opětovně používán. (Mat. 22:31; Sk. 4:2; 1. Kor. 15:12) Hebrejský výraz je techijath hammethim, což znamená „ožití mrtvých“. (Mat. 22:23; pozn. pod čarou, Rbi8) Ke vzkříšení patří oživení životního vzoru jedince. Tento životní vzor uchovává Bůh v paměti. Podle Boží vůle vzhledem k takovému jedinci bude osoba obnovena buď v lidském těle, nebo v těle duchovním, a přesto si zachová svou totožnost. Bude mít tutéž osobnost a vzpomínky, jako když zemřela. Opatření pro vzkříšení mrtvých je velkolepým výrazem Jehovovy nezasloužené laskavosti; ukazuje jeho moudrost a moc a je prostředkem, jehož pomocí se uskuteční jeho původní předsevzetí se zemí.
Je vzkříšení opětovným spojením nehmotné duše s hmotným tělem?
Aby to bylo možné, lidé by museli mít nehmotnou duši, která by se mohla oddělit od hmotného těla. Bible nic takového neučí. Tato myšlenka je vypůjčena z řecké filozofie. Biblické učení o duši je předloženo na stranách 77–79. Doklady o původu víry křesťanstva v nehmotnou, nesmrtelnou duši viz na stranách 80, 81.
Byl Ježíš vzbuzen v masitém těle a má nyní takové tělo v nebi?
1. Petra 3:18: „Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás vedl k Bohu, on, který byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu [„Duchem“, KB, EP, Ži; „v duchu“, RS, NE, Dy; „podle ducha“, ČB, Sý; „po stránce ducha“, Pe].“ (Při svém vzkříšení z mrtvých byl Ježíš vzbuzen s duchovním tělem. V řeckém textu jsou slova „tělo“ a „duch“ postavena vůči sobě do protikladu a obě jsou ve třetím pádu; jestliže tedy překladatel použije tvar „duchem“, měl by také důsledně říci „tělem“, nebo použije-li „v těle“, měl by také říci „v duchu“.)
Sk. 10:40, 41: „Toho [Ježíše Krista] Bůh vzbudil třetí den a umožnil mu, aby se stal zjevným, ne všem lidem, ale svědkům předem ustanoveným Bohem.“ (Proč ho neviděli také jiní? Protože byl duchovním tvorem, a když se stejně jako kdysi andělé zhmotňoval v masitá těla, aby se stal viditelným, dělal to pouze v přítomnosti svých učedníků.)
1. Kor. 15:45: „Tak je to i napsáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam [Ježíš Kristus, který byl dokonalý, jako byl při svém stvoření Adam] se stal životodárným duchem.“
Co znamená Lukáš 24:36–39, pokud jde o tělo, v němž byl Ježíš vzkříšen?
Luk. 24:36–39: „Zatímco o tom [učedníci] mluvili, sám stanul v jejich středu a řekl jim: ‚Kéž máte pokoj.‘ Ale protože se zděsili a polekali, představovali si, že spatřili ducha. Řekl jim tedy: ‚Proč jste znepokojeni a proč vám v srdci vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já; sáhněte na mne a podívejte se, protože duch nemá maso a kosti, právě jak vidíte, že já mám.‘“
Lidé nemohou vidět duchy, a proto si učedníci zřejmě mysleli, že vidí přízrak nebo přelud. (Srovnej Marka 6:49, 50.) Ježíš je ujistil, že není žádným přízrakem; mohli vidět jeho masité tělo a mohli se ho dotknout, nahmatat kosti; také v jejich přítomnosti pojedl. Podobně se v minulosti zhmotňovali i andělé, aby je lidé viděli; jedli, a někteří se dokonce ženili a měli děti. (1. Mojž. 6:4; 19:1–3) Po svém vzkříšení se Ježíš neobjevoval vždy v témže masitém těle (snad aby v jejich mysli posílil fakt, že již je duchem), a tak ho ani nejbližší druhové vždy ihned nepoznali. (Jan 20:14, 15; 21:4–7) Ale tím, že se jim opakovaně zjevoval ve zhmotněných tělech a že pak říkal a konal věci, které spojovali s Ježíšem, jehož znali, posiloval jejich víru v to, že byl opravdu vzkříšen z mrtvých.
Kdyby učedníci skutečně viděli Ježíše v tom těle, jež má nyní v nebi, nebyl by Pavel později o oslaveném Ježíši mluvil jako o tom, který je „přesným znázorněním samotné jeho [Boží] bytosti“, protože Bůh je Duch a nikdy neměl masité tělo. — Hebr. 1:3; srovnej 1. Timoteovi 6:16.
K pochopení zpráv o tom, jak se Ježíš po svém vzkříšení zjevoval, nám pomůže, budeme-li mít na paměti 1. Petra 3:18 a 1. Korinťanům 15:45, citované na stranách 399, 400.
Viz také strany 118, 119, „Ježíš Kristus“.
Kdo bude vzkříšen, aby se podílel na nebeském životě s Kristem, a co tam budou dělat?
Luk. 12:32: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (To nezahrnuje všechny, kdo kdy projevovali víru; počet je omezený. V nebi jsou pro určitý účel.)
Zjev. 20:4, 6: „Viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. . . Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“
Viz také strany 194–200 pod nadpisem „Nebe“.
Budou mít ti, kdo budou vzkříšeni k nebeskému životu, nakonec v nebi oslavená fyzická těla?
Fil. 3:20, 21: „[Pán Ježíš Kristus]. . . přetvoří naše pokořené tělo, aby se přizpůsobilo jeho slavnému tělu, podle působení moci, kterou má.“ (Znamená to, že jejich masité tělo bude nakonec oslaveno v nebi? Nebo to znamená, že místo toho, aby měli obyčejné masité tělo, budou oděni slavným duchovním tělem, až budou vzbuzeni k nebeskému životu? Ať odpoví následující text.)
1. Kor. 15:40, 42–44, 47–50: „Jsou nebeská těla a pozemská těla; ale sláva nebeských těl je jednoho druhu a sláva pozemských těl je jiného druhu. Tak je také vzkříšení mrtvých. . . Zaseto je hmotné tělo, vzbuzeno je duchovní tělo. . . První člověk [Adam] je ze země a udělaný z prachu; druhý člověk [Ježíš Kristus] je z nebe. Jaký je ten udělaný z prachu, takoví jsou také ti udělaní z prachu; a jaký je ten nebeský, takoví jsou také ti, kteří jsou nebeští. A právě jako jsme nesli obraz toho udělaného z prachu, poneseme také obraz toho nebeského. To však říkám, bratři, že tělo a krev nemohou zdědit Boží království.“ (Zde se nepřipouští, že by se mísila těla dvojího druhu ani že by masitá těla byla vzata do nebe.)
Jak znázornil Ježíš, co bude znamenat vzkříšení pro lidstvo všeobecně?
Jan 11:11, 14–44: „[Ježíš řekl svým učedníkům:] ‚Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.‘. . . Ježíš otevřeně řekl: ‚Lazar zemřel.‘. . . Když tedy Ježíš přišel, shledal, že [Lazar] je již čtyři dny v pamětní hrobce. . . Ježíš jí [Martě, Lazarově sestře] řekl: ‚Jsem vzkříšení a život.‘. . . Zvolal silným hlasem: ‚Lazare, pojď ven!‘ Člověk, který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: ‚Rozvažte ho a ať jde.‘“ (Kdyby byl Ježíš tímto způsobem odvolal Lazara ze stavu blaženosti v jiném životě, nebyla by to žádná laskavost. Ale to, že Ježíš Lazara vzbudil z bezživotí, bylo laskavé vůči němu i vůči jeho sestrám. Lazar se opět stal živým člověkem.)
Mar. 5:35–42: „Přišli někteří z domova předsedajícího úředníka synagógy a řekli: ‚Tvá dcera zemřela! Proč ještě dál obtěžovat učitele?‘ Ale Ježíš, který zaslechl pronesené slovo, řekl předsedajícímu úředníkovi synagógy: ‚Neměj strach, jen projevuj víru.‘. . . Vzal s sebou otce a matku malého dítěte a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo malé dítě. A vzal malé dítě za ruku a řekl mu: ‚Talitha kumi‘, což přeloženo znamená: ‚Děvče, říkám ti, vstaň!‘ A děvče okamžitě vstalo a chodilo; bylo mu dvanáct let. Ihned byli bez sebe velkým nadšením.“ (Až během Kristova tisíciletého panství nastane na zemi všeobecné vzkříšení, bude jistě mnoho miliónů rodičů a dětí radostí bez sebe z opětovného setkání.)
Jaké vyhlídky čekají ty, kdo budou vzbuzeni k životu na zemi?
Luk. 23:43: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Pod panstvím Krista jako Krále bude celá země přeměněna v ráj.)
Zjev. 20:12, 13: „Viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. . . Byli jednotlivě souzeni podle svých skutků.“ (Otevření svitků zjevně ukazuje na dobu vzdělávání v božské vůli v souladu s Izajášem 26:9. Skutečnost, že je otevřen „svitek života“, naznačuje, že ti, kdo dbají na toto vzdělávání, mají příležitost, aby jejich jméno bylo napsáno do onoho svitku. Budou mít vyhlídku na věčný život v lidské dokonalosti.)
Viz také strany 123–127, „Království“.
Budou někteří vzbuzeni jen proto, aby nad nimi byl vynesen soud a pak byli odevzdáni druhé smrti?
Co znamená Jan 5:28, 29? Zní: „Všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“ To, co zde Ježíš řekl, je nutno chápat ve světle pozdějšího zjevení, které dal Janovi. (Viz Zjevení 20:12, 13, citované na stranách 402, 403.) Jak ti, kdo předtím konali dobré věci, tak ti, kdo předtím konali špatné věci, budou „jednotlivě souzeni podle svých skutků“. Podle jakých skutků? Kdybychom přijali názor, že lidé budou odsouzeni na základě skutků z minulého života, odporovalo by to Římanům 6:7: „Kdo. . . zemřel, je zproštěn svého hříchu.“ Bylo by také nerozumné křísit lidi jen proto, aby byli zničeni. V Janovi 5:28, 29a tedy Ježíš dopředu poukazoval na vzkříšení; a pak, v závěru verše 29, se vyslovil o konečném výsledku, až budou vzkříšení pozvednuti k lidské dokonalosti a souzeni.
Co napovídá Zjevení 20:4–6 o těch, kdo budou vzkříšeni na zemi?
Zjev. 20:4–6: „Viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou za svědectví, jež vydávali o Ježíšovi, a za to, že mluvili o Bohu. . . A ožili a kralovali s Kristem tisíc let. (Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo těch tisíc let.) To je první vzkříšení. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu, ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“
V NS a Mo jsou použity závorky a v EP pomlčky, aby pomohly čtenáři spojit to, co následuje po vloženém výroku, s tím, co předcházelo. Je zde jasně řečeno, že „ostatní mrtví“ nemají podíl na prvním vzkříšení. To je vzkříšení pro ty, kdo budou tisíc let panovat s Kristem. Znamená to, že nikdo jiný z lidstva nebude žít během tisíciletí vyjma těch, kdo budou v nebi panovat s Kristem? Ne; kdyby to tak bylo, neměli by pro koho sloužit jako kněží a jejich říší by byla pustá zeměkoule.
Kdo tedy jsou „ostatní mrtví“? Jsou to všichni z lidstva, kdo zemřeli následkem adamského hříchu, nebo ti, kdo sice přežili velké soužení nebo se snad narodí během milénia, ale potřebují být zproštěni smrtonosných účinků tohoto hříchu. — Srovnej Efezanům 2:1.
V jakém smyslu ‚neožijí‘, dokud neskončí těch tisíc let? Tím není myšleno jejich vzkříšení. Toto ‚ožití‘ zahrnuje mnohem víc než pouze lidskou existenci. Znamená dosažení lidské dokonalosti, osvobození od všech účinků adamského hříchu. Všimni si, že tento výraz v 5. verši následuje bezprostředně po předcházejícím verši, v němž je řečeno, že ti, kdo budou v nebi, „ožili“. V jejich případě to znamená život osvobozený ode všech účinků hříchu; jsou dokonce ze zvláštní přízně obdařeni nesmrtelností. (1. Kor. 15:54) Pro ‚ostatní mrtvé‘ se tím tedy musí myslet plnost života v lidské dokonalosti.
Kdo bude zahrnut do pozemského vzkříšení?
Jan 5:28, 29: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas [Ježíšův hlas] a vyjdou.“ (Řecké slovo překládané jako „pamětní hrobky“ není množným číslem od tafos [hrob, jednotlivé místo pohřbu] nebo haidés [společný hrob zemřelého lidstva], ale je 3. pádem množného čísla od mnémeion [vzpomínka, pamětní hrobka]. Klade důraz na zachování památky zesnulého. Ne ti, jejichž památka je vymazána v gehenně pro neodpustitelné hříchy, ale osoby, na něž Bůh pamatuje, budou vzkříšeny s příležitostí žít navždy. — Mat. 10:28; Mar. 3:29; Hebr. 10:26; Mal. 3:16.)
Sk. 24:15: „Mám naději v Boha,. . . že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Jak ti, kdo žili v souladu s Božími spravedlivými cestami, tak lidé, kteří v nevědomosti jednali nespravedlivě, budou vzkříšeni. Bible neodpovídá na všechny naše otázky, pokud jde o to, zda určití jednotlivci, kteří zemřeli, budou vzkříšeni. Ale můžeme mít důvěru, že Bůh, který zná všechny skutečnosti, bude jednat nestranně, na základě práva obměkčeného milosrdenstvím, jež nepřehlíží jeho spravedlivé normy. Srovnej 1. Mojžíšovu 18:25.)
Zjev. 20:13, 14: „Moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ (Tak tedy ti, jejichž smrt byla důsledkem adamského hříchu, budou vzbuzeni, ať byli pohřbeni v moři, nebo v hádu, společném pozemském hrobě zemřelého lidstva.)
Viz také nadpis „Záchrana“.
Jestliže mají být vzkříšeny z mrtvých miliardy lidí, kde budou všichni žít?
Velmi nadsazený odhad počtu lidí, kteří kdy žili na zemi, je 20 miliard. Jak jsme viděli, všichni vzkříšeni nebudou. Ale i kdybychom to předpokládali, byl by tu dostatek prostoru. Povrch souše má nyní asi 147 600 000 km2. Kdyby byla polovina vyhrazena pro jiné účely, ještě stále by zbývalo asi 0,37 ha na osobu, což může poskytnout víc než dostatek potravy. Kořenem nynějšího nedostatku potravin není neschopnost země přinášet úrodu v dostatečném množství, ale spíše politické soupeření a obchodní chamtivost.
Viz také stranu 415 pod nadpisem „Země“.