32. kapitola

„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci“

BYL 14. nisan roku 33 n. l.; nadešla poslední noc Ježíšova pozemského života. Ježíš věděl, že se blíží jeho smrt, ale nemyslel na sebe. Využil naopak této příležitosti a povzbuzoval své učedníky.

Ježíš věděl, že po jeho odchodu nebudou mít snadný život. Budou kvůli jeho jménu „předmětem nenávisti všech národů“. (Mat. 24:9) Satan se bude snažit je rozdělit a zkazit. (Luk. 22:31) Dojde k odpadnutí, což povede k tomu, že se objeví nepraví křesťané. (Mat. 13:24–30, 36–43) A „protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska většího množství“. (Mat. 24:12) Co bude v takové situaci spojovat pravé Ježíšovy následovníky? Sjednocujícím poutem mezi nimi bude především jejich láska k Jehovovi. (Mat. 22:37, 38) Budou však také muset milovat jeden druhého a budou to muset dělat způsobem, kterým se budou odlišovat od ostatního světa. (Kol. 3:14; 1. Jana 4:20) Jaká to podle Ježíšových slov bude láska, která bude jasně označovat jeho pravé následovníky?

Toho posledního večera Ježíš uložil svým následovníkům příkaz: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Ježíš mluvil té noci o lásce více než dvacetkrát a třikrát pronesl příkaz, aby „milovali jeden druhého“. (Jan 15:12, 17) Je jasné, že Ježíš neměl na mysli jen jedenáct svých věrných apoštolů, kteří byli v jeho společnosti ten večer, ale všechny ostatní, kdo nakonec přijmou pravé křesťanství. (Srovnej Jana 17:20, 21.) Příkaz milovat jeden druhého bude závazný pro všechny pravé křesťany „po všechny dny až do závěru systému věcí“. — Mat. 28:20.

Měl však Ježíš na mysli, že každý jednotlivec kdekoli na světě, který projevuje laskavost a lásku svému bližnímu, tím bude označen jako jeden z Ježíšových pravých učedníků?

„Mít mezi sebou lásku“

Téhož večera Ježíš také řekl mnoho o jednotě. „Zůstaňte ve spojení se mnou,“ nabádal své učedníky. (Jan 15:4) Modlil se, aby jeho učedníci „všichni byli jedno“, a dodal: „Právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi.“ (Jan 17:21) V této souvislosti jim přikázal, že mají „mít mezi sebou lásku“. (Jan 13:35) Jejich láska se tedy bude projevovat nejen ve vztahu k několika blízkým přátelům nebo v rámci jednotlivého sboru. Apoštol Petr opakoval Ježíšův příkaz, když později napsal: „Mějte lásku k celému společenství bratrů [neboli ‚bratrstvu‘].“ (1. Petra 2:17, Kingdom Interlinear; srovnej 1. Petra 5:9.) Budou tedy těsně spjatým celosvětovým společenstvím bratrů. Všem v celosvětové rodině věřících bude patřit mimořádná láska, protože budou považováni za bratry a sestry.

Jak se bude taková láska projevovat? Co bude na jejich vzájemné lásce tak zvláštní, tak odlišné, že v ní druzí lidé uvidí jasný doklad pravého křesťanství?

„Jako jsem si já zamiloval vás“

„Budeš milovat svého bližního jako sám sebe,“ uložil Boží Zákon Izraeli asi 1 500 let předtím, než žil na zemi Ježíš. (3. Mojž. 19:18) Taková láska k bližnímu však nebyla tou láskou, kterou se měli vyznačovat Ježíšovi následovníci. Ježíš měl na mysli lásku, která bude znamenat daleko více než milovat druhé jako sám sebe.

Příkaz milovat jeden druhého byl podle Ježíšových slov „novým přikázáním“. Nové nebylo proto, že bylo dáno později než mojžíšský Zákon; nové bylo rozsahem, v němž se měla láska projevovat. Milujte jeden druhého „jako jsem si já zamiloval vás,“ vysvětlil Ježíš. (Jan 13:34) Láska, kterou měl ke svým učedníkům, byla silná, byla stálá. Byla to obětavá láska. Projevoval ji tím, že pro ně udělal více než jen několik dobrých skutků. Sytil je duchovně, a když to bylo nutné, staral se i o jejich tělesné potřeby. (Mat. 15:32–38; Marek 6:30–34) A vrcholným projevem jeho lásky bylo, že za ně položil život. — Jan 15:13.

To je tedy ta vynikající láska, kterou vyžaduje „nové přikázání“, láska, kterou si mají navzájem projevovat Ježíšovi praví následovníci. (1. Jana 3:16) Kdo v dnešní době jasně dokazuje, že poslouchá toto „nové přikázání“? Doklady, které již byly v této publikaci předloženy, jednoznačně poukazují na jediné celosvětové společenství křesťanů.

Tito křesťané jsou známí ne nějakým zvláštním způsobem oblékání nebo nějakými neobvyklými zvyky, ale pevným a vřelým poutem, které mezi nimi existuje. Je o nich známé, že projevují lásku, která překonává rasové rozdíly a národnostní přehrady. Jsou známí tím, že odmítají proti sobě navzájem bojovat, i když státy, v nichž žijí, vstoupí do války. Na ostatní lidi působí silným dojmem, jak si navzájem vycházejí vstříc v těžkých dobách, například když dojde k přírodní katastrofě nebo když jsou někteří členové jejich společenství pronásledováni za to, že zachovávají ryzost vůči Bohu. Jsou ochotni snášet těžkosti nebo podstupovat nebezpečí, aby pomáhali svým bratrům a sestrám, za něž Kristus položil život. A jsou dokonce ochotni jeden za druhého zemřít. Láska, kterou projevují, je ve světě rostoucího sobectví něčím jedinečným. Tímto společenstvím křesťanů jsou svědkové Jehovovi.a

Příklad takové činné lásky jsme viděli po hurikánu Andrew, který postihl pobřeží Floridy v USA časně ráno v pondělí 24. srpna 1992. Zanechal za sebou 250 000 lidí bez domova. K obětem patřily i tisíce svědků Jehovových. Vedoucí sbor svědků Jehovových okamžitě jmenoval výbor nouzové pomoci a zařídil uvolnění finančních prostředků pro tuto pomoc. Křesťanští dozorci v postižené oblasti rychle navázali spojení s jednotlivými svědky, aby zjistili jejich potřeby a poskytli jim pomoc. Již v pondělí ráno, den po větrné bouři, poslali svědkové z Jižní Karolíny, vzdálené stovky kilometrů, kamión naložený generátory elektrického proudu, řetězovými pilami a pitnou vodou. V úterý přijeli s dalšími darovanými zásobami stovky dobrovolných pracovníků z venkova, aby pomohli místním bratrům opravit sály Království i soukromé domy. Jedna žena, která bydlí blízko sálu Království a není svědkem Jehovovým, se o tomto úsilí pomáhat vyjádřila: „To je zcela určitě ta křesťanská láska, o které mluví Bible.“

Dá se taková láska nahradit jedním nebo dvěma laskavými skutky? Měla by se soustředit jen na lidi téže rasy nebo národnosti? Jistě ne! V Zairu přišlo v roce 1992 následkem nestálých politických a hospodářských poměrů 1 200 svědků o domov a o všechen svůj majetek. Ostatní svědkové v Zairu jim přispěchali na pomoc. Přestože sami byli silně postiženi, pomáhali také uprchlíkům, kteří přišli do Zairu ze Súdánu. Brzy došly dodávky výpomoci z Jižní Afriky a z Francie. Jednalo se o kukuřičnou mouku, nasolené ryby a o zásobu léků — věci, které skutečně bylo možné použít. Výpomoc přicházela opětovně, protože to poměry vyžadovaly. A podobně jako do Zairu přicházela pomoc i do mnoha dalších zemí.

Svědkové Jehovovi mají takovou lásku, ale nejsou kvůli tomu samolibí. Jako následovníci Ježíše Krista si uvědomují, že musí být stále ostražití.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 710]

Jaká to podle Ježíšových slov bude láska, která bude jasně označovat jeho pravé následovníky?

[Praporek na straně 711]

Budou těsně spjatým celosvětovým společenstvím bratrů

[Rámeček na straně 712]

„Svědkové se starají o své vlastní — i o jiné“

Pod tímto titulkem list „Miami Herald“ uveřejnil zprávu o tom, jak se svědkové Jehovovi na jihu Floridy snaží odstraňovat následky zpustošení, které v srpnu 1992 způsobil hurikán Andrew. Článek uvedl: „Tento týden v Homesteadu nikdo před svědky Jehovovými nezavírá dveře — ani ti, kteří ještě nějaké dveře mají. Z celé země se do postižené oblasti sjelo asi 3 000 dobrovolníků z řad svědků, aby pomohli svým vlastním, ale také dalším lidem. . . Asi 150 tun jídla a jiných zásob proudilo z hlavního stanu ve sjezdovém sálu západního okresu Broward do dvou sálů Království v Homesteadu. Z těchto sálů každé ráno vycházejí pracovní čety, aby na různých místech opravovali rozbité domy svých bratří svědků. . . Polní kuchyně vychrlí třikrát denně jídlo až pro 1 500 osob. A nejsou to jen párky v rohlíku a vdolky. Dobrovolníci dostávají pohoštění v podobě doma upečeného chleba, domácích nudlí, míchaných salátů, guláše, lívanců a francouzského chleba — to všechno z darovaných potravin.“ — 31. srpna 1992, strana 15A.