Osvobozeni pravdou

VE SPOJENÝCH státech je vězněno více než milion osob. Patří k nim i tři tisíce lidí odsouzených k smrti. Představte si, že byste byli na jejich místě. Jak byste se cítili? Jen při pomyšlení na to nám běhá mráz po zádech. V jistém smyslu jsou však v takové situaci všichni lidé. Bible říká: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy.“ (Římanům 3:23) Ano, všichni pocházíme z Adama a jako takoví jsme „vězni“ svého hříšného stavu. (Římanům 5:12) Účinky našeho věznění pociťujeme každý den stejně jako apoštol Pavel, který napsal: „Ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ (Římanům 7:23)

Kvůli svému hříšnému stavu jsme všichni takříkajíc odsouzeni k smrti, protože Bible říká: „Mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt.“ (Římanům 6:23) Žalmista Mojžíš naši situaci dobře popsal: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ (Žalm 90:10, Ekumenický překlad; srovnej Jakuba 4:14.)

Právě toto lidské zotročení hříchem a smrtí měl Ježíš na mysli, když svým následovníkům řekl: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Těmito slovy nabídl Ježíš svým následovníkům naději na něco mnohem lepšího, než je svoboda od římského područí — nabídl jim možnost získat odpuštění hříchů a osvobození od smrti! Jak to mohli získat? „Jestliže vás tedy Syn osvobodí,“ řekl jim, „budete skutečně svobodní.“ (Jan 8:36) Ano, „Syn“, Ježíš, položil svůj život, a tak posloužil jako usmiřující oběť, aby vykoupil to, co Adam ztratil. (1. Jana 4:10) Tak mají všichni poslušní lidé možnost být osvobozeni z pout hříchu a smrti. Boží jediný zplozený Syn zemřel, „aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16)

Pravda, která nás může osvobodit, se tedy soustřeďuje kolem Ježíše Krista. Ti, kdo se stanou jeho následovníky, mají naději na to, že budou osvobozeni od hříchu a smrti, až Boží Království převezme plnou vládu nad pozemskými věcmi. Lidé, kteří přijímají pravdu Božího slova, zažívají už nyní pravou svobodu. V jakém smyslu?

Svoboda od strachu z mrtvých

Miliony lidí dnes mají strach ze zemřelých. Proč? Protože je jejich náboženství učilo, že duše při smrti opouští tělo a přechází do duchovního světa. Proto je v některých zemích zvykem, že pozůstalí několik dní a nocí probdí. Často přitom pějí žalozpěvy a bubnují. Truchlící věří, že se tak zemřelému zavděčí a jeho duchu zabrání, aby se nevrátil a neobtěžoval živé. Křesťanstvo vyučuje o mrtvých falešné nauky, a ty takové tradice jen podporují.

Pravdu o stavu mrtvých se však můžeme dovědět z Bible. Ta jasně říká, že duše jste vy sami, a ne nějaká vaše tajemná součást, která přežívá smrt. (1. Mojžíšova 2:7; Ezekiel 18:4) Mrtví navíc nejsou mučeni v pekelném ohni ani nejsou v nějaké duchovní říši, která může působit na živé. „Mrtví,“ říká Bible, „ti si neuvědomují naprosto nic . . . Není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [v hrobě], v místě, k němuž jdeš.“ (Kazatel 9:5, 10)

Tyto biblické pravdy osvobodily od strachu z mrtvých mnoho lidí. Takoví lidé už nepředkládají nákladné oběti k usmíření svých předků ani se neznepokojují tím, že by jejich milovaní byli nemilosrdně mučeni za své chyby. Dověděli se, že Bible nabízí nádhernou naději pro zemřelé, protože nám říká, že v Božím ustanoveném čase bude „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15; Jan 5:28, 29) Mrtví tedy nyní prostě odpočívají, jako kdyby hluboce spali. (Srovnej Jana 11:11–14.)

Pravda o stavu mrtvých a naděje na vzkříšení nás může osvobodit od zoufalství, které může smrt přinést. Tato naděje posílila jedny manžele ve Spojených státech, když při nehodě zahynul jejich čtyřletý syn. „V našem životě zůstala prázdnota, kterou může vyplnit jedině náš syn, až bude vzkříšený,“ přiznává jeho matka. „Víme ale, že naše bolest je jen dočasná, protože Jehova slibuje, že nám setře slzy z očí.“ (Zjevení 21:3, 4)

Svoboda od strachu z budoucnosti

Co skrývá budoucnost? Bude naše planeta spálena při nukleárním holocaustu? Povede ničení životního prostředí k tomu, že bude naše planeta neobyvatelná? Povede morální úpadek až k anarchii a chaosu? Dnes má z těchto věcí strach opravdu mnoho lidí.

Avšak Bible nabízí od takovýchto chorobných obav osvobození. Ujišťuje nás, že „země zůstává až na neurčitý čas“. (Kazatel 1:4) Jehova nestvořil naši planetu proto, aby se díval, jak ji nezodpovědní lidé ničí. (Izajáš 45:18) Naopak, Jehova zemi vytvořil proto, aby byla rajským domovem pro jednotnou lidskou rodinu. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Jeho záměr se nezměnil. Bible nám říká, že Bůh ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18) Pak „mírní, ti budou vlastnit zemi,“ říká Bible, „a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

Tento slib je důvěryhodný, protože Bůh nelže. Jehova prostřednictvím svého proroka Izajáše oznámil: ‚Slovo, jež vychází z mých úst, se ke mně nevrátí bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.‘ (Izajáš 55:11; Titovi 1:2) Do budoucnosti se tedy můžeme dívat s důvěrou, že se splní Boží slib zapsaný v Bibli v 2. dopise Petra 3:13: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“

Svoboda od strachu z lidí

Bible nám poskytuje zářné příklady mužů a žen, kteří ve své oddanosti Bohu jednali nebojácně. Patří k nim třeba Gideon, Barak, Debora, Daniel, Ester, Jeremjáš, Abigail a Jael. Tito věrní muži a ženy projevili stejný postoj jako žalmista, který napsal: „V Boha jsem vložil svou důvěru. Nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“ (Žalm 56:11)

Podobnou statečnost projevovali v prvním století apoštolové Petr a Jan, když jim náboženské autority přikázaly, aby přestali kázat. „My však,“ odpověděli, „nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Kvůli svému pevnému postoji byli později Petr a Jan uvězněni. Když byli zázračně propuštěni, bez otálení dále „mluvili Boží slovo se smělostí“. Petr a jiní apoštolové byli později přivedeni před židovský Sanhedrin. „Výslovně jsme vám nařídili, abyste dále nevyučovali na základě toho jména,“ řekl jim velekněz, „a přesto, pohleďte, naplnili jste Jeruzalém svým učením.“ Petr a ostatní apoštolové odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 4:16, 17, 19, 20, 31; 5:18–20, 27–29)

Svědkové Jehovovi se dnes při kázání dobré zprávy o Božím Království snaží napodobovat horlivost těchto křesťanů z prvního století. Dokonce i mladí svědkové často ukáží, že se o své víře nebojí mluvit s druhými lidmi. Vezměme několik příkladů.

Stacie je dospívající plachá dívka. Proto pro ni bylo zpočátku těžké mluvit o své víře s druhými. Co dělala, aby svou plachost překonala? „Studovala jsem Bibli a ověřovala jsem si, jestli rozumím tomu, o čem mluvím,“ říká. „Tak jsem si to zjednodušila, a víc jsem si věřila.“ O vynikajícím příkladu Stacie psaly místní noviny. V tomto článku, který napsala jedna učitelka z její školy, bylo uvedeno: „Víra zjevně [Stacii] dala sílu bojovat s mnoha tlaky, které pociťují mnozí mladí lidé. . . . Je přesvědčena o tom, že služba Bohu by měla v jejím myšlení zaujímat to nejpřednější místo.“

Tommy začal poznávat Bibli od svých rodičů, když mu bylo pouhých pět let. Už ve velmi raném mládí se odvážně postavil za pravé uctívání. Zatímco jeho spolužáci kreslili sváteční výjevy, Tommy maloval obrázek zaslíbeného Božího ráje. Když byl ve věku dospívání, povšiml si, že jeho spolužáci se podivují víře svědků Jehovových. Nebál se promluvit, a tak se dovolil jednoho ze svých učitelů, zda by mohl se třídou uspořádat debatu, při níž by odpověděl najednou na všechny jejich otázky. To bylo umožněno a bylo vydáno znamenité svědectví.

Když bylo Markiettě sedmnáct, naskytla se jí vynikající příležitost mluvit se spolužáky o své víře. „Dostali jsme za úkol připravit si referát,“ vypráví. „Jako námět jsem si vybrala knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi.a Zvolila jsem pět kapitol a jejich názvy napsala na tabuli. Třídu jsem požádala, aby je seřadili podle důležitosti.“ Pak následovala diskuse. „Ukázala jsem knihu třídě,“ uzavírá Markietta, „a hodně studentů o ni požádalo. Dokonce i moje učitelka řekla, že by tuto knihu chtěla.“

Pravda vás může osvobodit

Viděli jsme tedy, že pravda obsažená v Bibli má osvobozující účinek na ty, kdo ji studují a kdo její poselství upřímně přijímají, ať jsou jakéhokoli stáří. Osvobozuje je od strachu z mrtvých, od strachu z budoucnosti a od strachu z lidí. Ježíšova výkupní oběť nakonec osvobodí poslušné lidstvo od hříchu a smrti. Jak to bude nádherné, až budeme vysvobozeni z našeho zděděného hříšného stavu a budeme žít věčně v ráji na zemi! (Žalm 37:29)

Chtěli byste se dozvědět více o požehnání, které Bůh slíbil? Jestliže ano, co byste měli dělat? Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Chcete-li tedy získat svobodu, kterou Ježíš slíbil svým učedníkům, musíte se učit o Jehovovi Bohu a o jeho Synovi. Musíte poznat, co je Boží vůlí, a pak ji činit, protože Bible říká: „Svět pomíjí a rovněž jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

V Božím Království bude lidstvo konečně osvobozeno od hříchu a smrti