„Nikdo z vás nepřijde o život“

 1., 2. Jakou plavbu má Pavel před sebou a čeho by se mohl obávat?

PAVEL o místodržitelových slovech stále přemítá, protože budou mít zásadní vliv na jeho budoucnost. „K císaři půjdeš,“ řekl mu Festus. Pavel už je dva roky vězněn mezi čtyřmi stěnami, takže dlouhá cesta do Říma bude vítanou změnou. (Sk. 25:12) Když se však probírá svými bohatými vzpomínkami na mořeplavbu, vybavuje se mu mnohem víc než jen příjemný vánek a nekonečné obzory, které se otevírají před očima. Vyhlídka na tuto plavbu, po které se má objevit před císařem, může také vyvolávat v jeho mysli řadu tíživých otázek.

² Na moři se Pavel mnohokrát ocitl v nebezpečí. Třikrát přežil ztroskotání, a dokonce strávil noc a den na otevřeném moři. (2. Kor. 11:25, 26) Kromě toho se cesta do Říma bude velmi lišit od misionářských cest, které podnikl v minulosti. Tehdy byl na svobodě, ale nyní pocestuje jako vězeň, a to velmi daleko. Z Cesareje do Říma je to asi 3 000 kilometrů. Může vůbec takovou plavbu přečkat bez úhony? A i kdyby se mu cestou nic nestalo, nepopluje vlastně vstříc záhubě? Nezapomeň, že ho bude soudit ten nejmocnější vládce tehdejšího Satanova světa.

 3. K čemu byl Pavel odhodlán a čím se budeme zabývat v této kapitole?

³ Když si vzpomeneš, co už jsi o Pavlovi četl, myslíš si, že v této situaci propadl beznaději a hroutil se z toho, co má před sebou? To sotva. Věděl sice, že ho čekají těžkosti, ale nevěděl jaké. Proč by se měl okrádat o radost ze služby tím, že si bude dělat starosti s věcmi, které nemůže nijak ovlivnit? (Mat. 6:27, 34) Pavel věděl, že Jehovovou vůlí je, aby při každé příležitosti – dokonce i před vládci tohoto světa – kázal dobrou zprávu o Božím království. (Sk. 9:15) Byl pevně rozhodnut toto pověření plnit, ať se děje, co se děje. Jsme odhodláni dělat totéž? Vydejme se tedy společně s Pavlem na tuto historickou plavbu a přitom uvažujme o praktické hodnotě jeho příkladu.

 4. Na jaké lodi Pavel vyplul a kdo ho doprovázel?

⁴ Pavel s několika jinými vězni byl svěřen do péče římského důstojníka Julia. Ten rozhodl, že společně nastoupí na obchodní loď, která právě kotvila v Cesareji. Připlula z Adramyttia, což byl přístav na západním pobřeží Malé Asie naproti městu Mityléné, které leželo na ostrově Lesbos. Tato loď popluje nejprve na sever a potom na západ, přičemž bude cestou zastavovat, aby vyložila a naložila náklad. Na těchto plavidlech neměli cestující mnoho pohodlí, zejména když to byli vězni. (Viz rámeček „Cestování na obchodních lodích“.) Pavel byl jistě rád, že nebude jediným křesťanem ve skupině zločinců. Byli s ním přinejmenším dva spoluvěřící – Aristarchos a Lukáš. Právě Lukáš toto vyprávění zapsal. Nevíme, zda si tito dva věrní Pavlovi druhové plavbu zaplatili, anebo ho doprovázeli jako sloužící. (Sk. 27:1, 2)

 5. S kým směl Pavel pobýt v Sidonu a jaké poučení z toho můžeme načerpat my?

⁵ Po jednodenní plavbě loď zakotvila v Sidonu, asi 110 kilometrů na sever na pobřeží Sýrie. Julius podle všeho nezacházel s Pavlem jako s obyčejným vězněm, možná proto, že Pavel byl římským občanem a dosud nebyla prokázána jeho vina. (Sk. 22:27, 28; 26:31, 32) Dovolil mu jít na břeh a navštívit spolukřesťany. Ti bratři a sestry měli jistě velkou radost, že mohli pečovat o apoštola, který strávil tak dlouhou dobu ve vězení. Napadá tě, při jaké příležitosti bys mohl prokázat podobnou pohostinnost někomu ze svých milovaných spoluvěřících? Když to uděláš, jistě budeš povzbuzen. (Sk. 27:3)

 6.–8. Jak probíhala Pavlova cesta ze Sidonu do Knidu a jaké příležitosti ke kázání Pavel pravděpodobně využíval?

⁶ Ze Sidonu loď pokračovala směrem na sever, plula kolem Kilikie a přitom minula Pavlovo rodiště Tarsos. Lukáš se už o dalších zastávkách nezmiňuje, ale uvádí podrobnost, která nevěštila nic dobrého, totiž vítr, „který vanul proti“ nim. (Sk. 27:4, 5) Dokážeme si ovšem představit, že Pavel využíval každou příležitost k oznamování dobré zprávy. Jistě vydal svědectví svým spoluvězňům i jiným lidem na palubě, včetně posádky a vojáků. Určitě kázal také v každém přístavu, ve kterém loď zakotvila. Kážeme i my při každé příležitosti?

⁷ Po nějaké době loď dorazila do Myry, což byl přístav na jižním pobřeží Malé Asie. Pavel a jiní cestující zde museli přestoupit na jiné plavidlo, které je dopraví do Říma. (Sk. 27:6) Tehdy byl obilnicí Říma Egypt a v Myře kotvily egyptské lodě pro přepravu obilí. Julius jednu takovou loď vyhledal a přivedl na ni vojáky a vězně. Musela být mnohem větší než plavidlo, na kterém cestovali předtím. Vezla cenný náklad pšenice a také 276 osob – posádku, vojáky, vězně a pravděpodobně i jiné lidi směřující do Říma. Je zřejmé, že Pavlův kazatelský obvod se tím rozšířil a on této situace nepochybně dokázal dobře využít.

⁸ Další zastávkou byl Knidos, město na jihozápadním cípu Malé Asie. Za příznivého větru by loď urazila tuto vzdálenost asi za den. Lukáš však uvádí, že pluli „pomalu a trvalo mnoho dnů, než … se s obtížemi dostali do Knidu“. (Sk. 27:7a) Podmínky pro plavbu se zhoršily. (Viz rámeček „Proměnlivý vítr v oblasti Středozemního moře“.) Představ si, jak asi bylo lidem na palubě, když loď bojovala se silným větrem a s rozbouřenými vodami.

 9., 10. Jaké obtíže vyvstaly v blízkosti Kréty?

⁹ Kapitán lodi plánoval plout z Knidu dál na západ, ale podle slov očitého svědka Lukáše jim „vítr bránil v cestě“. (Sk. 27:7b) Jak se loď vzdalovala od pevniny, dostávala se mimo pobřežní proud a pak ji silný nepříznivý vítr ze severozápadu začal hnát na jih, a to možná velkou rychlostí. Pobřežní plavidlo předtím chránil před protivětrem ostrov Kypr a nyní podobnou ochranu skýtala Kréta. Jakmile loď minula mys Salmona na východním cípu Kréty, situace se trochu zlepšila. Jak to? Loď se dostala na jižní, tedy na závětrnou stranu ostrova, takže byla před silným větrem do určité míry chráněna. Představ si, jakou museli lidé na palubě pocítit úlevu, alespoň v první chvíli. Dokud však loď byla na moři, posádka měla důvod k obavám. Blížila se totiž zima.

¹⁰ Lukášův přesný popis pokračuje: „S obtížemi jsme pluli podél pobřeží [Kréty], až jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy.“ Ani v zákrytu ostrova nebylo snadné loď ovládat. Nakonec se jim však podařilo nalézt kotviště v malém zálivu. Má se za to, že byl nedaleko od místa, kde se pobřeží stáčí na sever. Jak dlouho tam zůstali? Lukáš říká, že „hodně času“. Avšak čas hrál proti nim. Plavit se na přelomu září a října bylo riskantnější. (Sk. 27:8, 9)

11. Co Pavel poradil spolucestujícím, ale jak bylo rozhodnuto?

¹¹ Pavel měl s cestováním po Středozemním moři zkušenosti, a proto se ho možná někteří cestující ptali, co by v této situaci poradil. Doporučil, aby se v plavbě nepokračovalo. Řekl, že pokud vyplují, „plavba skončí špatně“. Hrozilo, že dokonce přijdou o život. Kormidelník a majitel lodi však chtěli plout dál. Snad si mysleli, že je nutné dostat se na bezpečnější místo. Přesvědčili o tom Julia. Také většina ostatních se domnívala, že by se měli pokusit doplout do Fénixu, což byl přístav o něco dále podél pobřeží. Třeba tam bylo větší a lepší přístaviště, ve kterém by mohli strávit zimu. Když tedy začal vát mírný větřík od jihu, nechali se tím oklamat a vydali se na cestu. (Sk. 27:10–13)

12. Do jakého nebezpečí se loď dostala poté, co opustila Krétu, a jaké kroky posádka podnikla, aby nedošlo ke katastrofě?

¹² Brzy nastal další problém – přihnal se „prudký vítr“ ze severovýchodu. Nakrátko našli ochranu za malým ostrovem „jménem Kauda“, který ležel asi 65 kilometrů od Pěkných přístavů. Hrozilo však, že loď bude větrem hnána dál na jih k pobřeží Afriky a že tam najede na písčitou mělčinu a ztroskotá. V horečné snaze zabránit nejhoršímu námořníci vyzvedli na palubu člun, který byl tažen za lodí. Musela to být dřina, protože byl pravděpodobně plný vody. Potom s námahou zpevnili trup velké lodi tím, že ho stáhli lany nebo řetězy, aby držela pohromadě. Skasali plachty a snažili se loď udržet přídí proti větru, aby bouři přečkala. Představ si, jak to muselo být hrozné. Ani tato opatření nestačila. Bouře totiž lodí dál „prudce zmítala“. Třetí den hodili přes palubu lanoví, snad proto, aby se loď odlehčila a snadněji udržela na hladině. (Sk. 27:14–19)

13. Jak to asi na lodi vypadalo během bouře?

¹³ Na lodi musel vládnout strach. Pavel a jeho druhové však byli dobré mysli. Pavel už dříve dostal od Pána ujištění, že bude vydávat svědectví v Římě. (Sk. 19:21; 23:11) Anděl později tento slib potvrdil. Bouře však nepolevovala. Zuřila ve dne v noci po dva týdny. Kvůli vytrvalému dešti a hustým mrakům nebylo vidět slunce ani hvězdy, takže kormidelník nemohl provádět pozorování a zjistit polohu lodi a to, jakým směrem jsou unášeni. Nebylo ani možné pořádně se najíst. A jak by vůbec mohl někdo myslet na jídlo, když byli prokřehlí, promoklí, trpěli mořskou nemocí a chvěli se hrůzou?

14., 15. a) Proč se Pavel spolucestujícím zmínil o svém dřívějším varování? b) Co poznáváme z nadějného poselství, které Pavel předal?

¹⁴ Pavel se postavil. Zmínil se o svém předešlém varování, ale neřekl to vyčítavě. Nicméně vývoj událostí dával jeho slovům za pravdu, takže by jeho rady měly být brány vážně. Pokračoval: „Teď vás … vybízím, abyste sebrali odvahu, protože nikdo z vás nepřijde o život. Jen loď bude zničena.“ (Sk. 27:21, 22) Tato slova musela jeho posluchače vzpružit. I sám Pavel měl jistě velkou radost, že od Jehovy dostal nadějné poselství, které mohl předat svým spolucestujícím. Nesmíme zapomenout, že Jehovovi záleží na každém lidském životě. Každý člověk má pro něj cenu. Apoštol Petr napsal: „Jehova … nechce, aby byl někdo zničen, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Je tedy naléhavé, abychom se snažili předat Jehovovo poselství o naději co možná největšímu počtu lidí. Jde o drahocenné lidské životy.

¹⁵ Pavel pravděpodobně mnoha lidem na lodi vydal svědectví o „splnění slibu, který dal Bůh“. (Sk. 26:6; Kol. 1:5) Nyní, když hrozilo ztroskotání, mohl jim poskytnout spolehlivý základ pro naději na bezprostřední záchranu. Sdělil jim: „Tuto noc se mi objevil anděl Boha, kterému patřím a sloužím, a řekl: ‚Neboj se, Pavle. Budeš stát před císařem a Bůh ti daroval všechny ty, kdo se plaví s tebou.‘“ Pavel je vybídl: „Proto seberte odvahu! Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo řečeno. Ztroskotáme ale na nějakém ostrově.“ (Sk. 27:23–26)

16., 17. a) Při které příležitosti Pavel pronesl modlitbu a jak to na ostatní zapůsobilo? b) Jak se splnilo to, na co Pavel předem upozornil?

¹⁶ Po dvou strastiplných týdnech, kdy byla loď hnána asi 870 kilometrů daleko, začali námořníci tušit, že je nablízku země. Možná slyšeli příbojové vlny. Spustili ze zádi kotvy, aby loď nebyla dále unášena a aby mohli namířit příď k pevnině pro případ, že by se dalo najet na břeh. V této chvíli se námořníci pokusili loď opustit, ale vojáci jim v tom zabránili. Pavel důstojníkovi a vojákům řekl: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nezachráníte se.“ Teď, když byla loď o trochu stabilnější, Pavel všechny vybídl, aby něco snědli, a znovu je ujistil, že přežijí. Potom „přede všemi poděkoval Bohu“. (Sk. 27:31, 35) Touto děkovnou modlitbou dal příklad Lukášovi, Aristarchovi a také dnešním křesťanům. Jsou tvoje veřejné modlitby povzbuzující a přináší druhým útěchu?

¹⁷ Pavlova modlitba všechny povzbudila „a také se pustili do jídla“. (Sk. 27:36) Kromě toho vyhazovali do moře náklad pšenice, aby loď ještě více odlehčili. Měla díky tomu menší ponor a mohla připlout blíž ke břehu. Když nastal den, posádka odřízla kotvy, uvolnila kormidelní vesla na zádi a vytáhla přední plachtu, aby při najíždění na mělčinu bylo možné lodí alespoň trochu manévrovat. Pak příď uvázla, pravděpodobně na nějaké písčině nebo v bahně, a záď se začala tříštit pod náporem narážejících vln. Někteří vojáci se obávali, že by vězni mohli uniknout, a tak je chtěli zabít, ale Julius to nedovolil. Všem přikázal, aby plavali ke břehu. Přesně jak Pavel předpověděl, všech 276 lidí přežilo. Ano, „všichni [se] v pořádku dostali na suchou zem“. Ale kde vlastně byli? (Sk. 27:44)

18.–20. V jakém ohledu byli Malťané k trosečníkům „mimořádně laskaví“ a jaký zázrak Bůh provedl Pavlovým prostřednictvím?

¹⁸ Ukázalo se, že trosečníci se ocitli na ostrově Malta, který leží jižně od Sicílie. (Viz rámeček „Kde byl ostrov ‚Malta‘?“.) Ostrované mluvící cizím jazykem k nim byli „mimořádně laskaví“. (Sk. 28:2) Viděli, že cizinci, kteří dorazili k jejich břehům, jsou promočení a třesou se zimou, a tak pro ně rozdělali oheň. U ohně se trosečníci zahřáli, přestože bylo chladno a pršelo. Navíc se u něj stal zázrak.

¹⁹ Pavel přiložil ruku k dílu a nasbíral chrastí, které pak vhodil do ohně. Přitom vylezla jedovatá zmije, uštkla ho a zůstala mu viset na ruce. Malťané si mysleli, že ho trestají bohové.a

²⁰ Domorodci, kteří viděli, že Pavel byl uštknut, si mysleli, že „oteče“. Jak uvádí jeden slovník, v původním jazyce je zde použit lékařský termín. Není překvapivé, že milovaného lékaře Lukáše mohl při psaní napadnout právě tento výraz. (Sk. 28:6; Kol. 4:14) Jisté je, že Pavel jedovatého hada setřásl a nic se mu nestalo.

21. a) Jaké příklady přesného vyjadřování jsou v této části Lukášova popisu? b) Jaké zázraky Pavel vykonal a jak to zapůsobilo na obyvatele Malty?

²¹ V té oblasti žil bohatý majitel půdy jménem Publius. Možná to byl nejvýše postavený římský úředník na Maltě. Lukáš o něm napsal, že to byl „přední muž ostrova“. Použil stejný titul, jaký se vyskytuje ve dvou nápisech, které byly na Maltě nalezeny. Publius přijal Pavla a jeho druhy k sobě a tři dny je hostil. Publiův otec však byl nemocný. Jeho zdravotní stav Lukáš opět popsal přesně. Uvedl, že muž „ležel s horečkou a úplavicí“, což je konkrétní popis nemoci. Pavel se pomodlil, vložil na toho muže ruce, a on se uzdravil. Na místní obyvatele ten zázrak velmi zapůsobil. Začali přivádět jiné nemocné, aby byli vyléčeni. Pavla a jeho druhy také obdarovali potřebnými věcmi. (Sk. 28:7–10)

22. a) Jak se jistý profesor pochvalně vyjádřil o Lukášově popisu plavby do Říma? b) O čem bude pojednávat následující kapitola?

²² Z toho, co jsme až dosud prozkoumali, je patrné, že popis Pavlovy plavby se vyznačuje přesností a pravdivostí. Jistý profesor řekl: „Lukášova zpráva … je jedním z nejživějších literárních popisů v celé Bibli. Detaily týkající se námořnictví v prvním století jsou tak precizní a podmínky ve východním Středomoří jsou tak přesně vykreslené“, že toto vyprávění musí být založeno na nějakém deníku. Je docela možné, že Lukáš si při cestování s Pavlem dělal takové poznámky. Pokud to tak bylo, měl určitě o čem psát i během další etapy jejich cesty. Co s Pavlem bude, až se konečně dostanou do Říma? To uvidíme dál.