Konečné řešení univerzální sporné otázky
„Jehova sám po tvé pravici jistě rozbije krále v den svého hněvu.“ — ŽALM 110:5.
1, 2. Jaká událost v roce 70 n. l. mohla vrhnout pochybnosti na univerzální svrchovanost Jehovy Boha, ale ke komu se již tehdy obrátila přízeň?
UNIVERZÁLNÍ svrchovanost stvořitele nebe a Země je prvořadou spornou otázkou předloženou lidem a andělům. Zakrátko bude ta sporná otázka vyřešena jednou provždy, ale Jehovovi nepřátelé jeho svrchovanost staletí napadali. Vždyť zničení města Jeruzaléma spolu s jeho chrámem, zasvěceným Jehovovi, v roce 70 n. l. mohlo zpochybnit univerzálnost stvořitelovy svrchovanosti. Přesto byl dobrý důvod, proč si tehdy Jehova nezvolil být Bohem válečníkem ve prospěch tělesného Izraele.
2 Jaký důvod to byl? Tehdy již Jehova Bůh obrátil pozornost k novému národu, duchovnímu izraeli, „Božímu izraeli“, jak apoštol Pavel nazývá sbor Ježíše Krista. (Galaťanům 6:16) Přesto však během celé takzvané křesťanské éry Jehova nebojoval za duchovní izrael jako Bůh válečník způsobem, jímž bojoval za přirozený Izrael pod mojžíšskou smlouvou Zákona. Dovolil dokonce, aby římští vojáci na popud Židů usmrtili Ježíše Krista na mučednickém kůlu na Kalvárii. To bylo 37 let před druhým zničením Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l.
3, 4. Jak se Bůh prokazoval jako válečník od Mojžíšovy doby až do krále Ezechjáše? Co však platí v případě duchovních izraelitů ohledně jeho boje a jejich boje?
3 Ode dnů proroka Mojžíše až do panování jeruzalémského krále Ezechjáše bojoval Jehova Bůh zázračně za izraelský národ a Izraelité bojovali pod jeho vedením smrtícími zbraněmi. (5. Mojžíšova 1:30; 3:22; 20:3, 4; Jozue 10:42) Ale v případě duchovního izraele to tak není. Od smrti Ježíše Krista vně Jeruzaléma si během celého našeho letopočtu tento Bůh válečník nezvolil bojovat za Boží izrael tělesným válčením. Nepověřil také duchovní izraelity tvořící křesťanský sbor, aby bojovali doslovnými válečnými zbraněmi. Křesťané musí vést jinou válku.
4 Ve shodě s tím napsal jeden z vedoucích bojovníků za křesťanskou víru spolukřesťanům v řeckém Korintu: „Zbraně našeho válčení [jsou] . . . mocné v Bohu k vyvracení silných opevnění. Vyvracíme totiž uvažování a všechno povýšené, co se pozvedá proti poznání Boha; a přivádíme každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista; a jsme stále připraveni uvalit trest za každou neposlušnost, jakmile se plně uskuteční vaše poslušnost.“ (2. Korinťanům 10:4–6) Již dříve mluvil Pavel v témž dopise o „zbraních spravedlnosti po pravici a po levici“. — 2. Korinťanům 6:7; viz též Efezanům 6:11–18.
Jehova bude bojovat v Armagedonu
5. Jaký postoj k použití doslovných zbraní k sebeobraně zaujal Ježíš v Getsemanské zahradě a jak jednají jeho učedníci?
5 Když byl Ježíš Kristus na zemi, nikdy se v sebeobraně neuchýlil k použití smrtících zbraní. V noci, kdy byl zrazen v Getsemanské zahradě, vytasil jeho oddaný učedník Šimon Petr meč a usekl sluhovi židovského velekněze ucho. Ale Ježíš ucho zázračně vrátil na místo a řekl: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů? Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to tak musí stát?“ (Matouš 26:52–54) Vzhledem k tomu všemu zachovávají praví napodobitelé obětavého Božího Syna přímo i nepřímo neutralitu, když dojde ke světskému válčení. — Jan 17:16; 18:36.
6. Jaký postoj zaujmou svědkové Jehovovi během války velkého dne Boha, Všemohoucího, v Armagedonu?
6 Ať jsou tedy národy upozorněny, že během „války velkého dne Boha, Všemohoucího“ na „místě, které se hebrejsky nazývá Har-Magedon“, se svědkové Jehovovi nebudou podílet na boji. Přenechají to svému Bohu válečníkovi, „Jehovovi vojsk“, spolu s jeho legiemi andělů pod vedením Ježíše Krista. — Zjevení 16:14–16; 19:11–21; Žalm 84:12; 84:13, KB.
Jehova obnoví svou vojenskou činnost
7. Jakým titulem byl obdařen Jehova jako Bůh válečník? Má stále takové postavení?
7 Bůh starověkého Izraele byl znám a oslovován jako Jehova cevaót neboli Jehova vojsk. (1. Samuelova 1:3, 11) V Římanům 9:29 (Překlad krále Jakuba) odkazuje apoštol Pavel na Izajášovo proroctví a píše: „Kdyby nám Pán Sabaot neponechal semeno, byli bychom jako Sodoma a byli bychom učiněni jako Gomora.“ Také křesťanský učedník Jakub píše: „Volání těch, kteří sklízeli, vstoupilo do uší Pána sabaot.“ (Jakub 5:4, KJ; Americká standardní verze). Pavel a Jakub tedy v prvním století našeho letopočtu Boha označili jako Jehovu vojsk. Během následujících osmnácti století Bůh nevedl tělesnou válku ve prospěch duchovního izraele, Božího izraele, jako to činil pro starověký Izrael, a přesto zůstává Jehovou vojsk.
8–10. a) Kdo dal pokyn k válce v nebi a k čemu vedla? b) Kolik času zbývá nyní, víc než sedmdesát let po válce v nebi, do války Jehovova velkého dne?
8 Při zrození mesiášského království na konci „časů pohanů“ v roce 1914 vypukla válka v nebeské říši Jehovy Boha. (Lukáš 21:24, KB) Kdo dal pokyn k této válce? Sám Jehova Bůh. Poslal svého kralujícího Syna na bitevní pole pod jménem Michael, protože je nejzpůsobilejší odpovědět na otázku obsaženou v tom jménu, totiž: „Kdo je jako Bůh?“ Michael začal ihned jednat jako bojující představitel Jehovy vojsk.
9 Ve Zjevení 12:7–10 tedy čteme: „A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé vedli bitvu s drakem a drak vedl bitvu i jeho andělé, ale nezískal převahu ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký had byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A slyšel jsem silný hlas v nebi, který řekl: ‚Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů.‘ “
10 Nyní, víc než sedmdesát let po té bitvě v nebesích, zbývá jen „krátké časové období“, než vypukne válka Jehovova velkého dne a Bůh se živě předvede jako Jehova vojsk dnešní lidské generaci. — Zjevení 12:12; Zecharjáš 14:3.
Bojovník za Jehovovo ospravedlnění
11. Jaký ustanovený čas očekává ostatek malého stáda a velký zástup a co potom budou jásavě chválit?
11 Moudrý král Šalomoun ze starověkého Izraele napsal pod inspirací: „Pro všechno je ustanovený čas, ano, čas pro každou záležitost pod nebesy. . . čas pro válku a čas pro mír.“ (Kazatel 3:1–8) Učedníci panujícího krále, který je „více než Šalomoun“, očekávají na zemi čas a příležitost, kdy povede vítězné nebeské anděly do bitevního střetnutí v Har-Magedonu. (Matouš 12:42; Zjevení 19:11–16) Tam „bude [národy] pást železným prutem“ a rozbije je „železným žezlem“. (Zjevení 19:15; Žalm 2:9) Jak potom budou jeho mírumilovní, ochránění učedníci chválit své velkolepé osvobození! Bude k nim patřit jak ostatek „malého stáda“ Kristových spoludědiců království, tak „velký zástup“ jeho „jiných ovcí“, které chovají naději, že zdědí rajskou zemi pod jeho mírovým tisíciletým panstvím. (Lukáš 12:32; Zjevení 7:9–17; Jan 10:16) Jásavě „přímo ve stínu Všemohoucího“ budou chválit zvučné vítězství Pastýře a Krále Ježíše Krista, jímž ospravedlní univerzální svrchovanost Jehovy Boha. — Žalm 91:1.
12. Odkud hrozivě vyvstává válka před národy a jak podle Žalmu 68:1, 2 (68:2, 3, KB) skončí?
12 Dnes lze bez přehánění říci, že tato válka vedená z končin daleko převyšujících říši člověka, v níž budou použity přesně zaměřené zbraně o třídu vyšší, než je lidská jaderná výzbroj, hrozivě vyvstává přede všemi pozemskými národy, ať jsou v Organizaci spojených národů, nebo mimo ni. Naslouchej: „Ať Bůh povstane, ať jsou rozptýleni jeho nepřátelé a ti, kteří ho prudce nenávidí, ať kvůli němu prchají. Jako je odháněn dým, kéž odeženeš je; jako vosk taje ohněm, ať ničemní zahynou před Bohem.“ — Žalm 68:1, 2; 68:2, 3, KB.
13. Komu jsou nyní, když pokračují přípravy k válce, nejčasověji určena slova Žalmu 45:1–6 (45:2–7, KB)?
13 Přípravy na válku všech válek jsou nyní v běhu. Boží nejpřednější bojovník, který vede bitvu za Jehovovo ospravedlnění, je osloven následujícími slovy složenými pod inspirací příslušníkem izraelského národa: „Jsi vskutku hezčí než lidští synové. Půvab byl vylit na tvé rty. Proto ti Bůh požehnal na neurčitý čas. Připásej si ke stehnu svůj meč, ty mocný, se svou důstojností a nádherou. A ve své nádheře postupuj k úspěchu; jeď ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti, a tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň. Tvé šípy jsou ostré — stále pod tebou padají národy — v srdci nepřátel krále. Bůh je tvým trůnem na neurčitý čas, ano navždy; žezlo tvého kralování je žezlo přímosti.“ — Žalm 45:1–6; 45:2–7, KB.
Národy se shlukují proti Jehovovi
14, 15. Jaká slova z 2. žalmu citovali apoštolové po propuštění z vazby jako splněná a jakou prosbu k Bohu vznesli?
14 Krátce po zřízení křesťanského sboru v den letnic roku 33 n. l. rozpoznali pomazaní křesťané uplatnění Žalmu 2:1, 2. V textu stojí: „Proč je vřava mezi národy a národnostní skupiny mručely něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci se shlukli jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.“ Když apoštolové Jehovova pomazaného zakusili své první zatčení a týrání od nepřátelských Židů a připojili se opět ke svým spolukřesťanům, citovali uvedená slova 2. žalmu složeného králem Davidem. Skutky 4:23–30 o té věci podávají tuto zprávu:
15 „Po propuštění šli ke svým lidem a podali zprávu, co jim řekli přední kněží a starší muži. Když to uslyšeli, jednomyslně pozvedli svůj hlas k Bohu a řekli: ‚Svrchovaný Pane, ty jsi ten, který učinil nebe a Zemi, moře a všechno v nich a který řekl prostřednictvím svatého ducha ústy našeho předka Davida, svého služebníka: „Proč se národy rozbouřily a lidé uvažují o nicotných věcech? Králové země se postavili a panovníci se spolu srotili proti Jehovovi a proti jeho pomazanému.“ Rovněž tedy Herodes i Pontský Pilát se ve skutečnosti shromáždili s lidmi z národů a s izraelskými lidmi v tomto městě proti tvému svatému služebníkovi Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby dělali to, co předem určila tvá ruka a rada, aby se stalo. A nyní, Jehovo, věnuj pozornost jejich pohrůžkám a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí, zatímco vztáhneš svou ruku k uzdravování a zatímco se budou dít znamení a předzvěsti jménem tvého svatého služebníka Ježíše.‘ “
16, 17. a) Stalo se v celých lidských dějinách něco srovnatelného s tím, co se začalo dít od roku 1914? Vysvětli to. b) Jak dále jednají národy? K napsání čeho tím vlastně nutí Boha?
16 Ale když je řeč o národech ve vřavě, o králích, kteří se spolu staví jako jeden, o politických vůdcích, kteří se shlukují proti Jehovovi a jeho pomazanému Ježíši Kristu — co v celých lidských dějinách snese srovnání s tím, co začalo před 76 lety v roce 1914? Byl to nejen rok, kdy vypukla první světová válka, první v celé lidské existenci, ale zejména rok, kdy skončily časy pohanů, „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24) Žalm 2 zjevně dochází svého většího splnění právě od toho roku.
17 Na konci časů pohanů v roce 1914 nebyl žádný z národů — ani národy takzvaného křesťanstva, jejichž mnozí občané na sebe v náboženském ohledu pohlížejí jako na duchovní izraelity — nakloněn vítat Jehovova pomazaného, Ježíše Krista, jako panovníka nad zemí. A nyní, 71 let poté, co začalo být od roku 1919 „toto dobré poselství o království“ „kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, národy v křesťanstvu i mimo ně jistě nehodlají vítat dlouho oznamovaného Jehovova krále a přísahat mu věrnost a přitom se zříci svého vlastního panování nad zemí. (Matouš 24:14) Naopak, dospěly posléze do času a situace, kdy vlastně nutí Jehovu, aby napsal velkolepé vyvrcholení „knihy Jehovových válek“. — 4. Mojžíšova 21:14.
Slavný triumf Boha válečníka
18. Jaký čin si od Jehovy přejeme a kdo bude jakoby po jeho boku ve splnění Žalmu 110?
18 Nuže tedy do bitvy, Jehovo vojsk, se svým královským Synem Ježíšem Kristem po boku! Jemu jsou určena prorocká slova: „Podmaňuj uprostřed svých nepřátel. Jehova sám po tvé pravici jistě rozbije krále v den svého hněvu. Vykoná soud mezi národy; způsobí plnost mrtvých těl. Jistě rozbije představeného nad lidnatou zemí.“ — Žalm 110:2, 5, 6.
19. Jakou modlitbu za celý zástup jiných ovcí vznášíme ke všemohoucímu Bohu ohledně války jeho velkého dne, která je těsně před námi?
19 Jehovo vojsk, ať se tví věrní služebníci na zemi stanou jásajícími svědky tvého nesrovnatelného vítězství, které vybojuješ prostřednictvím svého krále Ježíše Krista ve válce velkého dne Boha, Všemohoucího, na místě, které se hebrejsky nazývá Har-Magedon! (Zjevení 16:14) Ať po boku ostatku pravých duchovních izraelitů s jásáním ‚vyjde z velkého soužení‘ velký zástup lidí podobných ovcím, kteří „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, aby byli tvými pozemskými svědky po celou věčnost! (Zjevení 7:14) Ať přežijí ve tvé láskyplné péči, aniž zemřou, do pokojné říše tvého vítězného Syna, který bude panovat nad očištěnou zemí, jež se má v souladu s tvým původním předsevzetím proměnit v krásný ráj! Ať jsou viditelným svědectvím pro všechny vzkříšené mrtvé k ospravedlnění tvé oprávněné svrchovanosti nad celým vesmírem! Děkujeme ti, že tím konečně vyřešíš univerzální spornou otázku jednou provždy!
Vzpomínáš si?
◻ Jaká prvořadá sporná otázka stojí před člověkem a anděly?
◻ Čím se od sebe liší Jehovův způsob boje za starověký Izrael a za duchovní izrael?
◻ Jaký postoj zaujmou svědkové Jehovovi v Armagedonu a proč?
◻ Kdy došlo ke splnění Žalmu 2:1, 2, jaké nemělo obdoby?
◻ Jak bude navždy vyřešena univerzální sporná otázka?
[Obrázek na straně 24 a 25]
„Velký zástup“ bude chválit Božího vítězného Pastýře a Krále