„Budete mi svědky“

 1.–3. Jak Ježíš opouští své apoštoly a jaké otázky vznikají?

APOŠTOLOVÉ by nejraději zastavili čas! Poslední týdny jsou tak vzrušující. Když byl Ježíš vzkříšen, jejich zoufalství se změnilo v nesmírnou radost. V uplynulých 40 dnech se Ježíš svým následovníkům opakovaně objevil a dál je vyučoval a povzbuzoval. Dnes je to však naposled.

² Apoštolové stojí společně na Olivové hoře a přímo hltají každé Ježíšovo slovo. Pak Ježíš k jejich lítosti končí. Pozvedá ruce, žehná jim a začíná vystupovat vzhůru. Oni s úžasem sledují, jak se vznáší k obloze. Nakonec ho oblak skrývá jejich pohledu. Je pryč, ale oni stále upřeně hledí k nebi. (Luk. 24:50; Sk. 1:9, 10)

³ V životě Ježíšových apoštolů je tato událost mezníkem. Co teď budou dělat, když jejich Pán, Ježíš Kristus, vystoupil do nebe? Budou pokračovat v díle, které zahájil? Můžeme se spolehnout, že je na to před svým odchodem připravil. Jak je vyzbrojil, aby mohli plnit toto důležité pověření? Jak na to reagovali? A jak se to týká dnešních křesťanů? První kapitola knihy Skutky obsahuje povzbuzující odpovědi.

 4. Jak Lukáš začíná své vyprávění zaznamenané v knize Skutky?

⁴ Lukáš začíná své vyprávění oslovením Theofila, téhož muže, kterému předtím napsal své evangelium.a Dále Lukáš jinými slovy shrnuje události, které zaznamenal na konci svého evangelia, a dodává některé nové detaily. Ukazuje tak, že tyto dva záznamy na sebe navazují.

 5., 6. a) Co Ježíšovým následovníkům pomůže, aby si zachovali pevnou víru? b) Proč si dnešní křesťané mohou být jisti, že se jejich víra zakládá na mnoha přesvědčivých důkazech?

⁵ Co Ježíšovým následovníkům pomůže, aby si zachovali pevnou víru? Ve Skutcích 1:3 o Ježíšovi čteme: „Poskytl [jim] mnoho přesvědčivých důkazů, že žije.“ Výraz přeložený jako „přesvědčivé důkazy“ použil v Bibli pouze „milovaný lékař“ Lukáš. (Kol. 4:14) Tento výraz se v odborných lékařských spisech používal pro označení příznaků, které jsou průkazné, rozhodující a spolehlivé. Takové důkazy Ježíš poskytl. Svým následovníkům se mnohokrát ukázal – někdy jedné nebo dvěma osobám, někdy všem apoštolům a při jedné příležitosti více než pěti stům věřícím. (1. Kor. 15:3–6) To byly skutečně přesvědčivé důkazy!

⁶ I dnes se víra pravých křesťanů zakládá na mnoha přesvědčivých důkazech. Lze nějak doložit, že Ježíš žil na zemi, zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen? Rozhodně ano. Spolehlivé zprávy očitých svědků, jež jsou zaznamenány v Božím inspirovaném Slově, nám poskytují dostatek přesvědčivých dokladů. Jestliže tyto zprávy studujeme a modlíme se přitom o Boží vedení, může to velmi posílit naši víru. Pamatujme na to, že víra, která se neopírá o spolehlivé doklady, může být pouhou lehkověrností. A k získání věčného života je nezbytné mít skutečnou víru. (Jan 3:16)

 7. V čem dal Ježíš svým následovníkům příklad, když vyučoval a kázal?

⁷ Ježíš také „mluvil o Božím království“. Například vysvětloval proroctví, která poukazovala na to, že Mesiáš bude muset trpět a zemřít. (Luk. 24:13–32, 46, 47) Když objasňoval svou úlohu Mesiáše, zdůrazňoval tím Boží království. Byl totiž jeho ustanoveným Králem. Boží království bylo námětem Ježíšova kázání stále a tento námět zdůrazňují v kazatelské službě i jeho dnešní následovníci. (Mat. 24:14; Luk. 4:43)

 8., 9. a) Které dvě nesprávné představy měli Ježíšovi apoštolové? b) Jak Ježíš usměrnil uvažování apoštolů a jaké poučení tím dal dnešním křesťanům?

⁸ Když se apoštolové sešli na Olivové hoře, byla to na zemi jejich poslední schůzka s Ježíšem. Dychtivě se ho zeptali: „Pane, obnovíš pro Izrael království už v této době?“ (Sk. 1:6) Z této jedné otázky byly patrné hned dvě nesprávné představy. Za prvé apoštolové předpokládali, že Boží království bude obnoveno doslovnému Izraeli. Za druhé očekávali, že slíbené Království začne panovat „v této době“ neboli ihned. Jak Ježíš usměrnil jejich uvažování?

⁹ Ježíš asi věděl, že první nesprávný názor bude brzy uveden na pravou míru. Za pouhých deset dní měli totiž jeho následovníci zažít zrození nového národa, duchovního Izraele. Doba, kdy Bůh jednal s doslovným Izraelem, byla už téměř u konce. Pokud jde o druhou nesprávnou představu, Ježíš jim laskavě připomněl: „Není to vaše věc, abyste znali časy a období. Otec si je nechal ve své pravomoci.“ (Sk. 1:7) Jehova má svůj časový rozvrh a spolehlivě ho dodržuje. Sám Ježíš před svou smrtí řekl, že o „dni a hodině“, kdy přijde konec, tehdy nevěděl „ani Syn, jenom Otec“. (Mat. 24:36) Dodnes platí, že když se křesťané přehnaně zabývají otázkou, kdy přijde konec tohoto systému, v podstatě si dělají starosti, které jsou nepatřičné.

10. Jaký postoj apoštolů bychom měli napodobovat a proč?

¹⁰ Neměli bychom se však na Ježíšovy apoštoly dívat svrchu. Tito muži, kteří měli velkou víru, pokorně přijali usměrnění. A nejen to. Jejich otázka sice pramenila z chybného uvažování, ale zároveň z ní bylo patrné, že mají dobrý postoj. Ježíš předtím své následovníky opakovaně vybízel: „Buďte bdělí.“ (Mat. 24:42; 25:13; 26:41) Apoštolové opravdu byli duchovně bdělí a dychtivě vyhlíželi znamení toho, že se Jehova chystá jednat. Právě takový postoj musíme mít i my. A dnes, kdy vrcholí „poslední dny“, je to dokonce ještě naléhavější. (2. Tim. 3:1–5)

11., 12. a) Jaký úkol dal Ježíš svým následovníkům? b) Proč bylo vhodné, že se v souvislosti s kazatelským pověřením Ježíš zmínil o svatém duchu?

¹¹ Ježíš apoštolům připomněl, čím se mají zabývat především. Řekl: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Zpráva o Ježíšově vzkříšení bude nejprve kázána v Jeruzalémě, právě tam, kde lidé Ježíše usmrtili. Odtud se bude poselství šířit v celé Judeji, pak v Samaří a potom ještě mnohem dál.

¹² Bylo vhodné, že před tím, než se Ježíš zmínil o kazatelském pověření, znovu svým následovníkům slíbil, že jim pošle na pomoc svatého ducha. To je ve Skutcích jedno z více než 40 míst, kde je uveden výraz „svatý duch“. Tato poutavá biblická kniha opakovaně ukazuje, že bez pomoci svatého ducha nejsme schopni vykonat Jehovovu vůli. Je tedy velice důležité, abychom se o tohoto ducha pravidelně modlili. (Luk. 11:13) V dnešní době ho potřebujeme víc než kdy dříve.

13. V jakém rozsahu má kázat dnešní Boží lid a proč bychom měli tento úkol dychtivě plnit?

¹³ Pod slovy „nejvzdálenější končiny země“ si dnes představíme mnohem vzdálenější místa, než si mohli představit lidé v prvním století. Jak jsme však viděli v předcházející kapitole, svědkové Jehovovi toto Ježíšovo pověření ochotně přijali. Vědí totiž, že si Bůh přeje, aby lidé všeho druhu slyšeli dobrou zprávu o jeho království. (1. Tim. 2:3, 4) Věnuješ se intenzivně této činnosti, která může lidem zachránit život? Žádná jiná činnost ti nemůže přinést takové uspokojení. Jehova ti k této práci dá potřebnou sílu. Z knihy Skutky se dozvíš mnoho o tom, jaké metody používat a jaký postoj rozvíjet, abys kázal účinně.

14., 15. a) Co řekli andělé o Kristově návratu a jak to mínili? (Viz také poznámka pod čarou.) b) Jak se splnila slova, že se Kristus vrátí „stejným způsobem“, jakým odešel?

¹⁴ Jak již bylo popsáno na začátku této kapitoly, Ježíš se vznesl ze země a ztratil se z dohledu. Jedenáct apoštolů tam však pořád stálo a dívali se k nebi. Nakonec se objevili dva andělé a jemně je napomenuli: „Galilejští muži, proč tu stojíte a díváte se k nebi? Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli do nebe odcházet.“ (Sk. 1:11) Měli andělé na mysli, že se Ježíš vrátí v tom těle, v němž odešel, jak to učí některá náboženství? Ne. Jak to víme?

¹⁵ Andělé neřekli, že se Ježíš vrátí ve stejné podobě, ale „stejným způsobem“.b Jakým způsobem odešel? Když andělé mluvili, nebyl už Ježíš vidět. To, že opustil oblast země a byl na cestě ke svému nebeskému Otci, si uvědomovali pouze apoštolové, tedy jen několik lidí. Podobným způsobem se měl Kristus vrátit. A tak tomu opravdu bylo. To, že je dnes Ježíš přítomen jako vládnoucí Král, si uvědomují jen lidé, kteří rozumí Bibli a chápou význam dnešních událostí. (Luk. 17:20) Je třeba rozpoznat doklady jeho přítomnosti a mluvit o nich s druhými, aby také oni viděli, že žijeme v naléhavé době.

16.–18. a) Co se ze Skutků 1:13, 14 dozvídáme o křesťanských shromážděních? b) V čem si můžeme vzít příklad z Ježíšovy matky Marie? c) Proč jsou dnes křesťanská shromáždění velmi důležitá?

¹⁶ Není divu, že apoštolové se do Jeruzaléma vrátili „s velkou radostí“. (Luk. 24:52) Ale jak budou reagovat na Kristovo vedení a pokyny? Ve 13. a 14. verši první kapitoly Skutků čteme, že se shromáždili v jedné „horní místnosti“. Dozvídáme se zde i některé zajímavé podrobnosti o takových setkáních. Domy v Palestině tehdy mívaly nahoře místnost, ke které vedlo vnější schodiště. Mohla uvedená horní místnost být v domě, který patřil Markově matce a o kterém je zmínka ve Skutcích 12:12? Ať tomu bylo jakkoli, bylo to pravděpodobně prosté a účelně zařízené místo, kde se mohli Kristovi následovníci scházet. Ale co při tomto shromáždění dělali a kdo všechno byl přítomen?

¹⁷ Povšimněme si, že při tomto setkání nebyli přítomni pouze apoštolové ani zde nebyli pouze muži. Účastnily se ho také „některé ženy“, včetně Ježíšovy matky Marie. Zde je o ní poslední zmínka v Bibli. Situace, ve které ji vidíme, je pro ni příznačná. Marie nevyhledává významné postavení, ale pokorně se schází se svými duchovními bratry a sestrami, aby společně uctívali Boha. Jistě pro ni musí být útěchou, že v této chvíli jsou s ní její ostatní čtyři synové, kteří v Ježíše za jeho života nevěřili. (Mat. 13:55; Jan 7:5) Poté, co jejich nevlastní bratr zemřel a byl vzkříšen, se úplně změnili. (1. Kor. 15:7)

¹⁸ Stojí také za pozornost, proč se učedníci shromáždili. Skutky 1:14 říkají, že „všichni se jednomyslně a vytrvale modlili“. Shromáždění byla pro Kristovy následovníky od počátku nedílnou součástí jejich služby Bohu. I dnes se shromažďujeme, abychom se navzájem povzbuzovali, získávali poučení a rady, a především abychom společně uctívali našeho nebeského Otce Jehovu. Modlitby a písně chvály, které při takových příležitostech zaznívají, se Jehovovi líbí a pro nás jsou velmi důležité. Tato posvátná a povzbuzující shromáždění za žádnou cenu nezanedbávejme! (Hebr. 10:24, 25)

19.–21. a) V čem je pro nás poučné to, že Petr měl ve sboru aktivní úlohu? b) Proč bylo zapotřebí, aby byl Jidáš nahrazen, a jaké poučení získáváme z toho, jak byla tato věc řešena?

¹⁹ Kristovi následovníci museli nyní vyřešit jeden důležitý organizační problém. Iniciativy se v té věci ujal apoštol Petr. (Sk. 1:15–26) Když vezmeme v úvahu, že jen před několika týdny třikrát zapřel svého Pána, je opravdu povzbudivé vidět, že už se vzchopil. (Mar. 14:72) Všichni máme sklon hřešit a potřebujeme si připomínat, že Jehova je „dobrý a ochotně [odpouští]“ těm, kteří svých chyb upřímně litují. (Žalm 86:5)

²⁰ Petr si uvědomil, že Jidáš, apoštol, který zradil Ježíše, má být nahrazen. Ale kým? Novým apoštolem měl být někdo z učedníků, kteří následovali Ježíše po celou dobu jeho pozemské služby a byli svědky jeho vzkříšení. (Sk. 1:21, 22) To odpovídalo Ježíšovu slibu: „Vy, kdo jste mě následovali, [se] posadíte na 12 trůnů a budete soudit 12 izraelských kmenů.“ (Mat. 19:28) Jehovovým záměrem zjevně bylo, aby 12 apoštolů, kteří následovali Ježíše v průběhu jeho pozemské služby, tvořilo budoucích „dvanáct základních kamenů“ Nového Jeruzaléma. (Zjev. 21:2, 14) Bůh tedy Petrovi umožnil rozpoznat, že se na Jidáše vztahují prorocká slova: „Ať jeho úřad dozorce převezme někdo jiný.“ (Žalm 109:8)

²¹ Jak se dospělo k rozhodnutí? Metáním losů, což se v biblických dobách dělalo běžně. (Přísl. 16:33) Zde je však v Bibli poslední zmínka o takovém použití losů. Je zřejmé, že po vylití svatého ducha už byla tato metoda zbytečná. Je ovšem zajímavé, proč byly losy použity. Apoštolové se modlili: „Jehovo, ty znáš srdce všech lidí. Ukaž, kterého z těch dvou mužů jsi vyvolil.“ (Sk. 1:23, 24) Přáli si, aby rozhodl Jehova. Byl vybrán Matyáš. Pravděpodobně to byl jeden ze 70 učedníků, které kdysi Ježíš vyslal kázat. Matyáš se tak stal jedním z těch dvanácti.c (Sk. 6:2)

22., 23. Proč bychom měli být poddajní a poslouchat ty, kdo nás dnes ve sboru vedou?

²² Tato událost nám připomíná, že je důležité, aby činnost Božího lidu byla dobře organizována. I dnes jsou vybíráni odpovědní muži, aby sloužili ve sboru jako dozorci. Starší pečlivě zvažují biblické požadavky, jimž mají sboroví dozorci odpovídat, a při tom se modlí, aby je vedl svatý duch. Sbor se proto na takové muže dívá jako na jmenované svatým duchem. Pokud jde o nás, zůstáváme poddajní a poslušně přijímáme jejich vedení, čímž ve sboru podporujeme ducha spolupráce. (Hebr. 13:17)

²³ To, že se učedníkům Ježíš objevoval po svém vzkříšení, je posílilo. Organizační úpravy jim dodaly stabilitu. Nyní jsou tedy plně připraveni na dramatickou událost, která je před nimi. O ní bude pojednávat příští kapitola.