Jehovův lid upevněn ve víře
„Sbory se. . . upevňovaly ve víře a početně vzrůstaly den ze dne.“ — Skutky 16:5.
1. Jak používal Bůh apoštola Pavla?
JEHOVA BŮH používal Saula z Tarsu jako ‚vyvolenou nádobu‘. Pavel jako apoštol ‚mnoho trpěl‘. Ale prostřednictvím jeho práce a práce druhých se Jehovova organizace těšila z jednoty a z podivuhodného vzrůstu. — Skutky 9:15, 16.
2. Proč bude užitečné prozkoumat Skutky 13:1–16:5?
2 Pohané se v rostoucím počtu stávali křesťany a jedno důležité shromáždění vedoucího sboru velmi přispělo k podpoře jednoty mezi Božím lidem a k tomu, aby se upevnil ve víře. Bude velice užitečné, jestliže prozkoumáme tento vývoj a jiné události zaznamenané ve Skutcích 13:1–16:5, protože dnes svědkové Jehovovi prožívají podobný vzrůst a duchovní požehnání. (Izajáš 60:22) Doporučujeme, aby sis při svém soukromém studiu článků o Skutcích v tomto vydání přečetl úseky vyznačené tučným písmem.)
Misionáři začínají působit
3. Jakou práci konali „proroci a učitelé“ v Antiochii?
3 Mužové, které vyslal sbor v syrské Antiochii, pomáhali věřícím, aby se upevňovali ve víře. (13:1–5) V Antiochii byli „proroci a učitelé“ Barnabáš, Simeon (Niger), Lucius z Kyréné, Manahen a Saul z Tarsu. Proroci vysvětlovali Boží slovo a předpovídali události, zatímco učitelé se věnovali poučování o Písmu a o zbožném životě. (1. Korinťanům 13:8; 14:4) Barnabáš a Saul dostali zvláštní úkol. Vzali s sebou Barnabášova bratrance Marka a odjeli na Kypr. (Kolosanům 4:10) Kázali v synagógách ve východním přístavu Salamině, ale není žádná zpráva, že by Židé reagovali kladně. Po hmotné stránce se takovým lidem dobře dařilo, a k čemu tedy potřebovali Mesiáše?
4. Co se stalo, když misionáři dále kázali na Kypru?
4 Bůh žehnal další svědecké práci na Kypru. (13:6–12) V Páfu potkali misionáři židovského kouzelníka a falešného proroka, který se jmenoval Barjezus (Elymas). Ten se snažil zabránit prokonsulovi Sergiovi Paulovi, aby neposlouchal Boží slovo. Saul byl naplněn svatým duchem a řekl: ‚Ty, plný podvodu a ničemnosti, ďáblův synu, nepříteli všeho spravedlivého, nepřestaneš překrucovat Jehovovy cesty?‘ Nato Boží trestající ruka na čas Elymasa oslepila a Sergius Paulus „uvěřil, neboť užasl nad Jehovovým učením“.
5, 6. a) Co řekl Pavel o Ježíšovi, když mluvil v synagóze v pisidské Antiochii? b) Jak zapůsobil Pavlův proslov?
5 Z Kypru se skupina plavila do města Perge v Malé Asii. Pavel a Barnabáš se pak vydali na sever horskými průsmyky, kde byli pravděpodobně ‚v nebezpečí na řekách a od lupičů‘, a došli do Antiochie v Pisidii. (2. Korinťanům 11:25, 26) Tam promluvil Pavel v synagóze. (13:13–41) Postupně poukazoval na to, jak Bůh jednal s Izraelem, a Davidova potomka Ježíše označil jako zachránce. Ačkoli si židovští předáci vyžádali Ježíšovu smrt, byl slib daný jejich předkům splněn, když Bůh Ježíše vzkřísil. (Žalm 2:7; 16:10; Izajáš 55:3) Pavel varoval své posluchače, aby neopovrhovali Božím darem záchrany skrze Krista. — Abakuk 1:5, Septuaginta.
6 Pavlova řeč vyvolala zájem, stejně jako dnes vyvolávají zájem veřejné přednášky svědků Jehovových. (13:42–52) Příští sabat se shromáždilo téměř celé město, aby slyšelo Jehovovo slovo, a Židé proto začali žárlit. Vždyť misionáři zřejmě obrátili během jednoho týdne víc pohanů, než ti Židé za celý svůj život. Židé Pavlovi rouhavě odporovali, a proto přišel čas, aby duchovní světlo zazářilo jinde. Bylo jim řečeno: ‚Poněvadž od sebe odstrkujete Boží slovo a nepovažujete se za hodné věčného života, obracíme se k národům.‘ — Izajáš 49:6.
7. Jak reagovali Pavel a Barnabáš na pronásledování?
7 Nyní se začali radovat pohané, a všichni, kteří byli správně naklonění k věčnému životu, uvěřili. Jehovovo slovo se dále roznášelo po celé zemi, ale Židé popudili vážené ženy (pravděpodobně aby naléhaly na své manžely a na jiné lidi) a podnítili také přední muže města, aby pronásledovali Pavla a Barnabáše a vyhnali je za své hranice. To však misionáře nezastavilo. Jen si ‚setřásli prach s nohou. . . proti nim‘ a šli do Ikonia (dnešní Konye), většího města v římské provincii Galácii. (Lukáš 9:5; 10:11) A co učedníci, kteří zůstali v pisidské Antiochii? Když se upevnili ve víře, „byli naplňováni radostí a svatým duchem“. To nám pomáhá pochopit, že odpor nemusí brzdit duchovní pokrok.
Pevní ve víře navzdory pronásledování
8. K čemu vedlo úspěšné vydávání svědectví v Ikoniu?
8 Pavel a Barnabáš se sami prokázali pevnými ve víře navzdory pronásledování. (14:1–7) Mnozí Židé a Řekové v ikonské synagóze reagovali na jejich svědeckou činnost a uvěřili. Když nevěřící Židé popudili pohany proti novým věřícím, mluvili ti dva pracovníci směle s autoritou od Boha, který jim dal moc provádět znamení, a tím dal najevo, že je schvaluje. Tak se zástup lidí rozdělil, protože někteří byli pro Židy, ale jiní pro apoštoly (vyslané). Apoštolové nebyli zbabělci, ale když se dověděli o spiknutí, při kterém měli být kamenováni, jednali rozumně a odešli kázat do Lykaonie, území v Malé Asii v jižní Galácii. Jednáme-li prozíravě, můžeme často i my zůstat činní ve službě navzdory pronásledování. — Matouš 10:23.
9, 10. a) Jak zapůsobilo na obyvatele Lystry uzdravení chromého muže? b) Jak reagovali v Lystře Pavel a Barnabáš?
9 Dále dostalo svědectví lykaonské město Lystra. (14:8–18) Pavel tam vyléčil muže, který byl od narození chromý. Zástupy si neuvědomily, že zázrak způsobil Jehova, a volaly: „Bohové se stali lidmi a sestoupili k nám!“ Řekli to v lykaonském jazyku, a proto Pavel a Barnabáš nevěděli, co se děje. Pavel byl mluvčím, a proto se lidé domnívali, že to je Hermes (výmluvný posel bohů), a o Barnabášovi si mysleli, že to je Zeus, hlavní řecký bůh.
10 Diův kněz dokonce přivedl býky a přinesl věnce, aby Pavlovi a Barnabášovi předložil oběti. Lidé všeobecně rozuměli řecky, a proto návštěvníci buď řecky nebo prostřednictvím tlumočníka rychle vysvětlili, že také oni jsou lidé s neduhy a že oznamují dobré poselství, aby se lidé odvrátili od „těchto marných věcí“ (neživých bohů neboli model) k živému Bohu. (1. Královská 16:13; Žalm 115:3–9; 146:6) Ano, Bůh kdysi dovolil národům (ne však Hebrejcům), aby si šly vlastní cestou, ačkoli nezůstal bez svědectví ohledně své existence a dobroty, ‚když jim dával déšť a plodná období a naplňoval jejich srdce pokrmem a dobrou náladou‘. (Žalm 147:8) Barnabáš a Pavel jim to vysvětlovali, ale stěží se jim podařilo zadržet zástupy, aby jim neobětovaly. Misionáři však nechtěli být ctěni jako bohové ani nechtěli využívat takové autority k zakládání křesťanství v té oblasti. Je to znamenitý příklad, zejména pokud bychom měli sklon nechat se obdivovat za to, co nám Jehova dovoluje vykonávat ve své službě.
11. Co se můžeme naučit z výroku: „Do Božího království musíme vejít mnoha souženími“?
11 Náhle nastalo bouřlivé pronásledování. (14:19–28) Jak k tomu došlo? Zástupy pod vlivem Židů z pisidské Antiochie a z Ikonia Pavla kamenovaly a vyvlekly ho z města v domnění, že je mrtvý. (2. Korinťanům 11:24, 25) Když ho však obklopili učedníci, vstal a vstoupil, možná potmě, do Lystry, aniž si ho kdo povšiml. Další den šli s Barnabášem do Derbe, kde se celkem dost lidí stalo učedníky. Při dalších návštěvách v Lystře, Ikoniu a Antiochii posilovali misionáři učedníky, povzbuzovali je, aby zůstali ve víře, a říkali: „Do Božího království musíme vejít mnoha souženími.“ Jako křesťané také očekáváme, že budeme muset podstupovat soužení, a neměli bychom se snažit jim uniknout tím, že bychom činili kompromisy ve své víře. (2. Timoteovi 3:12) Ve sborech, pro které psal Pavel svůj dopis Galaťanům, byli tehdy ustanoveni starší.
12. Co udělali oba misionáři, když skončila Pavlova první misionářská cesta?
12 Pavel a Barnabáš prošli Pisidií a pak promluvili v Perge, významném městě v Pamfylii. Časem se vrátili do syrské Antiochie. Pavlova první cesta skončila a oba misionáři informovali sbor „o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím, a že otevřel národům dveře k víře“. Nějaký čas strávili s učedníky v Antiochii, a to jim nepochybně velmi prospělo, aby se posílili ve víře. Dnešní návštěvy cestujících dozorců mají podobné duchovní účinky.
Řeší se důležitá otázka
13. Co bylo nutné, jestliže se křesťanství nemělo rozštěpit na hebrejskou a nežidovskou frakci?
13 Jestliže měli zůstat pevní ve víře, bylo nutné, aby byli jednotní ve smýšlení. (1. Korinťanům 1:10) Pokud se nemělo křesťanství rozštěpit na frakci hebrejskou a nežidovskou, musel vedoucí sbor rozhodnout, zda pohané, kteří přicházeli do Boží organizace, musí zachovávat mojžíšský Zákon a musí se dávat obřezat. (15:1–5) Určití muži z Judeje již přicestovali do syrské Antiochie a začali učit pohanské věřící, že nemohou být zachráněni, pokud se nedají obřezat. (2. Mojžíšova 12:48) Pavel, Barnabáš a jiní proto byli posláni k apoštolům a starším do Jeruzaléma. I tam trvali věřící, kteří byli kdysi dogmatickými farizey, na tom, že se musí pohané dávat obřezat a že musí zachovávat Zákon.
14. a) Jaký dobrý příklad byl dán, i když došlo při poradě v Jeruzalémě ke sporu? b) Co bylo jádrem Petrova výkladu při té příležitosti?
14 Konala se porada, při které se mělo zjistit, jaká je Boží vůle. (15:6–11) Ano, došlo ke sporům, ale když promlouvali mužové s pevným přesvědčením, nehádali se přitom — to je znamenitý příklad pro dnešní starší. Pak řekl Petr: ‚Bůh si vybral, aby mými ústy pohané [například Kornélius] slyšeli dobré poselství a uvěřili. Vydal svědectví tím, že jim dal svatého ducha a neudělal žádný rozdíl mezi námi a jimi. [Skutky 10:44–47] Proč tedy zkoušíte Boha tím, že vkládáte na šíji učedníků jho [povinnost zachovávat Zákon], které nebyli schopni nést ani naši předkové ani my? [My Židé podle těla] důvěřujeme, že nás zachraňuje nezasloužená laskavost Pána Ježíše stejným způsobem jako i je.‘ Bůh přijal neobřezané pohany, a z toho bylo patrné, že se obřízka a zachovávání Zákona pro záchranu nevyžaduje. — Galaťanům 5:1.
15. O kterých základních věcech mluvil Jakub a co mělo být podle jeho návrhu napsáno pohanským křesťanům?
15 Když Petr skončil, shromáždění ztichlo, ale mělo se mluvit ještě o jiných věcech. (15:12–21) Barnabáš a Pavel mluvili o znameních, která Bůh skrze ně činil mezi pohany. Předsedající, Ježíšův nevlastní bratr Jakub, pak řekl: ‚Šimon [Petrovo hebrejské jméno] vyprávěl, jak Bůh obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.‘ Jakub naznačil, že obnovení ‚Davidovy chýše‘ (obnovení kralování v Davidově rodu) se začalo splňovat shromažďováním Ježíšových učedníků (dědiců království) ze Židů i z pohanů. (Amos 9:11, 12, Septuaginta; Římanům 8:17) Bůh měl takové předsevzetí, a učedníci to tedy měli přijmout. Jakub radil, aby se pohanským křesťanům napsalo, že se mají zdržovat 1. věcí, které jsou poskvrněné modlami, 2. smilstva, 3. krve a zardoušeného. Tyto zákazy byly v Mojžíšových spisech, které byly každou sobotu čteny v synagógách. — 1. Mojžíšova 9:3, 4; 12:15–17; 35:2, 4.
16. Vodítko ke kterým třem bodům poskytuje až dodnes dopis vedoucího sboru z prvního století?
16 Nyní poslal vedoucí sbor pohanským křesťanům v syrské Antiochii a v Kilikii dopis. (15:22–35) Svatý duch a pisatelé dopisu vyzývali k tomu, aby se zdržovali věcí obětovaných modlám, krve (někteří lidé ji běžně jedli), věcí zardoušených, které nebyly zbaveny krve (mnozí pohané považovali takové maso za lahůdku) a smilstva (řecky porneia, což označuje nezákonné pohlavní styky mimo biblické manželství). Budou-li se zdržovat těchto věcí, bude se jim duchovně dobře dařit, stejně jako se dnes dobře daří svědkům Jehovovým, protože plní tyto „nutné věci“. Slova „Buďte zdrávi!“ znamenají totéž jako „Mějte se dobře“ a nemělo by se z nich vyvozovat, že by tyto požadavky v první řadě souvisely s nějakými zdravotními opatřeními. Když v Antiochii četli tento dopis, sbor se radovat z povzbuzení, které jim přinesl. Boží lid v Antiochii se tehdy také upevnil ve víře povzbuzujícími slovy Pavlovými, Silasovými, Barnabášovými a jiných. Hledejme i my způsoby, jak povzbuzovat a budovat spoluvěřící.
Začíná druhá misionářská cesta
17. a) Který problém vznikl, když byla navržena druhá misionářská cesta? b) Jak vyřešili Pavel a Barnabáš svůj spor?
17 Když se chystala druhá misionářská cesta, vznikl problém. (15:36–41) Pavel navrhl, že by s Barnabášem znovu navštívili sbory na Kypru a v Malé Asii. Barnabáš souhlasil, ale chtěl s sebou vzít svého bratrance Marka. Pavel byl proti tomu, protože je Marek v Pamfylii opustil. Nato „došlo k ostrému výbuchu hněvu“. Ale Pavel ani Barnabáš nehledali osobní zadostiučinění tím, že by se snažili o to, aby do jejich soukromé záležitosti zasahovali jiní starší nebo vedoucí sbor. To je opravdu znamenitý příklad.
18. K čemu vedl rozchod Pavla a Barnabáše a jaký užitek můžeme mít z této epizody?
18 Tento spor však vedl k tomu, že se rozdělili. Barnabáš vzal Marka s sebou na Kypr. Pavel se svým společníkem Silasem „prošel Sýrií a Kilikií a posiloval sbory“. Barnabáš byl možná ovlivněn rodinnými pouty, ale měl uznat Pavlův apoštolát a to, že byl vybrán jako „vyvolená nádoba“. (Skutky 9:15) A co my? Tato epizoda by nám měla vštípit, jak je nutné uznávat teokratickou autoritu a plně spolupracovat s „věrným a rozvážným otrokem“. — Matouš 24:45–47.
Pokroky v pokoji
19. V čem je Timoteus příkladem pro dnešní mladé křesťany?
19 Tímto sporem nesměl být ovlivněn pokoj sboru. Boží lid se dále upevňoval ve víře. (16:1–5) Pavel a Silas šli do Derbe a dále do Lystry. Tam žil Timoteus, syn věřící Židovky Euniky a jejího nevěřícího manžela, který byl Řek. Timoteus byl mladý, protože ještě asi o 18 nebo 20 let později mu bylo řečeno: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí.“ (1. Timoteovi 4:12) „Bratři v Lystře a [asi o 29 kilometrů dále] v Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu“, a byl tudíž známý svou znamenitou kazatelskou službou a bohulibými vlastnostmi. Dnešní mladí křesťané by měli usilovat o Jehovovu pomoc, aby si mohli vybudovat podobnou pověst. Pavel obřezal Timotea, protože se chystali chodit do domovů a synagóg Židů, kteří věděli, že Timoteův otec byl pohan, a apoštol nechtěl, aby cokoli bránilo přístupu k židovským mužům a ženám, kteří se měli dovědět o Mesiášovi. Dnešní svědkové Jehovovi také dělají, co mohou, aby učinili dobré poselství přijatelným pro lidi všeho druhu, ale neporušují přitom biblické zásady. — 1. Korinťanům 9:19–23.
20. K čemu vedlo jednání, které odpovídalo dopisu vedoucího sboru v prvním století, a jak by to mělo podle tvého názoru zapůsobit na nás?
20 Pavel a Silas měli Timotea jako pomocníka a předávali učedníkům výnosy vedoucího sboru, aby je zachovávali. A k čemu to vedlo? Lukáš zřejmě poukazoval na Sýrii, Kilikii a Galácii, když psal: „Sbory se. . . upevňovaly ve víře a početně vzrůstaly den ze dne.“ Ano, ochota jednat podle dopisu vedoucího sboru vedla k jednotě a k duchovnímu blahobytu. Jak znamenitý příklad to je v dnešních kritických časech, kdy musí Jehovův lid zůstat sjednocený a pevný ve víře!
Jak bys odpověděl?
◆ Jak reagovali Pavel a Barnabáš na pronásledování?
◆ Co se můžeme naučit z výroku: „Do Božího království musíme vejít mnoha souženími“?
◆ Jakou radu vyvozujeme ze tří bodů, o nichž pojednával dopis vedoucího sboru v prvním století?
◆ Jak dnes musíme uplatnit tytéž činitele, které upevnily ve víře Jehovovy svědky v prvním století?