Ve službě Jehovovi se dívejme kupředu

1.–3. (a) Čeho člověk možná lituje a jak to na něj může působit? (b) V čem pro nás může být poučný příklad apoštola Pavla?

JEDEN básník napsal: „Ze všech smutných slov jazyka či pera nejsmutnější jsou: Mohlo to být!“ Tím básníkem byl J. G. Whittier a poukazoval na věci, kterých litujeme, na to, co bychom nyní udělali jinak, kdybychom mohli. Lítost je smutek či duševní bolest kvůli tomu, co jsme udělali nebo možná naopak neudělali. Každý z nás jistě má něco, co by chtěl vrátit a udělat jinak. Čeho lituješ ty?

² Někteří lidé se dopustili hrubých chyb, dokonce spáchali vážné hříchy. Jiní možná neudělali nic zase tak špatného, ale říkají si, že některá jejich rozhodnutí nebyla zcela moudrá. Řada lidí se s minulostí dokáže srovnat, ale jiní se soustavně trápí úvahami typu „kdybych jen“. (Žalm 51:3) K jakým lidem patříš ty? Přál by sis Bohu sloužit bez toho, aby sis neustále vyčítal chyby z minulosti? Máme nějaký příklad člověka, od kterého bychom se mohli poučit? Ano, máme. Je jím apoštol Pavel.

³ Během svého života Pavel udělal vážné chyby i moudrá rozhodnutí. Chyb z minulosti sice hluboce litoval, ale zároveň se naučil zaměřovat na to, aby ze všech sil sloužil Bohu. Podívejme se, jak nám jeho příklad může pomoci, abychom se při své službě stále nezabývali předešlými chybami.

 4. Jakou minulost měl apoštol Pavel?

⁴ Jako mladý farizeus Pavel dělal věci, kterých později litoval. Vedl například nelítostné tažení proti Kristovým učedníkům. Biblická zpráva uvádí, že ihned po ukamenování Štěpána začal Saul, později známý jako Pavel, „jednat surově se sborem. Vpadal do jednoho domu za druhým, vyvlékal muže i ženy ven a předával je do vězení.“ (Sk. 8:3) Učenec Albert Barnes řekl, že řecké slovo přeložené jako „jednat surově“ je „silný výraz vyjadřující zápal a vztek, se kterým se [Saul] zapojil do pronásledování“. Barnes dále uvádí, že „Saul proti církvi bojoval zuřivě jako divoké zvíře“. Saul byl zbožný Žid, a tak věřil, že má před Bohem povinnost křesťanství vymýtit. Proto křesťany pronásledoval s nebývalou krutostí, „soptil hrozbami a vražděním“ a snažil se umlčet „muže i ženy“. (Sk. 9:1, 2; 22:4)a

 5. Jak došlo k tomu, že se z pronásledovatele křesťanů stal Kristův učedník?

⁵ Saul byl odhodlaný jít do Damašku, vyhnat Ježíšovy učedníky z jejich domovů a odvléci je do Jeruzaléma, kde měli čelit zlobě Sanhedrinu. To se mu však nepodařilo, protože se dostal do konfliktu s Hlavou křesťanského sboru. (Ef. 5:23) Na své cestě do Damašku se střetl s Ježíšem a byl oslepen zázračným světlem z nebe. Ježíš potom Saula poslal do Damašku, aby tam čekal na další pokyny. Co bylo dál, všichni víme. (Sk. 9:3–22)

6., 7. Z čeho vidíme, že si Pavel byl dobře vědom své bolestné minulosti?

⁶ Jakmile se Pavel stal křesťanem, jeho životní hodnoty se změnily. Ze zapřisáhlého nepřítele křesťanství byl najednou jeho horlivý zastánce. Na svou minulost ale nezapomněl. Později o sobě napsal: „Slyšeli jste ovšem o mém dřívějším chování v judaismu, že jsem stále až nadmíru pronásledoval Boží sbor a pustošil jej.“ (Gal. 1:13) O své politováníhodné minulosti se ještě zmínil, když psal Korinťanům, Filipanům a Timoteovi. (Přečti 1. Korinťanům 15:9; Fil. 3:6; 1. Tim. 1:13) Pavel o těchto věcech nepsal proto, že by na ně byl hrdý, ale zároveň se netvářil, jako by se nic nestalo. Velmi dobře si uvědomoval, že se dopustil závažných chyb. (Sk. 26:9–11)

⁷ Znalec Bible Frederic W. Farrar napsal, že teprve když se zamyslíme nad Saulovou rolí při „děsivém pronásledování“ křesťanů, „uvědomíme si, jak silné výčitky ho musely tížit a jakému posměchu byl vystaven od zlomyslných nepřátel“. Když Pavel navštěvoval různé sbory, bratři, kteří ho viděli poprvé, ho možná vítali slovy: „Tak ty jsi ten Pavel, který nás pronásledoval!“ (Sk. 9:21)

 8. Jak Pavel smýšlel o milosrdenství a lásce, kterou mu projevili Jehova a Ježíš, a v čem je to pro nás poučné?

⁸ Pavel věděl, že svou službu může vykonávat pouze díky Boží nezasloužené laskavosti. Ve svých 14 dopisech se o této vlastnosti zmiňuje na 90 místech — víc než kterýkoli jiný pisatel Bible. (Přečti 1. Korinťanům 15:10.) Hluboce si vážil toho, jak milosrdně se s ním jednalo, a velmi si přál, aby Boží nezasloužená laskavost nebyla v jeho případě projevena nadarmo. Proto „usilovně . . . pracoval víc“ než všichni ostatní apoštolové. Z jeho příkladu jasně vyplývá, že když vyznáme své hříchy a změníme svůj způsob jednání, Jehova je ochotný na základě Ježíšovy výkupní oběti přikrýt i vážná provinění. To je dobrá připomínka pro všechny, kterým je zatěžko uvěřit, že by se Kristova oběť mohla vztahovat na ně osobně. (Přečti 1. Timoteovi 1:15, 16.) Přestože Pavel byl kdysi fanatickým odpůrcem Krista, mohl napsat: „[Boží Syn] mě miloval a vydal se za mne.“ (Gal. 2:20; Sk. 9:5) Ano, Pavel se naučil se svou minulostí žít a sloužil tak, aby už nikdy nemusel ničeho litovat. Naučil ses to i ty?

 9., 10. (a) Čeho někteří Jehovovi ctitelé litují? (b) Proč není dobré neustále se trápit chybami z minulosti?

⁹ Udělal jsi něco, čeho lituješ? Stalo se ti, že jsi usiloval o nehodnotné cíle a promrhal tak drahocenný čas a energii? Zachoval ses někdy tak, že to druhým ublížilo? Nebo máš výčitky z jiného důvodu? Ať už lituješ čehokoli, co s tím teď můžeš dělat?

¹⁰ Mnozí lidé se svými chybami jenom trápí. Jinými slovy se stále obviňují, zlobí se na sebe a mučí se výčitkami. V důsledku toho pociťují velkou úzkost. Vyřeší tím ale něco? Představ si, že se někam snažíš přemístit v houpacím křesle. Celé hodiny budeš vynakládat spoustu energie, ale nikam se nedostaneš. Stejně tak žádné výsledky nepřinese, když se nad něčím budeš trápit. Užitečnější bude, když podnikneš určité kroky. Pokud jsi například někomu ublížil, můžeš se omluvit a obnovit dobré vztahy. V případě, že jsi udělal něco špatného, snaž se tomu pro příště vyhnout. Anebo se s následky svého jednání prostě musíš naučit žít. Stále naříkat nad chybami z minulosti ničemu nepomůže a navíc tě to může ochromit ve snaze sloužit Jehovovi naplno.

11. (a) V jakém případě nám Jehova projeví milosrdenství a milující laskavost? (b) Jaký návod k získání pokoje mysli dostáváme v Bibli?

¹¹ Někteří se dřívějšími chybami nechají zcela pohltit. Začnou si myslet, že v Božích očích nemají žádnou cenu. Říkají si, že si Boží milosrdenství nezaslouží, protože buď zašli příliš daleko, nebo chybovali příliš často. Pravda ale je, že bez ohledu na to, co v minulosti udělali, mohou činit pokání, změnit se a prosit o odpuštění. (Sk. 3:19) Z Jehovova milosrdenství a milující laskavosti pak mohou mít užitek stejně jako mnozí jiní. Jehova s láskou pohlédne na pokorné a upřímné jednotlivce, kteří ze srdce litují svých hříchů. Udělal to i v případě Joba, který prohlásil: „Opravdu činím pokání [„pociťuji lítost“, ppč.] v prachu a popelu.“ (Job 42:6) Jestliže chceme získat pokoj mysli, musíme jednat podle následujícího návodu z Bible: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísl. 28:13; Jak. 5:14–16) Vyznejme se tedy Bohu, modleme se, aby nám odpustil, a snažme se svou chybu napravit. (2. Kor. 7:10, 11) Pokud to uděláme, budeme se těšit z milosrdenství Toho, který „ve velkém měřítku odpustí“. (Iz. 55:7)

12. (a) Jak bychom podle Davidova příkladu měli reagovat na výčitky svědomí? (b) V jakém smyslu Jehova pociťuje lítost a v čem je to pro nás povzbuzující? (Viz rámeček.)

¹² Modlitba má opravdu velkou sílu. Vyplývá to z nádherného žalmu, ve kterém David vyjádřil, co prožíval, když Jehova vyslyšel jeho modlitbu. (Přečti Žalm 32:1–5.) David přiznal, že zpočátku se snažil své svědomí umlčet a to ho zcela vyčerpalo. Protože své hříchy nejdříve vyznat nechtěl, duševně i fyzicky strádal a ztratil radost. Co mu nakonec přineslo úlevu? Jedině to, že se Bohu vyznal. Jehova na Davidovy modlitby odpověděl a dal mu sílu, aby dělal to, co je správné. Pokud se i ty budeš ze srdce modlit, můžeš si být jistý, že Jehova tvým snažným prosbám bude věnovat pozornost. Trápí-li tě chyby z minulosti, snaž se je v co největší míře napravit a pak důvěřuj Jehovovu ujištění, že ti odpustil. (Žalm 86:5)

13., 14. (a) Na co bychom se nyní měli zaměřovat? (b) Jaké otázky nám pomohou se prozkoumat?

¹³ Ohlédnout se zpět může být poučné, ale žít musíme s očima upřenýma vpřed. A tak místo abychom si dělali starosti nad tím, co se stalo v minulosti, zaměřujme se na současnost a budoucnost. Neděláš právě teď něco, co budeš chtít za pár let vrátit a udělat jinak? Žiješ tak, aby ses vyvaroval chyb, kterých bys později litoval?

¹⁴ Vzhledem k tomu, že velké soužení je velmi blízko, může být užitečné položit si otázky typu: Mohl bych dělat víc ve službě Bohu? Mohl bych vstoupit do průkopnické služby? Co mi brání, abych se stal služebním pomocníkem? Dělám vše, co je v mých silách, abych si oblékl novou osobnost? Jsem takovým člověkem, jakého si Jehova přeje mít v novém světě? Místo abychom neustále řešili svou minulost, přemýšlejme o tom, co děláme teď a zda Jehovovi dáváme to nejlepší. Dělejme rozhodnutí, kterých v budoucnu nebudeme litovat. (2. Tim. 2:15)

15., 16. (a) Jaké oběti mnozí přinesli, aby dali Boží službu na první místo ve svém životě? (b) Proč bys obětí, které jsi ve službě Jehovovi přinesl, neměl litovat?

¹⁵ Přinesl jsi v minulosti nějaké oběti, abys mohl Jehovovi sloužit celodobě? Snad ses vzdal slibné kariéry nebo úspěšného podnikání, aby sis zjednodušil život a mohl se více věnovat zájmům Království. Možná jsi zůstal svobodný nebo jste se s partnerem rozhodli nemít děti, abyste se dali k dispozici pro službu, které byste se jinak věnovat nemohli — ať už to je služba v betelu, pomoc při mezinárodních stavebních projektech nebo krajská či misionářská služba. Když ti teď přibývají léta, měl bys těchto rozhodnutí litovat? Měl bys mít pocit, že jsi oběti pro Jehovu přinesl zbytečně nebo v nevhodnou dobu? Určitě ne!

¹⁶ Tato rozhodnutí jsi udělal na základě hluboké lásky k Jehovovi a upřímné touhy pomoci druhým, aby mu sloužili. Nepřemýšlej o tom, že by ses měl možná lépe, kdybys žil jinak. Můžeš pociťovat hluboké uspokojení, protože jsi dělal to, co bylo v tvé situaci správné. Raduj se z vědomí, že ses ve službě Jehovovi nasazoval co nejvíc. On na tvou obětavost nikdy nezapomene. Ve skutečném životě, který teprve přijde, má pro tebe přichystána požehnání, jaká si ani nedokážeš představit. (Žalm 145:16; 1. Tim. 6:19)

17., 18. (a) Která zásada Pavlovi pomohla, aby Bohu sloužil bez výčitek? (b) Co jsi rozhodnutý dělat, pokud jde o tvou minulost, současnost a budoucnost?

¹⁷ Co Pavlovi pomohlo žít tak, aby v budoucnu nemusel ničeho litovat? Byla to zásada, kterou podle překladu Bible Slovo na cestu vyjádřil takto: „Nechávám všechno za sebou a upírám se jen k tomu, co je přede mnou. Mířím přímo k cíli.“ (Přečti Filipanům 3:13, 14) Pavel nepřemítal o špatné dráze, které se věnoval v judaismu. Místo toho soustředil veškeré své síly na to, aby v budoucnosti získal cenu v podobě věčného života.

¹⁸ Podle zásady, kterou vyjádřil Pavel, můžeme žít i my. Místo abychom se užírali chybami z minulosti a zabývali se tím, co už nemůžeme změnit, bychom se měli napřahovat po věcech, které jsou před námi. Neznamená to, že na dřívější chyby doslova zapomeneme, ale nebudeme se za ně soustavně trestat. Minulost nechme za sebou a soustřeďme se na to, abychom nyní sloužili Bohu ze všech sil, a vyhlížejme nádhernou budoucnost, která je před námi.