Nejsme obchodníky s Božím slovem
„PRODÁVALI jsme naši službu za peníze.“ Tato slova řekl na sklonku roku 1991 v interview pro pořad o amerických televizních evangelistech jeden bývalý „duchovní zabývající se modlitbami po telefonu“.
Tento program se zaměřoval na tři služby televizních evangelistů ve Spojených státech. Odhalil, že jenom prostřednictvím těchto tří služeb jsou lidé každoročně připraveni o desítky miliónů dolarů. Jedna ze „služeb“ byla popsána jako „zavedená továrna na příspěvky“. Všechny služby byly zapleteny do četných podvodů. Šokuje vás to?
Náboženství zkoumáno
Vlády, soukromé kontrolní agentury i různí lidé sledují zkoumavým pohledem nejen televizní evangelisty, ale také tradiční, umírněnější církve. V některých případech církve vlastní cenné papíry, s náboženským podtextem financují politické zájmy a jejich duchovenstvo pobírá vysoké platy a vede nákladný život. To vyvolává otázky, zda je to vhodné.
Jak vyhovují někteří náboženští vůdci ušlechtilému popisu křesťanské služby, který podal apoštol Pavel téměř před 2 000 lety? Napsal: „Nejsme podomními obchodníky s Božím slovem, jako jsou mnozí, ale jako z upřímnosti, ano, jako od Boha poslaní, pod Božím dohledem, mluvíme ve spojení s Kristem.“ (2. Korinťanům 2:17) Kdo tomuto popisu dnes odpovídá?
Abychom mohli věci zvážit, podívejme se blíže na to, jak byla financována křesťanská služba Pavla a jeho společníků. Čím se lišila od služeb ostatních lidí v jeho dnech?
Cestující kazatelé prvního století
Pavel nebyl jako putující kazatel ničím ojedinělým. V těch dnech se mnozí vydávali na cestu, aby hlásali své náboženské a filozofické názory. Biblický pisatel Lukáš hovoří o některých „z potulných Židů, kteří provozovali vyhánění démonů“. (Skutky 19:13) Ježíš odsoudil farizeje a dodal: „Cestujete přes moře a po suché zemi, abyste učinili jednoho proselytu.“ (Matouš 23:15) I sám Ježíš byl cestujícím služebníkem. Učil své apoštoly i učedníky, aby ho napodobovali v kázání nejen v Judeji a Samařsku, ale až „do nejvzdálenější končiny země“. — Skutky 1:8.
Během svých cest potkávali Ježíšovi následovníci nežidovské kazatele. V Athénách se Pavel střetl s epikurejskými a stoickými filozofy. (Skutky 17:18) Po celé Římské říši stoupenci kynismu přesvědčovali svými nabubřelými projevy. Citelé Isis a Serapis šířili svůj vliv mezi ženami a otroky, když jim slibovali náboženskou a sociální rovnost se svobodnými lidmi. Východní kulty plodnosti sloužily jako odrazový můstek pro četná mystická náboženství řecko–římského světa. Slib umytí od hříchu a touha podílet se na božských tajemstvích přitahovaly lidi, aby následovali falešná božstva — Démétér, Dionýsa a Kybelé.
Z čeho se hradily výdaje?
Cestování však bylo nákladné. Poutníci si museli hradit dopravu, mýtné a plavby po moři a také potřebovali jídlo, nocleh, dřevo na topení, oděv a zdravotní péči. Kazatelé, učitelé, filozofové a mystikové uspokojovali tyto potřeby pěti hlavními způsoby. 1. Vyučovali za poplatek; 2. nechávali se zaměstnat nádenickými nebo řemeslnými pracemi; 3. přijímali pohostinnost a dary, které jim lidé dobrovolně dávali; 4. přidržovali se bohatých ochránců, často jako učitelé a 5. žebrali. Známý žebravý stoupenec kynismu Diogenés se dokonce připravoval na příkré odmítnutí tím, že prosil o almužnu neživé sochy.
Pavel věděl o jistých kazatelích, kteří prohlašovali, že jsou křesťanskými služebníky, ale podobně jako někteří řečtí filozofové vyhledávali bohaté a brali od chudých. Sbor v Korintu káral slovy: „Snášíte každého,. . . kdo pohlcuje, co máte, kdo popadá, co máte.“ (2. Korinťanům 11:20) Ježíš Kristus nikdy od lidí nic nevymáhal a nedělal to ani Pavel a jeho spolupracovníci. Ale chamtiví evangelisté z Korintu byli „falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou,“ a služebníky Satana. — 2. Korinťanům 11:13–15.
Ježíšovy pokyny učedníkům předem vylučovaly možnost vyučovat za poplatek. „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte,“ radil. (Matouš 10:8) Ačkoli žebrání bylo běžné, pohlíželo se na ně v těch dnech svrchu. Ježíš v jednom ze svých znázornění vyobrazil jistého správce, který řekl: „Žebrat se stydím.“ (Lukáš 16:3) A tak se ve vyprávění Bible nikde nesetkáváme s tím, že by si Ježíšovi následovníci vyprošovali peníze nebo zboží. Žili podle zásady: „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ — 2. Tesaloničanům 3:10.
Ježíš povzbuzoval své následovníky, aby se o své potřeby starali dvěma způsoby. Za prvé mohli ‚žít prostřednictvím dobré zprávy‘, jak to vyjádřil Pavel. Jak? Tím, že přijímali pohostinnost, která jim byla dobrovolně poskytována. (1. Korinťanům 9:14; Lukáš 10:7) Za druhé se o své hmotné potřeby mohli postarat sami. — Lukáš 22:36.
Zásady, které uplatňoval Pavel
Jak uplatňoval výše uvedené zásady Pavel? O apoštolově druhé misionářské cestě napsal Lukáš: „Vydali jsme se tedy z Troady na moře a přímou plavbou jsme dorazili do Samothraké, ale následující den do Neapole a odtamtud do Filip, kolonie, která je předním městem makedonské oblasti. Zůstali jsme v tom městě a strávili tam nějaké dny.“ Celou cestu, jídlo i noclehy si zajišťovali sami. — Skutky 16:11, 12.
Nakonec žena jménem Lydie přijala to, „o čem mluvil Pavel. A když byla pokřtěna ona a její domácnost, řekla se snažnou prosbou: ‚Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vstupte do mého domu a zůstaňte.‘ A prostě nás přiměla přijít.“ (Skutky 16:13–15) Možná přinejmenším kvůli Lydiině pohostinnosti mohl Pavel věrným následovníkům ve Filipech napsat: „Děkuji vždy svému Bohu při každé vzpomínce na vás, při každé své úpěnlivé prosbě za vás všechny, když s radostí předkládám svou úpěnlivou prosbu, protože jste přispívali k dobré zprávě od prvního dne až do této chvíle.“ — Filipanům 1:3–5.
Lukáš uvádí četné příklady osob, které přijímaly tyto cestující křesťanské pracovníky. (Skutky 16:33, 34; 17:7; 21:7, 8, 16; 28:2, 7, 10, 14) Pavel to ve svých inspirovaných dopisech oceňuje a děkuje za pohostinnost a dary, které dostal. (Římanům 16:23; 2. Korinťanům 11:9; Galaťanům 4:13, 14; Filipanům 4:15–18) Avšak ani on, ani jeho společníci nenaznačovali, že by měli dostávat dary nebo finanční podporu. Svědkové Jehovovi mohou říci, že tímto pěkným postojem se vyznačují i jejich cestující dozorci.
Nebyl závislý na pohostinnosti
Pavel nebyl závislý na pohostinnosti. Naučil se řemeslu, které vyžadovalo dlouhé hodiny tvrdé práce, ale přinášelo skromnou mzdu. Když apoštol přicestoval jako misionář do Korintu, „našel jistého Žida jménem Aquila. . . a jeho manželku Priscillu. . . Šel tedy k nim, a poněvadž měl stejné řemeslo, zůstal u nich doma a pracovali, neboť byli vyučení výrobci stanů.“ — Skutky 18:1 až 3.
Později, v Efezu, Pavel stále ještě těžce pracoval. (Srovnej Skutky 20:34; 1. Korinťanům 4:11, 12.) Možná se specializoval na práci s kilikiem, hrubou látkou z kozí srsti, která se používala na stany a pocházela z jeho domovské oblasti. Můžeme si Pavla představit, jak sedí na stoličce, schýlený nad svým pracovním stolem, a stříhá a šije až pozdě do noci. Protože hluk v dílně byl pravděpodobně minimální, dalo se při lopotné práci hovořit, a Pavel měl možná příležitost svědčit majiteli dílny, jeho zaměstnancům, otrokům, zákazníkům a přátelům. — Srovnej 1. Tesaloničanům 2:9.
Misionář Pavel se chránil toho, aby ze své služby neudělal obchod nebo aby jakýmkoli způsobem nevzbudil dojem, že Boží slovo používá pro finanční zisk. Tesaloničanům řekl: „Vždyť sami víte, jak nás máte napodobovat, protože jsme se mezi vámi nechovali nepořádně ani jsme zdarma od nikoho potravu nejedli. Pracovali jsme naopak s úsilím a lopotou nocí i dnem, abychom na žádného z vás nevložili nákladné břemeno. Ne že nemáme autoritu, ale abychom se vám mohli nabídnout jako příklad, abyste nás napodobovali.“ — 2. Tesaloničanům 3:7–9.
Napodobitelé ve dvacátém století
Pavlův znamenitý příklad dodnes následují svědkové Jehovovi. Starší a služební pomocníci nedostávají od sboru, kterému slouží, žádný plat ani žádné služné. Naopak, zaopatřují své rodiny jako všichni ostatní, většina z nich svým zaměstnáním. Průkopničtí kazatelé sloužící plným časem se také o sebe starají sami, mnozí z nich pracují jen do té míry, že uspokojí základní potřeby. Každý rok někteří svědkové na své vlastní náklady cestují, aby kázali ve vzdálených oblastech, kam se dobrá zpráva dostane zřídka. Jestliže je místní rodiny pozvou, aby se s nimi najedli nebo u nich přespali, oceňují to, avšak jejich pohostinnosti nezneužívají.
Veškeré kazatelské a vyučovací dílo vykonávané svědky Jehovovými je dobrovolné, a svědkové za svoji službu nikdy nepožadují poplatek. Na podporu svého celosvětového kazatelského díla však přijímají skromné dary a předávají je k tomuto účelu Společnosti Strážná věž. (Matouš 24:14) Služba svědků je v každém ohledu nevýdělečná. Podobně jako Pavel může každý z nich po pravdě říci: ‚Bezplatně jsem vám oznamoval Boží dobrou zprávu.‘ (2. Korinťanům 11:7) Svědkové Jehovovi nejsou „obchodníky s Božím slovem“.
[Rámeček na straně 27]
JAK NĚKTEŘÍ DÁVAJÍ DARY NA DÍLO KÁZÁNÍ O KRÁLOVSTVÍ
◻ PŘÍSPĚVKY NA CELOSVĚTOVÉ DÍLO: Mnozí si dávají stranou nebo oddělují z rozpočtu určitou částku, kterou dávají do schránek na příspěvky označených: „Příspěvky na celosvětové dílo Společnosti — Matouš 24:14.“ Každý měsíc sbory posílají tyto obnosy buď do celosvětového ústředí v Brooklynu (New York), nebo do nejbližší kanceláře odbočky.
◻ DARY: Dobrovolné peněžité dary je možné posílat Pensylvánské biblické a traktátní společnosti Strážná věž, 25 Columbia Heights, Brooklyn, New York 11201, nebo místní kanceláři odbočky Společnosti. Je možné darovat i šperky či jiné cennosti. K těmto darům by měl být připojen průvodní dopis, který uvádí, že se jedná o nepodmíněný dar.
◻ PODMÍNĚNÉ DARY: Společnosti Strážná věž je možné svěřit peníze až do smrti dárce — s tím, že v případě osobní potřeby se dárci vrátí.
◻ POJIŠTĚNÍ: Společnosti Strážná věž je možné odkázat některý druh životní pojistky nebo důchodu. Společnost by měla být o takovém opatření informována.
◻ BANKOVNÍ ÚČTY: Bankovní účty, vkladové certifikáty nebo individuální důchodová konta je možné Společnosti Strážná věž svěřit nebo je vytvořit splatnými při smrti v souladu s místními bankovními podmínkami. Společnost by měla být informována o jakémkoli takovém opatření.
◻ AKCIE A CENNÉ PAPÍRY: Akcie a cenné papíry je možné darovat Společnosti buď jako nepodmíněný dar, či s podmínkou, že příjem bude i nadále vyplácen dárci.
◻ NEMOVITOSTI: Prodejný nemovitý majetek je možné darovat Společnosti Strážná věž buď jako nepodmíněný dar, nebo s tím, že si dárce vyhradí právo doživotního užívání. Každý by měl navázat kontakt se Společností před smluvním převedením majetku.
◻ ZÁVĚŤ A PORUČNICTVÍ: Pensylvánské biblické a traktátní společnosti Strážná věž je možné odkázat majetek nebo peníze i soudně sepsanou závětí, nebo může být Společnost jmenována za poručníka svěřeného majetku. Poručnictví, ze kterého má prospěch nějaká náboženská organizace, může přinést určité daňové výhody. Kopie závěti nebo poručnické smlouvy by měly být zaslány Společnosti.
O další informace o těchto otázkách si napište na adresu: Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Praha 4, PSČ 140 00, poštovní schránka 65.
[Rámeček na straně 29]
CHTĚLA POMOCI
JEDENÁCTILETÁ Tiffany chodí do školy v Baton Rouge ve státě Louisiana (USA). Nedávno napsala tato mladá svědkyně Jehovova slohovou práci na námět „Vzdělání v Americe“. Následně obdrželi její rodiče, kteří jsou také svědky, od ředitele školy tento dopis:
„Během Amerického týdne vzdělání čteme ve školním rozhlase jednu vynikající slohovou práci z každé třídy. S potěšením jsem dnes ráno použil práci Tiffany. Je to opravdu pozoruhodná mladá dáma. Je vyrovnaná, má sebedůvěru, je nadaná, vlídná. Málokdy se setkám s žákem šesté třídy, který má tolik takových vlastností. Tiffany je pro naši školu skutečně přínosem.“
Tiffany získala v soutěži slohových prací první místo. Napsala potom Společnosti Strážná věž a uvedla: „Pravděpodobně jsem v soutěži zvítězila díky knize Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. . . Použila jsem kapitoly o vzdělání. . . Děkuji Vám, že jste vydali tuto užitečnou a podnětnou knihu. Za svoji vítěznou slohovou práci jsem dostala sedm dolarů. Těchto 7 dolarů a ještě dalších 13, celkem 20 dolarů, posílám jako příspěvek na celosvětové kazatelské dílo. . . Také doufám, že až budu dospělá, budu sloužit jako dobrovolná pracovnice v betelu.“
[Obrázek na straně 26]
Pavel si příležitostně vydělával na živobytí vyráběním stanů