Toto je den záchrany!
„Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. KORINŤANŮM 6:2)
1. Co je nezbytné, chceme-li mít schválené postavení před Bohem a Kristem?
JEHOVA stanovil den, v němž bude soudit lidstvo. (Skutky 17:31) Má-li to pro nás být den záchrany, musíme mít před Jehovou a jeho ustanoveným Soudcem, Ježíšem Kristem, schválené postavení. (Jan 5:22) Jestliže toto postavení chceme získat, musíme jednat v souladu s Božím slovem a musíme mít víru, která nás pohání, abychom druhým lidem pomáhali stát se pravými Ježíšovými učedníky.
2. Proč je svět lidstva odcizen Bohu?
2 Lidstvo je kvůli zděděnému hříchu odcizeno Bohu. (Římanům 5:12; Efezanům 4:17, 18) Proto ti lidé, kterým kážeme, mohou být zachráněni pouze v případě, že budou s Bohem smířeni. Tuto skutečnost vysvětlil apoštol Pavel, když psal křesťanům v Korintu. Prozkoumejme tedy slova zapsaná ve 2. Korinťanům 5:10–6:10, abychom se dozvěděli, co Pavel řekl o soudu, o smíření s Bohem a o záchraně.
„Přesvědčujeme lidi“
3. Jak Pavel ‚přesvědčoval lidi‘ a proč bychom to měli dělat i my dnes?
3 Pavel spojil soud s kazatelským dílem. Napsal totiž: „Všichni musíme být učiněni zjevnými před Kristovým soudcovským stolcem, aby každý dostal svou odměnu za věci, které dělal v těle, podle toho, co prováděl, ať je to dobré, nebo podlé. Protože tedy známe bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi.“ (2. Korinťanům 5:10, 11) Apoštol ‚přesvědčoval lidi‘ tím, že jim kázal dobrou zprávu. A co my? My bychom — vzhledem k tomu, že je před námi konec ničemného systému věcí — měli vyvinout co největší úsilí a přesvědčovat druhé lidi, aby udělali kroky potřebné k získání Ježíšova příznivého rozsudku a také schválení od Zdroje záchrany, Jehovy Boha.
4, 5. (a) Proč bychom se neměli chlubit tím, čeho jsme dosáhli ve službě Jehovovi? (b) Jak se Pavel chlubil „pro Boha“?
4 Pokud Bůh naší službě žehná, neznamená to, že bychom se měli chlubit. V Korintu byli někteří křesťané pyšní sami na sebe nebo na jiné muže, a tak ve sboru působili rozdělení. (1. Korinťanům 1:10–13; 3:3, 4) O této situaci se zmínil Pavel, když napsal: „Sami se vám znovu nedoporučujeme, ale dáváme vám popud, abyste se námi chlubili a měli odpověď pro ty, kdo se chlubí vnějším vzhledem, ale ne srdcem. Jestliže jsme totiž nebyli při smyslech, bylo to pro Boha; jestliže jsme zdravé mysli, je to pro vás.“ (2. Korinťanům 5:12, 13) Domýšlivé jednotlivce nezajímala jednota sboru ani jeho duchovní blaho. Chtěli se chlubit svým vnějším vzhledem, místo aby spoluvěřícím pomáhali vypěstovat si srdce, které je z Božího hlediska dobré. Proto Pavel tento sbor pokáral a později napsal: „Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“ (2. Korinťanům 10:17)
5 Nechlubil se snad samotný Pavel? Někdo by si to mohl myslet kvůli tomu, co Pavel řekl v souvislosti s tím, že je apoštol. Ale on se měl čím chlubit „pro Boha“. Chlubil se skutečnostmi, které ho doporučovaly jako apoštola, aby Korinťané neopustili Jehovu. Pavel to dělal proto, aby je přivedl zpět k Bohu, protože falešní apoštolové je vedli špatným směrem. (2. Korinťanům 11:16–21; 12:11, 12, 19–21; 13:10) Nesnažil se však neustále dělat na každého dojem svými zásluhami. (Přísloví 21:4)
Pohání vás Kristova láska?
6. Jak by na nás měla působit Kristova láska?
6 Pavel jakožto pravý apoštol poučoval druhé lidi o Ježíšově výkupní oběti. Ta Pavlův život silně ovlivnila, protože Pavel napsal: „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15) To, že za nás Ježíš položil svůj život, bylo projevem opravdu velké lásky. Ta by v našem životě jistě měla být hnací silou. Vděčnost za to, že za nás Ježíš položil svůj život, by nás měla pohánět k horlivé účasti na ohlašování dobré zprávy o záchraně, kterou Jehova umožnil prostřednictvím svého milovaného Syna. (Jan 3:16; srovnej Žalm 96:2.) Pohání tedy „láska, kterou má Kristus,“ i vás k horlivému podílu na díle kázání o Království a činění učedníků? (Matouš 28:19, 20)
7. Co znamená ‚neznat nikoho podle těla‘?
7 Pomazaní používají svůj život způsobem, který ukazuje, že jsou vděčni za to, co pro ně Kristus udělal. Proto už ‚nežijí pro sebe, ale pro něho‘. „Od nynějška tedy neznáme nikoho podle těla,“ napsal Pavel. „I kdybychom znali Krista podle těla, určitě ho tak již nyní neznáme.“ (2. Korinťanům 5:16) Křesťané se na lidi nesmějí dívat tělesně — možná projevovat větší přízeň Židům než pohanům, nebo větší náklonnost bohatým než chudým. Pomazaní ‚neznají nikoho podle těla‘, protože pro ně je důležitý duchovní vztah ke spoluvěřícím. Ti, kdo „znali Krista podle těla“, nebyli jen lidé, kteří Ježíše viděli, když byl na zemi. A přestože někteří z těch, kdo doufali v Mesiáše, kdysi pohlíželi na Krista na základě jeho těla, nyní to už neměli dělat. Ježíš dal své tělo jako výkupné a byl vzkříšen jako životodárný duch. Ti další, kdo budou vzkříšeni k nebeskému životu, se svého hmotného těla vzdají, i když Ježíše Krista nikdy neviděli v těle. (1. Korinťanům 15:45, 50; 2. Korinťanům 5:1–5)
8. Jak se stalo, že někteří jednotlivci jsou „ve spojení s Kristem“?
8 Pavel dál mluví k pomazaným a dodává: „Jestliže je tedy někdo ve spojení s Kristem, je novým stvořením; staré věci pominuly, pohleďte, začaly existovat nové věci.“ (2. Korinťanům 5:17) Být „ve spojení s Kristem“ znamená být s ním v jednotě. (Jan 17:21) Pro pomazaného vznikl tento vztah ve chvíli, kdy ho Jehova přitáhl ke svému Synovi a zplodil ho svatým duchem. Jako duchem zplozený Boží syn byl „novým stvořením“ s vyhlídkou na to, že se bude s Kristem podílet na nebeském Království. (Jan 3:3–8; 6:44; Galaťanům 4:6, 7) Tito pomazaní křesťané dostávají velkolepou výsadu služby.
„Smiřte se s Bohem“
9. Co Bůh udělal pro to, aby s ním lidé mohli být smířeni?
9 Jehova ‚novému stvoření‘ skutečně projevuje velkou přízeň. Pavel uvádí: „Všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření, že totiž Bůh se sebou smiřuje svět prostřednictvím Krista a nepočítá jim jejich přečiny, a nám svěřil to slovo smíření.“ (2. Korinťanům 5:18, 19) Od doby, kdy Adam zhřešil, je lidstvo odcizeno Bohu. Jehova se však láskyplně chopil iniciativy a prostřednictvím Ježíšovy oběti umožnil smíření. (Římanům 5:6–12)
10. Komu Jehova svěřil službu smíření a jak ji tito lidé vykonávají?
10 Jehova svěřil službu smíření pomazaným, a proto Pavel mohl říci: „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista, jako by Bůh skrze nás snažně prosil. Jako zástupci Krista prosíme: ‚Smiřte se s Bohem.‘ “ (2. Korinťanům 5:20) Ve starověku byli vyslanci vysíláni většinou v dobách, kdy panovalo nepřátelství, a to s cílem odvrátit válku. (Lukáš 14:31, 32) Vzhledem k tomu, že hříšný svět lidstva je Bohu odcizen, Bůh vyslal své pomazané vyslance, aby lidi informovali o podmínkách smíření. Jako Kristovi zástupci proto pomazaní prosí: „Smiřte se s Bohem.“ Tato snažná prosba je milosrdnou vybídkou, aby lidé usilovali o pokoj s Bohem a přijali záchranu, kterou Bůh umožňuje prostřednictvím Krista.
11. Kdo prostřednictvím víry ve výkupné nakonec získá spravedlivé postavení před Bohem?
11 S Bohem mohou být smířeni všichni lidé, kteří projevují víru ve výkupné. (Jan 3:36) Pavel říká: „Toho [Ježíše], kdo neznal hřích, učinil [Jehova] hříchem za nás, abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností.“ (2. Korinťanům 5:21) Dokonalý člověk Ježíš byl obětí za hřích ve prospěch všech Adamových potomků, kteří jsou osvobozováni od zděděné hříšnosti. Prostřednictvím Ježíše se stávají „Boží spravedlností“. Tuto spravedlnost neboli spravedlivé postavení před Bohem získává nejprve 144 000 Kristových spoluvládců. Během Kristova Tisíciletého panování získají spravedlivé postavení dokonalých lidí i pozemské děti Věčného otce, Ježíše Krista. Ten je pozvedne do spravedlivého postavení v dokonalosti, aby se mohli prokázat jako věrní Bohu a získat dar věčného života. (Izajáš 9:6; Zjevení 14:1; 20:4–6, 11–15)
„Zvlášť přijatelný čas“
12. Které důležité dílo vykonávají Jehovovi vyslanci a zplnomocněnci?
12 Chceme-li být zachráněni, musíme jednat v souladu s Pavlovými slovy: „Spolupracujeme s ním [Jehovou] a také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom opomíjeli její účel. Říká totiž: ‚Slyšel jsem tě v přijatelném čase a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. Korinťanům 6:1, 2) Jehovovi pomazaní vyslanci a Jehovovi zplnomocněnci, „jiné ovce“, nepřijímají nezaslouženou laskavost svého nebeského Otce s tím, že by opomíjeli její účel. (Jan 10:16) Svým bezúhonným jednáním a horlivou službou v tomto „přijatelném čase“ se snaží získat Boží přízeň a informují obyvatele země o tom, že toto je „den záchrany“.
13. Co je základní myšlenkou Izajáše 49:8 a jak se toto proroctví splnilo poprvé?
13 Pavel cituje Izajáše 49:8, kde se píše: „Tak řekl Jehova: ‚V čase dobré vůle jsem ti odpověděl a v den záchrany jsem ti pomohl; a stále jsem tě bedlivě střežil, abych tě dal jako smlouvu pro lid, aby ozdravěla země, aby se obnovilo vlastnictví zpustošeného dědičného majetku.‘ “ Toto proroctví se poprvé splnilo tehdy, když byli Izraelité propuštěni ze zajetí v Babylóně a později se vrátili do své opuštěné vlasti. (Izajáš 49:3, 9)
14. Jak se Izajáš 49:8 splnil v případě Ježíše?
14 V dalším splnění Izajášova proroctví dal Jehova svého ‚sluhu‘ Ježíše za „světlo národů, aby [Boží] záchrana dospěla až na nejzazší konec země“. (Izajáš 49:6, 8; srovnej Izajáše 42:1–4, 6, 7; Matouše 12:18–21.) ‚Čas dobré vůle‘ neboli „přijatelný čas“ se nepochybně vztahoval na dobu, kdy byl Ježíš na zemi. Modlil se a Bůh mu „odpověděl“. To byl pro Ježíše „den záchrany“, protože zůstal dokonale ryzí a tak se stal „odpovědným za věčnou záchranu všech těch, kdo ho poslouchají“. (Hebrejcům 5:7, 9; Jan 12:27, 28)
15. Odkdy se duchovní Izraelité snaží prokazovat, že jsou hodni Boží nezasloužené laskavosti, a s jakým cílem?
15 Pavel vztahuje slova Izajáše 49:8 na pomazané křesťany a naléhavě je vybízí, aby ‚neopomíjeli účel Boží nezasloužené laskavosti‘ tím, že by neusilovali o dobrou vůli v ‚přijatelném čase‘ a ve ‚dni záchrany‘, které Bůh poskytuje. Pavel dodává: „Pohleďte, nyní je zvlášť přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany.“ (2. Korinťanům 6:2) Od Letnic roku 33 n. l. se duchovní Izraelité snaží dokazovat, že jsou hodni Boží nezasloužené laskavosti, aby se jim „přijatelný čas“ stal ‚dnem záchrany‘.
‚Doporučujeme se jako Boží služebníci‘
16. Za jakých těžkých podmínek se Pavel doporučoval jako Boží služebník?
16 Někteří muži spojení s korintským sborem neprokazovali, že jsou hodni Boží nezasloužené laskavosti. Pomlouvali Pavla ve snaze podkopat jeho autoritu apoštola, i když on sám ‚nezavdal příčinu ke klopýtání‘. Jistě se doporučoval jako Boží služebník „vytrvalostí v mnohém, v souženích, v případech nouze, v obtížích, při bití, během věznění, za nepokojů, při namáhavých pracích, v bezesných nocích, v časech bez jídla“. (2. Korinťanům 6:3–5) Pavel později uvedl, že pokud jeho odpůrci byli služebníky, on „jím [byl] mnohem víc“, protože zažil mnohem více věznění, bití, nebezpečí a strádání. (2. Korinťanům 11:23–27)
17. (a) Které vlastnosti musíme projevovat, abychom se doporučovali jako Boží služebníci? (b) Co jsou to „zbraně spravedlnosti“?
17 Jakožto Boží služebníci se můžeme podobně jako Pavel a jeho druhové doporučovat i my. Jak? „Čistotou“ neboli cudností a tím, že jednáme v souladu s přesným poznáním Bible. Můžeme se doporučovat „trpělivostí“, když trpělivě snášíme zlo či provokace, a „laskavostí“, když konáme něco užitečného pro druhé lidi. Kromě toho se jako Boží služebníci můžeme doporučovat tím, že přijímáme vedení Božím duchem, projevujeme ‚lásku bez pokrytectví‘, mluvíme pravdu a spoléháme se na to, že nám Bůh dá sílu vykonávat službu. Je zajímavé, že Pavel své postavení Božího služebníka prokázal také „zbraněmi spravedlnosti po pravici a po levici“. Ve starověkých válkách držel voják v pravé ruce obvykle meč a v levé ruce štít. V duchovních válkách proti falešným učitelům Pavel nepoužíval zbraně hříšného těla — úskočnost, šalebnost a klam. (2. Korinťanům 6:6, 7; 11:12–14; Přísloví 3:32) K podpoře pravého uctívání používal spravedlivé „zbraně“ neboli prostředky. A to bychom měli dělat i my.
18. Jak musíme jednat, jsme-li Boží služebníci?
18 Jsme-li Boží služebníci, budeme postupovat tak, jako postupovali Pavel a jeho spolupracovníci. Budeme jednat jako křesťané, ať už si nás budou druzí vážit, nebo k nám budou neuctiví. Nepříznivé zprávy o nás nezastaví naše kazatelské dílo, a budou-li o nás lidé mluvit příznivě, nezpychneme. Budeme mluvit pravdu a možná získáme uznání za zbožné skutky. Když budeme ve smrtelném nebezpečí pod útokem nepřátel, budeme důvěřovat v Jehovu. A s vděčností budeme přijímat ukázňování. (2. Korinťanům 6:8, 9)
19. Jak je možné v duchovním ohledu ‚obohatit mnohé‘?
19 Své pojednání o službě smíření končí Pavel tím, že o sobě a svých druzích mluví jako o ‚truchlících, ale vždy se radujících, jako o chudých, kteří však obohacují mnohé, jako o těch, kdo nemají nic, a přece vlastní všechno‘. (2. Korinťanům 6:10) Tito služebníci sice měli důvod truchlit nad svým utrpením, ale pociťovali vnitřní radost. Byli chudí v hmotném ohledu, ale ‚obohacovali mnohé‘ v ohledu duchovním. Ve skutečnosti ‚vlastnili všechno‘, protože jejich víra jim přinesla duchovní bohatství — dokonce vyhlídku na to, že se stanou Božími nebeskými syny. A jako křesťanští služebníci měli bohatý a šťastný život. (Skutky 20:35) Stejně jako oni můžeme i my ‚obohatit mnoho lidí‘ tím, že se právě nyní — v tomto dni záchrany — podílíme na službě smíření.
Důvěřujte v záchranu od Jehovy
20. (a) Co si Pavel s opravdovostí přál a proč nebylo času nazbyt? (b) Co je znamením dne záchrany, ve kterém nyní žijeme?
20 Když asi v roce 55 n. l. psal Pavel svůj druhý dopis Korinťanům, zbývalo židovskému systému věcí asi 15 let. Apoštol si s opravdovostí přál, aby se prostřednictvím Krista Židé i pohané smířili s Bohem. Byl to den záchrany a nebylo času nazbyt. V podobném závěru systému věcí žijeme od roku 1914 i my. Celosvětové dílo, které se dnes vykonává — dílo kázání o Království —, je znamením toho, že toto je den záchrany.
21. (a) Který text byl vybrán pro rok 1999? (b) Co bychom v tomto dni záchrany měli dělat?
21 Lidé ze všech národů potřebují slyšet o tom, jaké opatření pro záchranu udělal Bůh prostřednictvím Ježíše Krista. Není čas na nějaké otálení. Pavel napsal: „Pohleďte, nyní je den záchrany.“ Tato slova ze 2. Korinťanům 6:2 budou ročním textem svědků Jehovových pro rok 1999. Tento text je velmi příhodný, protože očekáváme příchod něčeho mnohem horšího, než bylo zničení Jeruzaléma a jeho chrámu. Přímo před námi je konec celého tohoto systému věcí. To se bude týkat každého člověka na zemi. Proto ne zítra, ale nyní je čas jednat. Jestliže věříme, že záchrana patří Jehovovi, jestliže Jehovu milujeme a jestliže si vážíme věčného života, nebudeme opomíjet účel Boží nezasloužené laskavosti. Máme-li upřímnou touhu ctít Jehovu, prokážeme jak slovy, tak i skutky, že myslíme vážně, když prohlašujeme: „Pohleďte, nyní je den záchrany.“
Jak bys odpověděl?
◻ Proč je smíření s Bohem životně důležité?
◻ Kdo jsou vyslanci a zplnomocněnci, kteří se podílejí na službě smíření?
◻ Jak se můžeme doporučovat jako Boží služebníci?
◻ Jaký význam má pro tebe roční text svědků Jehovových pro rok 1999?
[Obrázky na straně 17]
Podílíš se horlivě na kazatelském díle a pomáháš druhým lidem, aby byli smířeni s Bohem, podobně jako to dělal Pavel?
Spojené státy
Francie
Côte d’Ivoire
[Obrázek na straně 18]
Jsi nyní, ve dni záchrany, jedním z mnoha těch, kdo jsou smiřováni s Jehovou Bohem?