2. Korinťanům
11 Přál bych si, abyste ode mě snesli trochu nerozumnosti. I když vy mě i tak snášíte! 2 Vždyť na vás žárlím, jako na vás žárlí Bůh,* protože jsem vás osobně zaslíbil do manželství jednomu manželovi, Kristu, abych mu vás představil jako čistou* pannu.+ 3 Ale bojím se, aby se vám nestalo to, co Evě, kterou had svedl svou vychytralostí+ – aby se vaše mysl nějak nezkazila a nevzdálila od upřímnosti a čistoty,* které patří Kristu.+ 4 Když totiž někdo přijde a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali my, nebo když přináší jiného ducha, než kterého jste přijali, nebo jinou dobrou zprávu, než kterou jste přijali,+ klidně ho snášíte. 5 Myslím si, že v ničem nejsem horší než vaši nejskvělejší apoštolové.+ 6 Jsem sice neobratný v řeči,+ ale poznání mi určitě nechybí. Všemi způsoby a ve všem jsme vám to jasně ukázali.
7 Nebo jsem snad zhřešil tím, že jsem vám s radostí oznamoval Boží dobrou zprávu zdarma+ a tak se pokořil, abyste vy byli vyvýšeni? 8 Jiné sbory jsem obral,* když jsem od nich přijal hmotnou pomoc,* abych mohl sloužit vám.+ 9 Když jsem byl u vás a ocitl jsem se v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž, protože bratři, kteří přišli z Makedonie, mi poskytli všechno, co jsem potřeboval.+ Dával jsem si pozor, abych vám v ničem nebyl na obtíž, a budu to tak dělat dál.+ 10 Jakože je ve mně Kristova pravda, v krajích Achaie s tímto chlubením nepřestanu.+ 11 Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.
12 Ale co teď dělám, budu dělat dál.+ Tak nedám záminku těm, kdo ji chtějí mít, aby v tom,* v čem se chlubí, byli považováni za rovné nám. 13 Takoví lidé jsou totiž falešní apoštolové, podvodníci,* kteří se převlékají za Kristovy apoštoly.+ 14 A není se co divit, protože sám Satan se převléká za anděla světla.+ 15 Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci převlékají za služebníky dobra.* Nakonec jim ale bude odplaceno podle jejich skutků.+
16 Znovu říkám: Ať si o mně nikdo nemyslí, že jsem nerozumný. Ale i kdybyste si to mysleli, přijměte mě i jako nerozumného, abych se i já mohl trochu pochlubit. 17 Co teď říkám, neříkám podle Pánova příkladu, ale jako nerozumní lidé, kteří se sebejistě chlubí. 18 Když se mnozí chlubí tím, co je důležité z lidského pohledu,* budu se chlubit i já. 19 Protože jste tak „rozumní“, rádi snášíte nerozumné. 20 Vždyť snášíte každého, kdo vás zotročuje, kdo pohlcuje váš majetek, kdo vás obírá, kdo se nad vámi povyšuje a kdo vás bije do tváře.
21 Říkám to k naší hanbě, protože se může zdát, že jsme slabí.
Ale když jiní jednají směle – mluvím nerozumně – i já můžu jednat směle. 22 Oni jsou Hebrejci? Já také.+ Jsou Izraelité? Já také. Jsou potomky* Abrahama? Já také.+ 23 Jsou Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já tím víc. Udělal jsem víc práce,+ byl jsem víckrát ve vězení,+ nesčetněkrát mě bili a mnohokrát jsem byl blízko smrti.+ 24 Od Židů jsem pětkrát dostal 40 ran bez jedné,+ 25 třikrát jsem byl zbit pruty,+ jednou mě kamenovali,+ třikrát jsem zažil ztroskotání lodi,+ noc a den jsem strávil na otevřeném moři, 26 často jsem byl na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován vlastním lidem,+ ohrožován jinými národy,+ v ohrožení ve městě,+ v ohrožení v pustině, v ohrožení na moři, v ohrožení mezi falešnými bratry, 27 v usilovné práci a dřině, často v bezesných nocích,+ o hladu a žízni,+ mnohokrát bez jídla,+ v chladu a nahotě.*
28 Kromě těchto vnějších věcí na mě den co den doléhá starost* o všechny sbory.+ 29 Když je někdo slabý, nejsem snad slabý s ním? Když je někdo přiváděn k pádu, nevyvolává to ve mně hněv?
30 Když už se musím chlubit, budu se chlubit tím, co ukazuje, že jsem slabý. 31 Bůh a Otec Pána Ježíše, ten, kdo má být chválen navždy, ví, že nelžu. 32 V Damašku místodržitel krále Areta střežil město, aby se mě zmocnil, 33 ale byl jsem spuštěn v koši* oknem v hradbách,+ a tak jsem mu unikl.