Útěchu hledej u Jehovy

„Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (ŘÍMANŮM 15:5)

1. Proč potřebujeme den co den stále více útěchy?

S PŘIBÝVAJÍCÍMI dny je stále více potřebná útěcha. Jeden biblický pisatel před více než 1 900 lety pravdivě napsal: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ (Římanům 8:22) Dnes lidé ‚sténají‘ a zakoušejí ‚bolesti‘ více než kdykoli dříve. Od první světové války lidstvo trpí jednou krizí za druhou v podobě válek, zločinnosti a přírodních katastrof, které se často spojují s tím, jak špatně člověk na zemi hospodaří. (Zjevení 11:18)

2. a) Kdo je hlavním viníkem zodpovědným za současné problémy lidstva? b) Co nám dává útěchu?

² Proč je v dnešní době tolik utrpení? Bible na tuto otázku odpovídá, když popisuje, jak byl Satan svržen z nebes poté, co se v roce 1914 zrodilo Království: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Jasné doklady o splňování tohoto proroctví ukazují, že jsme dospěli téměř ke konci Satanova ničemného panování. Jistě nás velmi utěšuje, když víme, že život na zemi se brzy vrátí do pokojných poměrů, v nichž se nacházel předtím, než Satan svedl naše první rodiče ke vzpouře.

3. Kdy lidé nepotřebovali útěchu?

³ Na počátku Stvořitel člověka poskytl prvnímu lidskému páru domov v podobě nádherného parku. Tento park se nacházel v oblasti nazývané Eden, což znamená „Radost“ nebo „Rozkoš“. (1. Mojžíšova 2:8, Reference Bible, poznámka pod čarou) Adam s Evou se kromě toho těšili z dokonalého zdraví a měli naději, že nikdy nezemřou. Jen pomysli na ty mnohé oblasti, v nichž mohli rozvinout své schopnosti, například v oblasti zahradnictví, výtvarného umění, stavitelství a hudby. A představ si, že při plnění svého úkolu podmanit si zemi a přeměnit ji v ráj mohli studovat veškerá stvořitelská díla. (1. Mojžíšova 1:28) Ano, život Adama a Evy mohl být naplněn rozkoší a radostí, ne sténáním a bolestí. Je zjevné, že by nepotřebovali žádnou útěchu.

4., 5. a) Proč Adam s Evou zklamali ve zkoušce věrné oddanosti? b) Jak se lidstvo dostalo do situace, kdy potřebuje útěchu?

⁴ Adam s Evou však měli pěstovat hlubokou lásku a ocenění pro svého laskavého nebeského Otce. Taková láska by je motivovala k tomu, aby Boha poslouchali za všech okolností. (Srovnej Jana 14:31.) Žel, oba naši první rodiče zklamali a neposlechli svého právoplatného Svrchovaného Panovníka, Jehovu. Místo toho se nechali přivést pod ničemnou nadvládu padlého anděla, Satana Ďábla. Byl to Satan, kdo Evu zlákal k hříchu a k jedení zakázaného ovoce. Pak zhřešil Adam, když i on pojedl ze stromu, před nímž ho Bůh jasně varoval: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17)

⁵ A tak ta hříšná dvojice začala umírat. Když nad nimi Bůh vynášel rozsudek smrti, řekl Adamovi: „Zemská půda [je] kvůli tobě prokleta. V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života. A poroste ti trní a bodláčí a budeš jíst polní rostlinstvo.“ (1. Mojžíšova 3:17, 18) Tak Adam s Evou ztratili naději, že přemění neobdělanou zemi v ráj. Po vyhnání z Edenu museli svou energii soustředit na to, aby z půdy, která byla prokleta, vydobyli potravu. Jejich potomci tento hříšný stav vedoucí ke smrti zdědili, a tak vznikla velká potřeba útěchy. (Římanům 5:12)

Slib o útěše se plní

6. a) Jaký utěšující slib dal Bůh poté, co byli lidé svedeni k hříchu? b) Jaké proroctví související s útěchou vyslovil Lamech?

⁶ Když Jehova odsoudil toho, který byl podněcovatelem lidské vzpoury, prokázal se jako ‚Bůh, který poskytuje útěchu‘. (Římanům 15:5) Slíbil totiž, že pošle „semeno“, které nakonec osvobodí potomky Adama od zhoubných následků Adamovy vzpoury. (1. Mojžíšova 3:15) Časem Bůh lidem poskytl o tomto budoucím osvobození další zprávy. Inspiroval například Lamecha, vzdáleného potomka Adamova syna Seta, aby prorokoval o tom, co udělá jeho syn: „Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí ze zemské půdy, kterou Jehova proklel.“ (1. Mojžíšova 5:29) V souladu s tímto slibem dostal ten chlapec jméno Noe, což znamená „Odpočinek“ nebo „Útěcha“.

7., 8. a) Jaká situace vedla Jehovu k tomu, že začal litovat, že stvořil člověka, a co kvůli tomu zamýšlel udělat? b) Jak Noe dostál významu svého jména?

⁷ Mezitím Satan získával své následovníky v řadách nebeských andělů. Ti se zhmotnili, aby byli jako lidé, a brali si za manželky pohledné ženy, které byly potomky Adama. Takové nepřirozené svazky prohloubily zkaženost lidské společnosti a vedly ke vzniku bezbožné rasy Nefilim, „porážečů“, kteří naplnili zemi násilím. (1. Mojžíšova 6:1, 2, 4, 11; Juda 6) „Jehova tedy viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná . . . A Jehova pocítil lítost, že udělal na zemi lidi, a v srdci ho zabolelo.“ (1. Mojžíšova 6:5, 6)

⁸ Jehovovým záměrem bylo zničit ten zkažený svět celosvětovou potopou. Nejprve však přikázal Noemovi, aby postavil archu k záchraně života. Tak byla pro lidský rod i pro zvířata zajištěna záchrana. Noe a členové jeho rodiny museli prožívat velkou úlevu, když po potopě vystoupili z archy na očištěnou zemi! Jak příjemné muselo být zjištění, že prokletí bylo ze země sňato a že zemědělské práce jsou nyní mnohem snazší! Lamechovo proroctví se prokázalo jako pravdivé a Noe dostál významu svého jména. (1. Mojžíšova 8:21) Noe, věrný Boží služebník, zprostředkoval lidstvu určitou míru „útěchy“. Avšak ničemný vliv Satana a jeho démonských andělů ani po potopě neustal. Lidstvo nadále sténá pod břemenem hříchu, nemoci a smrti.

Někdo větší než Noe

9. Jak se Ježíš Kristus prokázal pro kajícné lidi jako pomocník a utěšitel?

⁹ Časem, na konci čtyř tisíc let lidské existence, přišlo zaslíbené Semeno. Jehova Bůh, podnícen velkou láskou k lidstvu, poslal na zem svého jediného zplozeného Syna, aby zde zemřel a dal tak výkupné za hříšné lidstvo. (Jan 3:16) Ježíš Kristus přináší velkou úlevu kajícným hříšníkům, kteří projevují víru v jeho obětní smrt. Všichni lidé, kteří zasvětí svůj život Jehovovi a stanou se pokřtěnými učedníky jeho Syna, trvale zažívají povzbuzení a útěchu. (Matouš 11:28–30; 16:24) Navzdory nedokonalosti prožívají velkou radost, když slouží Bohu s čistým svědomím. Vědí, že když budou nadále projevovat víru v Ježíše, budou odměněni věčným životem a to je pro ně velkou útěchou. (Jan 3:36; Hebrejcům 5:9) Jestliže kvůli slabosti spáchají těžký hřích, mají ve vzkříšeném Pánu Ježíši Kristu pomocníka, utěšitele. (1. Jana 2:1, 2) Když svůj hřích vyznají a podniknou biblické kroky k tomu, aby se z nich nestali lidé, kteří hřeší ze zvyku, uleví se jim, protože budou vědět, že Bůh „je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy“. (1. Jana 1:9; 3:6; Přísloví 28:13)

10. Co se učíme ze zázraků, které Ježíš dělal, když byl na zemi?

¹⁰ Když byl Ježíš na zemi, přinášel lidem úlevu i tím, že je osvobozoval od démonů, uzdravoval každou nemoc a křísil zemřelé zpět k životu. Jistě, tyto zázraky měly jen dočasný účinek, jelikož ti, kteří takové požehnání získali, později zestárli a zemřeli. Ježíš tím však ukázal, že z takových požehnání bude mít v budoucnosti celé lidstvo trvalý užitek. Nyní je Ježíš mocným nebeským králem a brzy démony nejen vyžene, ale naloží s nimi daleko přísněji. Uvrhne je do propasti, do stavu nečinnosti, společně s jejich vůdcem, Satanem. Pak začne Kristovo slavné Tisícileté panování. (Lukáš 8:30, 31; Zjevení 20:1, 2, 6)

11. Proč o sobě Ježíš řekl, že je „Pánem sabatu“?

¹¹ Ježíš řekl, že je „Pánem sabatu“, a častokrát také v sabatním dnu uzdravoval. (Matouš 12:8–13; Lukáš 13:14–17; Jan 5:15, 16; 9:14) Proč? Sabat byl součástí Zákona, který dal Bůh Izraeli, a tudíž sloužil jako „stín budoucích dobrých věcí“. (Hebrejcům 10:1) Šest pracovních dnů v týdnu nám připomíná, že lidstvo již šest tisíc let otročí pod Satanovým utlačujícím panstvím. A sabatní den na konci týdne nám opět připomíná útěchu, kterou lidstvo pocítí z odpočinku během Tisíciletého panství Většího Noema, Ježíše Krista. (Srovnej 2. Petra 3:8.)

12. Na jakou útěchu se můžeme těšit?

¹² Pozemští poddaní Kristova panství zažijí jistě velkou úlevu, až budou konečně zcela osvobozeni od Satanova ničemného vlivu. Další útěcha přijde, až budou uzdraveni ze svých tělesných, citových a duševních neduhů. (Izajáš 65:17) A jen pomysli na to nesmírné štěstí, až budou vítat své milované, kteří vstanou z mrtvých! Tak jim Bůh „setře . . . každou slzu z očí“. (Zjevení 21:4) Užitek z Ježíšovy výkupní oběti bude postupně uplatňován na poslušné poddané Božího Království a ti budou spět k dokonalosti, až budou nakonec zcela osvobozeni od zlých následků Adamova hříchu. (Zjevení 22:1–5) Pak bude Satan „na malou chvíli uvolněn“. (Zjevení 20:3, 7) Všichni lidé, kteří se věrně zastávají Jehovovy právoplatné svrchovanosti, budou odměněni věčným životem. Jen si představ tu nepopsatelnou radost a úlevu, až bude lidstvo úplně „osvobozeno ze zotročení porušeností“! Pak se budou poslušní lidé těšit ze ‚slavné svobody Božích dětí‘. (Římanům 8:21)

13. Proč potřebují všichni praví křesťané útěchu, kterou poskytuje Bůh?

¹³ Nyní však stále ještě prožíváme sténání a bolest, které jsou společné všem, kdo žijí v tomto Satanově ničemném systému věcí. Přibývá tělesných nemocí a citových poruch a to se odráží na všech lidech včetně věrných křesťanů. (Filipanům 2:25–27; 1. Tesaloničanům 5:14) Kromě toho jako křesťané často zakoušíme nespravedlivý posměch a pronásledování, které Satan vyvolává kvůli tomu, že ‚posloucháme Boha jako panovníka spíše než lidi‘. (Skutky 5:29) Máme-li tedy v činění Boží vůle vytrvat až do konce Satanova světa, potřebujeme útěchu, pomoc a sílu, kterou nám poskytuje Bůh.

Kde můžeme najít útěchu

14. a) Jaký slib dal Ježíš v noci před svou smrtí? b) Co je potřebné, jestliže máme mít plný užitek z útěchy, kterou nám může poskytnout Boží svatý duch?

¹⁴ V noci před svou smrtí Ježíš svým věrným apoštolům jasně řekl, že je brzy opustí a že se vrátí ke svému Otci. To je trápilo a skličovalo. (Jan 13:33, 36; 14:27–31) Ježíš si uvědomoval, že budou potřebovat neustálou útěchu, a proto jim slíbil: „Chci poprosit Otce a dá vám jiného utěšitele, aby byl s vámi navždy.“ (Jan 14:16, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ježíš měl na mysli Božího svatého ducha, který byl na jeho učedníky vylit padesát dnů po jeho vzkříšení.a Boží duch je mimo jiné utěšoval ve zkouškách a dodával jim sílu, aby mohli konat Boží vůli. (Skutky 4:31) Na takovou pomoc bychom se však neměli dívat jako na něco samozřejmého. Máme-li z ní mít plný užitek, musíme se všichni neustále modlit o utěšující pomoc, kterou Bůh poskytuje prostřednictvím svého svatého ducha. (Lukáš 11:13)

15. Jak nám Jehova poskytuje útěchu?

¹⁵ Bůh poskytuje útěchu také prostřednictvím svého Slova, Bible. Apoštol Pavel napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4) Z toho je vidět, že potřebujeme pravidelně studovat Bibli a biblické publikace a rozjímat o tom, co v nich čteme. Potřebujeme se také pravidelně účastnit křesťanských shromáždění, kde se účastníci dělí o povzbudivé myšlenky z Božího slova. Vzájemné povzbuzování je jedním ze základních účelů těchto shromáždění. (Hebrejcům 10:25)

16. K čemu by nás měla podněcovat Boží opatření, která slouží k naší útěše?

¹⁶ Pavlův dopis Římanům dále ukazuje, jaké dobré výsledky přináší využívání Božích opatření, která slouží k naší útěše. „Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu,“ napsal Pavel, „abyste mezi sebou měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš, abyste jednomyslně, jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 15:5, 6) Ano, když budeme plně využívat Boží opatření, která slouží k naší útěše, budeme se více podobat našemu statečnému Vůdci, Ježíši Kristu. To nás bude podněcovat, abychom při svědecké práci, na shromážděních, v soukromých rozhovorech se spoluvěřícími i ve svých modlitbách využívali svá ústa k oslavě Boha.

V dobách těžkých zkoušek

17. Jak Jehova utěšil svého Syna a k čemu to vedlo?

¹⁷ V noci před svou mučednickou smrtí byl Ježíš „bolestně znepokojen“ a ‚hluboce zarmoucen‘. (Matouš 26:37, 38) Proto odešel stranou od svých učedníků a modlil se ke svému Otci o pomoc. „Pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen.“ (Hebrejcům 5:7) Bible uvádí, že „se [Ježíšovi] objevil anděl z nebe a posílil ho“. (Lukáš 22:43) Z toho, jak statečně a mužně šel Ježíš svým odpůrcům vstříc, je vidět, že Bůh svého Syna utěšil nanejvýš účinně. (Jan 18:3–8, 33–38)

18. a) Jaké období v životě apoštola Pavla bylo obzvlášť plné zkoušek? b) Jak můžeme být útěchou pro soucitné starší, kteří se pro ostatní lidi nasazují?

¹⁸ I apoštol Pavel zakusil období těžkých zkoušek. Například jeho služba v Efezu byla poznamenána „slzami a zkouškami, které [ho] postihly pro židovské úklady“. (Skutky 20:17–20) Nakonec, když stoupenci bohyně Artemis vyvolali ve městě nepokoje kvůli jeho kazatelské činnosti, Pavel z Efezu odešel. (Skutky 19:23–29; 20:1) Když směřoval na sever do města Troady, leželo mu na srdci něco jiného. Nějakou dobu předtím, než došlo k nepokojům v Efezu, dostal Pavel zneklidňující zprávu. Mladý sbor v Korintu byl sužován rozkolem a toleroval smilstvo. V naději, že se situace v Korintu napraví, napsal tedy Pavel z Efezu dopis obsahující přísnou domluvu. Nepsalo se mu to snadno. „Psal jsem vám totiž z mnohého soužení a mučivé úzkosti srdce, s mnoha slzami,“ odhalil Pavel ve svém druhém dopise. (2. Korinťanům 2:4) Pro soucitné starší není snadné udílet rady a kárat, podobně jako to nebylo snadné pro Pavla. Zčásti je to pro ně náročné proto, že si velmi dobře uvědomují své vlastní slabosti. (Galaťanům 6:1) Buďme tedy útěchou pro ty, kdo se mezi námi ujímají vedení, a pohotově reagujme na jejich láskyplné biblické rady. (Hebrejcům 13:17)

19. Proč Pavel odešel z Troady do Makedonie a co mu nakonec přineslo úlevu?

¹⁹ Když byl Pavel v Efezu, neomezil se jen na to, že bratrům v Korintu napsal dopis, ale poslal také Tita, aby jim pomohl, a pověřil ho, aby mu přinesl zprávu o tom, jak na jeho dopis reagovali. Pavel doufal, že Tita zastihne v Troadě. Tam měl Pavel požehnání v podobě znamenitých příležitostí k činění učedníků. Ale úzkostnou starost měl dál, protože Titus se stále nevracel. (2. Korinťanům 2:12, 13) Proto Pavel cestoval do Makedonie v naději, že se s Titem setká tam. K jeho úzkostem přispívalo i to, že se proti jeho službě vzedmula vlna prudkého odporu. „Když jsme přijeli do Makedonie,“ uvedl Pavel, „vskutku se našemu tělu neulevilo, ale byli jsme nadále ztrápeni každým způsobem — navenek byly boje, uvnitř obavy. Nicméně Bůh, který utěšuje zkroušené, nás utěšil Titovou přítomností.“ (2. Korinťanům 7:5, 6) Jakou úlevu musel Pavel zažít, když se Titus konečně vrátil a sdělil mu, že jeho dopis byl v Korintu přijat příznivě!

20. a) Jaký je další důležitý způsob, jímž nám Jehova poskytuje útěchu, podobně jako to udělal v Pavlově případě? b) O čem budeme uvažovat v následujícím článku?

²⁰ Pavlův zážitek je pro Boží služebníky dnes útěchou, protože mnozí z nich také prožívají zkoušky, které působí, že jsou „zkroušení“ neboli „sklíčení“. (Ekumenický překlad) Ano, ‚Bůh, který poskytuje útěchu,‘ ví o našich osobních potřebách a může nás použít k tomu, abychom poskytli útěchu jeden druhému, podobně jako získal útěchu Pavel prostřednictvím Titovy zprávy o kajícném postoji Korinťanů. (2. Korinťanům 7:11–13) V následujícím článku budeme uvažovat o Pavlově vřelé reakci na zprávu o Korinťanech a o tom, jak nám to může pomoci, abychom se dnes účinně dělili s druhými o Boží útěchu.

[Poznámka pod čarou]

Uměl bys odpovědět?

◻ Proč začalo lidstvo potřebovat útěchu?

◻ V čem se Ježíš prokázal jako větší než Noe?

◻ Proč se Ježíš nazval „Pánem sabatu“?

◻ Jak Bůh poskytuje lidem útěchu dnes?

[Mapa a obrázek na straně 10]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Pavlovi přinesla velkou útěchu Titova zpráva o Korinťanech

MAKEDONIE

Filipy

ŘECKO

Korint

ASIE

Troas

Efez