Projevujme víru založenou na pravdě
„Bez víry je. . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — HEBREJCŮM 11:6.
1, 2. Jak byla vyzkoušena Adamova víra a s jakým výsledkem?
VÍRA vyžaduje více než jen věřit, že Bůh existuje. První člověk, Adam, nepochyboval o existenci Jehovy Boha. Bůh byl s Adamem ve styku, a to velmi pravděpodobně prostřednictvím svého Syna, Slova. (Jan 1:1–3; Kolosanům 1:15–17) Adam však ztratil vyhlídku na věčný život, protože neposlechl Jehovu a neprojevoval v něho víru.
2 Adamovo budoucí štěstí bylo zřejmě ohroženo, když jeho manželka, Eva, neposlechla Jehovu. Již samotná myšlenka na to, že by ji mohl ztratit, se pro prvního muže stala zkouškou víry! Mohl Bůh vyřešit tento problém tak, aby bylo zajištěno Adamovo štěstí a blaho i nadále? Adam se připojil k Evě v jejím přestupku a tím dokázal, že si to zjevně nemyslí. Pokusil se vyřešit tento problém svým způsobem, místo aby vážně usiloval o Boží vedení. Adam neprojevil víru v Jehovu, a tak přivodil smrt sám sobě i všemu svému potomstvu. — Římanům 5:12.
Co je víra?
3. Jak se biblická definice víry liší od definice uvedené v jednom slovníku?
3 Jeden slovník definuje víru jako „pevné přesvědčení o něčem, pro co není důkaz“. Bible však rozhodně nepodporuje takovou myšlenku, ale zdůrazňuje pravý opak. Víra je založena na faktech, na skutečnostech, na pravdě. Písmo říká: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“ (Hebrejcům 11:1) Člověk, který má víru, má záruku, že všechno, co Bůh slíbil, je prakticky splněno. Přesvědčivý důkaz neviditelných skutečností je tak silný, že víra je označena jako rovnocenná tomuto důkazu.
4. Jak jedna příručka podporuje biblickou definici víry?
4 V Překladu nového světa je někdy kauzativní podoba hebrejského slovesa aman překládána výrazem „projevovat víru“. Podle slovníku Theological Wordbook of the Old Testament má jeho „kořen jako základní význam myšlenku jistoty. . . na rozdíl od moderních pojetí víry jako názoru, že něco je možné, že to snad je pravda, ale že to není jisté“. Táž příručka říká: „Odvozené slovo ámén, totiž ‚vpravdě‘, je přeneseno do Nového zákona ve slovu amén, což je anglické slovo ‚amen‘. Ježíš používal toto slovo často (Mat. 5:18, 26, atd.), aby zdůraznil, že je něco jisté.“ Slovo překládané v Křesťanských řeckých písmech jako „víra“ tedy znamená přesvědčení, že něco je pevně založené na skutečnosti nebo na pravdě.
5. Jak se užívalo ve starověkých obchodních dokladech řeckého slova, které se v Hebrejcům 11:1 překládá jako „jisté očekávání“, a jaký význam to má pro křesťany?
5 Řecké slovo (hypostasis) překládané v Hebrejcům 11:1 jako „jisté očekávání“ se běžně používalo ve starověkých obchodních dokladech psaných na papyru a označovalo to, čím je zaručeno budoucí vlastnictví. Znalci Moulton and Milligan navrhují překlad: „Víra je vlastnický doklad věcí, na něž je naděje.“ (Vocabulary of the Greek Testament) Jestliže tedy někdo má vlastnický doklad na nějaký majetek, může ‚s jistotou očekávat‘, že se jeho naděje na získání tohoto majetku jednoho dne splní.
6. Jaký je význam řeckého slova, které se v Hebrejcům 11:1 překládá jako „zřejmý důkaz“?
6 Řecké slovo přeložené v Hebrejcům 11:1 jako „zřejmý důkaz“ (elegchos) vyjadřuje myšlenku předložení důkazu, aby bylo něco prokázáno, zejména něco opačného, než co se jeví jako skutečnost. Jednoznačný nebo konkrétní důkaz jasně ukazuje to, co dříve nebylo rozpoznáno, a tím vyvrací to, co se pouze zdálo jako skutečnost. V Hebrejských ani v Řeckých písmech tedy víra rozhodně neznamená „pevné přesvědčení o něčem, pro co není důkaz“. Naopak, víra je založena na pravdě.
Založena na základních pravdách
7. Jak popisují Pavel a David ty, kteří popírají Boží existenci?
7 Apoštol Pavel vyjádřil jednu základní pravdu, když napsal, že stvořitelovy „neviditelné vlastnosti jsou. . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže [odpůrci pravdy] jsou neomluvitelní“. (Římanům 1:20) Ano, „nebesa oznamují Boží slávu“ a „země je plná [jeho] výtvorů“. (Žalm 19:1; 104:24) Co když však někdo nechce uvažovat o těchto důkazech? Žalmista David řekl: „Ničemný ve své povýšenosti [„je tak domýšlivý, že“ The New English Bible] nezkoumá; všechny jeho myšlenky jsou: ‚Bůh není.‘ “ (Žalm 10:4; 14:1) Víra je zčásti založena na základní pravdě, že Bůh existuje.
8. Mohou mít ti, kteří projevují víru, pocit jistoty a rozlišovací schopnost?
8 Jehova nejen existuje, ale je také důvěryhodný a na jeho sliby se můžeme spoléhat. Řekl: „Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal; a právě jak jsem radil, tak se to splní.“ (Izajáš 14:24; 46:9, 10) To nejsou bezvýznamná slova. Existují jasné důkazy, že se stovky proroctví zaznamenaných v Božím slovu splnily. Ti, kteří projevují víru, jsou o tom dostatečně poučeni a proto jsou schopni rozeznávat, jak se stále splňuje mnoho dalších biblických proroctví. (Efezanům 1:18) Vidí například, jak se splňují „znamení“ Ježíšovy přítomnosti, včetně zrychlujícího se kázání o zřízeném Království, a pozorují také předpověděný růst pravého uctívání. (Matouš 24:3–14; Izajáš 2:2–4; 60:8, 22) Vědí, že zanedlouho národy provolají „Mír a bezpečnost!“ a že Jehova Bůh krátce nato ‚zničí ty, kteří ničí zemi‘. (1. Tesaloničanům 5:3; Zjevení 11:18) Je skutečným dobrodiním, máme-li víru založenou na prorockých pravdách!
Ovoce svatého ducha
9. Jaký je vzájemný vztah mezi vírou a svatým duchem?
9 Pravda, na které je založena víra, se nachází v Bibli, a ta vznikla působením Božího svatého ducha. (2. Samuelova 23:2; Zecharjáš 7:12; Marek 12:36) Je tedy logické, že víra nemůže existovat odděleně od působení svatého ducha. Proto mohl Pavel napsat: „Ovoce ducha je [mimo jiné] . . . víra.“ (Galaťanům 5:22) Mnozí však zavrhují Boží pravdu a znečišťují svůj život tělesnými žádostmi a názory, které zarmucují Božího ducha. „Víra“ tedy „není vlastnictvím všech“, protože všichni nemají základ, na kterém by ji vytvářeli. — 2. Tesaloničanům 3:2; Galaťanům 5:16–21; Efezanům 4:30.
10. Jak dokázali někteří Jehovovi služebníci v raných dobách, že projevují víru?
10 Někteří jednotlivci z Adamova potomstva však projevovali víru. Jedenáctá kapitola Hebrejcům se zmiňuje o Abelovi, Enochovi, Noemovi, Abrahamovi, o Sáře, Izákovi, Jákobovi, Josefovi, Mojžíšovi, o Raab, Gideonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi a Samuelovi, a také o mnoha nejmenovaných Jehovových služebnících, kteří „obdrželi svědectví prostřednictvím své víry“. Povšimněme si, jaké skutky byly konány „vírou“. Vírou Abel „obětoval. . . Bohu. . . oběť “ a Noe „postavil archu“. Vírou Abraham „poslechl a vyšel na místo, které mu bylo určeno, aby je přijal za dědictví“. A vírou Mojžíš „opustil Egypt“. — Hebrejcům 11:4, 7, 8, 27, 29, 39.
11. Co naznačují Skutky 5:32 ohledně osob, které poslouchají Boha?
11 Je tedy zřejmé, že všichni tito Jehovovi služebníci činili víc, než že by jen věřili v Boží existenci. Projevovali víru a důvěřovali Bohu, že je „dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Hebrejcům 11:6) Dělali to, k čemu je vedl Boží duch, a jednali podle přesného poznání pravdy, které bylo tehdy k dispozici, ačkoli bylo omezené. Zcela se lišili od Adama. Ten nejednal ve víře založené na pravdě ani se neřídil vedením, které poskytoval svatý duch. Bůh dává svého ducha pouze těm, kteří ho poslouchají. — Skutky 5:32.
12. a) V co věřil Abel a jak to projevil? b) Co neobdrželi předkřesťanští svědkové Jehovovi, ačkoli měli víru?
12 Zbožný Abel — na rozdíl od svého otce, Adama — měl víru. Od svých rodičů se zjevně dověděl o prvním proroctví, jež kdy bylo proneseno: „[Já, Jehova Bůh], položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Bůh tedy slíbil, že odstraní ničemnost a obnoví spravedlnost. Abel nevěděl, jak se tento slib splní. Ale jeho víra, že Bůh odměňuje ty, kteří Ho vážně hledají, byla natolik silná, že jej podnítila, aby přinesl oběť. Pravděpodobně o tomto proroctví velmi přemýšlel a věřil, že k tomu, aby byl tento slib splněn a aby bylo lidstvo povzneseno k dokonalosti, bude nutné vylití krve. Bylo tedy vhodné, že Abel přinesl zvíře jako oběť. Ale i když Abel a jiní Jehovovi předkřesťanští svědkové měli víru, „nezažili splnění toho slibu“. — Hebrejcům 11:39.
Zdokonalování víry
13. a) Co se dověděli Abraham a David ohledně splnění slibu? b) Proč je možné říci, že ‚pravda nastala prostřednictvím Ježíše Krista‘?
13 Během staletí Bůh čas od času zjevoval další pravdy o tom, jak se splní slib o „semenu ženy“. Abrahamovi bylo řečeno: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) Později se král David dověděl, že zaslíbené semeno přijde z jeho královského rodu. Toto semeno se objevilo v roce 29 n. l. v osobě Ježíše Krista. (Žalm 89:3, 4; Matouš 1:1; 3:16, 17) Na rozdíl od nevěrného Adama byl „poslední Adam“, Ježíš Kristus, vzorem v projevování víry. (1. Korinťanům 15:45) Svůj život zasvětil službě Jehovovi a splnil všechna proroctví, jež předpověděla Mesiáše. Tak Ježíš způsobil, že se pravda o zaslíbeném Semenu stala jasnější, a věci, které byly předstíněny mojžíšským zákonem, převedl do skutečnosti. (Kolosanům 2:16, 17) Proto mohlo být řečeno, že ‚pravda přišla prostřednictvím Ježíše Krista‘. — Jan 1:17.
14. Jak ukázal Pavel Galaťanům, že víra dostala nové rozměry?
14 Když tedy pravda přišla prostřednictvím Ježíše Krista, rozšířil se základ, na němž bylo možné založit víru ve „slib“. Víra byla upevněna, dostala jakoby nové rozměry. Pavel o tom řekl pomazaným spolukřesťanům: „Písmo vydalo všechno společně do vazby hříchu, aby slib vyplývající z víry v Ježíše Krista byl dán těm, kteří projevují víru. Avšak než přišla víra, byli jsme střeženi pod zákonem a společně vydáni do vazby a vzhlíželi jsme k víře, o které bylo určeno, aby byla zjevena. Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře. Ale když nyní přišla víra, již nejsme pod vychovatelem. Všichni jste vlastně Božími syny prostřednictvím své víry v Krista Ježíše.“ — Galaťanům 3:22–26.
15. Jedině jak mohla být víra zdokonalena?
15 Izraelité kdysi projevovali víru, že s nimi Bůh jedná prostřednictvím smlouvy Zákona. Nyní však musela být tato víra rozšířena. Jak? Projevováním víry v Ježíše, který byl pomazán duchem a ke kterému je měl dovést Zákon. Jedině tímto způsobem mohla být předkřesťanská víra zdokonalena. Bylo tedy nezbytně nutné, aby se tito křesťané v rané době ‚upřeně dívali na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele své víry‘! (Hebrejcům 12:2) To musí skutečně dělat všichni křesťané.
16. Jak začal svatý duch mohutněji působit a proč?
16 Jestliže mělo vzrůst poznání božské pravdy a měla být na základě toho zdokonalena víra, měl také mohutněji působit svatý duch? Ano. O letnicích roku 33 n. l. byl na Ježíšovy učedníky vylit Boží duch, slíbený pomocník, o kterém mluvil Ježíš. (Jan 14:26; Skutky 2:1–4) Svatý duch tehdy na ně působil zcela nově jako na pomazané Kristovy bratry. Jejich víra, ovoce svatého ducha, byla posílena. To je vyzbrojilo k dílu, jež je čekalo a při němž měli být činěni učedníci. — Matouš 28:19, 20.
17. a) Jak přicházela od roku 1914 pravda a jak byla od té doby zdokonalena víra? b) Co dokazuje, že od roku 1919 je v činnosti svatý duch?
17 Víra se dostavila, když se Ježíš před více než 1 900 lety představil jako nastávající Král. Ale nyní, když vládne jako nebeský Král, náš základ pro víru — zjevená pravda — nesmírně vzrostl, a tak byla naše víra zdokonalena. Podobně zesílilo i působení svatého ducha. Jasně se to prokázalo v roce 1919, když svatý duch znovu oživil Boží oddané služebníky ze stavu, v němž byli téměř nečinní. (Ezekiel 37:1–14; Zjevení 11:7–12) Tehdy byl položen základ duchovního ráje, který se v následujících desetiletích stával rok po roce zřetelnějším a nádhernějším. Mohl by existovat nějaký větší důkaz toho, že je v činnosti Boží svatý duch?
Proč máme zkoumat svou víru?
18. Jak se od sebe lišili izraelští zvědové, pokud jde o víru?
18 Krátce potom, kdy byli Izraelité osvobozeni z egyptského otroctví, bylo posláno dvanáct mužů, aby šli na výzvědy do kananejské země. Deset z nich však nemělo víru a pochybovali o tom, že Jehova je schopen splnit svůj slib a dát Izraeli tuto zemi. Jednali podle toho, co viděli, pod dojmem hmotných věcí. Ze všech dvanácti pouze Jozue a Kaleb projevili, že chodí vírou, a ne viděním. (Srovnej 2. Korinťanům 5:7.) Projevili víru, a proto se ze všech těch mužů pouze oni dožili vstupu do Zaslíbené země. — 4. Mojžíšova 13:1–33; 14:35–38.
19. Proč je dnes základ, na němž stavíme svou víru, hlubší než kdy dříve, ale co bychom přesto měli dělat?
19 Dnes stojíme na hranicích Božího nového světa spravedlnosti. Máme-li do něj vejít, nezbytně nutně potřebujeme víru. Je radostné, že základ pravdy, na kterém spočívá tato víra, je hlubší než kdy dříve. Máme celé Boží Slovo, máme příklad Ježíše Krista a jeho pomazaných následovníků, podporu miliónů duchovních bratrů a sester a v nebývalé míře máme pomoc Božího svatého ducha. Přece však bude užitečné, jestliže svou víru prozkoumáme a podnikneme kroky, abychom ji posílili, dokud je to ještě možné.
20. Jaké otázky bychom si měli položit?
20 Snad si řekneš: ‚Ale já přece věřím, že to je pravda.‘ Jak pevná však je tvá víra? Polož si otázku: Je pro mne Jehovovo nebeské království stejně skutečné jako lidská vláda? Uznávám a plně podporuji Jehovovu viditelnou organizaci a její vedoucí sbor? Vidím očima víry, že jsou nyní národy usměrňovány do závěrečného postavení k Armagedonu? Obstojí má víra dobře ve srovnání s vírou ‚velkého oblaku svědků‘, o němž je zmínka v 11. kapitole Hebrejcům? — Hebrejcům 12:1; Zjevení 16:14 až 16.
21. Jak víra podněcuje ty, kteří ji mají, a v jakých směrech pociťují požehnání? (Zahrň komentáře z rámečku na straně 13.)
21 Ti, kteří mají víru založenou na pravdě, jsou podněcováni k činnosti. Jejich oběti chvály se podobají přijatelné oběti, kterou obětoval Abel, a líbí se Bohu. (Hebrejcům 13:15, 16) Jako Noe, kazatel spravedlnosti, který poslouchal Boha, usilují o spravedlivou životní dráhu jako kazatelé spravedlnosti. (Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5) Ti, jejichž víra spočívá na pravdě, poslouchají Jehovu jako Abraham, bez ohledu na nepohodlí a dokonce v nejtěžších zkouškách. (Hebrejcům 11:17–19) Ti, kteří dnes mají víru jako Jehovovi věrní svědkové ve starověku, dostávají bohaté požehnání a jejich milující nebeský Otec o ně pečuje. — Matouš 6:25–34; 1. Timoteovi 6:6–10.
22. Jak se může víra posilovat?
22 Co bys měl dělat, jestliže jsi Jehovův služebník, ale shledáváš, že tvá víra je v nějakém směru slabá? Posiluj svou víru pilným studiem Božího slova a tím, že připustíš, aby tvá ústa překypovala vodami pravdy, které naplňují tvé srdce. (Přísloví 18:4) Není-li tvá víra pravidelně posilována, může zeslábnout, stát se nečinnou, a dokonce odumřít. (1. Timoteovi 1:19; Jakub 2:20, 26) Zaujmi takový postoj, aby se s tvou vírou nikdy nic takového nestalo. Pros Jehovu o pomoc a modli se: „Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“ — Marek 9:24.
Jak odpovíš?
◻ Co je víra?
◻ Proč nemůže víra existovat odděleně od pravdy a svatého ducha?
◻ Jak se Ježíš Kristus stal Zdokonalovatelem naší víry?
◻ Proč bychom měli zkoumat, jak pevná je naše víra?
[Rámeček na straně 13]
TI, KTEŘÍ MAJÍ VÍRU . . .
◻ Mluví o Jehovovi. — 2. Korinťanům 4:13.
◻ Konají podobné skutky jako Ježíš. — Jan 14:12.
◻ Jsou zdrojem povzbuzení pro druhé. — Římanům 1:8, 11, 12.
◻ Přemáhají svět. — 1. Jana 5:5.
◻ Nemají žádný důvod ke strachu. — Izajáš 28:16.
◻ Mají dostat věčný život. — Jan 3:16.