Ať je váš pokrok zjevný

„Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. TIMOTEOVI 4:15)

1. Kdy můžete říci, že nějaké ovoce je zralé a dá se jíst?

PŘEDSTAVTE si své oblíbené ovoce, například broskev, hrušku, mango nebo jiný plod. Dokážete říci, kdy je zralé a může se jíst? S největší pravděpodobností ano. Jeho vůně, barva a omak prozrazují, že vás čeká něco opravdu lahodného. V okamžiku, kdy se do ovoce zakousnete, možná blaženě pronesete: Je to tak šťavnaté! Tak sladké! Máte z toho skvělý požitek.

2. Jak se pozná zralost a jaký vliv má na osobní vztahy?

² Tento prostý, ale příjemný zážitek má svou obdobu v jiných oblastech života. Stejně jako to platí v případě zralého ovoce, projevuje se různými způsoby i to, zda je někdo zralý duchovně. Duchovní zralost poznáme podle toho, že ten člověk má rozlišovací schopnost, pochopení, moudrost a další vlastnosti. (Job 32:7–9) Je jistě příjemné pěstovat společenství a pracovat s lidmi, kteří ve svém postoji a jednání tyto vlastnosti projevují. (Přísloví 13:20)

3. Co se z toho, jak Ježíš popsal lidi své doby, dozvídáme o zralosti?

³ Naproti tomu někdo může být zralý tělesně, ale způsob jeho mluvy a jednání může prozrazovat, že v citovém a duchovním ohledu zralý není. Například když Ježíš Kristus mluvil o vzpurné generaci své doby, řekl: „Přišel Jan, nejedl ani nepil, a přece lidé říkají: ‚Má démona‘; Syn člověka opravdu přišel, jedl a pil, a přesto lidé říkají: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína.‘“ Tito lidé byli sice zralí tělesně, ale Ježíš řekl, že jednají jako „malé děti“, tedy rozhodně ne zrale. Dodal proto: „Nicméně moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky.“ (Matouš 11:16–19)

4. Ve kterých oblastech jsou pokrok a zralost zjevné?

⁴ Z Ježíšových slov můžeme vidět, že skutečnost, zda někdo má pravou moudrost — rozpoznávací znak zralosti —, je patrná z toho, co člověk dělá, a z toho, jaké výsledky jeho jednání přináší. V souvislosti s tím si povšimněme rady, kterou dal apoštol Pavel Timoteovi. Pavel ukázal, o co by měl Timoteus usilovat, a potom řekl: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15) Ano, křesťanův pokrok směrem ke zralosti je „zjevný“ neboli jasně rozpoznatelný. Křesťanská zralost, podobně jako zářící světlo, není nějakou nepozorovatelnou či skrytou vlastností. (Matouš 5:14–16) Budeme tedy uvažovat o dvou základních oblastech, v nichž může být naše zralost zjevná: (1) o růstu v poznání, porozumění a moudrosti a (2) o projevování ovoce ducha.

Jednota ve víře a v poznání

5. Jak je možné definovat zralost?

⁵ Většina slovníků popisuje zralost jako stav, kdy je něco plně vyvinuto, je to zcela vzrostlé a dospělo to do konečného stadia nebo to dosáhlo požadované úrovně. Určitý plod, jak už bylo uvedeno, je zralý tehdy, když skončil jeho přirozený růst a když jeho vzhled, barva, vůně a chuť dosáhly stavu, který je považován za žádoucí. Zralost je tedy synonymem znamenitosti, úplnosti, a dokonce dokonalosti. (Izajáš 18:5; Matouš 5:45–48; Jakub 1:4)

6, 7. (a) Z čeho je patrné, že Jehova má hluboký zájem o to, aby všichni jeho ctitelé spěli k duchovní zralosti? (b) S čím má duchovní zralost úzkou souvislost?

⁶ Jehova Bůh má hluboký zájem o to, aby všichni jeho ctitelé spěli k duchovní zralosti. Proto uvnitř křesťanského sboru vytvořil vynikající opatření. Apoštol Pavel křesťanům v Efezu napsal: „Dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k dospělému muži, k míře vzrůstu, který patří ke Kristově plnosti; abychom již nebyli nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu.“ (Efezanům 4:11–14)

⁷ V těchto verších Pavel vysvětlil, že k důvodům, proč Bůh udělal taková bohatá duchovní opatření ve sboru, patří to, že by všichni měli ‚dosáhnout jednoty ve víře a v přesném poznání‘, stát se ‚dospělými lidmi‘ a mít ‚míru Kristova vzrůstu‘. Jedině v tom případě nebudeme v nebezpečí, že bychom byli jako duchovní nemluvňata zmítáni falešnými názory a naukami. Můžeme tedy vidět úzkou souvislost mezi postupem ke křesťanské zralosti a dosažením „jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna“. Pavlova rada obsahuje řadu myšlenek, které bychom si měli vzít k srdci.

8. Čeho je zapotřebí k dosažení „jednoty“ ve víře a v přesném poznání?

⁸ Za prvé, vzhledem k tomu, že má být zachována ‚jednota‘, zralý křesťan musí v otázce víry a poznání být v jednotě a v naprostém souladu s ostatními věřícími. V souvislosti s porozuměním Bibli neprosazuje své vlastní mínění, netrvá na něm a ani se nezabývá osobními názory. Naopak, zcela důvěřuje pravdě v té podobě, jak ji zjevil Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, a ‚věrného a rozvážného otroka‘. Když pravidelně přijímáme duchovní pokrm, který „v pravý čas“ dostáváme prostřednictvím křesťanských publikací, shromáždění a krajských i oblastních sjezdů, můžeme si být jisti, že se spolukřesťany zachováváme ‚jednotu‘ ve víře a poznání. (Matouš 24:45)

9. Objasněte význam slova ‚víra‘, jak ho použil Pavel ve svém dopise Efezanům.

⁹ Za druhé, slovo ‚víra‘ se vztahuje nejen na přesvědčení, k němuž se každý jednotlivý křesťan hlásí, ale na celý souhrn toho, čemu věříme, tedy na ‚šířku a délku a výšku a hloubku‘ víry. (Efezanům 3:18; 4:5; Kolosanům 1:23; 2:7) Jak ale křesťan může být v jednotě se spoluvěřícími, jestliže věří jen určité části ‚víry‘ nebo z ní přijímá jen něco? To ukazuje, že se nesmíme spokojit se znalostí základních biblických nauk či s povšechným nebo částečným poznáním pravdy. Naopak bychom měli mít snahu využít všechna opatření, která Jehova prostřednictvím své organizace dělá proto, abychom mohli do hloubky bádat v jeho Slově. Musíme se snažit co možná nejpřesněji a opravdu plně porozumět Boží vůli a Božímu záměru. To znamená, že si uděláme čas a budeme číst a studovat Bibli a biblické publikace, budeme se modlit o to, aby nám Bůh pomáhal a vedl nás, budeme pravidelně navštěvovat křesťanská shromáždění a plně se účastnit díla kázání o Království a činění učedníků. (Přísloví 2:1–5)

10. Jaký význam mají slova „dokud všichni nedosáhneme“ použitá v Efezanům 4:13?

¹⁰ Za třetí, popis trojího cíle začal Pavel slovy „dokud všichni nedosáhneme“. Pokud jde o výraz „všichni“, jedna biblická příručka uvádí, že význam je „ne všichni po jednom, odděleně, ale všichni dohromady“. Jinými slovy, každý z nás by měl vynaložit dostatečné úsilí na to, aby se po boku celého společenství bratrů snažil dosáhnout křesťanské zralosti. V díle The Interpreter’s Bible se píše: „Plného duchovního rozvoje nemá jednotlivec dosáhnout v izolaci, stejně jako nemůže jediná část těla dosáhnout dospělého stupně vývoje, pokud dál zdravě neroste celé tělo.“ Pavel křesťanům v Efezu připomněl, že by se plnou šíři víry měli snažit pochopit „se všemi svatými“. (Efezanům 3:18a)

11. (a) Co neznamená dělat duchovní pokroky? (b) Co musíme dělat, abychom dosáhli pokroku?

¹¹ Z Pavlových slov je jasně patrné, že chceme-li udělat duchovní pokrok, neznamená to, že si pouze naplníme mysl poznáním a velkou učeností. Zralý křesťan není ten, kdo druhé oslňuje svou bystrostí. Bible říká: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ (Přísloví 4:18) Je to tedy ona „stezka“, co „svítí více a více“, a ne člověk. Duchovní pokroky budeme dělat tehdy, když se budeme ustavičně snažit udržovat krok se stále jasnějším porozuměním Božímu slovu, porozuměním, které svému lidu dává Jehova. Držet krok znamená v tomto případě postupovat vpřed, a to můžeme dělat všichni. (Žalm 97:11; 119:105)

Projevujme „ovoce ducha“

12. Proč je důležité, abychom při snaze dosáhnout duchovního pokroku projevovali ovoce ducha?

¹² Je důležité dosáhnout „jednoty ve víře a v přesném poznání“, ale stejně důležité je i to, abychom v každé oblasti života projevovali ovoce Božího ducha. Proč to tak je? Důvodem je to, že zralost, jak už jsme viděli, není něco vnitřního či skrytého, ale vyznačuje se jasně rozpoznatelnými vlastnostmi, z nichž druzí mohou mít užitek a jimiž mohou být povzbuzeni. Je samozřejmé, že naše úsilí o duchovní pokrok není jen snahou o to, abychom působili kultivovaně nebo abychom si osvojili vybrané chování. Naopak, když se při svém duchovním růstu necháme vést Božím duchem, budou se podivuhodně měnit naše postoje a jednání. „Choďte stále duchem a neprovedete vůbec žádnou tělesnou touhu,“ napsal apoštol Pavel. (Galaťanům 5:16)

13. Jaká změna je jasným dokladem pokroku?

¹³ Pavel vyjmenoval „skutky těla“, kterých je řada a jsou „zjevné“. Než člověk pochopí hodnotu Božích požadavků, je jeho život utvářen podle způsobů tohoto světa a je možná naplněn některými skutky, o nichž se zmiňuje Pavel: ‚smilstvem, nečistotou, nevázaným chováním, modlářstvím, provozováním spiritismu, nepřátelstvím, rozepřemi, žárlivostí, výbuchy hněvu, sváry, rozdělením, sektami, závistí, pitkami, hýřením a podobnými věcmi‘. (Galaťanům 5:19–21) Jak ale dělá duchovní pokroky, postupně nad těmito nežádoucími „skutky těla“ získává vládu a vytváří prostor pro „ovoce ducha“. Tato změna, která je navenek zjevná, je jasným dokladem toho, že člověk spěje ke křesťanské zralosti. (Galaťanům 5:22)

14. Vysvětlete význam dvou slovních obratů — „skutky těla“ a „ovoce ducha“.

¹⁴ Měli bychom si povšimnout dvou slovních obratů — „skutky těla“ a „ovoce ducha“. „Skutky“ jsou výsledkem toho, co člověk dělá, plodem jeho jednání. Jinými slovy, to, co Pavel uvádí jako skutky těla, je výsledkem buď vědomého jednání, nebo působení padlého lidského těla. (Římanům 1:24, 28; 7:21–25) Na druhé straně slovním obratem „ovoce ducha“ je myšleno to, že uvedené vlastnosti nejsou výsledkem snahy o takzvané pěstování charakteru nebo zdokonalení osobnosti, ale jsou výsledkem toho, jak na určitého člověka působí Boží duch. Stejně jako strom ponese ovoce, když se o něj bude správně pečovat, tak i člověk bude projevovat ovoce ducha, když v jeho životě bude bez překážek působit svatý duch. (Žalm 1:1–3)

15. Proč je důležité věnovat pozornost všem stránkám „ovoce ducha“?

¹⁵ Další věcí, o níž bychom měli přemýšlet, je to, že Pavel používá slovo „ovoce“, aby obsáhl všechny žádoucí vlastnosti, o nichž se zmínil. Výsledkem působení ducha je rozmanité ovoce, ze kterého si však nemůžeme vybírat svůj oblíbený druh. Všechny vlastnosti, které Pavel vyjmenovává — láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání —, jsou stejně důležité a všechny dohromady umožňují vznik nové křesťanské osobnosti. (Efezanům 4:24; Kolosanům 3:10) Možná tedy zjišťujeme, že díky naší osobnosti a sklonům jsou v našem životě některé tyto vlastnosti více patrné, ale přesto je důležité, abychom věnovali pozornost všem stránkám „ovoce ducha“, o nichž mluvil Pavel. Budeme-li to dělat, můžeme ve svém životě plněji zrcadlit Kristovu osobnost. (1. Petra 2:12, 21)

16. Co je naším cílem ve snaze o křesťanskou zralost a jak toho můžeme dosáhnout?

¹⁶ Důležitým poučením, které z Pavlova rozboru můžeme získat, je to, že ve snaze o křesťanskou zralost naším cílem není získat rozsáhlé poznání či vědomosti, ani si vypěstovat vytříbené rysy osobnosti. Cílem je, aby na náš život mohl bez zábran působit Boží duch. Do jaké míry se ve svém myšlení a jednání necháme vést Božím duchem, do té míry se staneme duchovně zralými. Jak tohoto cíle můžeme dosáhnout? Své srdce a svou mysl musíme působení Božího ducha otevřít. To znamená svědomitě navštěvovat křesťanská shromáždění a aktivně se jich účastnit. Také bychom měli pravidelně studovat Boží slovo a rozjímat o něm a nechat se ve svém jednání s druhými lidmi a při rozhodnutích, která děláme, vést zásadami, které jsou v něm obsaženy. Pak náš pokrok jistě bude jasně patrný.

Dělejme pokroky k Boží slávě

17. Jaký vztah je mezi dosažením pokroku a oslavou našeho nebeského Otce?

¹⁷ To, že se snažíme, aby náš pokrok byl zjevný, přináší v neposlední řadě slávu a chválu — ne nám, ale našemu nebeskému Otci, Jehovovi, který nám umožňuje dosáhnout duchovní zralosti. Tu noc, než byl Ježíš zabit, svým učedníkům řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ (Jan 15:8) Učedníci oslavovali Jehovu jednak ovocem ducha a jednak ovocem Království přinášeným ve službě. (Skutky 11:4, 18; 13:48)

18. (a) Jaká radostná žeň nyní probíhá? (b) Jaký úkol tato žeň přináší?

¹⁸ Jehova dnes žehná svým služebníkům, kteří se podílejí na celosvětové duchovní žni. Už řadu let každoročně zasvětí svůj život Jehovovi asi 300 000 lidí a své zasvěcení symbolizují křtem ve vodě. Z toho máme radost a nepochybně to rozradostňuje i Jehovovo srdce. (Přísloví 27:11) Ale aby to Jehovovi přinášelo radost a chválu stále, musí všichni tito nově pokřtění ‚dál chodit ve spojení s Kristem, zakořeněni a na něm vybudováni a upevněni ve víře‘. (Kolosanům 2:6, 7) Z toho pro Boží lid vyplývá dvojí úkol. Jste-li nově pokřtěni, budete se usilovně snažit, aby ‚váš pokrok byl zjevný všem‘? A jste-li v pravdě už nějakou dobu, vezmete na sebe odpovědnost pečovat o duchovní blaho nových? Ať už jsme v jakékoli situaci, je zřejmé, že musíme postupovat ke zralosti. (Filipanům 3:16; Hebrejcům 6:1)

19. Jakou výsadu a jaké požehnání můžeme mít, jestliže bude náš pokrok zjevný?

¹⁹ Všechny ty, kdo se tvrdě namáhají, aby jejich pokrok byl zjevný, čeká úžasné požehnání. Vzpomeňme si na povzbudivá slova, která Pavel napsal Timoteovi potom, co ho vybízel k pokroku: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:16) Tím, že se usilovně snažíme, aby náš pokrok byl zjevný, se i my můžeme podílet na výsadě velebit Boží jméno a zažívat Boží požehnání.

Vzpomínáte si?

• V jakých ohledech se může projevit duchovní zralost?

• Jaký druh poznání a porozumění je odrazem zralosti?

• Jak projevování „ovoce ducha“ ukazuje na duchovní pokrok?

• Jaký úkol bychom měli přijmout, když postupujeme ke zralosti?

[Obrázek na straně 13]

Zralost je možné jasně rozpoznat

[Obrázek na straně 15]

Duchovního pokroku dosáhneme tak, že budeme držet krok se zjevenou pravdou

[Obrázek na straně 17]

Modlitba nám pomáhá projevovat „ovoce ducha“