Jak rozpoznat a překonat každou duchovní slabost
ACHILLEUS BYL PODLE ŘECKÉ MYTOLOGIE NEJSTATEČNĚJŠÍM Z ŘECKÝCH bojovníků během Trójské války, vojenského tažení proti městu Tróji. Legenda říká, že když se Achilleus narodil, jeho matka jej ponořila do vody řeky Styx, čímž zajistila jeho nezranitelnost s výjimkou místa, kde ho držela — příslovečné Achillovy paty. Právě tam jej zasáhl osudný šíp, který vystřelil Paris, syn trójského krále Priama, a Achillea zabil.
Křesťané jsou vojáky Krista a účastní se duchovního válčení. (2. Timoteovi 2:3) „Nezápasíme proti krvi a tělu,“ vysvětluje apoštol Pavel, „ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této tmy, proti ničemným duchovním silám v nebeských místech.“ Ano, našimi nepřáteli není nikdo jiný než Satan Ďábel a démoni. (Efezanům 6:12)
Byl by to patrně jednostranný boj, kdybychom nepřijali pomoc Jehovy Boha, jenž byl označen jako „mužný válečník“. (2. Mojžíšova 15:3) Abychom se proti našim zlomyslným protivníkům chránili, dostáváme duchovní výzbroj. Proto apoštol naléhal: „Oblečte si úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti Ďáblovým pletichám.“ (Efezanům 6:11)
Výzbroj, kterou nám Jehova Bůh poskytuje, je bezpochyby nanejvýš kvalitní a je schopná odolat jakémukoli duchovnímu útoku. Jen se podívejme na výčet jejích částí, jak jej předkládá Pavel: pás pravdy, pancíř spravedlnosti, obuv dobré zprávy, velký štít víry, přilba záchrany a meč ducha. Mohl by si někdo přát lepší výstroj? S takovou výzbrojí má křesťanský voják všechny předpoklady vyjít vítězně navzdory ohromné přesile. (Efezanům 6:13–17)
Přestože je duchovní výzbroj od Jehovy nanejvýš kvalitní a je pro nás zdrojem bezpečí, nesmíme brát věci na lehkou váhu. Vzpomeneme-li si na Achillea, o němž se předpokládalo, že je neporazitelný, nemáme i my nějaké slabé místo — nějakou Achillovu patu? Kdybychom se nechali zaskočit, mohlo by to být pro nás osudné.
Prozkoumejte svou duchovní výzbroj
Jeden krasobruslař, dvojnásobný držitel zlaté olympijské medaile, který byl, jak se zdálo, ve vrcholné fyzické kondici, se během tréninku náhle zhroutil a zemřel. Krátce nato přinesl list The New York Times jednu závažnou zprávu: „Polovina z 600 000 Američanů, které každoročně postihne infarkt, nepozoruje předem žádné příznaky.“ Z toho je zřejmé, že náš zdravotní stav nelze určovat jen podle toho, jak se cítíme.
Stejné je to i s naším duchovním zdravím. Biblická rada zní: „Ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:12) I když je naše duchovní výzbroj ta nejlepší, jakou lze použít, přesto se může objevit slabina. Je to proto, že jsme se narodili v hříchu a naší hříšností a nedokonalostí může být snadno potlačeno naše rozhodnutí plnit Boží vůli. (Žalm 51:5) Naše zrádné srdce nás může navzdory našim dobrým úmyslům klamat zdánlivě logickými argumenty nebo výmluvami, takže svou slabinu lehce přehlédneme a sami sebe oklameme v domnění, že je všechno v pořádku. (Jeremjáš 17:9; Římanům 7:21–23)
Kromě toho žijeme ve světě, v němž je smysl pro to, co je správné a co je nesprávné, často zamlžený a pokřivený. Při rozhodování, zda je něco správné, nebo ne, se lidé někdy řídí svou náladou. Tento způsob uvažování je podporován reklamou, populární zábavou i sdělovacími prostředky. Nejsme-li pozorní, patrně bychom se mohli nechat ukolébat ke stejnému způsobu smýšlení, a naše duchovní výzbroj by mohla začít slábnout.
Abychom se do takového nebezpečného stavu nedostali, měli bychom se řídit biblickou radou: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5) Tímto způsobem budeme schopni odhalit jakékoli slabosti, které se snad objeví, a podniknout nezbytné kroky k jejich nápravě dříve, než je odhalí naši nepřátelé a zaútočí. Jenže jak při takové zkoušce postupovat? Na které příznaky bychom při sebezkoumání měli dávat pozor?
Rozpoznejte příznaky
Jedním obvyklým příznakem, který může být projevem duchovní slabosti, je polevování v našich osobních studijních návycích. Někteří křesťané mají pocit, že by měli studovat více, ale zdá se jim, že se k tomu nemohou dostat. Při dnešním rušném způsobu života je snadné ocitnout se v takové situaci. Horší ale je, že lidé se často snaží sami sebe uchlácholit uvažováním, že nejednají tak špatně, protože čtou biblické publikace, kdykoli mohou, a občas se dostanou i na některá křesťanská shromáždění.
Takové uvažování je formou sebeklamu. Je to podobné, jako když nějaký člověk, který má pocit, že je příliš zaměstnán, místo aby se posadil a snědl nějaké pořádné jídlo, tu a tam něco zhltne, mezitím co pádí od jedné věci k druhé. Ačkoli snad netrpí hlady, dříve nebo později se mohou dostavit zdravotní problémy. Podobně by se i v naší duchovní výzbroji mohla bez stálého přijímání výživného duchovního pokrmu objevit slabá místa. Vzhledem k tomu, že jsme neustále bombardováni propagandou a názory tohoto světa, snadno bychom mohli Satanovým smrtelně nebezpečným útokům podlehnout.
Dalším příznakem duchovní slabosti je ztráta vědomí naléhavosti v našem duchovním válčení. Voják v době míru nepociťuje napětí a nebezpečí bitvy, a proto má možná pocit, že není nutné být připraven. Kdyby však byl náhle povolán do boje, mohl by být opravdu zaskočen. A v duchovním ohledu je to stejné. Jestliže dovolíme, aby naše vědomí naléhavosti ochablo, může se stát, že nebudeme připraveni odrazit útoky, s nimiž se možná setkáme.
Jenže jak můžeme zjistit, zda jsme neupadli do takového stavu? Mohli bychom si položit některé otázky, které mohou odhalit skutečný stav věcí: Jsem stejně nadšený, když mám jít do služby, jako když mám jít na výlet? Věnuji čas přípravě na shromáždění stejně ochotně jako když mám nakupovat nebo sledovat televizi? Změnil se můj názor na činnosti nebo cíle, kterých jsem se vzdal, když jsem se stal křesťanem? Závidím druhým lidem, kteří vedou takzvaně spokojený život? Tyto otázky sice vyžadují přemýšlení, ale jsou užitečné, chceme-li odhalit každou slabost v naší duchovní výzbroji.
Vzhledem k tomu, že výzbroj, která nás chrání, je duchovní, je rovněž nezbytné, aby v našem životě volně působil Boží duch. To se pak odráží v tom, do jaké míry je ve všech našich činnostech patrné ovoce Božího ducha. Dokáže vás snadno podráždit, nebo dokonce rozčílit, když druzí lidé udělají nebo řeknou něco, co se vám nelíbí? Zjišťujete, že je pro vás těžké přijímat rady, nebo máte pocit, že si na vás druzí zasedli? Pociťujete hlubokou závist, když druzí lidé mají požehnání nebo úspěch? Zjišťujete, že obtížně vycházíte s druhými, zejména s vrstevníky? Jestliže poctivě zhodnotíme sami sebe, pomůže nám to rozeznat, zda je náš život naplněn ovocem Božího ducha nebo zda se v něm nenápadně projevují skutky těla. (Galaťanům 5:22–26; Efezanům 4:22–27)
Rozhodné kroky k překonání duchovní slabosti
Jedna věc je rozpoznat příznaky duchovní slabosti, ale úplně něco jiného je postavit se k nim čelem a podniknout kroky k nápravě. Žel, mnozí lidé mají spíše sklon se vymlouvat, ospravedlňovat se, problém zlehčovat nebo jej úplně popírat. To je stejně nebezpečné jako jít do bitvy s výzbrojí, která by nebyla úplná. Takové jednání by nás vydalo na pospas Satanovu útoku. Místo toho bychom měli rychle podniknout rozhodné kroky, abychom napravili jakékoli nedostatky, kterých si snad všimneme. Co tedy můžeme udělat? (Římanům 8:13; Jakub 1:22–25)
Poněvadž se účastníme duchovního válčení — boje, v němž jde o ovládnutí mysli a srdce křesťana —, musíme dělat všechno pro to, abychom své srdce a myšlenkové schopnosti střežili. Připomeňme si, že k naší duchovní výzbroji patří „pancíř spravedlnosti“, který chrání naše srdce, a ‚přilba záchrany‘, jež chrání naši mysl. Na tom, zda se naučíme tyto prostředky účinně používat, závisí to, zda zvítězíme, nebo budeme poraženi. (Efezanům 6:14–17; Přísloví 4:23; Římanům 12:2)
Máme-li řádné nosit „pancíř spravedlnosti“, vyžaduje to od nás, abychom na sebe neustále dávali pozor, pokud jde o naši lásku ke spravedlnosti a naši nenávist k nezákonnosti. (Žalm 45:7; 97:10; Amos 5:15) Snížila se naše měřítka tak jako měřítka světa? Považujeme nyní za zábavné ty věci — ať už ve skutečném životě nebo zobrazované v televizi, na plátnech kin, v knihách či v časopisech —, které nás kdysi možná šokovaly nebo urážely? Láska ke spravedlnosti nám pomůže uvědomit si, že to, co je ve světě oslavováno jako svoboda a vyspělost, může být ve skutečnosti promiskuitou a domýšlivostí. (Římanům 13:13, 14; Titovi 2:12)
Nosit ‚přilbu záchrany‘ znamená mít stále jasně na mysli úžasná požehnání, která jsou před námi, a nenechat se odvést leskem a nádherou tohoto světa. (Hebrejcům 12:2, 3; 1. Jana 2:16) Taková vyhlídka nám pomůže, abychom kladli duchovní zájmy před hmotný zisk a osobní prospěch. (Matouš 6:33) A tak máme-li mít jistotu, že je tato část výzbroje řádně na svém místě, musíme se poctivě ptát sami sebe: O co v životě usiluji? Mám konkrétní duchovní cíle? Co dělám pro to, abych jich dosáhl? Ať už patříme ke zbývajícím pomazaným křesťanům nebo k početnému „velkému zástupu“, měli bychom napodobovat Pavla, který řekl: „Ještě se nepovažuji za toho, který to uchopil. Jde však o jedno: Zapomínám na věci za sebou a napřahuji se po věcech před sebou, usiluji o cíl.“ (Zjevení 7:9 ; Filipanům 3:13, 14)
Pavlův popis naší duchovní výzbroje uzavírá tato vybídka: „Při každé příležitosti [se] budete v duchu stále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby. A proto zůstaňte bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou ve prospěch všech svatých.“ (Efezanům 6:18) Tato slova ukazují na dva praktické kroky, které můžeme podniknout, abychom překonali jakoukoli duchovní slabost, nebo jí dokonce předešli: Vypěstujte si dobrý vztah k Bohu a vytvořte si těsné pouto ke spolukřesťanům.
Když máme ve zvyku obracet se k Jehovovi s „každým druhem modlitby“ (vyznávat hříchy, prosit o odpuštění, žádat o vedení, děkovat za požehnání a chválit ze srdce) a „při každé příležitosti“ (na veřejnosti, v soukromí, osobně, i ve chvílích, kdy okamžitě reagujeme na to, co se kolem nás děje), získáváme důvěrný vztah k Jehovovi. To je ta nejlepší ochrana, jakou můžeme mít. (Římanům 8:31; Jakub 4:7, 8)
Na druhé straně jsme také vybízeni, abychom se modlili „ve prospěch všech svatých“, tedy za své spolukřesťany. Možná, že ve svých modlitbách pamatujeme na své duchovní bratry ve vzdálených zemích, kteří trpí pronásledováním nebo jinými těžkostmi. Ale co křesťané, s nimiž se běžně stýkáme a s nimiž spolupracujeme? Je na místě modlit se také v jejich prospěch, stejně jako se i Ježíš modlil za své učedníky. (Jan 17:9; Jakub 5:16) Takové modlitby nás sbližují a posilují, abychom odolali útokům ‚toho ničemného‘. (2. Tesaloničanům 3:1–3)
Mějte také stále na mysli láskyplné vybídnutí apoštola Petra: „Konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám. Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:7, 8) Je tak snadné připustit, aby se projevy lidské nedokonalosti — ať už druhých lidí nebo naše vlastní— vetřely do našeho srdce a mysli a staly se překážkou či kamenem klopýtání. Satan zná lidské slabosti velmi dobře. Jednou z jeho lstivých taktik je „Rozděl a panuj“. Proto musíme takové hříchy rychle přikrývat vzájemnou vřelou láskou a ‚nedávat místo Ďáblovi‘. (Efezanům 4:25–27)
Udržujte se nyní stále duchovně silní
Co uděláte, když si všimnete, že máte rozcuchané vlasy nebo že máte překroucenou kravatu? S největší pravděpodobností dáte věci co nejdříve do pořádku. Jen málokdo by to jednoduše nechal být s pocitem, že na takových vnějších věcech nezáleží. Kéž stejně pohotově reagujeme, když jde o naše duchovní slabosti. Fyzické vady mohou u ostatních lidí vyvolávat káravé pohledy, ale duchovní nedostatky, jež zůstávají nenapraveny, mohou vést k Jehovovu neschválení. (1. Samuelova 16:7)
Jehova nám láskyplně dal všechno, co potřebujeme, aby nám pomohl vykořenit každou duchovní slabost a zůstat duchovně silnými. Prostřednictvím křesťanských shromáždění, biblických publikací i zralých a starostlivých spolukřesťanů nám poskytuje neustálé připomínky a podněty vzhledem k tomu, co musíme dělat. Je jen na nás, abychom je přijali a uplatnili. To vyžaduje úsilí a sebekázeň. Vzpomeňme si však na to, co upřímně řekl apoštol Pavel: „Běžím tedy způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu; ale tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:26, 27)
Buďme tedy ostražití a nedovolme, aby se u nás objevila nějaká duchovní Achillova pata. Raději pokorně a odvážně dělejme to, co je nyní nezbytné, abychom u sebe rozpoznali každou duchovní slabost a překonali ji.
[Praporek na straně 19]
„ZKOUŠEJTE, ZDA JSTE VE VÍŘE, PROKAZUJTE, CO SAMI JSTE.“ (2. Korinťanům 13:5)
[Praporek na straně 21]
„BUĎTE BDĚLÍ VZHLEDEM K MODLITBÁM. PŘEDEVŠÍM MĚJTE JEDEN K DRUHÉMU VŘELOU LÁSKU, PROTOŽE LÁSKA PŘIKRÝVÁ MNOŽSTVÍ HŘÍCHŮ.“ (1. Petra 4:7, 8)
[Rámeček a obrázek na straně 20]
Zeptejte se sami sebe . . .
◆ Jsem stejně nadšený, když mám věnovat čas přípravě na shromáždění, jako když mám nakupovat nebo sledovat televizi?
◆ Závidím ostatním lidem, kteří vedou takzvaně spokojený život?
◆ Podráždí mě snadno, když druzí lidé udělají nebo řeknou něco, co se mi nelíbí?
◆ Zjišťuji, že je pro mě těžké přijímat rady, nebo mám pocit, že si na mě druzí zasedli?
◆ Zjišťuji, že obtížně vycházím s druhými lidmi?
◆ Snížila se moje měřítka tak jako měřítka světa?
◆ Mám konkrétní duchovní cíle?
◆ Co dělám pro to, abych jich dosáhl?
[Podpisky obrázku na straně 18]
Achilleus: Z knihy Great Men and Famous Women; Římští vojáci a strana 21: Historic Costume in Pictures/Dover Publications, Inc., New York