Věrně oddaná služba s Jehovovou organizací

„S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ (2. SAMUELOVA 22:26)

1, 2. Jaké příklady věrné oddanosti můžeme všichni vidět ve sboru?

JE POZDĚ večer a starší si připravuje proslov na křesťanské shromáždění. Rád by toho na chvíli nechal a odpočinul si, ale místo toho stále pracuje, vyhledává si biblické příklady a znázornění, která zapůsobí na srdce posluchačů a povzbudí je. V tomtéž sboru je dvojice unavených rodičů. Rádi by strávili večer doma, ale ten den je shromáždění a oni místo odpočinku trpělivě připravují své děti, aby na shromáždění mohli jít společně. Po shromáždění si skupina křesťanů povídá o proslovu staršího. Jedna sestra je v pokušení říci, že se jí jednou ten bratr dotkl, ale místo toho nadšeně mluví o jedné z myšlenek, které uvedl. Vidíš v těchto situacích něco společného?

² Tím společným rysem je věrná oddanost. Starší s věrnou oddaností pracuje, aby mohl sloužit Božímu stádu; rodiče s věrnou oddaností navštěvují sborová shromáždění; sestra s věrnou oddaností podporuje starší. (Hebrejcům 10:24, 25; 13:17; 1. Petra 5:2) Ano, vidíme, jak je Boží lid rozhodnutý v každém ohledu sloužit s věrnou oddaností v Jehovově organizaci.

3. Proč je tak důležité, abychom zůstali věrně oddaní Jehovově pozemské organizaci?

³ Když Jehova shlíží na tento zkažený svět, vidí věrné oddanosti velmi málo. (Micheáš 7:2) Jeho srdce se tedy musí opravdu radovat, když vidí věrnou oddanost svého lidu. Ano, těší ho i tvoje věrná oddanost. Ale Satana, prvního buřiče, to dohání k šílenému vzteku, protože to dokazuje, že je lhář. (Přísloví 27:11; Jan 8:44) Očekávej, že se Satan pokusí tvou věrnou oddanost k Jehovovi a Jeho pozemské organizaci podkopat. Zamysleme se nad některými způsoby, jak toho Satan dosahuje. Pak možná lépe uvidíme, jak vytrvat věrně oddaní až do konce. (2. Korinťanům 2:11)

Zdůrazňování projevů nedokonalosti narušuje věrnou oddanost

4. (a) Proč je snadné začít se negativně dívat na ty, kterým byla svěřena autorita? (b) Jak Korach ukázal, že není věrně oddaný Jehovově organizaci?

⁴ Když je bratr v odpovědném postavení, jeho chyby mohou být více vidět. Je velmi snadné kritizovat „stéblo slámy v oku svého bratra, ale [nebrat] v úvahu trám ve svém vlastním oku“. (Matouš 7:1–5) Zabývat se chybami ovšem může plodit nevěrnost. Pro ilustraci se zamysli nad rozdílem mezi Korachem a Davidem. Na Korachovi spočívala velká odpovědnost a pravděpodobně byl věrně oddaný mnoho let, ale potom začal být ctižádostivý. Začal nelibě nést autoritu, kterou měli Mojžíš a Áron, jeho bratranci. Ačkoli byl Mojžíš nejmírnější ze všech lidí, je zřejmé, že se na něho Korach začal dívat kriticky. Pravděpodobně viděl na Mojžíšovi nějaké chyby. Tyto chyby ovšem neomlouvaly Korachovu nevěrnost Jehovově organizaci. Byl zničen a odstraněn ze středu sboru. (4. Mojžíšova 12:3; 16:11, 31–33)

5. Proč mohl být David v pokušení vzbouřit se proti Saulovi?

⁵ Opačným příkladem je David, který sloužil králi Saulovi. Zpočátku byl Saul dobrým králem, ale později se stal opravdu ničemným. David potřeboval víru, vytrvalost, a dokonce i vynalézavost, aby přežil Saulovy žárlivé útoky. Ale když měl David možnost se pomstít, řekl, že „z Jehovova stanoviska je nemyslitelné“, aby se dopustil nevěrnosti proti někomu, koho Jehova pomazal. (1. Samuelova 26:11)

6. Co bychom neměli nikdy dělat, i kdybychom viděli, že se u starších projevuje jejich slabost nebo že dělají chyby?

⁶ Snad se někdy zdá, že se nějaký bratr v odpovědném postavení dopustí chyb v úsudku, mluví nevlídně nebo někoho zvýhodňuje. Budeme si na něho stěžovat a tak ve sboru podporovat kritického ducha? Přestaneme na protest chodit na křesťanská shromáždění? Jistě ne! Budeme jako David, a nedovolíme, aby nás chyby druhých přiměly být Jehovovi a jeho organizaci nevěrní. (Žalm 119:165)

7. Které zkažené praktiky se vyvinuly v jeruzalémském chrámu a co si o tom myslel Ježíš?

⁷ Největším příkladem v projevování věrné oddanosti byl Ježíš Kristus, který je prorocky popsán jako „věrně oddaný“. (Žalm 16:10) Setkal se se zkaženým zneužíváním jeruzalémského chrámu a to jistě byla zkouška věrné oddanosti. Ježíš věděl, že služba velekněze a oběti předstiňovaly jeho vlastní službu a obětní smrt. Věděl také, jak je pro lidi důležité, aby se z těchto věcí poučili. Když tedy viděl, jak se chrám stal ‚lupičskou jeskyní‘, byl plný spravedlivého rozhořčení. S Boží autoritou dvakrát podnikl kroky k tomu, aby chrám očistil.a (Matouš 21:12, 13; Jan 2:15–17)

8. (a) Jak Ježíš projevoval chrámovému uspořádání věrnou oddanost? (b) Jak můžeme dávat najevo, že si uctívání Jehovy v jeho čisté organizaci vážíme?

⁸ Nicméně Ježíš s věrnou oddaností podporoval chrámové uspořádání. Od dětství se účastnil svátků v chrámu a později tam často vyučoval. Dokonce platil chrámovou daň, ačkoli to vlastně dělat nemusel. (Matouš 17:24–27) Ježíš také pochválil chudou vdovu, že do chrámové pokladnice vhodila „své celé živobytí“. Krátce nato Jehova chrám navždy zavrhl. Do té doby však byl Ježíš chrámu věrně oddaný. (Marek 12:41–44; Matouš 23:38) Dnešní Boží pozemská organizace má mnohem větší význam než židovský systém se svým chrámem. Samozřejmě není dokonalá, a proto jsou čas od času nutné změny. Ale není zkažená a ani se ji Jehova nechystá něčím nahradit. Projevy nedokonalosti, které v ní vidíme, by v nás nikdy neměly vyvolat pocit hořkosti a neměli bychom získat kritického, negativního ducha. Spíše napodobujme věrnou oddanost Ježíše Krista. (1. Petra 2:21)

Projevy naší vlastní nedokonalosti

9, 10. (a) Jak Satanův systém věcí využívá naši nedokonalost, aby nás svedl k nevěrnému chování? (b) Co by měl dělat ten, kdo se dopustil závažného hříchu?

⁹ Naši nedokonalost se Satan snaží využít také k tomu, aby podporoval nevěrnost. Jeho systém věcí využívá naši slabost a pokouší nás, abychom dělali to, co je v Jehovových očích špatné. Žel, každý rok tisíce lidí podlehnou nemravnosti. Někteří lidé v nevěrnosti vedou dvojí život — žijí špatným způsobem života, ale předstírají, že jsou stále věrní křesťané. Časopis Probuďte se! v sérii článků v rubrice „Mladí lidé se ptají . . .“ o tomto námětu pojednával a jedna mladá žena na to reagovala takto: „Ty články vlastně popisovaly můj život.“ Tajně pěstovala přátelství s mladými lidmi, kteří nemilovali Jehovu. K čemu to vedlo? Píše: „Byla jsem na dně. Zapletla jsem se do nemravnosti, a musela jsem být pokárána. Narušil se můj vztah k Jehovovi a moji rodiče i starší mi přestali důvěřovat.“b

¹⁰ Tato mladá žena dostala od starších pomoc a opět začala sloužit Jehovovi s věrnou oddaností. Tragické je ale to, že mnoho lidí trpí horšími následky svého jednání a někteří se do Božího stáda již nevrátí. Avšak mnohem lepší je být věrně oddaný a odolávat pokušení, které předkládá tento ničemný svět. Dbej na varování časopisů Strážná věž a Probuďte se!, když mluví o světské společnosti a špatné zábavě. Kéž se nikdy nezačneš chovat nevěrně. Ale i kdyby se to snad stalo, nikdy nepředstírej, že jsi něco, co nejsi. (Žalm 26:4) Raději vyhledej pomoc. Proto tu jsou křesťanští rodiče a křesťanští starší. (Jakub 5:14)

11. Proč by bylo špatné, kdybychom se na sebe dívali jako na beznadějně špatné, a který biblický příklad by náš názor mohl pomoci upravit?

¹¹ Naše nedokonalost nás může ohrozit i jiným způsobem. Ti, kdo se dopustí nevěrného skutku, se někdy přestanou snažit líbit se Jehovovi. Vzpomeň si, že David spáchal velmi závažné hříchy. Ale Jehova na něj dlouho po jeho smrti vzpomínal jako na věrného služebníka. (Hebrejcům 11:32; 12:1) Proč? Protože David se vždy snažil líbit Jehovovi. Kniha Přísloví 24:16 říká: „Spravedlivý totiž může padnout i sedmkrát, a jistě vstane.“ Jestliže se ze slabosti, proti které bojujeme, dopustíme menšího hříchu — a třeba opakovaně —, stále můžeme být v Jehovových očích spravedliví, jestliže pokaždé ‚vstaneme‘ — to znamená, že upřímně činíme pokání a znovu se chopíme služby ve věrné oddanosti. (Srovnej 2. Korinťanům 2:7.)

Dej si pozor na zákeřné formy nevěrnosti

12. Jak v případě farizeů vedl přísný, dogmatický přístup k nevěrnosti?

¹² Nevěrnost se projevuje i zákeřnějšími formami. Někdy může dokonce vypadat jako věrná oddanost. Například farizeové v Ježíšových dnech si o sobě pravděpodobně mysleli, že jsou naprosto věrně oddaní.c Ale ve skutečnosti neviděli rozdíl mezi tím, co to znamená být věrně oddaným, a tím, co to znamená striktně lpět na pravidlech, která vytvořili lidé — byli totiž velmi přísní a kriticky zaměření. (Srovnej Kazatele 7:16.) V tom byli vlastně nevěrní — nevěrní lidem, kterým měli sloužit, Zákonu, o němž říkali, že ho vyučují, i samotnému Jehovovi. Ježíš byl naopak věrně oddaný duchu Zákona, který byl založen na lásce. Tak povzbuzoval lidi a dodával jim odvahu, právě jak to předpověděla mesiášská proroctví. (Izajáš 42:3; 50:4; 61:1, 2)

13. (a) Jak se křesťanští rodiče mohou stát nevěrnými? (b) Proč by rodiče neměli být hrubí, kritičtí nebo negativní, když ukázňují své děti?

¹³ Křesťané, kterým byla svěřena určitá autorita, mohou mít v tomto ohledu z Ježíšova příkladu velký užitek. Věrně oddaní rodiče například vědí, že svoje děti musí ukázňovat. (Přísloví 13:24) Ale nesmějí je ukázňovat hrubě a v hněvu nebo je stále kritizovat. Děti, které cítí, že se rodičům nemohou zavděčit, nebo kterým se zdá, že náboženství přispívá k tomu, že jsou jejich rodiče negativní a kritičtí, mohou být sklíčené a nakonec se pravému uctívání odcizí. (Kolosanům 3:21)

14. Jak mohou křesťanští pastýři projevovat věrnou oddanost stádu, kterému slouží?

¹⁴ Podobně křesťanští starší a cestující dozorci věnují pozornost problémům a nebezpečím, kterým stádo čelí. Jako věrně oddaní pastýři dávají radu, když je to nutné a když se ujistí, že znají všechny skutečnosti, přičemž to, co říkají, pečlivě zakládají na Bibli a na publikacích Společnosti. (Žalm 119:105; Přísloví 18:13) Vědí také, že od nich ovce očekávají duchovní povzbuzování a sycení. Proto se snaží napodobovat Ježíše Krista, znamenitého Pastýře. Každý týden slouží s věrnou oddaností na křesťanských shromážděních — křesťany ‚nestrhávají‘, ale povzbuzují je a posilují jejich víru. (Matouš 20:28; Efezanům 4:11, 12; Hebrejcům 13:20, 21)

15. Jak někteří křesťané v prvním století zaměřili svoji věrnou oddanost nesprávným směrem?

¹⁵ Další zákeřná forma nevěrnosti je projevování věrné oddanosti něčemu nesprávnému. Pravá věrná oddanost v biblickém slova smyslu nám neumožňuje, abychom věrnost komukoli a čemukoli dali před věrnou oddanost Jehovovi Bohu. Mnoho Židů v prvním století zarputile lpělo na mojžíšském Zákoně a židovském systému věcí. Ale přišel čas, kdy Jehova od tohoto vzpurného národa odňal požehnání a dal je duchovnímu Izraeli. Poměrně málo Židů bylo věrně oddaných Jehovovi a přizpůsobilo se této významné změně. Dokonce i mezi pravými křesťany byli někteří, kdo trvali na tom, že je nutné vrátit se „k slabým a ubohým základním věcem“ mojžíšského Zákona, jenž byl naplněn Kristem. (Galaťanům 4:9; 5:6–12; Filipanům 3:2, 3)

16. Jak Jehovovi věrně oddaní služebníci reagují na změny v porozumění některým biblickým pravdám?

¹⁶ Jehovův lid v dnešní době ale prokázal, že je v dobách změn věrně oddaný. Jak je světlo zjevované pravdy stále jasnější, dělají se úpravy. (Přísloví 4:18) Nedávno nám „věrný a rozvážný otrok“ pomohl, abychom lépe porozuměli termínu „generace“ z Matouše 24:34 a tomu, kdy přijde soud nad ‚ovcemi‘ a ‚kozly‘, o nichž se zmiňuje Matouš 25:31–46, a abychom také lépe porozuměli našemu náhledu na některé typy civilní služby. (Matouš 24:45) Některým odpadlíkům by se bezpochyby líbilo, kdyby se mnozí svědkové striktně drželi předcházejícího porozumění a nechtěli udělat pokrok. Nic takového se nestalo. Proč? Jehovův lid je totiž věrně oddaný.

17. Jak naši věrnou oddanost mohou někdy vyzkoušet naši milovaní?

¹⁷ Nesprávně zaměřená věrná oddanost se ovšem může týkat i našeho soukromého života. Když si nějaký blízký přítel, nebo dokonce člen rodiny vybere způsob života, který porušuje biblické zásady, možná cítíme, že jsme ve zkoušce a musíme se rozhodnout, komu budeme věrně oddaní. Je přirozené, že ke členům rodiny cítíme věrnou oddanost. Ale věrnost těmto lidem bychom nikdy neměli nadřadit své věrné oddanosti Jehovovi. (Srovnej 1. Samuelovu 23:16–18.) Neměli bychom také pomáhat provinilcům zakrýt jejich vážný hřích ani bychom se neměli postavit na jejich stranu v odporu proti starším, kteří se je snaží „usměrnit . . . v duchu mírnosti“. (Galaťanům 6:1) Kdybychom to dělali, byli bychom nevěrní Jehovovi, jeho organizaci i člověku, jehož milujeme. Bránit tomu, aby hříšník přijal ukáznění, které potřebuje, tedy znamená, že bráníme projevům Jehovovy lásky. (Hebrejcům 12:5–7) Pamatuj také na to, že „zranění způsobená milujícím jsou věrně míněná“. (Přísloví 27:6) Upřímná a milujcí rada, která je založena na Božím slově, možná zraní hrdost člověka, kterého milujeme a který udělal chybu, ale z dlouhodobého hlediska mu to může zachránit život.

Věrná oddanost navzdory pronásledování

18, 19. (a) Co chtěl Achab po Nabotovi a proč to Nabot odmítl? (b) Stála Nabotova věrná oddanost za tu cenu? Vysvětli to.

¹⁸ Satan někdy podniká na naši věrnou oddanost přímé útoky. Zamysli se nad tím, co se stalo Nabotovi. Když ho král Achab nutil, aby prodal svou vinici, odpověděl: „Z Jehovova stanoviska je pro mne nemyslitelné, abych ti dal dědičné vlastnictví svých praotců.“ (1. Královská 21:3) Nabot nebyl tvrdohlavý; byl věrně oddaný. Mojžíšský Zákon přikazoval, aby žádný Izraelita neprodával natrvalo zemi, kterou má v dědičném vlastnictví. (3. Mojžíšova 25:23–28) Nabot jistě věděl, že by ho tento zlomyslný král mohl zabít, neboť Achab již své manželce Jezábel dovolil, aby zabila mnoho Jehovových proroků. Ale Nabot zůstal pevný. (1. Královská 18:4)

¹⁹ Za věrnou oddanost musíme občas něco zaplatit. Jezábel a nějací ‚budižkničemové‘ zapletli Nabota do obvinění ze zločinu, který nespáchal. On a jeho synové byli nakonec popraveni. (1. Královská 21:7–16; 2. Královská 9:26) Znamená to tedy, že Nabotova věrná oddanost nebyla namístě? Ne! Nabot patří k těm mnoha mužům a ženám, kteří jsou ‚naživu‘ v Boží paměti až dodnes; spí skryti v hrobě, dokud nebudou vzkříšeni. (Lukáš 20:38; Skutky 24:15)

20. Jak nám naděje pomáhá vytrvat ve věrné oddanosti?

²⁰ Stejný slib dává jistotu Božím věrně oddaným služebníkům i dnes. Víme, že za svou věrnou oddanost budeme v tomto světě možná muset hodně zaplatit. Ježíš Kristus zaplatil za věrnou oddanost svým životem a řekl svým následovníkům, že s nimi nebudou lidé zacházet lépe. (Jan 15:20) Podpírala ho však jeho naděje do budoucnosti a my jsme na tom stejně. (Hebrejcům 12:2) Tak můžeme zůstat věrně oddaní při jakémkoli pronásledování.

21. Jaké ujištění Jehova dává svým věrně oddaným?

²¹ Je pravda, že poměrně málo z nás dnes trpí takovými přímými útoky na svou věrnou oddanost. Ale Boží lid možná ještě bude čelit většímu pronásledování, než přijde konec. Jak si můžeme být jisti, že ve své věrné oddanosti vytrváme? Tím, že budeme vytrvávat nyní. Jehova nám dal velký úkol — kázat dobrou zprávu a vyučovat o jeho Království. Držme se této životně důležité práce s věrnou oddaností. (1. Korinťanům 15:58) Jestliže nepřipustíme, aby naši věrnou oddanost Jehovově organizaci narušovaly projevy lidské nedokonalosti, a budeme na stráži proti zákeřným formám nevěrnosti, například nesprávně zaměřené věrné oddanosti, potom budeme lépe připraveni na to, až by naše věrná oddanost měla podstoupit ještě těžší zkoušky. V jakékoli situaci si můžeme být jisti, že Jehova je neochvějně věrně oddaný svým věrně oddaným služebníkům. (2. Samuelova 22:26) Ano, Jehova bude své věrně oddané střežit. (Žalm 97:10)

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co můžeme udělat pro to, aby nás nedokonalost druhých nepřiměla jednat nevěrně?

◻ Jakými způsoby nás k nevěrnému jednání může vést naše vlastní nedokonalost?

◻ Jak můžeme odolávat tlakům zaměřit svou věrnou oddanost na něco nesprávného?

◻ Co nám pomůže zachovat věrnou oddanost i v dobách pronásledování?

[Rámeček na straně 9]

Věrně oddaná služba v betelu

„Ať se všechno děje slušně a uspořádaně.“ Tato slova napsal apoštol Pavel. (1. Korinťanům 14:40) Pavel věděl, že aby sbor dobře fungoval, je nutná ‚uspořádanost‘, organizace. Dnes je to podobné. Starší musí činit rozhodnutí v praktických otázkách, například rozdělit členy sboru do skupin studia knihy, zorganizovat schůzky před službou a sledovat propracovávání obvodů. Taková opatření mohou být občas zkouškou věrné oddanosti. Nejsou to božsky inspirované příkazy a nemohou uspokojit každého.

Zjišťuješ, že je někdy obtížné být věrně oddaný některým praktickým opatřením, jež jsou dělána v křesťanském sboru? Jestliže ano, možná by ti mohl být dobrým příkladem betel. Jméno betel, což je hebrejské slovo znamenající „Boží dům“, je dáno všem 104 odbočkám Watch Tower Society včetně ústředí ve Spojených státech.d Dobrovolní pracovníci, kteří žijí a pracují v betelech, chtějí, aby toto místo zrcadlilo úctu k Jehovovi a bázeň před ním. To vyžaduje, aby každý z nich byl věrně oddaný.

Lidé, kteří navštíví betel, si často všímají pořádku a čistoty. Každý pracovník má své místo a je šťastný; to, jak betelité mluví, jak se chovají, a dokonce i to, jak vypadají, ukazuje, že mají biblicky vyškolené křesťanské svědomí. Všichni členové rodiny betel s věrnou oddaností zachovávají měřítka Božího slova.

Vedoucí sbor pro ně připravil příručku nazvanou Přebývejme spolu v jednotě, která laskavě uvádí některá praktická opatření, jež jsou potřebná k tomu, aby taková velká rodina pracovala společně. (Žalm 133:1) Pojednává například o bydlení, stravování, hygieně, oblečení, osobním vzhledu a podobných věcech. Členové rodiny betel tato opatření věrně a oddaně podporují a jednají podle nich, i když možná osobně dávají přednost něčemu jinému. Nechápou tuto příručku jako soustavu chladných pravidel a příkazů, ale jako užitečné vedení, které je určeno k tomu, aby podporovalo jednotu a soulad. Dozorci s věrnou oddaností podporují tyto postupy založené na Bibli a pozitivním způsobem je používají k tomu, aby povzbuzovali a podporovali rodinu betel v její svaté službě.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 10]

Lidé věrně oddaní a lidé dogmatičtí

V roce 1916 Encyclopædia of Religion and Ethics (Encyklopedie náboženství a etiky) uvedla, že „rozdíl mezi lidmi věrně oddanými a lidmi dogmatickými se dá najít ve všech obdobích a na všech místech“. Vysvětlila: „Existuje dogmatik, který udělá to, co je mu řečeno, neporuší žádný zákon; věří tomu, co je psáno a co si může přečíst. Existuje člověk věrně oddaný, který to dělá také, ale . . . je na něj větší spolehnutí; při plnění svého úkolu používá celou svou mysl a přizpůsobuje svůj postoj záměru, kterému slouží.“ Tatáž encyklopedie později poznamenala: „Být věrně oddaný znamená mnohem více než dodržovat zákony. . . . Věrně oddaný člověk slouží celým srdcem a celou myslí a tím se liší od člověka, který lpí na zákonech . . . Nezhřeší úmyslně tak, že se něčeho dopustí, něco opomene nebo že se o něčem neinformuje.“