Jehova si nesmírně váží toho, že mu sloužíte celou duší
„Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (KOLOSANŮM 3:23)
1, 2. (a) Co je největší výsadou, jakou vůbec můžeme mít? (b) Proč ve službě Bohu možná občas nemůžeme dělat všechno, co bychom chtěli?
SLOUŽIT Jehovovi je ta největší výsada, jakou vůbec můžeme mít. Tento časopis již dlouho oprávněně povzbuzuje křesťany, aby se této služby účastnili, a dokonce aby sloužili „plněji“, kdykoli je to možné. (1. Tesaloničanům 4:1) Ale my nejsme vždy schopni dělat ve službě Bohu všechno, po čem touží naše srdce. „Jsem v takové situaci, že musím pracovat na plný úvazek,“ vysvětluje jedna svobodná sestra, která byla pokřtěna téměř před čtyřiceti roky. „Nepracuji proto, abych měla na báječné oblečení nebo na dovolenou na lodi, ale abych zaplatila nutné věci — poplatky u lékařů a zubařů. Mám dojem, jako bych dávala Jehovovi pouze to, co zbývá.“
2 Láska k Jehovovi nás podněcuje k tomu, že chceme v kazatelském díle dělat tolik, kolik můžeme. Ale naše možnosti jsou často omezeny situací, ve které jsme. Starost o další povinnosti stanovené Biblí, jako jsou například povinnosti k rodině, možná spotřebuje mnoho našeho času i energie. (1. Timoteovi 5:4, 8) V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ je život stále obtížnější. (2. Timoteovi 3:1) Když nemůžeme ve službě dělat tolik, kolik bychom chtěli, může nás to do jisté míry trápit. Možná bychom chtěli vědět, zda se Jehovovi naše uctívání líbí.
Krása služby celou duší
3. Co Jehova očekává od nás všech?
3 V Žalmu 103:14 nás Bible vřele ujišťuje, že Jehova „dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach“. Rozumí našim omezením lépe než kdokoli jiný. Neočekává od nás více, než mu můžeme dát. Co očekává? To, co mu může nabídnout každý bez ohledu na svou situaci: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi.“ (Kolosanům 3:23) Ano, Jehova od nás očekává, že mu budeme sloužit celou duší — očekává to od nás všech.
4. Co to znamená sloužit Jehovovi celou duší?
4 Co to znamená sloužit Jehovovi celou duší? Řecké slovo, které se překládá jako „celou duší“, doslova znamená „z duše“. Slovo „duše“ se vztahuje k celé osobě s jejími tělesnými a myšlenkovými schopnostmi. Sloužit celou duší tedy znamená vydávat se, používat všechny svoje schopnosti a svou energii v co největší míře v Jehovově službě. Jednoduše řečeno, znamená to dělat vše, co naše duše může udělat. (Marek 12:29, 30)
5. Jak ukazuje příklad apoštolů, že ne všichni musíme ve službě dělat stejně?
5 Znamená to, že když sloužíme celou duší, máme odevzdat ve službě všichni stejné množství práce? Sotva, protože každá duše je v jiné situaci a má jiné schopnosti. Uvažuj o věrných Ježíšových apoštolech. Všichni nebyli schopni dělat stejné množství práce. Například o některých apoštolech toho víme málo, třeba o Šimonovi Kananejském nebo Alfeovu synovi Jakubovi. Možná že jejich činnost jako apoštolů byla omezená. (Matouš 10:2–4) Na druhou stranu Petr mohl přijmout mnoho závažných odpovědných úkolů — Ježíš mu dal dokonce ‚klíče království‘. (Matouš 16:19) Nicméně Petr nebyl nad druhé apoštoly vyvýšen. Když Jan dostal ve Zjevení vidění Nového Jeruzaléma (kolem roku 96 n. l.), viděl dvanáct základních kamenů a na nich napsáno „dvanáct jmen dvanácti . . . apoštolů“.a (Zjevení 21:14) Jehova si vážil služby všech apoštolů, ačkoli je zjevné, že někteří mohli udělat více než druzí.
6. Co se v Ježíšově podobenství o rozsévači stane se semenem, které padne do „znamenité půdy“, a jaké otázky vyvstávají?
6 Podobně Jehova nepožaduje stejné množství práce od nás všech při kázání. Ježíš to ukázal v podobenství o rozsévači, ve kterém přirovnal kazatelské dílo k rozsévání semen. Semeno padlo na rozdílné druhy půdy a ty představují různé stavy srdce, které projevují ti, kdo poselství slyší. „Ten, kdo byl zaset do znamenité půdy,“ vysvětlil Ježíš, „to je ten, kdo slyší slovo a pochopí jeho smysl a kdo skutečně nese ovoce a vynáší ten stonásobně, onen šedesátinásobně, jiný třicetinásobně.“ (Matouš 13:3–8, 18–23) Co je toto ovoce a proč bývá výnos různě velký?
7. Co je ovoce, jež přináší zaseté semeno, a proč je ovoce přinášeno v rozdílném množství?
7 Semeno, jež je zaseto, je „slovo o království“, a proto nést ovoce znamená šířit slovo, říkat ho druhým lidem. (Matouš 13:19) Množství ovoce se liší — od třicetinásobku až po stonásobek —, protože lidé mají různé schopnosti a jsou v různé životní situaci. Člověk, který má dobré zdraví a dost životní energie, je možná schopen věnovat kázání více času než člověk, který je oslaben chronickou nemocí nebo vysokým věkem. Mladý, svobodný člověk, který nemá povinnosti k rodině, může udělat více než ten, kdo pracuje na plný úvazek, aby se postaral o rodinu. (Srovnej Přísloví 20:29.)
8. Jak se Jehova dívá na ty, kdo dávají to nejlepší, co může jejich duše dát?
8 Je snad v Božích očích člověk, který slouží celou duší, ale vynáší třicetinásobně, méně věrný než ten, kdo vynáší stonásobně? Opravdu ne! Množství ovoce se může lišit, ale pokud je vykonávaná služba tím nejlepším, co duše může dát, Jehova je s tím spokojen. Vzpomeň si, že všechno ovoce, i když v rozdílném množství, pochází ze srdcí, která jsou ‚znamenitou půdou‘. Řecké slovo (kalos) přeložené jako „znamenitý“ popisuje něco, co je „krásné“ a co „těší srdce i oči“. Je příjemné vědět, že když děláme to, co můžeme, naše srdce je v Božích očích krásné.
Neporovnávejte se navzájem
9, 10. (a) K jakému negativnímu smýšlení nás možná vede naše srdce? (b) Jak znázornění v 1. Korinťanům 12:14–26 ukazuje, že v tom, co děláme, nás Jehova nesrovnává s druhými lidmi?
9 Naše nedokonalé srdce ovšem může posuzovat věci jinak. Může srovnávat naši službu se službou druhých lidí. Možná uvažuje takto: ‚Druzí dělají ve službě mnohem více než já. Jak by se Jehovovi mohla moje služba líbit?‘ (Srovnej 1. Jana 3:19, 20.)
10 Jehovovy myšlenky a cesty jsou mnohem vyšší než naše. (Izajáš 55:9) To, jak se Jehova dívá na snahy každého z nás, můžeme do jisté míry pochopit z 1. Korinťanům 12:14–26, kde je sbor přirovnán k tělu, které má mnoho údů — oči, ruce, nohy, uši a tak dále. Zamysli se chvilku nad doslovným tělem. Bylo by směšné, kdybys srovnával oči s rukama nebo nohy s ušima. Každý úd slouží k něčemu jinému, ale všechny jsou užitečné a mají svůj význam. Stejně si Jehova váží toho, když sloužíš celou duší, ať již ostatní dělají více, nebo méně. (Galaťanům 6:4)
11, 12. (a) Proč se někteří lidé cítí „slabšími“ nebo ‚méně čestnými‘? (b) Jak se Jehova dívá na naši službu?
11 Špatné zdraví, pokročilý věk nebo další vlivy způsobují, že máme nějaká omezení, a někteří z nás se proto možná někdy cítí „slabšími“ nebo ‚méně čestnými‘. Ale Jehova to takto nevnímá. Bible nám říká: „Údy těla, které se zdají slabšími, jsou potřebné, a ty části . . . , o kterých si myslíme, že jsou méně čestné, zahrnujeme hojnější ctí. . . . Bůh nicméně složil tělo a dal hojnější čest té části, která měla nedostatek.“ (1. Korinťanům 12:22–24) Každý jednotlivec tedy může být pro Jehovu cenný. Jehova si váží naší služby, kterou mu přinášíme v rámci svých omezení. Nepodněcuje tě snad tvoje srdce k touze věnovat službě Bohu vše, co můžeš? Vždyť on má pro nás veliké porozumění a velmi nás miluje.
12 Jehovovi tedy nejde o to, zda děláš tolik, co ostatní, ale zda ty — tvoje duše — děláš to, co můžeš. To, že si Jehova cení snahy každého z nás, se velmi působivě ukázalo na způsobu jednání Ježíše se dvěma ženami v rozdílné situaci v závěrečných dnech jeho pozemské služby.
‚Velmi drahý‘ dar ženy, která měla ocenění
13. (a) Za jakých okolností vylila Marie vonný olej na Ježíšovu hlavu a nohy? (b) Jaká byla peněžní hodnota Mariina oleje?
13 V pátek večer, 8. nisana, přišel Ježíš do Betanie, malé vesničky na východním úbočí Olivové hory, asi 3 kilometry od Jeruzaléma. Zde žili Ježíšovi milovaní přátelé — Marie, Marta a jejich bratr Lazar. Je možné, že Ježíš u nich byl na návštěvě velmi často. Ale v sobotu večer večeřel Ježíš a jeho přátelé v domě Šimona, který kdysi trpěl malomocenstvím, z něhož ho pravděpodobně vyléčil Ježíš. Když Ježíš spočíval u stolu, udělala Marie pokorný skutek, který ukázal, jak hluboce miluje muže, který vzkřísil jejího bratra. Otevřela nádobku, která obsahovala vonný olej, který byl ‚velmi drahý‘. Opravdu drahý! Měl cenu tři sta denárů, což představovalo obnos ve výši ročního příjmu. Vylila tento vonný olej na Ježíšovu hlavu a na jeho nohy. Dokonce mu nohy osušila svými vlasy. (Marek 14:3; Lukáš 10:38–42; Jan 11:38–44; 12:1–3)
14. (a) Jak na Mariin skutek reagovali učedníci? (b) Jak Ježíš Marii bránil?
14 Účedníci byli pobouřeni. ‚Proč takové plýtvání?‘ ptali se. Jidáš, který skrýval svoje zlodějské sklony za dobročinnost ve prospěch chudých, řekl: „Proč nebyl ten vonný olej prodán za tři sta denárů, a dáno chudým?“ Marie mlčela. Ale Ježíš řekl učedníkům: „Nechte ji. Proč se jí pokoušíte dělat těžkosti? Učinila vůči mně znamenitý [tvar slova kalos] skutek. . . . Učinila, co mohla; předem se ujala toho, že dala na mé tělo vonný olej se zřetelem k pohřbu. Vpravdě vám říkám: Kdekoli se bude po celém světě kázat dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co učinila tato žena, jako upomínka na ni.“ Ježíšova vřelá slova musela Mariino srdce velmi uklidnit. (Marek 14:4–9; Jan 12:4–8)
15. Proč byl Ježíš tak pohnut tím, co Marie udělala, a co se tím učíme o službě celou duší?
15 Ježíš byl tím, co Marie udělala, hluboce dojat. Chápal to tak, že udělala chvályhodný skutek. Ježíšovi nešlo o materiální hodnotu daru, ale o to, že „učinila, co mohla“. Využila příležitosti a dala to, co mohla dát. Jiné překlady tato slova překládají „udělala všechno, co mohla,“ nebo „udělala, co bylo v její moci udělat“. (An American Translation; The Jerusalem Bible) Marie dávala z celé duše, protože dávala to nejlepší, co měla. To je význam služby celou duší.
Vdoviny „dvě malé mince“
16. (a) Jak se stalo, že Ježíš pozoroval, jak chudá vdova dává příspěvek? (b) Jakou hodnotu měly mince, které vdova vhodila?
16 O dva dny později, 11. nisana, strávil Ježíš dlouhý den v chrámu, kde byla zpochybňována jeho autorita a kde odpovídal na obtížné otázky ohledně daní, vzkříšení a dalších záležitostí. Znalce Zákona a farizey zde mimo jiné nařkl z toho, že „pohlcují domy vdov“. (Marek 12:40) Ježíš se potom posadil, podle všeho to bylo na nádvoří žen, kde bylo podle židovské tradice třináct pokladen. Nějakou dobu tam seděl a pečlivě pozoroval lidi, jak vhazují své příspěvky. Přicházelo mnoho bohatých lidí, kteří možná chtěli vypadat spravedlivě a dávali to okázale najevo. (Srovnej Matouše 6:2.) Ježíšův pohled se potom zaměřil zvláště na jednu ženu. Většina lidí by na ní nebo jejím daru neviděla nic pozoruhodného. Ale Ježíš, který znal srdce druhých lidí, věděl, že to byla „chudá vdova“. Věděl také, kolik přesně darovala — „dvě malé mince, které mají velmi malou hodnotu“.b (Marek 12:41, 42)
17. Jak si Ježíš vážil příspěvku vdovy a co se z toho učíme o dávání Bohu?
17 Ježíš k sobě zavolal své učedníky, protože chtěl, aby jako první dostali poučení, které se chystal pronést. Vdova „vhodila víc než všichni ti, kteří vhazují peníze do pokladnic,“ řekl Ježíš. Ježíš se na to díval tak, že vhodila více než všichni ostatní dohromady. Dala „všechno, co měla“ — poslední „pětník“. Tím, že to udělala, se dostala do Jehovových starostlivých rukou. Člověk, který byl takto zvýrazněn jako příklad v dávání Bohu, dal dar, který z materiálního pohledu byl téměř bezcenný. V Božích očích to však mělo nezměrnou cenu. (Marek 12:43, 44; Jakub 1:27)
Učme se z Jehovova pohledu na službu celou duší
18. Co se učíme z Ježíšova jednání s těmito dvěma ženami?
18 Z toho, jak Ježíš jednal s těmito dvěma ženami, získáváme povzbudivé poučení o tom, jak se Jehova dívá na službu celou duší. (Jan 5:19) Ježíš nesrovnával vdovu s Marií. Vážil si dvou mincí vhozených vdovou stejně jako Mariina ‚velmi drahého‘ oleje. Každá žena dala to nejlepší, co měla, a proto v Božích očích byly oba dary hodnotné. Pokud se tedy v tobě vzmáhají pocity bezcennosti, protože nemůžeš ve službě Bohu dělat všechno, co bys chtěl, nepropadej zoufalství. Jehova rád přijme to, co mu můžeš dát. Pamatuj na to, že Jehova „vidí, jaké je srdce“; je si tedy plně vědom toho, po čem touží tvé srdce. (1. Samuelova 16:7)
19. Proč bychom neměli posuzovat, co ve službě Bohu dělají druzí lidé?
19 Jehovův pohled na službu celou duší by měl ovlivňovat to, jak se díváme jeden na druhého a jak spolu jednáme. Bylo by velmi nelaskavé, kdybychom kritizovali snahy druhých lidí nebo kdybychom srovnávali službu nějakého člověka se službou druhého. Jedna křesťanka žel napsala: „Občas někteří dávají najevo, že buď jsi průkopník, nebo nejsi nic. Ti z nás, kdo zápasí s tím, aby zůstali ‚pouze‘ pravidelní zvěstovatelé Království, potřebují také cítit ocenění.“ Pamatujme na to, že nemáme právo posuzovat, jak má vypadat služba celou duší jiného křesťana. (Římanům 14:10–12) Jehova si nesmírně váží služby celou duší každého z milionů věrných zvěstovatelů Království a my bychom si jí měli vážit také.
20. Co je obvykle nejlepší předpokládat u našich spoluctitelů?
20 Co ale máme dělat, když se zdá, že někdo dělá ve službě méně než může? Když spoluvěřící sníží svoji činnost, může to vnímavým starším dobře ukázat, že je potřeba mu pomoci nebo ho povzbudit. Zároveň ale nesmíme zapomínat na to, že služba celou duší se u některých křesťanů spíš podobá malým mincím vdovy než Mariinu drahému oleji. Obvykle je nejlepší předpokládat, že naši bratři a sestry milují Jehovu a že je tato láska pohání k tomu, že dělají tolik, kolik mohou, ne méně. Žádný svědomitý Jehovův služebník by ve službě Bohu jistě nedělal méně, než může. (1. Korinťanům 13:4, 7)
21. Na jakou odměňující dráhu se mnozí vydali a jaké otázky vyvstávají?
21 Ovšem pro mnohé z Božího lidu znamená služba celou duší věnovat se mimořádně odměňující dráze — průkopnické službě. Jaké požehnání dostávají? A co ti z nás, kdo ještě nejsou schopni sloužit jako průkopníci — jak můžeme projevovat průkopnického ducha? O těchto otázkách pojednává příští článek.
[Poznámky pod čarou]
a Jidáše jako apoštola nahradil Matyáš, a proto se na dvanácti základních kamenech objevilo jeho jméno, ne Pavlovo. Pavel byl sice apoštol, ale nebyl jedním z dvanácti.
b Každá z těchto mincí bylo jedno lepton, nejmenší židovská mince, jaká byla v té době v oběhu. Dvě lepta měla hodnotu 1/64 denní mzdy. Podle Matouše 10:29 si mohl člověk koupit za jedno assarion (tedy osm lept) dva vrabce, kteří patřili k nejlevnějším ptákům, které mohli chudí lidé dostat k jídlu. Tato vdova byla tedy skutečně chudá, protože měla pouze polovinu na to, aby si koupila jednoho vrabce, což stačilo stěží na jedno jídlo.
Jak bys odpověděl?
◻ Co to znamená sloužit Jehovovi celou duší?
◻ Jak podobenství v 1. Korinťanům 12:14–26 ukazuje, že nás Jehova nesrovnává s ostatními?
◻ Co se z Ježíšových slov o Mariinu drahém oleji a malých mincích vdovy učíme o dávání z celé duše?
◻ Jak by Jehovův pohled na službu celou duší měl ovlivnit to, jak se díváme jeden na druhého?
[Obrázek na straně 15]
Marie dala to nejlepší, když navoněla Ježíše ‚velmi drahým‘ olejem
[Obrázek na straně 16]
Vdoviny mince — pokud jde o peněžní hodnotu téměř bezcenné, ale neocenitelné v Jehovových očích