Dodejte ke své vytrvalosti zbožnou oddanost

„Dodejte ke své víře . . . vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ — 2. PETRA 1:5, 6.

1, 2. a) Co se od počátku třicátých let dělo se svědky Jehovovými v zemích ovládaných nacisty a proč? b) Jak se vedlo Jehovovu lidu v době tohoto tvrdého zacházení?

V DĚJINÁCH dvacátého století to bylo období temna. Od počátku třicátých let byly v zemích, které byly ovládany nacisty, tisíce svědků Jehovových nespravedlivě vězněny a uvrhovány do koncentračních táborů. Proč? Svědkové se totiž odvážili zůstat neutrální a odmítali používat pozdrav „Heil Hitler“. Jak s nimi bylo nakládáno? „Žádná jiná skupina vězňů . . . nebyla tak vystavena sadismu esesáků jako badatelé Bible. Byl to sadismus, který se vyznačoval nekonečným řetězcem tělesného i duševního týrání, jaké nelze vyjádřit žádným jazykem na světě.“ — Karl Wittig, bývalý německý vládní úředník.

² Jak se svědkům vedlo? V knize The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-Conformity (Nacistický stát a nová náboženství: Pět případů nonkonformismu) doktorka Christine E. Kingová uvedla: „Pouze proti svědkům [v protikladu k jiným náboženským skupinám] byla vláda neúspěšná.“ Ano, svědkové Jehovovi jako celek si zachovali pevný postoj, ačkoli pro stovky z nich to znamenalo, že museli prokázat vytrvalost až do smrti.

3. Díky čemu byli svědkové Jehovovi schopni snášet těžké zkoušky?

³ Díky čemu byli svědkové Jehovovi schopni snášet takové zkoušky, a to nejen v nacistickém Německu, ale na celém světě? Jejich nebeský Otec jim pomáhal projevovat vytrvalost kvůli jejich zbožné oddanosti. „Jehova ví, jak osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti,“ vysvětluje apoštol Petr. (2. Petra 2:9) V témže dopise Petr již dříve křesťanům radil: „Dodejte ke své víře . . . vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ (2. Petra 1:5, 6) Vytrvalost je tedy těsně spjatá se zbožnou oddaností. Máme-li vytrvat až do konce, musíme skutečně ‚usilovat o zbožnou oddanost‘ a projevovat ji. (1. Timoteovi 6:11) Ale co je zbožná oddanost?

Co je zbožná oddanost

4, 5. Co je zbožná oddanost?

⁴ Řecké podstatné jméno pro „zbožnou oddanost“ (eusebeia) lze doslova přeložit jako „dobře projevovaná hluboká úcta“.a (2. Petra 1:6, Kingdom Interlinear) Označuje vřelý, upřímný cit k Bohu. Přídavné jméno eusebes, jež doslova znamená „projevující hlubokou úctu dobrým způsobem“, označuje podle W. E. Vinea „sílu, která je usměrňována svatou bázní před Bohem a projevuje se oddanou činností“. — 2. Petra 2:9, Int.

⁵ Výraz „zbožná oddanost“ se tedy vztahuje na hlubokou úctu k Jehovovi nebo oddanost jemu, které nás podněcují ke konání toho, co mu působí radost, a to dokonce tváří v tvář obtížným zkouškám, protože Boha ze srdce milujeme. Je to věrná a oddaná osobní příchylnost k Jehovovi, která se projevuje ve způsobu našeho života. Praví křesťané jsou vybízeni k modlitbám o to, aby mohli vést „klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností“. (1. Timoteovi 2:1, 2) Podle slovníkářů J. P. Louweho a E. A. Nida „je možné [výraz eusebeia] v 1. Tim. 2.2 vhodně přeložit v celé řadě jazyků jako ‚žít tak, jak by to od nás chtěl Bůh‘ nebo ‚žít tak, jak nám Bůh řekl, že bychom měli žít‘ “.

6. Jak spolu souvisí vytrvalost a zbožná oddanost?

⁶ Nyní si můžeme lépe uvědomit, jak spolu souvisí vytrvalost a zbožná oddanost. Žijeme tak, jak by to od nás chtěl Bůh — se zbožnou oddaností —, proto vyvoláváme nenávist u světa, a to s sebou nevyhnutelně nese zkoušky víry. (2. Timoteovi 3:12) Ale žádným jiným způsobem bychom nebyli podníceni ke snášení takových zkoušek, kdybychom neměli osobní příchylnost ke svému nebeskému Otci. A Jehova reaguje na takovou oddanost pocházející ze srdce. Jen si představme jeho pocity, když se dívá z nebes a pozoruje ty, kdo se kvůli své oddanosti Bohu snaží působit mu radost, a to přes nejrůznější protivenství. Není divu, že Bůh je připraven „osvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“!

7. Proč se zbožná oddanost musí pěstovat?

⁷ Se zbožnou oddaností se však nerodíme ani ji automaticky nezískáváme od zbožných rodičů. (1. Mojžíšova 8:21) Musíme ji spíše pěstovat. (1. Timoteovi 4:7, 10) Musíme se snažit, abychom zbožnou oddanost připojili ke své vytrvalosti a víře. Petr říká, že k tomu je třeba vynaložit „vážné úsilí“. (2. Petra 1:5) Jak tedy můžeme získat zbožnou oddanost?

Jak získáme zbožnou oddanost?

8. Co je podle apoštola Petra klíčem k získání zbožné oddanosti?

⁸ Apoštol Petr vysvětlil, co je klíčem k získání zbožné oddanosti. Řekl: „Kéž vám přibývá nezasloužená laskavost a pokoj přesným poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána, jelikož nám jeho božská moc velkoryse dala všechno, co se týká života a zbožné oddanosti, skrze přesné poznání toho, kdo nás povolal prostřednictvím slávy a ctnosti.“ (2. Petra 1:2, 3) Máme-li ke své víře a vytrvalosti připojit zbožnou oddanost, musíme růst v přesném — což znamená v plném neboli uceleném — poznání Jehovy Boha a Ježíše Krista.

9. Jak je možné znázornit, že k přesnému poznání Boha a Krista patří více než jen vědět, kdo jsou?

⁹ Co znamená mít přesné poznání Boha a Krista? Jistě to zahrnuje více než jen vědět, kdo jsou. Znázorněme si to. Snad víš, kdo je tvým nejbližším sousedem, a možná mu říkáš jménem. Ale půjčil bys mu nějaký velký peněžní obnos? Určitě ne, dokud bys nevěděl, jaký je to člověk. (Srovnej Přísloví 11:15.) Znát Jehovu a Ježíše přesně neboli plně znamená v podobném smyslu více než pouze věřit, že existují, a než znát jejich jména. Jestliže kvůli nim chceme ochotně snášet zkoušky, a to dokonce až do smrti, musíme Jehovu a Ježíše skutečně důvěrně znát. (Jan 17:3) Co s tím souvisí?

10. Jaké dvě věci zahrnuje přesné poznání Jehovy a Ježíše a proč?

¹⁰ Mít přesné neboli úplné poznání Jehovy a Ježíše zahrnuje dvě věci: 1. poznat je jako osobnosti — jejich vlastnosti, pocity a způsob jednání — a 2. napodobovat jejich příklad. Zbožná oddanost obsahuje upřímnou, osobní příchylnost k Jehovovi a projevuje se ve způsobu našeho života. Máme-li tedy získat zbožnou oddanost, musíme Jehovu poznat osobně a musíme se seznámit s jeho vůlí a cestami tak důkladně, jak je to jen z lidského hlediska možné. Jestliže chceme opravdu poznat Jehovu, k jehož obrazu jsme byli stvořeni, musíme takového poznání používat a snažit se být jako on. (1. Mojžíšova 1:26–28; Kolosanům 3:10) Ježíš dokonale napodoboval Jehovu v tom, co říkal i dělal, a proto přesné poznání Ježíše je cennou pomocí při rozvíjení zbožné oddanosti. — Hebrejcům 1:3.

11. a) Jak můžeme získat přesné poznání Boha a Krista? b) Proč je důležité rozjímat o tom, co čteme?

¹¹ Jak ale můžeme takové přesné poznání Boha a Krista získat? Pilným studiem Bible a biblických publikací.b Má-li však naše osobní studium vést k tomu, abychom si zbožnou oddanost osvojili, je nezbytné věnovat čas rozjímání o přečtené látce. Znamená to zamýšlet se nad ní, přemítat o ní. (Srovnej Jozua 1:8.) Proč je to důležité? Připomeňme si, že zbožná oddanost je vřelý, upřímný cit k Bohu. V Písmech je rozjímání opakovaně spojováno s obrazným srdcem — s vnitřním člověkem. (Žalm 19:14; 49:3; Přísloví 15:28) Když se s oceněním zamýšlíme nad tím, co čteme, myšlenky pronikají do našeho nitra, a tak rozněcují naše cítění, dotýkají se našich emocí a ovlivňují naše smýšlení. Jenom tehdy může studium posílit naši osobní příchylnost k Jehovovi a podnítit nás, abychom i navzdory náročným okolnostem nebo obtížným zkouškám žili způsobem, který Bohu působí radost.

Projevujme zbožnou oddanost doma

12. a) Jak může křesťan podle Pavlova vyjádření projevovat doma zbožnou oddanost? b) Proč praví křesťané pečují o stárnoucí rodiče?

¹² Zbožná oddanost by se měla nejprve projevovat doma. Apoštol Pavel nabádá: „Má-li . . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:4) Jak říká Pavel, zbožná oddanost se vyjadřuje péčí o stárnoucí rodiče. Praví křesťané poskytují takovou péči nejen z pouhého pocitu povinnosti, ale proto, že své rodiče milují. Navíc však uznávají, že Jehova připisuje péči o rodinu velkou důležitost. Dobře si uvědomují, že kdyby se v čase tísně obrátili ke svým rodičům zády, bylo by to stejné, jako kdyby ‚zapřeli křesťanskou víru‘. — 1. Timoteovi 5:8.

13. Proč může být projevování zbožné oddanosti doma skutečně náročným úkolem, ale jaké uspokojení plyne z péče o rodiče?

¹³ Je pravda, že projevovat doma zbožnou oddanost není vždy snadné. Členy rodiny od sebe může oddělovat značná vzdálenost. Dospělé děti se snad starají o své vlastní rodiny a možná se potýkají s hospodářskými těžkostmi. Druh nebo stupeň péče, kterou rodič potřebuje, mohou klást velké požadavky na tělesné, duševní i citové zdraví těch, kdo péči poskytují. Skutečné uspokojení však může plynout z vědomí, že péče o rodiče není jen „patřičnou náhradou“, ale že také působí radost Tomu, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. — Efezanům 3:14, 15.

14, 15. Uveďte příklad zbožné péče, kterou děti projevily svému rodiči.

¹⁴ Uvažujme o skutečně dojímavém příkladu. Ellis a pět jeho bratrů a sester mají opravdu náročný úkol, když se doma starají o svého otce. „V roce 1986 tatínka ranila mrtvice, a on zůstal úplně ochrnutý,“ vysvětluje Ellis. Šest dětí se společně stará o tatínkovy potřeby — od koupání až po to, že ho pravidelně obracejí, aby neměl proleženiny. „Předčítáme mu, mluvíme na něj, pouštíme mu hudbu. Nejsme si jisti, zda si uvědomuje, co se kolem něho děje, ale jednáme s ním, jako by všechno plně vnímal.“

¹⁵ Proč tyto děti takovým způsobem pečují o svého otce? Ellis pokračuje: „Po smrti maminky v roce 1964 nás tatínek vychovával sám. V té době nám bylo od pěti do čtrnácti let. Tehdy se on staral o nás, a teď se my staráme o něj.“ Jistě není snadné takovou péči poskytovat, a děti někdy opravdu ztrácejí odvahu. „Ale uvědomujeme si, že stav našeho tatínka je dočasným problémem,“ říká Ellis. „Těšíme se na dobu, kdy tatínkovi bude obnoveno dobré zdraví a kdy se opět setkáme s maminkou.“ (Izajáš 33:24; Jan 5:28, 29) Taková oddaná péče o rodiče jistě musí hřát u srdce Toho, kdo dětem přikazuje, aby své rodiče ctili!c — Efezanům 6:1, 2.

Zbožná oddanost a služba

16. Co by mělo být hlavním důvodem k tomu, co děláme ve službě?

¹⁶ Když přijmeme Ježíšovo pozvání, abychom jej ‚neustále následovali‘, vztahuje se pak na nás Boží pověření kázat dobrou zprávu o Království a činit učedníky. (Matouš 16:24; 24:14; 28:19, 20) Podílet se na službě v těchto „posledních dnech“ je jistě křesťanovým závazkem. (2. Timoteovi 3:1) Naše pohnutka ke kázání a vyučování však nesmí vycházet jen z pouhého pocitu povinnosti nebo závazku. Hlavním důvodem pro to, co děláme, kolik ve službě vykonáme, musí být hluboká láska k Jehovovi. „Z hojnosti srdce mluví ústa,“ řekl Ježíš. (Matouš 12:34) Ano, když nám srdce překypuje láskou k Jehovovi, cítíme se podněcováni vydávat o Bohu svědectví dalším lidem. Když je naší pohnutkou láska k Bohu, pak je naše služba smysluplným vyjádřením naší zbožné oddanosti.

17. Jak můžeme pěstovat správnou pohnutku ke službě?

¹⁷ Jak můžeme pěstovat správnou pohnutku ke službě? Zamysleme se s oceněním nad třemi podněty, které nám Jehova dal, abychom jej milovali. 1. Jehovu milujeme pro vše, co pro nás již vykonal. Nemohl ničím prokázat větší lásku než tím, že poskytl výkupné. (Matouš 20:28; Jan 15:13) 2. Jehovu milujeme pro to, co pro nás vykonává nyní. Vůči Jehovovi, který vyslýchá naše modlitby, máme volnost řeči. (Žalm 65:2; Hebrejcům 4:14–16) Pokud na první místo dáváme zájmy Království, těšíme se přitom z věcí potřebných k životu. (Matouš 6:25–33) Jsme neustále zásobováni duchovní potravou, která nám pomáhá vyrovnávat se s problémy, s nimiž se setkáváme. (Matouš 24:45) A máme to požehnání, že patříme k celosvětovému křesťanskému společenství bratrů, čímž se opravdu vyčleňujeme z ostatního světa. (1. Petra 2:17) 3. Jehovu také milujeme pro to, co pro nás ještě vykoná. Na základě jeho lásky jsme se „pevně chopili skutečného života“ — věčného života v budoucnosti. (1. Timoteovi 6:12, 19) Když uvažujeme o lásce, již nám Jehova projevuje, naše srdce nás jistě podnítí, abychom se s oddaností podíleli na tom, že budeme dalším lidem vyprávět o něm i o jeho drahocenných předsevzetích! Druzí lidé nám nebudou muset říkat, co máme dělat nebo kolik toho máme ve službě vykonat. Naše srdce nás podnítí, abychom dělali, co můžeme.

18, 19. Jakou překážku překonala jedna sestra, aby se mohla podílet na službě?

¹⁸ Srdce rozněcované zbožnou oddaností bude člověka pohánět k mluvení i navzdory náročným okolnostem. (Srovnej Jeremjáše 20:9.) Uvažujme o případu Stelly, neobyčejně plaché křesťanky. Když začala studovat Bibli, myslela si: ‚Nikdy bych nemohla chodit dům od domu!‘ Vysvětluje: „Byla jsem vždy velmi zamlklá. Nikdy jsem nebyla schopná někoho oslovit a začít rozhovor.“ Studium pokračovalo, její láska k Jehovovi rostla a vyvinula se v ní horoucí touha mluvit o Bohu s jinými lidmi. „Vzpomínám si, jak jsem své učitelce Bible řekla: ‚Tolik se mi chce mluvit, ale prostě nemohu, a opravdu mě to trápí.‘ Nikdy nezapomenu, co mi odpověděla: ‚Stello, buď vděčná, že chceš mluvit.‘ “

¹⁹ Zanedlouho již Stella vydala svědectví své nejbližší sousedce. Pak udělala krok, který byl pro ni čímsi monumentálním — poprvé se podílela na službě dům od domu. (Skutky 20:20, 21) Vzpomíná si: „Měla jsem svědectví napsané. Ale byla jsem tak vyděšená, že i když jsem poznámky měla před sebou, byla jsem příliš nervózní, než abych se do nich dívala!“ Nyní po pětatřiceti letech je Stella svým založením stále velmi plachá. Ale svědeckou službu miluje a nadále má na ní významný podíl.

20. Jaký příklad ukazuje, že oddané Jehovovy svědky nemůže umlčet ani pronásledování či věznění?

²⁰ Oddané Jehovovy svědky nemůže umlčet ani pronásledování či věznění. Uvažujme o příkladu Ernsta a Hildegardy Seligerových z Německa. Pro svou víru strávili v nacistických koncentračních táborech a v komunistických věznicích dohromady více než 40 let. I ve vězení vytrvale vydávali svědectví dalším vězňům. Hildegard vzpomínala: „Vězeňští úředníci mě označili jako zvlášť nebezpečnou, protože, jak řekla jedna dozorkyně, jsem mluvila celý den o Bibli. Proto mě dali do sklepní cely.“ Když byli bratr a sestra Seligerovi konečně propuštěni na svobodu, věnovali se plným časem křesťanské službě. Oba sloužili věrně až do smrti. Bratr Seliger zemřel v roce 1985 a jeho manželka v roce 1992.

21. Co musíme dělat, abychom k vytrvalosti přidali zbožnou oddanost?

²¹ Když budeme pilně studovat Boží slovo a budeme si vyhrazovat čas, abychom s oceněním rozjímali o tom, co se dozvídáme, porosteme v přesném poznání Jehovy Boha a Ježíše Krista. Výsledkem pak bude, že získáme plnější míru té drahocenné vlastnosti — zbožné oddanosti. Bez zbožné oddanosti není možné snášet rozličné zkoušky, které na nás jako na křesťany přicházejí. Řiďme se tedy radou apoštola Petra a nadále ‚dodávejme ke své víře vytrvalost a k vytrvalosti zbožnou oddanost‘. — 2. Petra 1:5, 6.

[Poznámky pod čarou]

Jak odpovíš?

◻ Co je zbožná oddanost?

◻ Jak spolu souvisí vytrvalost a zbožná oddanost?

◻ Co je klíčem k získání zbožné oddanosti?

◻ Jak může křesťan projevovat doma zbožnou oddanost?

◻ Co musí být hlavním důvodem k tomu, co děláme ve službě?

[Obrázek na straně 18]

Vytrvalost a zbožnou oddanost projevovaly svědkyně Jehovovy uvězněné v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück